12 C 26/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhá úroku 18,9 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku v částce 533,34 Kč a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne [datum] doručenou soudu téhož dne se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 520 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 533,34 Kč kapitalizovaným za období od [datum] do [datum], úrokem 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky za období od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na základě níž byl dodatkem [číslo] k této rámcové smlouvě dne [datum] sjednán kontokorent k běžnému účtu ve výši 10 000 Kč. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posoudila na základě informací, které jí žalovaný poskytl a dále využila externí a interní databáze. Žalovaný kontokorent čerpal, ale své povinnosti opakovaně porušoval, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění kontokorentu v souladu se smluvním ujednání, což učinila dopisem – předžalobní výzvou ze dne [datum]. Žalobkyně tak požaduje jistinu kontokorentu ve výši 10 000 Kč, dlužné pojistné ve výši 520 Kč, které si žalovaný s žalobkyní sjednal dne [datum] tzv. přihlášením k pojištění, obchodní úrok (kapitalizovaný a běžící) a úrok z prodlení.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení týkající se konkretizace zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s tím, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ověřila osobní údaje z dokladů žalovaného získaných v rámci smluvního vztahu a vycházela z žalovaného z jeho tvrzení, a to vzhledem k nízké výši poskytovaného úvěru. Žalovaný uvedl příjem ve výši 27 000 Kč. Ohledně výdajů vycházela žalobkyně opět z tvrzení žalovaného, který neuvedl žádnou výši výdajů. Žalobkyně tak stanovila výši výdajů žalovaného s využitím sofistikovaných statistických modelů pro důsledné vyhodnocení schopnosti splácet úvěr a poté, co žalobkyně ověřila údaje z bankovních a nebankovních registrů a zjistila, že žalovaný neměl v těchto žádný aktivní produkt, žalovanému úvěr poskytla.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud nařídil jednání na [datum], na které se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili. K omluvě žalobkyně a žádosti o odročení soud konstatoval, že omluva ze dne [datum] nebyla včasná. Soud postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

6. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí služeb zřízení běžného účtu, spořícího účtu a debetní karty. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] účastníci sjednali možnost přečerpání účtu kontokorentem ve výši 10 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Kontokorent měl být splacen do jednoho roku od data prvního čerpání a byl úročen úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Dne [datum] se žalovaný přihlásil k pojištění s pojišťovnou [právnická osoba] pro případ nemožnosti úvěr splácet z vyjmenovaných důvodů, pojistné ve výši 300 Kč měsíčně bylo splatné každý poslední den v měsíci.

7. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný čerpal jistinu dne [datum] a tento žádným způsobem nesplácel. Připsáním částek obchodního úroku tento kontokorent překročil již ke dni [datum]. Shodné informace, včetně předpisů pojistného ke dni [datum] vyplývají i z výpisu z běžného účtu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dopisem ze dne [datum] s tím, že částku je třeba uhradit k [datum]. Výzva byla odeslána doporučeně dne [datum] (zjištěno z podacího archu).

8. Z úvěrové zprávy vytvořené [datum] bylo zjištěno, že žalovaný má požádáno o 1 úvěrový produkt – osobní úvěr ve výši 15 000 Kč a současně, že v roce 2018 měl nepovolený debet na běžném účtu. Z přehledu aplikačních dat soud zjistil, že žalovaný požádal o kontokorent ve výši 10 000 Kč dne [datum] a následující den požádal o další tři úvěrové produkty ve výši 55 000 Kč s tím, že tyto byly zamítnuty. Žalobkyně u něj evidovala, že je ženatý, má základní vzdělání, nemá žádné splátky a výdaje na domácnost dosahují částky 18 000 Kč s tím, že příjmy ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč. Výše příjmu od hlavního zaměstnavatele je uvedena 85 000 Kč, avšak v šedém poli je pouze 27 000 Kč.

