12 C 31/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2 899 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 899 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 12. 2. 2020 do zaplacení.

II. Co do úroku z prodlení z částky 2 899 Kč za dobu od 4. 1. 2020 do 11. 2. 2020 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 146 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 12. 2. 2020 se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 2 899 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 4. 9. 2016 v 1:05 hodin – pod vlivem alkoholu - řídila motorové vozidlo Peugeot 406, [registrační značka], přičemž v [obec], ve směru od křižovatky ulic [obec] a [ulice] k ulici [obec], při projíždění levotočivé zatáčky z důvodu nepřiměřené rychlosti nezvládla řízení, vjela pravými koly na chodník a narazila do kovového zábradlí. Poté, dne 27. 10. 2016, vyplatila žalobkyně [příjmení] městu [obec] v rámci pojistné události [číslo] na základě pojistné smlouvy [číslo] pojistné plnění ve výši 28 736 Kč (za poškozené zábradlí), jehož náhradu žalobkyně na žalované požaduje. Dne 7. 12. 2016 účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu, kterou se žalovaná zavázala, že dluh žalobkyni zaplatí splátkami ve výši 1 000 Kč, počínaje lednem 2017 až do úplného zaplacení. Žalovaná žalobkyni zaplatila vždy částku 1 000 Kč v roce 2017 ve dnech 17. 1., 18. 1., 17. 3., 18. 4., 17. 5., 19. 6., 17. 7., 17. 8., 18. 9., 17. 10., 20. 11., 18. 12., v roce2018 ve dnech 17. 1., 22. 2., 19. 3., 17. 4., 17. 5., 18. 6., 17. 7., 17. 8., 26. 9., 19. 11., 17. 12. a v roce 2019 ve dnech 17. 1., 18. 2., 18. 3. a 17. 4., následně – dne 17. 5. 2019 – zaplatila částku 1 736 Kč, tj. v součtu 28 736 Kč. Zůstala však žalobkyni dlužna částku 2 899 Kč z titulu zákonných úroků z prodlení (v sazbě 8,05 % ročně) z částky 28 736 Kč za dobu od 21. 12. 2016 do zaplacení (17. 5. 2019), se zohledněním postupných částečných úhrad. Žalobkyně žalovanou k zaplacení vyčísleného úroku z prodlení písemně vyzvala, žalovaná jej dosud ani zčásti neuhradila, přestože se s výzvou prokazatelně mohla seznámit nejpozději dne 3. 1. 2020. Ode dne 4. 1. 2020 do zaplacení proto žalobkyně požaduje i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 2 899 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila, žalovaný se nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. ustanovení § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud - po skutkové stránce - za prokázané, že žalovaná dne 4. 9. 2016 v 1:05 hodin - pod vlivem alkoholu - řídila automobil Peugeot 406, [registrační značka], a v [obec], ve směru od křižovatky ulic [obec] a [ulice] k ulici [obec], při projíždění levotočivé zatáčky v důsledku nepřiměřené rychlosti nezvládla řízení, vjela pravými koly přes zvýšený obrubník na chodník a přední částí automobilu narazila do kovového zábradlí, na kterém způsobila škodu ve výši 28 736 Kč. Poté, dne 27. 10. 2016, vyplatila žalobkyně poškozenému [příjmení] městu [obec] v rámci likvidace pojistné události [číslo] na základě pojistné smlouvy [číslo] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojistné plnění ve výši 28 736 Kč (tj. náhradu újmy na poškozeném zábradlí). Dne 7. 12. 2016 uzavřely žalobkyně a žalovaná písemnou dohodu, označenou jako„ uznání dluhu a závazek o způsobu jeho uhrazení“, kterou se žalovaná zavázala, že dluh ve výši 28 736 Kč (na jistině) – jenž uznala i co do důvodu - žalobkyni zaplatí splátkami ve výši 1 000 Kč, a to počínaje měsícem lednem 2017, a současně jí z dlužné jistiny zaplatí i (zákonný) úrok z prodlení za dobu od 21. 12. 2016 do zaplacení. Následně žalovaná žalobkyni – na úhradu jistiny dluhu – postupně zaplatila (vždy) částku 1 000 Kč v roce 2017 ve dnech 17. 1., 18. 1., 17. 3., 18. 4., 17. 5., 19. 6., 17. 7., 17. 8., 18. 9., 17. 10., 20. 11., 18. 12., v roce2018 ve dnech 17. 1., 22. 2., 19. 3., 17. 4., 17. 5., 18. 6., 17. 7., 17. 8., 26. 9., 19. 11., 17. 12. a v roce 2019 ve dnech 17. 1., 18. 2., 18. 3. a 17. 4., a dne 17. 5. 2019 jí zaplatila částku 1 736 Kč, čímž byla jistina dluhu vyrovnána. Dále již žalobkyni nic neuhradila, přestože ji žalobkyně – v souladu s uzavřenou dohodou - vyzvala rovněž k zaplacení úroku z prodlení, vyčísleného ke dni zaplacení jistiny v částce 2 899 Kč (za dobu od 21. 12. 2016 do zaplacení, tj. do 17. 5. 2019, se zohledněním částečných úhrad). Po právní stránce soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZPOPV“). Žalovaná odpovídá za škodu (újmu), jež vznikla na majetku poškozeného podle § 2910 OZ, neboť řídila motorové vozidlo ve stavu, kdy k tomu – v důsledku požití alkoholu před jízdou – nebyla způsobilá, čímž porušila zejména povinnosti vyplývající pro ni (jako řidiče) z § 4 písm. a) a b) a § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zároveň i obecnou prevenční povinnost dle § 2900 OZ. V tomto stavu (z nedbalosti) zavinila dopravní nehodu, při níž vznikla škoda na majetku poškozeného Statutárního města Chomutov. Tu poškozenému nahradila (poskytnutím peněžitého pojistného plnění) žalobkyně dle § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, neboť právě u ní bylo sjednáno povinné ručení ve vztahu k automobilu, jímž žalovaná dopravní nehodu způsobila. Žalovaná je tudíž povinna uhradit žalobkyni (pojistiteli) vyplacenou částku, neboť vozidlo řídila pod vlivem alkoholu /srov. § 10 písm. i) zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla/. Svůj závazek vůči žalobkyni ostatně žalovaná písemně uznala co do důvodu i výše (včetně příslušenství – úroku z prodlení), má se tedy za to, že dluh v rozsahu a době uznání trval (§ 2053 OZ). Co do jistiny žalovaná svou povinnost splnila, zůstala však žalobkyni dlužna úrok z prodlení, na nějž má žalobkyně nárok podle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalované se zaplacením dluhu, tj. ke dni 21. 12. 2016, kdy sazba zákonného úroku z prodlení činila 8,05 % ročně. Pokud jde o počátek prodlení žalované, soud vyšel zejména z písemného uznání dluhu, ovšem vyplývá také z ostatních žalobkyní předložených listin. Zákonný úrok z prodlení, vyčíslený z částky 28 736 Kč, s přihlédnutím k postupným úhradám žalované, za dobu ode dne 21. 12. 2016 až do úplného zaplacení dluhu, tj. do 17. 5. 2019, činí celkem 2 899 Kč.

