112 C 6/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o zaplacení částky 7 648 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 1 191,86 Kč.

II. Co do zaplacení částky 7 648 Kč se řízení zastavuje.

III. Žalovaní jsou povinni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni, k rukám její zástupkyně, náhradu nákladů řízení ve výši 7 450 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 6. 2019 se žalobkyně na žalovaných domáhala solidárního zaplacení částky 7 648 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastnicí budovy [adresa] v ulici [ulice], [obec] a žalovaným – smlouvou o nájmu bytu ze dne 10. 7. 2014 (změněnou třemi dodatky, posledním ze dne 8. 6. 2018) – pronajala bytovou jednotku [číslo] o velikosti 1+3, jež se nachází v 10. nadzemním podlaží této budovy, a to počínaje dnem 25. 7. 2014. Žalovaným, kteří tento byt jako nájemci dosud užívají, vznikl za rok 2017 nedoplatek ve vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu, které jim žalobkyně jako pronajímatelka zajišťuje, ve výši 7 648 Kč, přičemž splatnost nedoplatku byla stanovena na 31. 12. 2018. Žalovaní nedoplatek přes výzvu žalobkyně ke dni podání žaloby ani zčásti neuhradili, pročež žalobkyně požaduje rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 7 648 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do zaplacení.

2. Podáním došlým soudu dne 13. 3. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky (jistiny) ve výši 7 648 Kč, jelikož jí žalovaní tuto částku po podání žaloby uhradili (dne 6. 8. 2020). Nadále tak žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 1 191,86 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do 6. 8. 2020 z částky 7 648 Kč.

3. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili, přestože je k tomu soud vyzval.

4. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila podáním ze dne 19. 5. 2020. Žalovaní se v určené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládal, že s tím i oni souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

5. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním, resp. závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je podnikatelkou, jejímž předmětem činnosti je mj. pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných, než základních služeb spojených s pronájmem, přičemž do jejího výlučného vlastnictví náleží též pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba – budova [adresa], objekt k bydlení. Žalobkyně s žalovanými dne 10. 7. 2014 uzavřela smlouvu o nájmu bytu, kterou jim přenechala do dočasného užívání (nájmu) byt [číslo] o velikosti 1+3, nacházející se v 10. nadzemním podlaží uvedené budovy, a to na dobu od 25. 7. 2014 do 30. 6. 2015. Žalovaní se zavázali po dobu trvání nájmu platit žalobkyni sjednané měsíční nájemné a dále měsíční zálohy na úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (tzv. služby) ve výši dle evidenčního listu, jakož i případné nedoplatky zjištěné z jejich ročního vyúčtování. Účastníci následně smlouvu o nájmu bytu změnili, a to postupně třemi dodatky, kterými prodloužili dobu trvání nájmu – dodatkem ze dne 21. 6. 2015 ji prodloužili do 30. 6. 2017, dodatkem ze dne 1. 7. 2017 do 30. 6. 2018 a dodatkem ze dne 8. 6. 2018 do 30. 6. 2020. Z přehledu dluhů a přeplatků sestaveného ke dni 10. 5. 2019 a konečného vyúčtování záloh za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 vyplývá, že za rok 2017 evidovala žalobkyně za žalovanými (mj.) nedoplatek za poskytované služby spojené s nájmem předmětného bytu ve výši 7 648 Kč, jehož splatnost určila na den 31. 12. 2018. Dopisem ze dne 4. 3. 2019, adresovaným oběma žalovaným, je žalobkyně, prostřednictvím své zástupkyně, vyzvala k zaplacení předmětného dluhu a zároveň je upozornila, že v opačném případě přistoupí k jeho soudnímu vymáhání. Dopis byl žalovaným odeslán dne 4. 3. 2019, na adresu jejich bydliště v pronajatém bytě, což vyplývá z poštovního podacího archu z tohoto dne. Z listiny označené jako„ Vývoj předpisů a plateb“ sestavené ke dni 2. 3. 2021 pak vyplývá, že nedoplatek za poskytované služby spojené s nájmem předmětného bytu za rok 2017 ve výši 7 648 Kč byl zcela uhrazen dne 6. 8. 2020.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Žalobkyně (pronajímatelka) a žalovaní (nájemci) dne 10. 7. 2014 uzavřeli smlouvu o nájmu bytu podle § 2201 a § 2235 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ OZ“), s tím, že v případě žalovaných, kteří nájemní smlouvu uzavřeli s pronajímatelem společně, se jedná o společný nájem bytu dle § 2270 OZ, přičemž závazky z nájmu vzniklé byli (jsou) žalovaní povinni plnit žalobkyni společně a nerozdílně (srov. § 2271 ve vztahu k § 2736 OZ). Po dobu trvání nájmu bytu byli žalovaní povinni platit žalobkyni řádně a včas sjednané nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (srov. zejména § 2246, § 2251 odst. 1 a § 2252 odst. 2 OZ). Neuhradili však žalobkyni nedoplatek za vyúčtování plnění poskytovaných žalovaným s užíváním bytu za rok 2017 ve výši 7 648 Kč ve lhůtě jeho splatnosti, tedy do 31. 12. 2018, čímž své právní povinnosti porušili. Nedoplatek zaplatili až dne 6. 8. 2020, tj. po podání žaloby, na což žalobkyně reagovala jejím omezením (částečným zpětvzetím). Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 OZ, ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Žalovaní se dostali do prodlení se zaplacením vyúčtovaného nedoplatku dne 1. 1. 2019, kdy (roční) sazba zákonného úroku z prodlení činila 9,75 %. Zákonný úrok z prodlení z částky 7 648 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do 6. 8. 2020 (tj. do dne úhrady nedoplatku) je proto dán v částce 1 191,86 Kč.

