12 C 27/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 14. 1. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení). Žalobu odůvodnila tím, že dne 29. 11. 2019 vystavila žalovanému doklad [číslo] jímž mu vyúčtovala částku 3 000 Kč za dopravu a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně – [nemocnice]. Žalovaný předmětný doklad převzal, závazek k úhradě vyúčtované částky uznal co do důvodu i výše a zavázal se jej splnit do 7 dnů, v důsledku čehož jeho splatnost nastala dne 6. 12. 2019. Žalovaný však na předmětný dluh neuhradil ničeho, a to ani přes písemnou výzvu žalobkyně před podáním žaloby, která mu byla zaslána dne 13. 7. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: Dne 29. 11. 2019 vystavila žalobkyně, poskytovatelka zdravotních služeb, doklad [číslo] jímž žalovanému vyúčtovala za pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici částku 3 000 Kč, a to se sedmidenní splatností (od data vystavení dokladu). Předmětný doklad žalovaný osobně převzal téhož dne, přičemž svým písemným prohlášením uznal dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše. Jelikož žalovaný dluh řádně a včas (ani zčásti) neuhradil, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne 13. 7. 2020 k jeho zaplacení ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy a žalovaného upozornila na možné soudní řešení sporu v případě, že tak neučiní. Dopis, který zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, žalovaný převzal dne 15. 7. 2020. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 373/2011 Sb.“), a § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přičemž dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatnila důvodně. Žalobkyně poskytla žalovanému protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou službu – zdravotní službu (srov. § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.) nehrazenou ze zdravotního pojištění (srov. § 13 a násl. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění) –, pročež má nárok na úhradu nákladů za její poskytnutí včetně dopravy do jí provozované záchytné stanice, a to k tíži osoby (žalovaného), jíž byla záchytná služba poskytnuta, prokáže-li se u této osoby přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. Žalovaný svůj dluh, písemným prohlášením ze dne 29. 11. 2019, vůči žalobkyni uznal co do důvodu i výše, proto se má za to, že dluh žalovaného – spočívající v povinnosti náhrady nákladů za poskytnutou záchytnou službu – v rozsahu uznání v době uznání trval (existoval). V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že žalovanému záchytnou službu poskytla, přičemž žalovaný své povinnosti nedostál a částku 3 000 Kč z titulu náhrady nákladů za poskytnutou záchytnou službu žalobkyni ani částečně nezaplatil. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dluhu v den následující po dni splatnosti příslušného dokladu (srov. § 1958 OZ) a od tohoto dne vůči němu byla žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) také zaplacení úroku z prodlení.

6. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení (tj. v sazbě 10 % ročně) z této částky za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva, celkem v částce 600 Kč, jež odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (100 Kč za předžalobní výzvu k plnění a 100 Kč za sepis žaloby). Výši paušální náhrady hotových výdajů za uvedené dva (účelně provedené) úkony určil soud podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a požadované peněžité plnění (hodnota sporu) nepřevyšuje 50 000 Kč; u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod spisovými značkami [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] (a další).

8. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.