11 C 229/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Milanem Viragem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná se dne 30. 1. 2020 v prostředku městské hromadné dopravy provozovaném žalobkyní neprokázal platným jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč a jízdného ve výši 20 Kč, tedy dlužná částka činí 1 520 Kč. K projednání věci samé soud nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a soud předpokládal, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, když na výzvu soudu ze dne 27. 8. 2021 se účastníci ve lhůtě stanovené nevyjádřili. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný se dne 30. 1. 2020 neprokázal v dopravním prostředku městské hromadné dopravy provozovaném žalobkyní (na lince 12 hromadné dopravy) jízdním dokladem kontrolorovi žalobkyně, přičemž výše přirážky v případě, že se cestující nemůže prokázat platným jízdním dokladem, činila 1 500 Kč a jízdné 20 Kč Celkem tedy činí dluh 1 520 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil ani poté, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva ze dne 3. 12. 2020, soud proto žalobě zcela vyhověl. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce dle § 2550 o. z., dle § 18 a) odst. 2 písm. č.) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů a dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění pozdějších předpisů a dle Smluvních přepravních podmínek žalobce a dospěl k závěru, že žalobkyní uplatněný nárok je po právu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč s příslušenstvím se zákonným úrokem z prodlení, když žalovaný se ocitl v prodlení dnem 11. 3. 2020, a to za užití ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení spočívá ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu ve výši 400 Kč a z paušální odměny dle § 1 odst. 1 a § 2 odst. 1, 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč, tj. 200 Kč (návrh ve věci samé a výzva k plnění). Celkem náklady řízení činí 600 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.