11 C 241/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Milanem Viragem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o náhradě škody a nemajetkové újmy ve výši 873 495 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 457 912,32 Kč od 2. 8. 2019 do 1. 2. 2020 do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 103 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 103 200 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 312 382,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 312 382,68 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení se zcela zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 399,2 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 9. 2019, ve znění jejího upřesnění učiněné podáním ze dne 28. 2. 2020, domáhal vůči žalované zaplacení celkem částky 873 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy ve výši 516 000 Kč a majetkové újmy spočívající v náhradě ušlého zisku ve výši 313 219 Kč a náhrady škody zahrnující náklady obhajoby v trestní věci ve výši 44 276 Kč s odůvodněním, že mu byla nezákonným rozhodnutím o vazbě a o trestu způsobena škoda, přičemž v pozdějším řízení byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 9. 2018 pod č. j. [číslo jednací] zproštěn obžaloby.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4. 2. 2020 poukázala na výsledek mimosoudního projednání žádosti o odškodnění tak, že mimosoudně žalobci uhradila celkem částku 457 912,32 Kč zahrnující náhradu nemajetkové újmy ve výši 103 200 Kč, náhrady ušlého zisku ve výši 313 219 Kč a úhrady nákladů obhajoby v trestním řízení ve výši 41 493,32 Kč bez příslušenství, proto navrhla, aby řízení v této části uplatněných nároků bylo zastaveno a ohledně zbývající náhrady škody byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že s přihlédnutím k celkové délce omezení osobní svobody a následkům v osobní sféře poškozené osoby se jí jeví přiznaná náhrada škody za postačující i s přihlédnutím k tomu, že žalovaná se žalobci omluvila za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání, v jehož důsledku pak bylo vydáno i rozhodnutí o jeho vazebním stíhání a následně došlo k pravomocnému odsouzení poškozeného. Poskytnuté zadostiučinění ve formě úhrady nemajetkové újmy tedy považuje žalovaná za přiměřené. Co se týká požadované výše náhrady škody zahrnující náklady řízení v souvislosti s obhajobou poškozeného má žalovaná za to, že úkon spočívající v dovolání nebyl složitým úkonem nad míru, které lze hodnotit dvojnásobnou hodnotou dle advokátního tarifu, když tento právní úkon je hodnocen běžnou hodnotou.

3. Dříve, než soud začal ve věci jednat, žalobce podáním ze dne 27. 2. 2020 vzal žalobu částečně zpět co do částky celkem 457 912,32 Kč bez příslušenství, a to za náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 41 493,32 Kč, náhradu za ušlý zisk ve výši 313 219 Kč a za náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody žalobce ve výši 103 200 Kč, soud proto řízení ohledně shora uvedených částek zastavil dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. vyhlášením usnesení za přítomnosti účastníků dne 7. 1. 2022.

4. Mezi účastníky není sporná skutečnost, že dne 1. 2. 2019 žalovaná přijala žádost žalobce o náhradě nemajetkové újmy, majetkové újmy a náklady na obhajobu v trestní věci v celkové výši 873 495 Kč.

