12 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 14 100 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 14 100 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 768 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 21. 10. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 14 100 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizováno]“), s žalovaným dne 31. 5. 2017 uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] 2017, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (v hotovosti). Tyto peněžní prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, jež v souhrnu činily částku 16 900 Kč, se žalovaný zavázal [právnická osoba] [anonymizováno] splatit 13 splátkami, z nichž první byla splatná do jednoho měsíce ode dne podpisu smlouvy a poslední dne 30. 6. 2018. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení. Společnost [anonymizována dvě slova] ke dni 28. 9. 2018 část svého obchodního závodu převedla ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), která pohledávku z předmětné smlouvy postoupila dne 11. 12. 2019 žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně tak na žalovaném požaduje částku ve výši 14 100 Kč a dále úrok z prodlení z částky 10 000 Kč v zákonné výši (tj. 9 % ročně) za dobu od 1. 7. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 31. 5. 2017 vyplývá, že [právnická osoba] [anonymizováno] poskytla žalovanému tohoto dne v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou 13 měsíců. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný – spolu s úrokem ve výši 28 % z úvěrové jistiny za dobu poskytnutí úvěru (tj. úrokem ve výši 2 800 Kč), poplatkem za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 900 Kč – zavázal [právnická osoba] [anonymizováno] vrátit v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč, s tím, že první splátka byla splatná dne 30. 6. 2017 a poslední dne 30. 6. 2018. Žalovaný se zavázal, že uhradí poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč, jenž byl splatný v den podpisu smlouvy, tj. dne 31. 5. 2017, a to nad rámec sjednaných splátek. Obsahem smlouvy bylo ujednání, že žalovaný bude měsíčními splátkami umořovat nejdříve úrok a sjednané poplatky a až poté úvěrovou jistinu. Z obsahu smlouvy rovněž vyplývá, že žalovaný při jejím sjednávání nevystupoval jako podnikatel. Z Žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, Finanční analýzy ze dne 31. 5. 2017, Dodatku č. 1 k pracovní smlouvě uzavřeného mezi [právnická osoba], [IČO] (zaměstnavatelem) a žalovaným (zaměstnancem) dne 1. 7. 2012 a výplatních pásek žalovaného za období leden až duben roku 2017 je zřejmé, že [právnická osoba] [anonymizováno] před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr, o jehož poskytnutí žádal, splácet. Z Předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný byl seznámen s tím, jakým způsobem se jednotlivé splátky započítávají na jistinu, úrok a sjednané poplatky, přičemž jistina úvěru měla být umořována až od 6. splátky. Ze Smlouvy o prodeji části závodu datované dnem 6. 9. 2018 a jejích příloh vyplývá, že [právnická osoba] [anonymizováno] převedla vlastnické právo k části svého obchodního závodu„ Divize spotřebitelských úvěrů“, jež představovala samostatnou organizační složku, na [právnická osoba], s tím, že součástí převodu se stala rovněž předmětná pohledávka [právnická osoba] [anonymizováno] za žalovaným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a její přílohy [číslo] (tj. seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila dotčenou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala, aby bezodkladně uhradil dluh z předmětné smlouvy (vyčíslený v částce 21 899,38 Kč); dopis žalobkyně (resp. její zástupce) odeslala žalovanému dne 26. 2. 2020, což je zřejmé z poštovního podacího lístku.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

11. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů, jež žalobkyně předložila, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (žalovaný je ostatně nijak nezpochybnil). Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizováno], jako věřitelka, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne 31. 5. 2017 smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal – včetně dohodnutého navýšení o úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 900 Kč – vrátit v 13 pravidelných měsíčních splátkách, s tím, že poslední měla být splatná dne 30. 6. 2018. Žalovaný však předepsané splátky řádně a včas nesplácel, pročež - po uplynutí sjednané doby trvání smlouvy - zůstal dlužen částku 14 100 Kč (s příslušenstvím). Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by žalobkyni anebo jejím právním předchůdkyním zaplatil více, tedy ani to neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že [právnická osoba] [anonymizováno] (úvěrující) a žalovaný (úvěrovaný) uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a následujících OZ (od [právnická osoba], jež pohledávku nabyla smlouvou o koupi závodu dle § 2079 a násl., zejména § 2175 a § 2177 OZ), důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaný čerpal ze sjednaného úvěrového rámce, včetně úroku a poplatků v dohodnuté výši. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč (dlužná jistina) za dobu od 1. 7. 2018 do zaplacení.

15. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 byla nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč 16. Nadto soud podotýká, že odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (zejména smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (a další). Namístě je též poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze spotřebitelského úvěru je – např. vedle nároku na dlužné pojistné či jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž lze podřadit pod § 14b advokátního tarifu. Pokud by žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování takových nároků, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána v případě, kdyby při soudním uplatnění těchto druhově shodných nároků používala„ formulářovou“ žalobu.

17. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

18. Předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému, resp. všem dlužníkům obecně, poslední možnost ke splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to předtím, než věc předá advokátu k dalšímu postupu. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by smysl a účel § 142a o. s. ř., neboť kvůli tomuto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by ve své podstatě byl sankcionován za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř., který se stal součástí právního řádu„ v zájmu dlužníků“, mu taková sankce nehrozila, ačkoliv věřitelé a jejich zástupci – advokáti i tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tudíž obecně vylučuje, aby se jeho užití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.

19. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.