118 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Škodovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozená Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 19 310 Kč s příslušenstvím a 1 676,78 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 20 986 Kč s úrokem ve výši 476,16 Kč a ve výši 11,5 % od 16. 1. 2026 do zaplacení z částky 15 505,10 Kč a s 11,5 % úrokem z prodlení od 23. 12. 2025 do zaplacení z částky 19 310 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20 986 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 25. 4. 2022. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 4. 2022 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnou žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit žalobci částku 123 840 Kč včetně úroků 47,59 %, nákladů 1 200 Kč a poplatku za jednorázový odklad splátky 199 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému dne 25. 4. 2022 částku 55 000 Kč. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný splatil žalobci v době od 12. 5. 2022 do 14. 10. 2025 částku 105 780 Kč. Z dopisu ze dne 9. 3. 2026 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu sdělení žalobce vyplývá, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného ze sdělení a informací poskytnutých klientem a lustrací z veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 55 000 Kč, kterou žalovaný v rámci úhrady celkové částky 105 780 Kč v době od 12. 5. 2022 do 14. 10.2025 ve splátkách uhradil, a tudíž se bezdůvodně neobohatil, když smlouva o úvěru je v důsledku neprokázání důkladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s právní úpravou výše neplatná. Žalobce doložil čistý průměrný příjem žalovaného v době před poskytnutím úvěru ve výši 40 000 Kč, z výpisů z běžného účtu žalovaného a zejména z kopie zpracovávaných osobních údajů z bankovního a nebankovního registru klientských informací vyžádaných soudem však vyplývá, že žalovaný měl v rozhodné době několik starších úvěrů (např. Anonymizováno, a.s. dlužil 314 253 Kč, právnická osoba. 257 006 Kč, právnická osoba 36 770 Kč, právnická osoba. 6 800 Kč, Anonymizováno Anonymizováno a.s. 6 652 Kč, právnická osoba 6 085 Kč, Anonymizováno právnická osoba. 95 736 Kč), a byl tak ve zjevné ekonomické tísni, o úvěruschopnosti žalovaného tedy lze zcela vážně pochybovat. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, nedluží žádnou částku, a proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení úspěšnějšímu žalovanému, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost, lze navrhnout výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.