5. Mezi účastníky není sporná skutečnost, že k částečnému plnění nároků uplatněných žalobou došlo dne 1. 2. 2020.

6. Mezi účastníky není spor ohledně rozhodných skutečností vyplývajících z trestního spisu OS v Teplicích sp. zn. [spisová značka], ze kterého bylo zjištěno, že usnesením policejního orgánu ze dne 5. 6. 2017 [číslo jednací] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle ust. § 145 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., znásilnění podle ust. §181 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a přečinu nebezpečné vyhrožování dle ust. § 353 odst. 1 tr. zák. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. 6. 2017 č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. b), písm. c) tr. řádu, přičemž vazba se započítala od [datum] [údaj o čase] hod. Rozsudkem ze dne 1. 9. 2017 č. j. [číslo jednací] byl žalobce odsouzen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., trestu odnětí svobody ve výměře 2,5 let a zařazen pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Na základě podaného odvolání byl napadený rozsudek odvolacím soudem zrušen a rozsudkem ze dne 11. 10. 2017 č. j. [číslo jednací] byl žalobce odsouzen za zločin za týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 2 let a pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Na základě podaného dovolání bylo usnesením NS ČR sp. zn. [číslo jednací] ze dne 16. 5. 2018 rozhodnuto tak, že oba shora citované rozsudky byly zrušeny dle § 265 k) odst. 1 tr. řádu a § 265 k) odst. 2 tr. řádu a zrušila se i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l) odst. 4 tr. řádu nebyl žalobce vzat do vazby. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 9. 2018 č. j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce byl ve vazbě tedy od 4. 6. 2017 do 11. 10. 2017, tj. po dobu 4 měsíců a 7 dnů, a následně vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 7 měsíců a 5 dnů, celkem byl omezen na osobní svobodě celkem 11 měsíců a 10 dnů, tedy celkem 344 dnů. Listinou, a to výpisem z rejstříku trestů, má soud za prokázáno, že žalobce není osobou poprvé trestanou, neboť rozsudky Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 5. 2013 sp. zn. [spisová značka] mu byl uložen trest odnětí svobody podmíněně, který však byl změněn k trestu odnětí svobody nepodmíněně na dobu 1 roku, a rozsudkem ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. [spisová značka] byl odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněně na dobu 12 měsíců, a to pro trestné činy § 337 odst. 1 písm. a) tr. zák.

7. Připojeným spisem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobce dne 23. 1. 2015 požádal o podmíněné propuštění z VTOS ve věci sp. zn. [spisová značka] Okresního soudu v Teplicích, přičemž z příkazu propuštění z výkonu trestu ze dne 16. 2. 2015 vyplývá, že byl propuštěn z VTOS se zkušební dobou 3 let. Rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 1. 2018 č. j. [spisová značka] bylo žalobci uloženo, že vykoná zbytek trestů, ze kterých byl podmíněně propuštěn s přihlédnutím tehdy k pravomocnému odsouzení v dané věci, tedy ve věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. 10. 2017. Na základě zproštění obžaloby, ve shora uvedené trestní věci, posléze obžalovaný žádal o podmíněné propuštění z VTOS u Okresního soudu v Chomutově s tím, že tato žádost mu byla zamítnuta rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 3. 2019 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením KS v [obec] ze dne 13. 5. 2019 č. j. [číslo jednací]. K podnětu žalobce státní zástupkyně podala Ministerstvu spravedlnosti stížnost pro porušení zákona s tím, že tato po přezkoumání věci byla odložena dne 24. 1. 2019, neboť žalobce v době rozhodné nežil řádným životem.

8. Z výpovědi žalobce, jako účastníka řízení, vyplývá, že omezení na osobní svobodě, a to výkonem vazby a trestu odnětí svobody mu zásadním způsobem zasáhla do jeho osobního a rodinného života, když po dobu 12 měsíců byl izolován, což vedlo k narušení jeho psychického stavu, po propuštění se již nemohl plně věnovat dřívějšímu povolání jako zedník, trpí úzkostmi a depresemi, byť určité psychické problémy se u něho projevily na počátku výkonu vazby. Po dobu omezení jeho osobní svobody trpěl i dalšími zdravotními problémy, zejména bolestí zad a kloubů. Výkonem vazby a výkonem trestu došlo k nezákonnému zásahu do jeho osobnostních práv a také k tomu, že i jeho matka tímto velmi trpěla a má rovněž psychické problémy. Chování po návratu z výkonu trestu se změnilo, trpí stísněnými pocity a jeho psychický stav je natolik vážný, že je nositelem plného invalidního důchodu. Pravidelně užívá léky. Potvrdil, že v době omezení osobní svobody mu byla umožněna návštěva matkou, jeho přítelkyní, byl na krizovém oddělení s tím, že byl nucen žádat o pravidelnou návštěvu psychologa. U matky však její psychické problémy vznikly v souvislosti s jinou skutečností než přímo s výkonem jeho vazby a posléze výkonem trestu. V minulosti potvrdil, že byl omezen na osobní svobodě, ale protože věděl, co protiprávního učinil, nepociťoval v té době psychické zdravotní problémy. Po propuštění z výkonu trestů má obavy z lidí, neboť nikomu nevěří a nemá důvěru ve společenský systém.

