12 C 27/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 33 524 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 32 524 Kč, úrok z prodlení ve výši 967,09 Kč a ve výši 9 % ročně z částky 15 084,92 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Co do částky 1 000 Kč, úroku ve výši 1 480,48 Kč a ve výši 15 % ročně z částky 13 855,82 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 031 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 9. 12. 2019 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 33 524 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovanou dne 3. 7. 2017 uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl též předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž tuto částku a zároveň též úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu (za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 000 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a úhradu za možnost hotovostního placení splátek v místě bydliště žalované ve výši 3 750 Kč, se jí žalovaná zavázala splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 1 948 Kč, z nichž poslední měla být splatná 3. 9. 2018. Jelikož žalovaná své smluvní povinnosti řádně a včas neplnila a dostala se do prodlení s placením splátek, zůstala [právnická osoba] dlužna na jistině 13 855,82 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 229,10 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5 503,93 Kč, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 995,18 Kč a na úhradě za možnost výběru hotovostních splátek 3 439,97 Kč. Pro případ porušení smluvních povinností ze strany žalované byla sjednána také smluvní pokuta. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od [právnická osoba] postoupením k 16. 5. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalované také smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč, sjednaný úrok v sazbě 15 % ročně kapitalizovaný za dobu od 4. 9. 2018 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do 21. 5. 2019 v částce 2 481,86 Kč a z částky 13 855,82 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu od 4. 9. 2018 do 21. 5. 2019 kapitalizovaný v částce 1 531,25 Kč a nadále z částky 15 084,92 Kč (z dlužné jistiny a nesplaceného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru) za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení.

2. V průběhu řízení, podáním doručeným soudu dne 22. 6. 2020, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do části kapitalizovaného úroku uplatněného za období od 4. 9. 2018 do 21. 5. 2019 ve výši 1 001,38 Kč a dále co do části kapitalizovaného úroku z prodlení uplatněného za shodnou dobu ve výši 564,16 Kč. V rozsahu zpětvzetí žaloby soud řízení zastavil usnesením ze dne 29. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne 5. 5. 2021.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv ji k tomu soud vyzval.

4. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaná se v určené lhůtě nevyjádřily, proto soud předpokládal, že souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

5. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 3. 7. 2017 vyplývá, že [právnická osoba] poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které – spolu s úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a úhradou za možnost placení splátek v hotovosti v místě bydliště dlužníka ve výši 3 750 Kč – se jí žalovaná zavázala splatit 14 měsíčními splátkami ve výši 1 948 Kč, z nichž první byla splatná do měsíce od uzavření (podpisu) smlouvy, tj. 3. 8. 2017, a poslední 3. 9. 2018 Součástí smlouvy byl (formou odkazu) učiněn předpis splátek (označen jako příloha [číslo]), v němž je vymezeno, v jakém poměru budou z každé jednotlivé splátky započítány úhrady na ten který dílčí nárok (jistina, úrok, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a poplatek za hotovostní platby). Ve smluvních podmínkách obsažených na rubové straně smlouvy je zakotveno, že úroková sazba činí 15 % v případě úvěru splatného ve 14 měsíčních splátkách, přičemž úroková sazba byla sjednána jako pevná, kterou lze měnit výhradně písemným dodatkem smlouvy, resp. dodatkem odsouhlaseným oběma smluvními stranami. Ve vlastním textu smlouvy (na její přední straně) byla rovněž sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaná nezaplatí [právnická osoba] jakoukoli splátku řádně a včas, a to ve výši 0,1 % denně z částky, s níž bude žalovaná v prodlení, a dále je uvedeno, že úrokem z prodlení bude úročena jak dlužná jistina, tak též narostlý, splatný a nezaplacený úrok. Z obsahu smlouvy je dále zřejmé, že žalovaná – při jejím sjednávání – nevystupovala jako podnikatelka. Ze žádosti o úvěr ze dne 3. 7. 2017, pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou (jako zaměstnankyní) a [právnická osoba] & [právnická osoba] (zaměstnavatelkou) dne 3. 4. 2017 a výplatních pásek žalované bylo zjištěno, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalované splácet úvěr, o jehož poskytnutí žádala. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaná [právnická osoba] zaplatila – ve dvou platbách dne 4. 7. 2017 a dne 30. 9. 2017 – v součtu 2 248 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 16. 5. 2019 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, jež vyplývá z úvěrové smlouvy [číslo] s uvedením celkové výše 25 024 Kč. Dopisem z 29. 5. 2019, nadepsaným„ Oznámení o postoupení pohledávky“, oznámila [právnická osoba] žalované postoupení pohledávky žalobkyni. Dopisem ze dne 26. 11. 2019 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovanou vyzvala k zaplacení předmětného dluhu vyčísleného ve výši 39 341,02 Kč ve lhůtě do 6. 12. 2019 a zároveň ji upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalobkyně, resp. její zástupce žalované dne 26. 11. 2019, což je zřejmé z poštovního podacího lístku.

8. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

12. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 1806 OZ úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 3 odst. 2 písm. e) ZSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

18. Podle § 122 odst. 2 věty první ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.

19. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných, žalobkyní předložených důkazů, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně je ani žalovaná nijak nezpochybnila). Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [právnická osoba], jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela dne 3. 7. 2017 písemnou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč, kterou – včetně dohodnutého navýšení o úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč a poplatek za možnost placení splátek v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 750 Kč – se jí žalovaná zavázal vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však [právnická osoba] na úhradu tohoto dluhu zaplatila jen 2 248 Kč, pročež tak z celkové částky 27 272 Kč, kterou měla dle smlouvy splatit [právnická osoba] nejpozději do 3. 9. 2018, dluží 25 024 Kč (s příslušenstvím). Žalovaná byla v řízení pasivní, netvrdila, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatila více, tedy to ani nijak neprokazovala, a v řízení nic takového ani jinak nevyšlo najevo. Nadto se žalovaná smluvně zavázala, že v případě prodlení s úhradou jednotlivých splátek zaplatí [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení – ode dne 4. 9. 2018 tak vznikalo [právnická osoba] právo na smluvní pokutu z celkové dlužné částky, tj. z částky 25 024 Kč, která (takto vypočtena) ke dni zahájení řízení činila 11 561 Kč. Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi [právnická osoba] a žalovanou posoudil dle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že [právnická osoba] (úvěrující) a žalovaná (úvěrovaný) uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a násl. OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaná vyčerpala ze sjednaného úvěrového rámce, včetně úroku a poplatků v dohodnuté výši. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v návaznosti na § 1806 OZ, resp. ujednání obsažené ve smlouvě jej požadovala z dlužné jistiny a nesplaceného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru. Co se týče uplatněného nároku na smluvní pokutu, byla tato ve smlouvě o úvěru sjednána dle § 2048 a násl. OZ a v souladu s limitací její maximální výše dle § 122 odst. 2 věty první ZSÚ. Žalobkyně však smluvní pokutu vyčíslila (uplatnila) v částce 8 500 Kč, ačkoli v souladu dle § 122 odst. 3 ZSÚ nesmí výše uplatněné smluvní pokuty v projednávané věci přesáhnout 7 500 Kč (součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, resp. 0,5 x 15 000 Kč).

21. Z výše vyložených důvodů, s přihlédnutím k částečnému zastavení řízení, soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 524 Kč, jež sestává z dlužné částky ve výši 25 024 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč), a kapitalizovaný (zákonný) úrok z prodlení ve výši 967,09 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 084,92 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení.

22. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, úroku ve výši 1 480,48 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 855,82 Kč za dobu od 22. 5. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Jak již bylo uvedeno, uplatněná smluvní pokuta ve výši 8 500 Kč přesahuje její možnou maximální výši dle § 122 odst. 3 ZSÚ, a proto soud v části, v níž smluvní pokuta přesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, žalobu zamítl. Z provedeného dokazování též vyplynulo, že [právnická osoba] a žalovaná sjednaly za čerpání úvěru úrok ve výši 1 444 Kč. Skutečnost, že jde o úrok vypočtený v sazbě 15 % ročně za dobu trvání smlouvy, soud považuje za nevýznamnou. Na první straně smlouvy, kde jsou uvedeny pro dlužníka nejpodstatnější obsahové náležitosti, je výslovně uveden úrok v částce 1 444 Kč (s poznámkou, že jde o úrok pevný, přičemž úrokovou sazbu lze dle smlouvy měnit jen dohodou stran) a žalovaná, jako spotřebitel, tedy mohla důvodně očekávat, že se jedná o úrok stanovený v konečném důsledku pevnou, neměnnou částkou. Opak ostatně nelze jednoznačně dovodit ani z ostatního textu smlouvy, navíc platí zásada, že v případě pochybností se výraz (anebo celá část smluvního textu) vyloží k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, což nebyla žalovaná (§ 557 OZ), a zásada, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 odst. 1 OZ).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 87 % předmětu řízení a žalovaná měla úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 13 % předmětu řízení (včetně části řízení, v níž vzala žalobkyně žalobu zpět, aniž by to odůvodnilo chování žalované, která má v této části právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř.). V rámci předmětu řízení soud zohlednil rovněž žalobkyní uplatněný úrok a úrok z prodlení ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu. Žalobkyně tudíž má vůči žalované právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to konkrétně 74 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 2 744 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 292 Kč, odměny advokáta ve výši 1 000 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 500 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 3 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 252 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 1 200 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 031 Kč (tj. 74 % z částky 2 744 Kč, po zaokrouhlení).

24. Odměnu advokáta soud určil dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť, jak je mu známo z úřední činnosti, jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (a další). Namístě je poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze spotřebitelského úvěru je – např. vedle nároku na dlužné pojistné či jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit návrhem na zahájení řízení, jenž lze podřadit pod ustanovení § 14b advokátního tarifu. Pokud by žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování takových nároků, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána v případě, kdyby při soudním uplatnění těchto druhově shodných nároků používala formulářovou žalobu.

25. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (nebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

26. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.