12 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 7 654 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 7 654 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 696,66 Kč a ve výši 8,05 % ročně z částky 4 900,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

II. Co do úroku ve výši 4 324,84 Kč a ve výši 20,5 % ročně z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 292,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 27. 11. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 7 654 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právnická osoba“), s žalovaným dne 24. 9. 2015 uzavřela Smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly všeobecné smluvní podmínky. Na jejím základě poskytla právnická osoba žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž tuto částku a zároveň i poplatek ve výši 8 361 Kč (tvořený kapitalizovaným úrokem v roční sazbě 20,5 % ve výši 1 317 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a náhradou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč) se jí žalovaný zavázal splatit 60 týdenními splátkami ve výši 307 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 17. 11. 2016. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení s placením dohodnutých splátek (zaplatil toliko částku 10 707 Kč), zůstal právnická osoba dlužen na jistině 4 900,66 Kč a na sjednaném poplatku 2 753,34 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od právnická osoba postoupením ke dni 20. 1. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Vedle uvedených částek žalobkyně vůči žalovanému uplatnila také sjednaný úrok v sazbě 20,5 % ročně kapitalizovaný za dobu od 18. 11. 2016 (tj. od dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (tj. 20. 1. 2020) v částce 4 324,84 Kč a z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu od 19. 11. 2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 1 696,66 Kč a z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:

6. Společnost anonymizováno uzavřela s žalovaným dne 24. 9. 2015 Smlouvu o zápůjčce číslo jíž poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž tyto se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč (z toho činil úrok 1 317 Kč, úhrada za administrativní činnost 2 055 Kč a úhrada za hotovostní inkaso splátek 4 989 Kč) v 60 týdenních splátkách ve výši 307 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 248 Kč, s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy, tj. dne 1. 10. 2015 a poslední dne 17. 11. 2016. Součástí obsahu smlouvy byly formou odkazu učiněny Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce, které podrobněji upravují další obsah právního vztahu mezi právnická osoba a žalovaným. Ve všeobecných podmínkách (dále jen„ VOP“) je stanoveno, že výpůjční úroková sazba činí 20,5 % ročně a je určena jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (článek 4 VOP), přičemž smlouva je uzavřena na dobu určitou od dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky; bude-li však zákazník ke dni splatnosti poslední splátky v prodlení se zaplacením některé ze splátek, prodlužuje se doba trvání smlouvy až do dne uhrazení celé dlužné částky (článek 20 VOP). Společnost anonymizováno při uzavírání předmětné smlouvy vystupovala z pozice podnikatelky a žalovaný jako spotřebitel, přičemž před jejím uzavřením ověřila právnická osoba schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky (úvěr) splácet. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, když sjednané splátky nesplácel řádně a včas, pročež zůstal právnická osoba dlužen částku v celkové výši 7 654 Kč, z toho na jistině částku 4 900,66 Kč. Pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy následně nabyla od právnická osoba žalobkyně, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 1. 2020, což žalovanému právnická osoba oznámila dopisem z téhož dne; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Poté, dopisem ze dne 11. 5. 2020, žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného ve výši 14 110,79 Kč) ve lhůtě do 18. 5. 2020, přičemž jej současně upozornila, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalobkyně, resp. její zástupce žalovanému dne 12. 5. 2020.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 2393 odst. 1 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

11. Podle § 1751 odst. 1 OZ lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

12. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

13. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení předložených, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně žalovaný je nijak nezpochybnil). Nadto byl žalovaný v řízení zcela pasivní, netvrdil, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatil více, tedy ani to neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Po právní stránce tak soud právní vztah vzniklý mezi právnická osoba a žalovaným posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že právnická osoba (zapůjčitel) a žalovaný (vydlužitel) uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 OZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a následujících OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které byly žalovanému smlouvou přenechány, a současně i poplatku v dohodnuté výši. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 654 Kč, kapitalizovaný (zákonný) úrok z prodlení ve výši 1 696,66 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení.

17. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do úroku ve výši 4 324,84 Kč a úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 4 900,66 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Totiž, jak vyplynulo z předložených listinných důkazů, právnická osoba a žalovaný sjednali za poskytnutí zápůjčky pevný úrok v částce 1 317 Kč. Skutečnost, že jde o úrok vypočtený v sazbě 20,5 % ročně, soud v daných souvislostech považuje za nevýznamnou. Ve smlouvě je výslovně uveden úrok konkrétní částkou a žalovaný, jako spotřebitel, tedy mohl důvodně očekávat, že jde o úrok stanovený v konečném důsledku neměnnou, pevnou částkou. Opak přitom nelze jednoznačně dovodit ani z textu VOP, navíc platí zásada, že v případě pochybností se výraz (či celá část smluvního textu) vyloží k tíži toho, kdo jej použil jako první, což nebyl žalovaný (srov. § 557 OZ), a zásada, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (srov. § 1812 odst. 1 OZ). Ostatně pokud žalobkyně povinnost žalovaného k placení dalšího úroku (nad rámec toho ve smlouvě uvedeného) a podmínky, za kterých je žalovaný povinen jí takový úrok platit, dovozuje z VOP (konkrétně článku 4), pod nimiž není připojen podpis žalovaného, jde o postup, který nelze považovat za poctivý ve smyslu nálezu Ústavního soudu z 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011, a tudíž mu soud nemůže poskytnout právní ochranu (srov. § 6 OZ). Byť se zmíněný nález Ústavního soudu přímo vztahuje na smluvní pokuty, jeho nosné důvody a principy (zásady), o něž se opírají, je – dle názoru soudu – nezbytné vztáhnout na jakékoliv ujednání obsažené ve všeobecných podmínkách, pod nimiž není spotřebitel podepsán, které – s ohledem na povahu a text samotné (spotřebitelské) smlouvy – jako součást obsahu uzavřené smlouvy (důvodně) nemohl očekávat, je-li toto ujednání způsobilé odrazit se (nikoliv zanedbatelně) v jeho majetkové sféře.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 63 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 37 % předmětu řízení, přičemž v rámci předmětu řízení soud zohlednil rovněž žalobkyní uplatněný úrok a úrok z prodlení ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu. Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to konkrétně 26 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal (poměrnou) náhradu nákladů řízení ve výši 292,76 Kč (tj. 26 % z částky 1 126 Kč).

19. Nadto soud podotýká, že odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka (a další). Namístě je též poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze spotřebitelského úvěru (zápůjčky) je – např. vedle nároku na dlužné pojistné či jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž lze podřadit pod § 14b advokátního tarifu. Pokud by žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování takových nároků, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána v případě, kdyby při soudním uplatnění těchto druhově shodných nároků používala„ formulářovou“ žalobu.

20. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

21. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

22. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).