12 C 131/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 104 201 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 101 651 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 101 651 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 550 Kč s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 101 651 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 550 Kč od 26. 1. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 859 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 104 201 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 2. 4. 2020 Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 150.000 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 371 Kč. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, žalobkyně proto dopisem ze dne 21. 5. 2023 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaná částka je tvořena jistinou úvěru 101 651 Kč a částkou poplatků ve výši 2 550 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný i běžící obchodní úrok i úrok z prodlení.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení týkající se konkretizace zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Odkázala přitom na judikaturu vyšších soudů ČR. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného vyhodnocením informací získaných z bankovního a nebankovního registru klientských informací a informací získaných prostřednictvím sdružení SOLUS, vycházela v neposlední řadě z historických informací o spotřebiteli za celou [právnická osoba], tyto analyzovala a podrobila porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru. Žalobkyně komplexně vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného s ohledem na jeho příjem a jeho výdaje, nejen sdělené žalovaným, ale konfrontovala je s právními instituty z oblasti státní sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. Výdaje na bydlení porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat ČSÚ. Žalobkyně pak po prověření příjmů a výdajů žalovaného skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat a behaviorálních dat a dospěla k jednoznačnému závěru, že žalovaný bude schopen splnit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Odborná péče žalobkyně tak spočívá právě ve využití sofistikovaného skóringového modelu, kdy při posouzení schopnosti spotřebitele splácet poskytnutý úvěr vycházel jak z dostatečných údajů získaných od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž tyto informace doplnila o své odborné znalosti a zkušenosti. Žalobkyně s poukazem na zásady autonomie vůle apelovala na interpretaci ve prospěch platnosti smlouvy.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud nařídil jednání na den 18. 10. 2023, na kterému se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili. Soud postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 4. 2016 [číslo] soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní prostřednictvím internetového bankovnictví, uzavřel adhezní úvěrovou smlouvu, jejímž obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč bez sjednaného účelu, který byl splatný v 60 splátkách ve výši 3 371 Kč při sjednané úrokové sazbě 11,9 % ročně s tím, že úvěr má být čerpán do 14. 4. 2020. Ve smlouvě uvedené poplatky byly zdarma s tím, že další poplatky a ceny jsou uvedeny ve Výňatku ze Sazebníku, který je uveden jako nedílná součást smlouvy. Smlouva je podepsána elektronicky. Z historického výpisu bylo zjištěno, že zůstatek úvěru činí částku 101 651 Kč s tím, že dne 2. 4. 2020 byla čerpána částka úvěru ve výši 150 000 Kč. Dopisem ze dne 7. 12. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu ve výši 30 409,55 Kč s tím, že jinak ke dni 25. 1. 2023 nastane splatnost celé pohledávky. Dle vrácené obálky byla dopis zaslán na adresu dle smlouvy a nevyzvednutý se vrátil. Dopisem ze dne 8. 2. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu právním zástupcem žalobkyně formou předžalobní upomínky odeslané dne 8. 2. 2023.

7. Z reportu průběhu schvalovacího požadavku soud zjistil, že požadavek ze dne 1. 4. 2020 byl schválen téhož dne, když z informací o majiteli účtu vyplývá, že žalovaný je svobodný, nemá žádné vyživované dítě, bydlí u rodičů a má středoškolské vzdělání bez maturity. Jeho příjem je 18 000 Kč a měsíční splátky půjček činí 2 903 Kč. Z odpovědi z externích registrů vyplývá, že žalovaný má kreditní splátkovou kartu mimo obchody žalované, a to s nesplacenou jistinu 32 623 Kč, avšak není zjištěno prodlení se splácením.

8. Z výňatku sazebníku, úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, Všeobecné obchodní podmínky a sazebníku soud nevycházel, jelikož jich ke zjištění skutkového stavu nebylo třeba.

9. Soud z jednotlivých skutkových zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel smlouvu s žalobkyní k poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč, který dne 2. 4. 2020 čerpal. Žalovaný v žádosti o úvěr dne 31. 3. 2020 uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a sdělil výši svého příjmu a splátky dalších úvěrů. Z žádosti a ani z reportu schvalovacího požadavku nevyplývá ani to, že by uvedené příjmy byly jakkoliv prokazovány. V poskytnutých údajích ale zcela absentuje zmínka o jakýchkoliv dalších výdajích žalovaného (krom splátky jiného úvěru). Z reportu schvalovacího požadavku vyplývá, že tento byl dne 1. 4. 2020 schválen. Úvěr byl zesplatněn výzvou ze dne 7. 12. 2022 uloženou k vyzvednutí dne 9. 12. 2022, a to ke dni 25. 1. 2023.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy.

11. Po posouzení dle § 2390 a § 2392 o. z. (nárok 1) a § 2395 an. (nárok 2) ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní vztah uzavíraný mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je třeba charakterizovat jako spotřebitelský úvěr.

12. Dle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen (s odbornou péčí) zkoumat schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, přičemž při poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

13. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Soud skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu závěru ve věci samé:

15. Soud se zaobíral otázkou, zda žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žadatele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně při sjednání úvěru neověřovala příjmy žalovaného, byť v tomto případě by bylo možné předpokládat, že žalobkyně jako disponovala historickými údaji o příjmu žalovaného z údajů jeho běžného účtu, tuto skutečnost však neprokázala. Nezjišťovala však ani výdaje, které žalovaný má, natož, aby je ověřovala, vyjma údajů o dalších závazcích. Při své činnosti se zcela spolehla na statistický model, do něž vložila zcela hodnotu příjmů žalovaného a provedla automatické vyhodnocení. Jaké náklady zohledňovala a zda vůbec, z předložených důkazů není zřejmé.

16. Dle rozsudku NS ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřitel uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.

17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neověřila jak příjem žalovaného a současně se ani nepokusila zjistit skutečné existující výdaje žalovaného, které by následně prověřila. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, jelikož tato okolnost neznamená, že nemá výdaje. Spoléhání se výlučně na statistický model bez exaktního zjištění alespoň nějakých parametrů, nemá soud za postup s odbornou péčí.

18. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy neprovedla se zákonem požadovanou odbornou péčí, jelikož po žalovaném nepožadovala naprosto žádné doložení jeho příjmů a výdajů. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a žalobkyni lze přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku jistiny po započtení provedených úhrad z titulu bezdůvodného obohacení.

19. Soud tak výrokem I žalobkyni přiznal dlužnou jistinu spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 1. 2023 a ve zbývajícím rozsahu (včetně kapitalizovaných nároků na obchodní i zákonný úrok z prodlení přesahující ten přiznaný, byť tyto úroky sám soud nekapitalizoval) žalobu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu 28 % nákladů řízení (rozdíl úspěchu žalobkyně 71 % a úspěchu žalovaného 29 %, když k poměru úspěchu a neúspěchu dospěl soud kapitalizací nároků ke dni rozhodnutí) v částce 6 859 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 169 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 104 201 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč ve výši 3 528 Kč.

21. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem, když neshledal důvody k stanovení lhůty delší.

22. Přiznanou náhradu nákladů řízení soud uložil uhradit dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta, když žalobkyně byla v řízení právně zastoupena.