6. Soud tedy žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku (úrok z prodlení) v celkové výši 2 899 Kč.

7. Co se týče požadovaných úroků z prodlení z kapitalizovaných úroků z prodlení v uvedené výši, soud je žalobkyni přiznal v zákonné výši, a to až počínaje dnem 12. 2. 2020, kdy soudu došla žaloba v této věci, resp. kdy žalobkyně pohledávku uplatnila u soudu. Žalovaná totiž jednala protiprávně a pohledávku žalobkyně – byť jde o regresní nárok z titulu poskytnuté pojistného plnění – lze hodnotit jako pohledávku z protiprávního činu ve smyslu § 1806 věty druhé OZ. Žalobkyni tudíž dle tohoto ustanovení náleží právo na úrok (z prodlení) z úroků (z prodlení), avšak pouze za dobu od uplatnění pohledávky u soudu, tj. ode dne 12. 2. 2020, kdy sazba (zákonného) úroku z prodlení činila 10 % ročně.

8. Soud proto žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 899 Kč za dobu od 12. 2. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 2 899 Kč za dobu od 4. 1. 2020 do 11. 2. 2020 žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části, proto jí soud přiznal vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož k 7. 5 2013 byla nálezem Ústavního soudu z 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 3 146 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 2 000 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny ve výši 1 000 Kč za každý z těchto úkonů právní služby podle § 7 bodu 3 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu celkem ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 546 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 2 600 Kč 10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, jako pojišťovna, nepochybně je personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.