12 C 23/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 56 664 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 56 664 Kč, úrok z prodlení ve výši 6 355,39 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 301,52 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Co do úroku ve výši 16 836,76 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 18 648,31 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 27 % ročně z částky 15 653,21 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 245,59 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 28. 2. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 56 664 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným dne 25. 1. 2016 uzavřela Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné smluvní podmínky (dále jen„ VOP“). Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž tuto částku a zároveň i poplatek ve výši 33 442 Kč (tvořený kapitalizovaným úrokem v roční sazbě 20,5 % ve výši 5 266 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 8 220 Kč a náhradou za inkaso splátek v hotovosti ve výši 19 956 Kč) se jí žalovaný zavázal splatit 60 týdenními splátkami ve výši 1 225 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 20. 3. 2017. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení s placením dohodnutých splátek, zůstal [právnická osoba] dlužen na jistině 18 648,31 Kč a na sjednaném poplatku 12 785,69 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením, a to ke dni 24. 6. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalovanému také sjednaný úrok v sazbě 20,5 % ročně kapitalizovaný za dobu od 21. 3. 2017 (tj. od dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (24. 6. 2019) v částce 8 771,44 Kč a z částky 18 648,31 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši za dobu od 28. 3. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 3 415,20 Kč a nadále z částky 18 648,31 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení. Společnost [anonymizováno] s žalovaným dne 6. 5. 2016 uzavřela další Smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž VOP. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž tuto částku a zároveň i poplatek ve výši 14 682 Kč (tvořený kapitalizovaným úrokem v roční sazbě 27 % ve výši 3 927 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 055 Kč a náhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 700 Kč) se jí žalovaný zavázal splatit 15 měsíčními splátkami ve výši 2 313 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 6. 8. 2017. Jelikož žalovaný smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení s placením dohodnutých splátek, zůstal [právnická osoba] dlužen na jistině 15 653,21 Kč a na sjednaném poplatku 9 576,79 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením, taktéž k 24. 6. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalovanému též sjednaný úrok v sazbě 27 % ročně kapitalizovaný za dobu od 7. 8. 2017 (tj. od dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (24. 6. 2019) v částce 8 065,32 Kč a z částky 15 653,21 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu od 7. 3. 2017 (od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 2 940,19 Kč a nadále z částky 15 653,21 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle § 115a o. s. ř. tudíž soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 25. 1. 2016 vyplývá, že [právnická osoba] žalovanému tohoto dne poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal [právnická osoba] vrátit spolu s poplatkem ve výši 33 442 Kč (z toho činil úrok 5 266 Kč, úhrada za administrativní činnost 8 220 Kč a úhrada za hotovostní inkaso splátek 19 956 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 1 225 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 1 167 Kč, s tím, že splatnost první splátky nastala sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy, tj. 1. 2. 2016. Součástí obsahu smlouvy byly (formou odkazu) učiněny Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které podrobněji upravují další obsah právního vztahu mezi [právnická osoba] a žalovaným. Ze všeobecných podmínek (článek 4) soud zjistil, že výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 20,5 % ročně, a to jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 20 VOP). Dle článku 20 VOP je smlouva sjednána na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky; bude-li však zákazník ke dni splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se doba trvání smlouvy až do dne uhrazení celé dlužné částky. Z obsahu smlouvy též vyplývá, že žalovaný při jejím sjednávání nevystupoval jako podnikatel. Z listiny označené„ Tabulka umoření – souhrnné informace“ vyhotovené k datu 4. 8. 2019 je zřejmé, že [právnická osoba] ve vztahu k předmětné smlouvě ([číslo]) evidovala jen platby žalovaného v celkové výši 42 008 Kč. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 6. 5. 2016 vyplývá, že [právnická osoba] žalovanému tohoto dne poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal [právnická osoba] vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 682 Kč (z toho činil úrok 3 927 Kč, úhrada za administrativní činnost 3 055 Kč a úhrada za hotovostní inkaso splátek 7 700 Kč), a to v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 313 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 2 300 Kč, s tím, že první splátka byla splatná do jednoho měsíce od uzavření smlouvy, tj. dne 6. 6. 2016. Součástí obsahu smlouvy byly (formou odkazu) učiněny Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které podrobněji upravují další obsah právního vztahu mezi [právnická osoba] a žalovaným. Ze všeobecných podmínek (článek 4) soud zjistil, že výpůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 27,96 % ročně, a to jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 20 VOP). Dle článku 20 VOP je smlouva sjednána na dobu určitou ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky; bude-li však zákazník ke dni splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se doba trvání smlouvy až do dne uhrazení celé dlužné částky. Také z obsahu této smlouvy vyplývá, že žalovaný při jejím sjednávání nevystupoval jako podnikatel. Ze zákaznické karty [číslo] je zřejmé, že před uzavřením smlouvy [právnická osoba] zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku, o jejíž poskytnutí žádal, splácet. Z listiny označené„ Tabulka umoření – souhrnné informace“ vyhotovené k datu 4. 8. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] ve vztahu k předmětné smlouvě ([číslo]) evidovala platby žalovaného toliko v celkové výši 9 452 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) vyplývá, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným ze smluv uzavřených pod [číslo]. Dopisem z 24. 6. 2019, nadepsaným„ Oznámení o postoupení pohledávek“, [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení předmětných pohledávek žalobkyni, resp. pohledávky ze smlouvy [číslo] vyčíslené ve výši 31 434 Kč a pohledávky ze smlouvy [číslo] vyčíslené ve výši 25 230 Kč); podle poštovního podacího lístku tento dopis zaslala žalovanému žalobkyně dne 17. 7. 2019. Následně – dopisem ze dne 8. 10. 2019 – žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z obou předmětných smluv (vyčísleného v celkové výši 83 039,26 Kč) ve lhůtě do 15. 10. 2019 a zároveň žalovaného upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslal zástupce žalobkyně žalovanému dne 9. 10. 2019, což je zřejmé z poštovního podacího lístku.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 2393 odst. 1 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