9. V souladu s výpovědí žalobce, jako účastníka řízení, vyzněla i výpověď svědkyně [příjmení], matky žalobce, která potvrdila, že v době omezení jeho osobní svobody žalobce byl nucen vyhledat psychiatrickou pomoc, ona sama před nástupem syna do výkonu vazby nepociťovala žádné psychické problémy. Po návratu žalobce z výkonu trestu se již žalobce nestýká se svými kamarády, pravidelně syn navštěvuje psychiatra, pravidelně tento užívá léky, neboť trpí depresemi, s nikým nekomunikuje a nemůže se věnovat svému koníčku, zejména opravám motorových vozidel.

10. Žalobce svá tvrzení dokládá listinnými důkazy, a to posudkem o invaliditě, která vznikla 17. 4. 2021 se závěrem těžké depresivní poruchy, jde o invaliditu 3. stupně s tím, že v důsledku nepříznivého zdravotního stavu se stanoví pokles pracovní schopnosti v rozsahu 70 %. Z předložených lékařských zpráv má soud za prokázáno, že žalobce trpí těžkou depresivní poruchou s nutností užívání léků.

11. Soud provedl důkaz zprávami zařízení, ve kterých žalobce vykonával vazbu a výkon trestu odnětí svobody. Ze zprávy [stát. instituce] se podává, že žalobce byl v této věznici umístěn od 10. 10. 2017 do 7. 11. 2017 s tím, že poté byl přemístěn 7. 11. 2017 k dalšímu výkonu trestu do [stát. instituce], ze které byl propuštěn po vykonání trestu odnětí svobody dne 12. 9. 2019. Zprávou vazební věznice v Teplicích vyplývá, že jim není známá skutečnost, že by žalobce trpěl psychickými problémy po dobu výkonu vazby tohoto zařízení, tj. [datum] do [datum] s tím, že psychologa navštívil celkem ve 2 případech. Žalobce neužívá léky a nebyl vyšetřován psychiatrem. Nebyl kázeňsky trestán a měl nárok na přijetí návštěv a přijetí balíků. Ze zprávy věznice v Rýnovicích vyplývá, že zde žalobce vykonával VTOS v délce 24 měsíců, částečně i ve věznici ve [obec], nepatřil mezi bezproblémové odsouzené, když v dubnu 2018 byl kázeňsky trestán za zneužití návykové látky, projevoval dlouhodobě dle záznamu psychologa disadaptační syndrom na výkon trestu a vzhledem k psychickým problémům byl často v krizovém oddíle. Byl rovněž jednou vyšetřen psychiatrem, žalobce využíval poradenství s psychologem a užíval léky.

12. Na základě shora zjištěných skutečností soud neprovedl důkaz výslechem bývalé přítelkyně žalobce ani spisem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. [spisová značka] pro jejich nadbytečnost, ani důkaz lékařskými zprávami matky žalobce ze shodného důvodu na základě provedených listinných důkazů a zjištěných právně relevantních skutečností se soudu jevil i tento důkaz za nadbytečný.

13. Z předloženého vyúčtování ohledně nákladů obžaloby vyplývá požadovaný úkon za podané odvolání, které bylo navýšeno dle ust. § 12 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 4 600 Kč.

14. Dle ust. § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 10 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže proti němu trestní stíhání bylo zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu. Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno za stejných důvodů, pro které soud v hlavním líčení rozhodne zprošťujícím rozsudkem. To neplatí, nařídí-li zastavení trestního stíhání prezident republika, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii.

15. Dle ust. § 31 odst. 1 shora citovaného zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na náhradu nesprávného úředního postupu.

16. Dle ust. § 32 odst. 3 citovaného zákona náklady zastoupení jsou součástí náhrady řízení, zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

17. Podle § 31 a) odst. 1, 2 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Po provedeném dokazování a zjištění právně významných skutkových zjištění soud posoudil věc po právní stránce podle shora uvedených ustanoveních zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění a dospěl k závěru, že omezená žaloba týkající se nemajetkové újmy je částečně důvodná, a to ve výši uvedené ve výroku II rozsudku, nikoliv ve zbývající výši požadované náhrady za nemajetkovou újmu a náhrady škody za odměnu za zastupování představující podané dovolání ve výši dvojnásobku náhrady za úkon.

