119 C 21/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem titul. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 675 Kč a úrok z prodlení ve výši 66,18 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč k rukám zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Soud přiznává opatrovníkovi žalovaného titul. jméno příjmení, sídlem adresa.

IV. ČR – Okresnímu soudu v Teplicích se náhrada nákladů za ustanoveného opatrovníka nepřiznává. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 17. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet nezaplacených televizních poplatků od května do září 2019. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že z žaloby není patrná vzájemná souvztažnost k datu povinnosti žalovaného ke dni 1. 10. 1982, zákonná povinnost plateb měsíců května až září 2019 v kontextu data podané žaloby dne 17. 7. 2020. V tomto žalovaný spatřuje zmatečnost předmětné žaloby, když tvrzení žalobkyně netvoří jednoznačnou kontinuitu, jež má prokazovat nespornost uplatněného nároku. Účastníci, ač řádně a včas obesláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl od října 1982 přihlášen jako poplatník televizních poplatků. Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatky za období od května do září 2019 v celkové výši 675 Kč (5 měsíců x 135 Kč). Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když provedeným dokazováním bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o neplacení televizních poplatků žalovaným ve shora uvedených měsících, když žalovaný byl od října 1982 přihlášen jako poplatník televizních poplatků. Žalovaný tedy nedostál své zákonné povinnosti platit televizní poplatky, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč odpovídající součtu nezaplacených televizních poplatků za uvedená období. Námitky opatrovníka žalovaného soud neshledal pro posouzení věci relevantními. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby v kapitalizované výši 66,18 Kč, když žalobkyně úrok z prodlení pro další období nepožadovala. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a podáním žaloby ve výši 200 Kč určenou dle vyhl. č. 254/2015 Sb. K přiznané náhradě nákladů řízení soud uvádí, že náklady související se zastoupením žalobkyně advokátem nepovažuje za účelně vynaložené, a to s odkazem na nález Ústavního soudu pod sp. zn.

I. ÚS 3344/12, který je plně aplikovatelný i pro daný spor. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Usnesením zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2021 č. j. 119 C 21/2020-32 byl žalovanému v této věci ustanoven opatrovník titul. jméno příjmení, advokát se sídlem adresa. Opatrovníkovi soud přiznal odměnu dle Nálezu ÚS ČR č. 302/ 2019 Sb. a podle ust. § 7 bod 2. a § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 400 Kč za 1 úkon právní služby, a to vyjádření k žalobě ze dne 7. 4. 2021 a 1 režijní paušál po 300 Kč přiznaný dle § 11, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 147 Kč, přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud opatrovníkovi nepřiznal odměnu za převzetí a přípravu zastoupení, když dle názoru soudu tento úkon právní služby nahradilo samotné rozhodnutí soudu o ustanovení opatrovníka. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze ve smyslu ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů účastníka, který měl ve věci úspěch. Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, tyto náklady, i když ve věci neměl úspěch, neplatí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, či sp. zn. 26 Cdo 2905/2014). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.