11. Podle § 1751 odst. 1 OZ lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

13. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení předložených, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně žalovaný je nijak nezpochybnil). Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne 25. 1. 2016 písemnou smlouvu, jíž žalovanému přenechala částku 40 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal – včetně dohodnutého navýšení o souhrnný poplatek (zahrnující i dohodnutý úrok) ve výši 33 442 Kč – vrátit v celkem 60 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný však [právnická osoba] na úhradu tohoto dluhu zaplatil jen 42 008 Kč a dosud z této smlouvy dluží 31 434 Kč s příslušenstvím. Společnost [anonymizováno], jako věřitel, s žalovaným, dlužníkem, dne 6. 5. 2016 uzavřela další písemnou smlouvu, jíž žalovanému přenechala částku 20 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal – též včetně dohodnutého navýšení o souhrnný poplatek (zahrnující i dohodnutý úrok) ve výši 14 682 Kč – vrátit v celkem 15 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však [právnická osoba] na úhradu tohoto dluhu zaplatil jen 9 452 Kč a z této smlouvy tudíž věřiteli dluží celkem 25 230 Kč s příslušenstvím. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatil více, tedy ani to neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Po právní stránce soud vztahy vzniklé mezi [právnická osoba] a žalovaným posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že [právnická osoba] (zapůjčitel) a žalovaný (vydlužitel) uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 OZ, na jejichž základě se žalobkyně, jež pohledávky nabyla postoupením podle § 1879 a následujících OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které byly žalovanému těmito smlouvami přenechány, a současně i souhrnných poplatků (jejich částí) v dohodnuté výši. Úroky z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 56 664 Kč (sestávající z dlužné částky ze smlouvy [číslo] ve výši 31 434 Kč a z dlužné částky ze smlouvy [číslo] ve výši 25 230 Kč), kapitalizované (zákonné) úroky z prodlení ve výši 6 355,39 Kč (sestávající z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 415,20 Kč a ve výši 2 940,19 Kč) a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 301,52 (tj. 18 648,31 Kč + 15 653,21 Kč) za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.

17. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do úroků ve výši 16 836,76 Kč (sestávající z úroku ve výši 8 771,44 Kč a ve výši 8 065,32 Kč), úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 18 648,31 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a ve výši 27 % ročně z částky 15 653,21 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Totiž, jak vyplynulo z předložených listinných důkazů, [právnická osoba] a žalovaný za poskytnutí zápůjčky sjednali ve smlouvě [číslo] pevný úrok v částce 5 266 Kč a ve smlouvě [číslo] v částce 3 927 Kč. Skutečnost, že jde o úrok vypočtený v sazbě 20,5 % ročně, resp. 27,96 % ročně (dle článku 4 VOP, jež jsou součástí smlouvy o zápůjčce [číslo] byla výpůjční úroková sazba sjednána ve výši 27,96 % ročně, nikoli ve výši 27 % ročně, jak žalobkyně uvedla v žalobě), soud v daných souvislostech považuje za nevýznamnou. Ve smlouvách samotných je výslovně uveden úrok konkrétní částkou a žalovaný, jako spotřebitel, tedy mohl důvodně očekávat, že se jedná o úrok stanovený v konečném důsledku pevnou, neměnnou částkou. Opak ostatně nelze jednoznačně dovodit ani z textu všeobecných podmínek (VOP), navíc platí, že obsah smlouvy před nimi má přednost (§ 1751 odst. 1 věta druhá OZ). A platí též zásada, že v případě pochybností se výraz (či celá část smluvního textu) vyloží k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, což nebyl žalovaný (§ 557 OZ), a zásada, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 odst. 1 OZ). Ostatně pokud žalobkyně povinnost žalovaného k placení dalšího úroku (nad rámec toho ve smlouvě uvedeného) a podmínky, za kterých je žalovaný povinen jí takový úrok platit, dovozuje z všeobecných podmínek, pod nimiž není připojen podpis žalovaného, tento její postup nelze považovat za poctivý ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011, a tudíž mu soud nemůže poskytnout právní ochranu (srov. § 6 OZ). Přestože se zmíněný nález Ústavního soudu přímo vztahuje na smluvní pokuty, jeho nosné důvody a principy (zásady), o něž se opírají, je dle názoru soudu nezbytné vztáhnout na jakékoliv ujednání obsažené ve všeobecných podmínkách, pod nimiž není spotřebitel podepsán, které – s ohledem na povahu a text samotné (spotřebitelské) smlouvy – jako součást obsahu uzavřené smlouvy (důvodně) nemohl očekávat, je-li toto ujednání způsobilé odrazit se (nikoliv zanedbatelně) v jeho majetkové sféře.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 69 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 31 % předmětu řízení, přičemž v rámci předmětu řízení soud zohlednil rovněž žalobkyní uplatněné úroky a úroky z prodlení ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu. Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to konkrétně 38 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 11 172,60 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 267 Kč, odměny advokáta ve výši 6 760 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 3 380 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu stanovené z tarifní hodnoty 56 664 Kč dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu celkem ve výši 600 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 1 545,60 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 7 360 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal (poměrnou) náhradu nákladů řízení ve výši 4 245,59 Kč (tj. 38 % z částky 11 172,60 Kč, po zaokrouhlení).

19. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

20. Předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému (dlužníkům obecně) poslední možnost ke splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) věřitel, a to předtím, než věc předá advokátovi k dalšímu postupu. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by smysl a účel § 142a o. s. ř., neboť kvůli tomuto ustanovení, jež má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by tak ve své podstatě byl sankcionován za to, že nabídnuté dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř., který se stal součástí právního řádu„ v zájmu dlužníků“, mu taková sankce nehrozila, ačkoliv korektně postupující věřitelé (jejich zástupci – advokáti) i tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy obecně vylučuje, aby se jeho užití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení.

21. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

22. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.