12 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 733 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 11 733 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 142,48 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 507 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Co do úroku ve výši 4 013,44 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 3 579,92 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 927,08 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 495 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 30. 10. 2020 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 11 733 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovanou dne 25. 4. 2016 uzavřela Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné smluvní podmínky (dále jen„ VOP“). Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž tuto částku a zároveň i poplatek ve výši 8 561 Kč (tvořený kapitalizovaným úrokem v roční sazbě 27 % ve výši 1 770 Kč, dále odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 491 Kč a náhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 300 Kč) se jí žalovaná zavázala splatit 60 týdenními splátkami ve výši 310 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 19. 6. 2017. Jelikož žalovaná své smluvní povinnosti řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení s placením dohodnutých splátek, zůstala [právnická osoba] dlužna na jistině 3 579,92 Kč a na sjednaném poplatku 1 530,16 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením, a to ke dni 24. 6. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalované také sjednaný úrok v sazbě 27 % ročně kapitalizovaný za dobu od 20. 6. 2017 (tj. od dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (24. 6. 2019) v částce 1 996,98 Kč a z částky 3 579,92 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu od 27. 6. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 589,45 Kč a z částky 3 579,92 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení. Společnost [anonymizováno] s žalovanou dne 18. 11. 2016 uzavřela další Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž VOP. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž tuto částku a poplatek 4 612 Kč (tvořený kapitalizovaným úrokem v roční sazbě 29 % ve výši 799 Kč, odměnou za zpracování a doručení ve výši 950 Kč a náhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 863 Kč) se jí žalovaná zavázala splatit 45 týdenními splátkami ve výši 236 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 29. 9. 2017. Jelikož žalovaná řádně a včas neplnila své povinnosti ani z této smlouvy a dostala se do prodlení s placením dohodnutých splátek, zůstala [právnická osoba] dlužna na jistině 3 927,08 Kč a na sjednaném poplatku 2 695,84 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením, a to taktéž ke dni 24. 6. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalované rovněž sjednaný úrok v sazbě 29 % ročně kapitalizovaný za dobu od 30. 9. 2017 (tj. od dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (24. 6. 2019) v částce 2 016,46 Kč a z částky 3 927,08 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši za dobu od 7. 10. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 553,03 Kč a nadále z částky 3 927,08 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřila, proto soud předpokládal, že s tím i ona souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 25. 4. 2016 vyplývá, že [právnická osoba] žalované tohoto dne poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala [právnická osoba] vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 561 Kč (z toho činil úrok 1 770 Kč, úhrada za administrativní činnost 2 491 Kč a úhrada za hotovostní inkaso splátek 4 300 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 310 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 271 Kč, s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy, tj. dne 2. 5. 2016 a poslední dne 19. 6. 2017. Součástí obsahu smlouvy byly (formou odkazu) učiněny Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, jež podrobněji stanoví další obsah právního vztahu mezi [právnická osoba] a žalovanou. Ze všeobecných podmínek (článek 4) soud zjistil, že výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 28,63 % ročně, a to jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 20 VOP). Dle článku 20 VOP je smlouva sjednána na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky; bude-li však zákazník ke dni splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se doba trvání smlouvy až do uhrazení celé dlužné částky. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že žalovaná při jejím sjednávání nevystupovala jako podnikatelka. Ze zákaznické karty [číslo] je zřejmé, že před uzavřením smlouvy [právnická osoba] zkoumala schopnost žalované zápůjčku, o jejíž poskytnutí žádala, splácet. Z listiny označené„ Tabulka umoření – Souhrnné informace“ vyhotovené k datu 4. 8. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] ve vztahu k předmětné smlouvě ([číslo]) evidovala platby žalované toliko v celkové výši 13 450,92 Kč. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 18. 11. 2016 vyplývá, že [právnická osoba] žalované tohoto dne poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala [právnická osoba] vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 612 Kč (z toho činil úrok 799 Kč, úhrada za zpracování a doručení 950 Kč a úhrada za hotovostní inkaso splátek 2 863 Kč) v 45 týdenních splátkách ve výši 236 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 228 Kč, s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy, tj. dne 25. 11. 2016 a poslední dne 29. 9. 2017. Součástí obsahu smlouvy byly (formou odkazu) učiněny Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které podrobněji upravují další obsah právního vztahu mezi [právnická osoba] a žalovanou. Z rubové strany předmětné smlouvy soud zjistil, že výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 29 % ročně, a to jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 18 VOP). Dle článku 18 VOP je smlouva sjednána na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky; bude-li však zákazník ke dni splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se doba trvání smlouvy až do dne uhrazení celé dlužné částky. Rovněž z obsahu této smlouvy dále vyplývá, že žalovaná – při jejím sjednávání – nevystupovala jako podnikatelka. Z listiny označené„ Tabulka umoření – Souhrnné informace“ vyhotovené k datu 4. 8. 2019 vyplývá, že [právnická osoba] ve vztahu k předmětné smlouvě ([číslo]) evidovala platby žalované toliko v celkové výši 3 989,08 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 24. 6. 2019 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky za žalovanou ze smluv uzavřených pod [číslo] [číslo]. Dopisem z 24. 6. 2019, nadepsaným„ Oznámení o postoupení pohledávek“, [právnická osoba] oznámila žalované postoupení (obou) předmětných pohledávek žalobkyni (pohledávka ze smlouvy [číslo] vyčíslena ve výši 5 110,08 Kč, pohledávka ze smlouvy [číslo] vyčíslena ve výši 12 322,92 Kč); dle poštovního podacího lístku tento dopis zaslala žalované žalobkyně dne 17. 7. 2019. Poté – dopisem ze dne 14. 7. 2020 – žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou vyzvala k zaplacení dluhu z obou předmětných smluv (vyčísleného v celkové výši 19 794,34 Kč), a to ve lhůtě do 29. 7. 2020, přičemž zároveň žalovanou upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalobkyně, resp. její zástupce žalované doporučenou poštovní zásilkou dne 15. 7. 2020, což je zřejmé z poštovního podacího lístku.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 2393 odst. 1 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