9. Soud z dalších důkazů (i provedených) již nevycházel, jelikož to nebylo k zjištění skutkového stavu potřeba. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

10. Žalobkyně s žalovaným uzavřela [datum] rámcovou smlouvu, kterou byla mj. sjednána smlouva o běžném účtu. Dodatkem [číslo] byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru ve výši 10 000 Kč, který měl být alespoň jednou za rok vyrovnán. Úvěr byl sjednán s úvěrovou sazbou 18,9 % ročně a dále bylo sjednáno pojistné ve výši 300 Kč měsíčně pro případ nemožnosti hrazení úvěru. Z úvěrové historie žalovaného vyplývá, že tento neměl žádný další platný závazek a současně, že i k porušení závazku žalovaného došlo v roce 2018, tedy již před významně dlouhou dobou. Žalobkyně evidovala příjem žalovaného 27 000 Kč a výdaje ve výši 16 000 Kč.

11. Soud z dalších, byť provedených, důkazů nevycházel, jelikož jich ke zjištění skutkového stavu nebylo třeba.

12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání úvěrové smlouvy.

13. Po posouzení dle § [číslo] an. ve spojení s § 1 a § 2 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní vztah uzavíraný mezi žalobkyní a žalovaným je třeba charakterizovat jako spotřebitelský úvěr.

14. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Dle § [číslo] se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

17. Soud skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu závěru ve věci samé:

18. Soud se nejprve zaobíral otázkou, zda žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, splnila svou zákonnou povinnost řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žadatele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného výlučně jen z informací, které jí poskytnul sám žalovaný. Tyto zjevně nijak neverifikovala a pouze použila statistický model k posouzení úvěruschopnosti. Současně, dle vlastních tvrzení, vycházela z výdajů ve výši 4 250 Kč, byť žalovaný sám uvedl výdaje 16 000 Kč. Žalobkyně nijak příjmy ani výdaje neověřovala a spokojila se s tím, co žalovaný uvedl. Skutečnost, že tento způsob posouzení úvěruschopnosti nebyl přinejmenším šťastným a že byl poskytnut úvěr osobě, která nebyla schopná jej řádně splácet, vyšla najevo velmi brzy, když žalovaný tento úvěr ihned vyčerpal, avšak neučinil žádný vklad na běžný účet, čímž ihned po připsání úroků z kontokorentního úvěru přečerpal úvěrový rámec. Činnost žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti nelze podřadit dokonce ani pod běžnou, natož odbornou péči. Přesto žalobkyně žalovanému úvěr poskytla.

19. Dle rozsudku NS ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Tento závěr lze vztáhnout i na výdaje, resp. jejich ověřitelnou část tvořící např. výši nájemného a výši záloh na energie.

20. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když úvěruschopnost posuzovala výlučně z údajů uvedených žalovaným, na čemž nemění nic skutečnost, že žalovaného prověřila v příslušných registrech.

21. Jelikož smyslem povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka je jak ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry, ale dále řeší i problém rostoucího zadlužení domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelskému úvěru) a porušení této povinnosti má negativní důsledky jak ekonomické v podobě ztráty majetku, tak společenské, v podobě společenské stigmatizace (viz. [příjmení] [jméno]; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011 s. 99) a tento institut má za úkol i celospolečenskou ochranu (srovnej nález Ústavního soudu, III. ÚS 4128/18, ze dne [datum]), není možné na jednání nahlížet optikou § 574 o. z., jelikož důsledek porušení povinností stanovených § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost absolutní (§ 588 o. z.).

22. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy neprovedla se zákonem požadovanou odbornou péčí. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a žalobkyni lze přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Současně žalobkyni náleží právo na úhradu pojistného, a tedy pojistné ve výši 520 Kč žalobkyni přiznal.

23. Jelikož bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti, došlo ke splatnosti na výzvu žalobkyně ze dne [datum] odeslanou dne [datum] a k úhradě mělo dojít [datum]. Žalovaný je tak od [datum] v prodlení a v souladu s ust. § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.

24. Zbývající část nároku představující obchodní úrok soud výrokem II zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 23 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze co do příslušenství nároku, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.