12 C 180/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 15 199,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 921,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 921,54 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 278,41 Kč s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 13 999,95 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 078,41 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 199,95 Kč s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 13 999,95 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 13 999,95 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], IČO [číslo], se sídlem [adresa] (dále jen„ [jméno] [příjmení] [příjmení]“,„ banka“ či„ původní věřitel“) s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o Bankovních produktech a službách, na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby, konkrétně vést bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] specifikovaný v dispozicích ke smlouvě. Dále se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Tuto povinnost nesplnil tím, že překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácel řádně a včas. [příjmení] využila svého práva a převedla dne [datum] aktuální výši povoleného přečerpání na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení v pravidelných splátkách, což žalovanému oznámila písemně. Žalovaný nesplnil ani tuto svoji povinnost a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila banka oprávnění v souladu s produktovými podmínkami a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši ke dni [datum]. Žalovaný tak na jistině dluží částku 13 999,95 Kč, smluvní poplatky činí 1 200 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně a i smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně je požadován z jistiny, vždy od [datum]. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že v rámci posouzení byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze MV ČR. [příjmení] porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila a banka žádosti klienta vyhověla. Dále doplnila, že poskytnutý úvěr žalovaný čerpal prostřednictvím výběrů z bankomatů, čerpání v hotovosti a taktéž převodem z účtu, což je zaznamenané na výpisech z běžného účtu. Aktivní legitimaci žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s., která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. a bankou. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy vyplývá, že banka postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba], a.s, IČO [anonymizováno] [PSČ], se sídlem [adresa] (dále jen„ I- [právnická osoba]“). Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi I- [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum] a její přílohy 1 soud zjistil, že I- [právnická osoba] postoupila tuto pohledávku na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] bankou a odesláno dne [datum] (viz poštovní arch) a dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] o postoupení žalovaného informoval I- [právnická osoba] Tímto je dána aktivní legitimace žalobkyně. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] soud zjistil, že banka se zavázala žalovanému poskytovat bankovní produkty a služby případně je měnit a rušit, a to na základě jeho žádostí, včetně těch v elektronické podobě a obě strany se zavázaly dodržovat Dispozice k sjednaným produktům a službám a příslušné Produktové podmínky. Z dispozic ke smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že banka pro žalovaného vede běžný účet č. [bankovní účet] založený [datum] a k tomuto sjednali [anonymizováno] ve výši povoleného limitu 10 000 Kč ode dne [datum] s tím, že minimální kreditní příjem je 50 % povoleného limitu s úrokovou sazbou 21,99 % ročně. Celková splatná částka spotřebitelem je 10 636,75 Kč. Úroková sazba splatného [anonymizováno] činí 24 % ročně a úroková sazba nepovoleného debetního zůstatku činí 29 % ročně, přičemž všechny sazby jsou platné k datu vytištění těchto dispozic. Kreditní období nebylo sjednáno a byly sjednány poplatky týkající se jednotlivých úkonů banky. Úrok z prodlení byl sjednán jako zákonný, přičemž k datu vytištění dispozic činil 10 % p.a. Žalovanému byla dále poskytnutá debetní karta na základě dohody z [datum] a bylo sjednáno úrazové pojištění od [datum] a pojištění osobních věcí, platebních karet a internetových rizik od [datum]. Žalovanému byl poskytován InfoServis pro uvedený mobilní telefon, služba internetového bankovnictví [příjmení] [příjmení] od [datum] a [příjmení] [příjmení]. Z žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný požádal o rámec ve výši 10 000 Kč, přičemž uvedl, že jeho příjem je 14 002 Kč od zaměstnavatele, kde má uzavřenou smlouvu na dobu určitou do [datum]. Jako další čistý měsíční příjem domácnosti uvedl částku 40 000 Kč s tím, že má jeden zdroj příjmů, je svobodný, vyučený a vlastní dům/byt, kam se nastěhoval [datum]. Z výpisu z úvěrového účtu za období od ledna 2020 do ledna 2021 soud zjistil, jak banka účtovala ohledně úvěru, který ve výši 13 999,95 Kč měl žalovaný čerpat dne [datum], kde však z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že tam převedla nepovolený debetní zůstatek žalovaného z běžného účtu a [anonymizováno]. Současně tam byly účtovány poplatky dne [datum] a [datum] za upomínku ve výši vždy 600 Kč. Další poplatky již účtovány nebyly. Výše poplatků byla bankou stanovena ceníkem platným od [datum]. Shodné informace soud zjistil z výpisu platební historie smlouvy z [datum]. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] soud zjistil, že banka úvěr zesplatnila ke dni [datum], což žalované oznámila s tím, aby dlužná částka byla uhrazena nejpozději do [datum]. Dopis byl dle podacího archu odeslán dne [datum]. Žalovaný byl dále vyzván k úhradě dluhu jak oznámeními o postoupení pohledávky, tak i předžalobní výzvou. Z potvrzení o výši příjmů ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný měl příjem 14 002 Kč na základě smlouvy na dobu určitou s platností do [datum], když je zaměstnaný jako vulkanizér u [právnická osoba] od [datum]. Ze mzdy byly v minulosti prováděny srážky, avšak v době vystavení potvrzení již bylo vše plně splaceno a srážky ze mzdy neprobíhaly. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyhotovených dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty informace v souladu se zákonem. K procesu posouzení úvěruschopnosti se vyjádřila i banka dopisem ze dne [datum]. Byť tvrzení banky lze považovat spíše za účastnická, tak vzhledem k poskytnutým zjištěným údajům k úvěruschopnosti, i takovéto sdělení soud považuje za důkaz. [příjmení] zde uvedla, že úvěruschopnost hodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a vycházela z údajů poskytnutých v žádosti ze dne [datum]. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima a na základě zjištěné disponibilní částky byl úvěr poskytnut. Údaje, ze kterých banka vycházela byly: deklarovaný čistý příjem 14 002 Kč ověřený dokladem o příjmu a měl jen 1 zdroj příjmů, čistý měsíční příjem domácnosti činil 40 000 Kč, klient byl svobodný, vlastní dům a jeho podíl na nákladech na bydlení byl 35 %, dosavadní interní splátky ve výši 2 700,5 Kč, externí splátky 3 095 Kč a schválená výše úvěrového rámce 10 000 Kč. Měsíční splátka činila 212,25 Kč. Z výpisu z běžného účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, jak žalovaný čerpal [anonymizováno] a jak jej splácel. Současně soud zjistil výši účtovaných poplatků z kontokorentu běžných i sankčních, výši účtovaných úroků z povoleného i nepovoleného debetu v celkové výši 6 078,41 Kč. Konkrétně šlo o úroky – povolený debet, úroky – nepovolený debet, poplatky za kontokorentní úvěr, poplatek za otevření úvěrového účtu, poplatky za překročení [anonymizováno], poplatek za oznámení o zrušení [anonymizováno], poplatky za zasílané upomínky [anonymizováno]. Jednotlivé položky jsou zřejmé z jednotlivých výpisů z bankovního účtu. Soud z dalších, byť provedených důkazů nevycházel, jelikož jich nebylo třeba ke zjištění skutkového stavu. Soud z jednotlivých skutkových zjištění učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný měl na základě smlouvy ze dne [datum] u banky vedený běžný účet, ke kterému na základě žádosti ze dne [datum] měl sjednáno povolené přečerpání ve výši 10 000 Kč ([anonymizováno]) s tím, že sjednaná úroková sazba byla 21,99 % ročně, nebylo sjednáno kreditní období, ale namísto toho měl žalovaný povinnost měsíčního kreditního příjmu 50 % povoleného limitu (tedy 5 000 Kč). [příjmení] při posouzení úvěruschopnosti vycházela z doloženého příjmu ve výši 14 002 Kč, který byl zaručen do [datum], jelikož pouze na tuto dobu byla sjednána pracovní smlouva. Další (neověřený) příjem měl činit 40 000 Kč, avšak z žádného dokladu není zřejmé, z čeho měl takovýto příjem plynout. Žalovaný uvedl výši svých závazků 2 700,50 Kč u banky a 3 095 Kč u externích subjektů (celkem 5 795,50 Kč), z podílu klienta na nákladech bydlení 35 % není soudu zřejmé, k jakému základu je toto procentuální vyjádření vztaženo. Pokud k příjmům (ověřených) žalovaného, jednalo by se o částku 4 900,70 Kč, kde takovouto výši soud považuje za reálnou. [příjmení] zjevně nezkoumala skutečné výdaje žalovaného spojené s vlastním bydlením (např. platby za energie) a dále neověřovala deklarovaný další příjem 40 000 Kč. [příjmení] žalovanému poskytla [anonymizováno], který žalovaný čerpal prostřednictvím svého běžného účtu, a který řádně nesplácel. Dle výpisů z účtu žalovaný překročil limit [anonymizováno] v lednu 2019, za což mu byl účtován poplatek. Do záporného zůstatku přesahující povolený [anonymizováno] se žalovaný dostal v prosinci 2019 a ten se mu již nepodařilo vyrovnat. Z tohoto důvodu banka nepovolený zůstatek převedla na nově otevřený úvěrový účet, za což účtovala poplatek 1 000 Kč, stanovila žalovanému nově splátky úvěru, účtovala poplatky za upomínky a následně úvěr prohlásila za splatný. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěru. Po posouzení dle § [číslo] an. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní vztah uzavíraný mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je třeba charakterizovat jako spotřebitelský úvěr. Dle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen (s odbornou péčí) zkoumat schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, přičemž při poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 je smlouva neplatná. Námitku neplatnosti může spotřebitel vznést v tříleté promlčecí době ode dne uzavření smlouvy. Dle § 586 odst. 2 o.z. právní jednání se považuje za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání. Dle § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu závěru ve věci samé: Aktivní legitimace žalobkyně je dána oznámením o postoupení pohledávek původním věřitelem, kdy tento závěr je podpořen i smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy. Soud se zaobíral otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žadatele (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdce žalobkyně vycházel z ověřeného příjmu žalovaného ve výši 14 002 Kč odpovídající mzdě z pracovního poměru, který však byl sjednán pouze do [datum], tedy pouze pro jeden měsíc po uzavření smlouvy. Další příjmy domácnosti ve výši 40 000 Kč nebyly nijak ověřovány. Stejně tak nebyly u tohoto nároku ověřovány ani výdaje domácnosti (např. zálohami za energie apod.). Z rozdílu ověřených příjmů (14 002 Kč) a neověřených výdajů (10 696,20 Kč) vyplývá, že žalovaný by byl schopen po dobu jednoho měsíce úvěr splácet a současně dosahovat i minimálního kreditního příjmu 5 000 Kč. Pro další období však banka nedisponovala žádnými údaji, které by toto potvrzovaly a pokud vycházela z neověřeného deklarovaného příjmu 40 000 Kč, nepostupovala s odbornou péčí. Složitost situace žalovaného vyplývala i z potvrzení o výši příjmů, kde žalovanému pravděpodobně velmi nedávno (minimálně v průběhu předchozích 5 měsíců), byly prováděny srážky ze mzdy. Z důvodu zakotvení povinnosti vznesení námitky neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužníkem do litery zákona, a tedy rozporu vnitrostátního práva s čl. 8 odst. 1 Směrnice EP a R 2008/48/ES ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění a čl. 23 uvedené směrnice, soud odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum] ve věci C [číslo], kde soudní dvůr rozhodl při žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce českým soudem, že vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu a světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného a nemohou tak platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem, pouze z toho důvodu, že tato ustanovení byla vyložena českými soudy ve smyslu, který není slučitelný s uvedeným právem (nemožnost vyslovení neplatnosti smlouvy soudem z úřední povinnosti, pokud je k neplatnosti nutné vznést námitku). Dle rozsudku NS ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřitel uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Pokud se žalobkyně (její předchůdce) spokojila s nedoloženými dalšími příjmy uvedenými žalovaným, které měly zjevně rozhodující roli při posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr, jak tomu bylo v tomto případě, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož smyslem povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka je jak ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry, ale dále řeší i problém rostoucího zadlužení domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelskému úvěru) a porušení této povinnosti má negativní důsledky jak ekonomické v podobě ztráty majetku, tak společenské, v podobě společenské stigmatizace (viz. [příjmení] [jméno]; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011 s. 99) a tento institut má za úkol i celospolečenskou ochranu (srovnej nález Ústavního soudu, [ústavní nález], ze dne [datum]), je třeba vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za použití § 588 o. z., a důsledek jeho porušení je tak neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je tak povinen se zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně (banka) svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a žalobkyni lze přiznat pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Je zřejmé, že jistinu, kterou banka převedla na nově otevřený úvěrový účet tvořily jak skutečně čerpané částky žalovaným, tak platby spojené s vedením běžného účtu a zejména pojištění, jež dle soudu byly účtovány po právu, ale také platby (poplatky a úroky) vycházející z povoleného (či nepovoleného) přečerpání účtu. Soud tyto poplatky a úroky, jež vychází z neplatné smlouvy nepřiznal a součet těchto účtovaných poplatků zamítl. Žalovaný tak dluží žalobkyni nadále částku 7 921,54 Kč. Pro úplnost soud dodává, že neshledal to, že by s žalovaným byla uzavřená nová úvěrová smlouva, kam banka převedla zůstatek nepovoleného úvěru. Zde zcela chybí vůle žalovaného takovouto smlouvu uzavřít a pokud se žalobkyně odkazuje na produktové či všeobecné podmínky, tak tyto neodpovídají ani parametrům případné smlouvy o smlouvě budoucí. Veškeré závazky z takovéto„ smlouvy“ plynoucí tak má soud za nedůvodné a zamítl je jak v rozsahu úroku, tak i účtovaných poplatků 1 200 Kč. Jelikož nebyla platně sjednána smlouva o úvěru, nebyl platně sjednán ani obchodní úrok z tohoto úvěru a soud jej plně zamítl. Zde pod čarou upozorňuje na ustanovení § 122 spotřebitelského zákona, jež je s ohledem na přechodná ustanovení použitelné i pro úvěry sjednané dříve a žalobkyni by tak nenáležel sjednaný obchodní, ale úrok ve výši zákonného úrok z prodlení. Jelikož bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti, došlo ke splatnosti na výzvu předchůdce žalobkyně ze dne [datum] odeslanou dne [datum], při použití domněnky dojití (§ 573 o. z.). Žalobkyně však žádá úroky až od [datum]. V souladu s ust. § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., z přiznané jistiny a ve zbytku nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož u žádného z nich úspěch ve věci nepřevažoval.