19. Soud má za prokázáno, jak vyplývá z vyúčtování obhajoby ve věci [spisová značka] OS [obec], že žalobce vynaložil na zrušení nezákonného rozhodnutí náklady řízení, a to účelně vynaložené, v souvislosti i s podáním dovolání, přičemž výše sazby odměny za tento úkon vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to z tarifní hodnoty 30 000 Kč dle ust. § 10 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť jde o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let a nepřevyšuje 10 let. Požadovaná odměna za tento úkon činí 2 300 Kč (soud je vázán žalobou). Dle ust. § 12 odst. 1 citované vyhlášky pouze u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li u nich třeba použít i cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných, může advokát zvýšit tuto mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Žalobce požaduje navýšení mimosmluvní odměny za podané dovolání na dvojnásobek. Soud má za to, že podané dovolání není úkonem mimořádně obtížným ani časově náročným, a proto soud částku 2 782,68 Kč zamítl, když žalovanou byla uhrazena předmětná náhrada škody v průběhu řízení ve výši 41 493,32 Kč, přičemž z tohoto titulu žalobce požadoval částku 44 276 Kč.

20. Provedeným dokazováním má soud za prokázáno, že žalobci byla způsobena nemateriální újma, a to nezákonným omezením osobní svobody ze strany státu, když na základě podaného dovolání bylo rozhodnutím NS ČR ze dne 16. 5. 2018 rozhodnuto o zrušení rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 9. 2017, jímž byl žalobce odsouzen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2017 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, přičemž usnesením ze dne 16. 5. 2018 č. j. [spisová značka] – II. – [anonymizováno] rozhodl, že se žalobce nebere do vazby. Na základě tohoto rozhodnutí byl žalobce propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Rozsudkem OS v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2018 byl žalobce zproštěn obžaloby. Náhrada nemajetkové újmy za omezení osobní svobody proto žalobci přísluší ode dne 4. 6. 2017, tedy den, kdy byl žalobce vzat do vazby, do 16. 5. 2018 Celkem žalobce byl omezen na osobní svobodě po dobu 344 dnů, přičemž při stanovení peněžní náhrady jsou základními okolnostmi zpravidla povaha trestní věci, celková délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře poškozené osoby. Povahu trestní věci lze vykládat jako typovou závažnost trestného činu, pro který byla osoba poškozená stíhána a ve spojení s tím vazebně držena, ohledně celkové délky omezení osobní svobody lze orientačně přistupovat tak, že adekvátní odškodnění je částka v rozmezí 500 Kč – 1 500 Kč za jeden den trvání vazby či výkonu trestu odnětí svobody, v jejímž rámci soud promítne i jiné neuvedené okolnosti posuzování. Při hodnocení následků v osobní sféře poškozené osoby je nutno vycházet z toho, že již samotné držení ve vazbě a výkon trestu odnětí svobody má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či do právního soukromí, a toto samo o sobě způsobuje újmu na základních práva, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Soud by měl přihlédnout k okolnostem jednotlivého případu, jaké mohou být životní podmínky ve věznici, možnost kontaktu poškozené osoby s rodinnými příslušníky a s okolím, tím porušení práva na rodinný život, dopadem uvalení vazby do osobního života jedince do jeho společenské oblasti. Zadostiučinění v penězích plní podpůrnou funkci, tj. nastupuje až po té, kdy se reálné zadostiučinění ukázalo nepostačujícím a tím i neúčinným. S ohledem na shora uvedené doporučující kritéria stanovení výše nemajetkové újmy s přihlédnutím k okolnosti případu se soudu poskytnutá omluva ve spojení s úhradou nemajetkové újmy ve výši 103 200 Kč jeví jako nepostačující. Soud má za prokázáno výslechem žalobce, která je v souladu s výpovědí jeho matky, svědkyně [příjmení], doložené lékařskými zprávami a dále zprávami příslušných věznic, kde žalobce byl umístěn