9. Z výše uvedených důvodů soud žalovaným uložil povinnost (společně a nerozdílně) zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 1 191,86 Kč (výrok I.) a ve zbylé části, tj. co do jistiny ve výši 7 648 Kč, řízení zastavil podle § 96 odst. 2, 3 a 4 o. s. ř., aniž by zjišťoval stanovisko žalovaných k omezení žaloby, k němuž žalobkyně přistoupila před zahájením jednání (výrok II.).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 146 odst. 2 věty druhé ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně vzala žalobu co do jistiny zpět pro chování žalovaných a ve zbytku byla ve věci úspěšná. Proto soud žalobkyni vůči žalovaným přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 7 450 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 5 250 Kč, a to celkem za čtyři úkony právní služby /tj. 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis výzvy k plnění, 3. sepis žaloby a 4. sepis částečného zpětvzetí žaloby/, při sazbě odměny ve výši 1 500 Kč (z tarifní hodnoty 7 648 Kč, podle § 7 bodu 4. advokátního tarifu) za každý z úkonů právní služby uvedených pod body 1., 3. a 4., resp. ve výši jedné poloviny, tj. částky 750 Kč za úkon právní služby uvedený pod bodem 2. /ve vztahu k § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, a paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu celkem ve výši 1 200 Kč za uvedené čtyři úkony právní služby.

11. Nadto soud podotýká, že podle jeho názoru žalobkyni (věřiteli obecně) nesvědčí právo na náhradu nákladů, jež vynaložila na sepis výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, a to z důvodů rozvedených kupříkladu v článku: Tichý, J. Jiný pohled na předžalobní výzvu a náklady s ní spojené. Právní rozhledy č. 8/2014, s. 283-288. Nicméně, s ohledem na § 13 OZ a dosavadní ustálenou rozhodovací praxi obecných soudů (včetně Krajského soudu v Ústí nad Labem), jež vychází spíše z formálního pojetí § 142a o. s. ř. (a navazujících ustanovení advokátního tarifu), soud přiznal žalobkyni i náhradu tohoto nákladu.

12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovaným třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.