12 C 177/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka pro náklady neprovdané matky

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka na nákladech spojených s těhotenstvím a slehnutím a výživné ve výši částka měsíčně za období od datum do datum, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka na nákladech spojených s těhotenstvím a slehnutím, a dále povinnosti hradit žalobkyni výživné částka měsíčně od datum do datum. Žalobkyně uvedla, že žalobu podala z důvodu požadavku Úřadu práce, jako podmínku pro vyplacení sociálních dávek. Žalobkyně v srpnu 2025 očekává narození dítěte a jako otce označila žalovaného. Žalovaný žalobkyni nijak finančně nepřispěl na výbavu, kočárek s vitaminy, ani od něj nedostává výživné. Soud zjistil ze sdělení právnická osoba, že žalovaný byl předán do Spolkové republiky Německo, avšak není známo místo jeho pobytu, proto usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka mu jako účastníku neznámého pobytu ustanovil opatrovníka. S ohledem na to, že žalovaný je státním občanem Alžíru, soud zkoumal svou mezinárodní pravomoc. Z důvodu absence úpravy v bilaterálních mezinárodních smlouvách mezi ČR a Alžírem a s ohledem na skutečnost, že pobyt účastníků je na území států Evropské unie, dovodil soud svoji pravomoc dle místa pobytu oprávněné, tedy ve smyslu článku 3 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne datum, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. Pokud je pravomoc soudu stanovena dle místa pobytu oprávněné (na rozdíl od obecné úpravy ustanovení § 84 o. s. ř.), je i místně příslušný soud dle místa pobytu (bydliště) oprávněné. Rozhodné právo je stanoveno dle článku 3 Haagského protokolu z roku 2007, kde vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak. Rozhodným právem je pro toto řízení právní řád České republiky. Opatrovník žalovaného uvedl, že žalovaný žalobu neuznává v celém rozsahu, a to zejména pro neúplnost dosavadních skutkových tvrzení i důkazů vedoucí žalobkyni k označení žalovaného jako otce jejího dítěte. Žalovaný popírá, že je otcem dítěte žalobkyně a navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. Žalobkyně se k jednání nedostavila a od podání žaloby byla v řízení pasivní. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti žalobkyně. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, které by prokázaly její tvrzení, a to ani označenou těhotenskou průkazku. Vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně u jednání soud nemohl provést navržený účastnický výslech žalobkyně a s ohledem na to, že není znám pobyt žalovaného, tak ani účastnický výslech žalovaného. Soud věc právně posoudil podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanovuje, že: není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. V průběhu řízení nebyly předloženy žádné důkazy podporující tvrzení žalobkyně o pravděpodobném otcovství žalovaného k nenarozenému dítěti. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka otcovství popřel. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ani ohledně samotné pasivní legitimace žalovaného a z důvodu její absence u nařízeného jednání ji soud nemohl poučit o nutnosti označit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Jelikož pasivní legitimace žalovaného nebyla v řízení prokázána, soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnému žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Náklady řízení však vznikly státu, a to v souvislosti s odměnou opatrovníka, který byl žalovanému ustanoven. Soud o nákladech řízení rozhodl dle § 150 o. s. ř., a to vzhledem k okolnostem případu. Žalobkyně byla k podání žaloby vedena doporučením Úřadu práce ČR, bez toho, aby jí byly vysvětleny rizika, která plynou z případného neúspěchu, tedy možnosti, že jí budou uloženy k úhradě náklady řízení. Současně takovýmto podáním byla podmíněna výplata sociálních dávek, na které je zjevně odkázána. Soud tuto okolnost považuje za důvod hodný zvláštního zřetele a státu náhradu nákladů řízení nepřiznal. Jelikož je žalobkyně osvobozena od placení soudních poplatků a byla neúspěšná, soud neukládal povinnost k úhradě soudního poplatku, když nebylo komu jej uložit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.