11. Podle § 1751 odst. 1 OZ lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

13. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení předložených, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně žalovaná je nijak nezpochybnila). Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela dne 25. 4. 2016 písemnou smlouvu, kterou poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala – včetně dohodnutého navýšení o souhrnný poplatek (zahrnující dohodnutý úrok) ve výši 8 561 Kč – vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však [právnická osoba] na úhradu tohoto dluhu zaplatila jen 13 450,92 Kč a dluží tedy celkem 5 110,08 Kč (s příslušenstvím). Právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovanou, dlužníkem, uzavřela dne 18. 11. 2016 další písemnou smlouvu, kterou poskytla žalované částku 6 000 Kč; tuto částku se jí žalovaná zavázala – opět včetně dohodnutého navýšení o souhrnný poplatek (zahrnující i dohodnutý úrok) ve výši 4 612 Kč – vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná však [právnická osoba] na úhradu tohoto dluhu zaplatila pouze částku 3 989,08 Kč a dluží tedy celkem 6 622,92 Kč (s příslušenstvím). Žalovaná byla v řízení pasivní, netvrdila, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatila více, tedy ani to neprokazovala, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Po právní stránce soud právní vztahy vzniklé mezi [právnická osoba] a žalovanou posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že [právnická osoba] (zapůjčitel) a žalovaná (vydlužitel) uzavřely dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 OZ, na jejichž základě se žalobkyně, která pohledávky nabyla postoupením dle § 1879 a následujících OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které byly žalované na základě těchto smluv přenechány, a současně též souhrnných poplatků v dohodnuté výši. Právo na úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Z výše vyložených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 733 Kč (tj. součet dlužné jistiny a poplatku ze smlouvy [číslo] ve výši 5 110,08 Kč a ze smlouvy [číslo] ve výši 6 622,92 Kč), kapitalizovaný (zákonný) úrok z prodlení ve výši 1 142,48 Kč (tj. součet úroku z prodlení ve výši 589,45 Kč za prodlení s plněním závazků ze smlouvy [číslo] ve výši 553,03 Kč za prodlení s plněním závazků ze smlouvy [číslo]) a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 507 Kč (sestávající z dlužné jistiny ze smlouvy [číslo] ve výši 3 579,92 Kč a ze smlouvy [číslo] ve výši 3 927,08 Kč) za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.

17. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do úroku ve výši 4 013,44 Kč (sestávající z žalobkyní požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 1 996,98 Kč a ve výši 2 016,46 Kč), úroku ve výši 27 % ročně z částky 3 579,92 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a ve výši 29 % ročně z částky 3 927,08 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Totiž, jak vyplynulo z předložených listinných důkazů, [právnická osoba] a žalovaná za poskytnutí zápůjčky sjednaly ve smlouvě [číslo] pevný úrok v částce 1 770 Kč a ve smlouvě [číslo] pevný úrok v částce 799 Kč. Skutečnost, že se jedná o úrok vypočtený v sazbě 28,63 % ročně (dle článku 4 VOP, jež jsou součástí smlouvy o zápůjčce [číslo] byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 28,63 % ročně, nikoli ve výši 27 % ročně, jak žalobkyně uvedla v žalobě), resp. v sazbě 29 % ročně, soud v daných souvislostech považuje za nevýznamnou. Ve smlouvách samotných je výslovně uveden úrok konkrétní částkou a žalovaná, jako spotřebitelka, tedy mohla důvodně očekávat, že jde o úrok stanovený v konečném důsledku pevnou, neměnnou částkou. [příjmení] nelze jednoznačně dovodit ani z textu všeobecných podmínek (VOP), resp. z textu smlouvy, navíc platí zásada, že v případě pochybností se výraz (či celá část smluvního textu) vyloží k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, což nebyla žalovaná (§ 557 OZ), a zásada, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 odst. 1 OZ). Ostatně pokud žalobkyně povinnost žalované k zaplacení (dalšího) úroku v případě smlouvy [číslo] (nad rámec toho ve smlouvě uvedeného) a podmínky, za kterých je žalovaná povinna jí takový úrok platit, dovozuje z všeobecných podmínek (konkrétně z článku 4 VOP), pod nimiž není připojen podpis žalované, jde o postup, který ani nelze považovat za poctivý ve smyslu nálezu Ústavního soudu z 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011, a tudíž by mu soud nemohl poskytnout právní ochranu (srov. § 6 [příjmení]). Byť se zmíněný nález Ústavního soudu přímo vztahuje na smluvní pokuty, jeho nosné důvody a principy (zásady), o něž se opírají, je – dle názoru soudu – nezbytné vztáhnout na jakékoliv ujednání obsažené ve všeobecných podmínkách, pod nimiž není spotřebitel podepsán, které – s ohledem na povahu a text samotné (spotřebitelské) smlouvy – jako součást obsahu uzavřené smlouvy důvodně nemohl očekávat, je-li toto ujednání způsobilé odrazit se (nikoliv zanedbatelně) v jeho majetkové sféře.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 64 % předmětu řízení a žalovaná měla úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 36 % předmětu řízení, přičemž v rámci předmětu řízení soud zohlednil rovněž žalobkyní uplatněný úrok a úrok z prodlení ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu. Žalobkyně tudíž má vůči žalované právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to konkrétně 28 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 768 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal (poměrnou) náhradu nákladů řízení ve výši 495 Kč (tj. 28 % z částky 1 768 Kč, po zaokrouhlení).

19. Nadto soud podotýká, že odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (a další). Namístě je též poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze spotřebitelského úvěru (zápůjčky) je – např. vedle nároku na dlužné pojistné či jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž lze podřadit pod § 14b advokátního tarifu. Pokud by žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování takových nároků, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána v případě, kdyby při soudním uplatnění těchto druhově shodných nároků používala„ formulářovou“ žalobu.

20. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

21. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

22. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.