12 C 111/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 640 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 660 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 720 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Teplicích doplatek soudního poplatku ve výši 400 Kč.

1. Žalobou ze dne datum doručenou soudu téhož dne se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 9 660 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky v částce 980 Kč (náklady spojené s upomínáním). Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta dne datum částka 7 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit sjednané poplatky ve výši 2 030 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí úvěru a odsouhlasil návrh smlouvy o úvěru. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného informace týkající se počtu členů domácnosti, příjem domácnosti a pravidelné měsíční výdaje. Dále žalovaného prověřil v příslušných registrech. Žalovaný žalobkyni potvrdil správnost svých identifikačních údajů a následně se jednoznačně identifikoval prostřednictvím platby ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Smlouva následně byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření. Podpis smlouvy byl učiněn kliknutím na opt-in volbu„ Podepisuji“. Žalovaný ničeho neuhradil a v souladu s ujednáním stran mu vznikla povinnost zaplatit jistinu, poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně za období od datum do datum ve výši 630 Kč. Žalobkyně dále požaduje účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky stanovené paušálně ve výši 980 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil na den datum jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, jelikož se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili.

4. Z provedených listinných důkazů soud uzavřel toliko, že žalobkyně dne datum vyhotovila návrh smlouvy o úvěru číslo podle které se měla zavázat poskytnout žalovanému částku 7 000 s poplatkem 2 030 Kč při splacení do datum. To, že žalovaný smlouvu podepsal elektronicky, soud za prokázané nemá, když nelze prokázat, že právě žalovaný takovýto podpis z elektronického zařízení zaslal. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně soud zjistil, že na účet č. bankovní účet byla dne datum odeslána platba ve výši 7 000 Kč. Stejná skutečnost vyplývá i z potvrzení banky, když ze zprávy anonymizováno se podává, že žalovaný je majitelem uvedeného účtu, na který byla částka 7 000 Kč dne datum připsána. Z předžalobní výzvy ze dne datum vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla dle podacího archu odeslána datum.

5. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr a podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti.

6. Žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť neprokázala, že to byl žalovaný, kdo smlouvu uvedeným kódem podepsal. Z předložených výpisů z účtu o provedených platbách na účet žalovaného žalobkyně prokázala své tvrzení o tom, že peněžní prostředky v celkové výši 7 000 Kč byly poskytnuty dne 20. 4 2022 žalovanému. Soud žalobě tak vyhověl pouze co do uvedené výše z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku Dohoda o splatnosti nebyla prokázána a k vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván (prokazatelně) teprve výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, která byla předána k přepravě dne 30. 11 2022, se stanovenou třídenní lhůtou a při užití domněnky dojití (§ 573 o. z.). K prodlení žalovaného tak došlo až dne datum a od tohoto dne soud přiznal úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z.

7. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání zbývající části svých tvrzení (uzavření smlouvy a vzniku nároku na sjednaný poplatek), ale žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se tak sama připravila. K uplatněným nákladům spojených s uplatněním pohledávky soud uzavřel, že se nejedná o příslušenství ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a žalobkyní uplatněné náklady jsou tak součástí jistiny, které však nejsou žádným způsobem prokázány. Proto i tento nárok zamítl.

8. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobě zčásti vyhověl a výrokem II. ji ve zbývajícím rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 720 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 640 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

11. Dle § 149 o. s. ř. soud rozhodl o platbě náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.

12. Soud žalobkyni doměřil soudní poplatek (§ 12 zákona č. 549/1991 Sb.), když náklady spojené s uplatněním pohledávky nejsou příslušenstvím ve smyslu zákona (nejde o vztah mezi podnikateli) a jsou tedy součástí jistiny, žalobkyně je tak povinna doplatit soudní poplatek ve výši 400 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného, a to do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.