v souvislosti s výkonem vazby a s výkonem trestu odnětí svobody, že žalobce nebyl vzat do vazby vlastním přičiněním a po dobu výkonu vazby navštívil ve 2 případech psychologa a po dobu výkonu trestu odnětí svobody byl vzhledem k psychickým problémům často ubytován v krizovém oddílu, byl rovněž vyšetřen psychiatrem a užíval léky. Projevoval se u něj syndrom disadaptační na výkon trestu odnětí svobody a byl somaticky nemocný. Chování žalobce se po návratu z výkonu trestu změnilo, když trpěl úzkostmi, stísněnými pocity. V roce 2020 byla u něho diagnostikována těžká depresivní porucha a ke dni 17. 4. 2021 mu byla přiznána plná invalidita 3. stupně. Soud má rovněž prokázáno, shora uvedenými důkazy, že žalobce je neschopen vykonávat práci, kterou zastával před jeho omezením osobní svobody, vyhýbá se kontaktů s lidmi. Žalobce je nadále v péči psychologa. Žalobce preferuje samotu. Žalobce však neprokázal a k tomuto neoznačil žádné důkazy, že by vznik duševního onemocnění byl dáván jednoznačně do příčinné souvislosti s omezení osobní svobody a posléze ke vzniku plné invalidity. Nebylo prokázáno, že by matka žalobce trpěla psychickými zdravotními problémy v době, kdy byl žalobce omezen na osobní svobodě, když ze samotné výpovědi žalobce vyplývá, že matka měla určité psychické problémy v době před jeho vzetím do vazby. Soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobce po dobu omezení své osobní svobody měl možnost kontaktu, tedy návštěv své matky a přítelkyně, možnosti přebírání balíků, přihlédl i k okolnosti, že u žalobce se nejedná o osobu, která by byla poprvé omezena na osobní svobodě, když v minulosti žalobce vykonával trest odnětí svobody a v jeho případě se jedná o recidivitu a rovněž výkon trestu nebyl zcela bezproblémový, když byl kázeňsky trestán za zneužití návykové látky. Soud také přihlédl k délce trvání nezákonného omezení osobní svobody (344 dnů) a k délce kompenzačního řízení, kdy návrh na odškodnění byl doručen žalované 1. 2. 2019 s tím, že k částečnému plnění uplatněných nároků došlo 1. 2. 2020. Protože konstatování porušení práva soud nepovažoval v dané věci za přiměřené, dospěl soud k závěru, že je třeba přiznat žalobci zadostiučinění v penězích. Při zohlednění shora uvedených relevantních kritérií má soud za adekvátní odškodnění částku 600 Kč za jeden den trvání omezení osobní svobody žalobce, na základě nezákonného rozhodnutí, tedy tato částka činí za 344 dní 206 400 Kč, a protože žalovaná dobrovolně žalobci plnil v rozsahu 103 200 Kč, soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci další částku, tedy částku 103 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně s tím, že žalovaná se ocitla v prodlení po uplynutí 6 měsíců pro náhradu škody ode dne uplatněných nároků, tedy dnem 2. 8. 2019. Ve zbývající části soud žalobu zcela zamítl, tedy v rozsahu částky 312 382,68 Kč.

21. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení závislou na rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Tato náhrada sestává z úhrady soudního poplatku z návrhu ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní pomoci do omezené žaloby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) po 9 940 Kč, tj. 29 820 Kč, dle ust. § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 RP po 300 Kč, tj. 900 Kč, dle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky, 2 úkony po 3 100 Kč, tj. 6 200 Kč (účast zástupce na jednání dne 7. 1. 2022 a 1. 2. 2022), dle ust. § 7 bod 5 AT, 2 RP po 300 Kč, tj. 600 Kč, dle ust. § 13 ost. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH z částky 37 520 Kč, tj. 7 879,2 Kč Celkem náklady řízení tak činí 47 399,2 Kč.

22. Protože byl žalobce v soudním řízení zastupován advokátem, uložil soud žalované povinnost, aby zaplatila podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.

23. Lhůta k plnění je v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. za středníkem a ohledně nákladů řízení před středníkem.