12 C 32/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 32 114 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni -) částku 31 814 Kč, -) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 690 Kč od 12. 3. 2018 do 11. 4. 2018, z částky 3 380 Kč od 12. 4. 2018 do 11. 5. 2018, z částky 5 070 Kč od 12. 5. 2018 do 11. 6. 2018 a z částky 6 760 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 25 054 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení.

II. Co do částky 300 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 6 028 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 28. 1. 2021, doplněnou podáním z 13. 8. 2021, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 32 114 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa] (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným dne 11. 10. 2016 uzavřela smlouvu o poskytování služeb v rámci členství v programu [anonymizováno]. Obsah smluvního vztahu se řídil také„ Podmínkami programu [anonymizována tři slova]“. Na základě smlouvy [právnická osoba] žalovanému umožnila, aby po dobu trvání smlouvy používal herní počítač [anonymizováno] individuál GTX [číslo] 8GB (dále též jen„ herní PC“), a to dle konkrétních specifikací žalovaného určených v jeho žádosti o členství, a žalovaný se oproti tomu zavázal platit [právnická osoba] měsíční členské poplatky ve výši 1 690 Kč, s tím, že první příspěvek byl povinen zaplatit před převzetím herního PC a každý další byl splatný v příslušném měsíci v návaznosti na zaslané vyúčtování (na e-mail uvedený při registraci). Žalovaný specifikoval a [právnická osoba] mu dne 12. 10. 2016 předala herní PC v hodnotě 37 962 Kč. Herní PC byl žalovaný povinen vrátit [právnická osoba] nejpozději v den skončení smlouvy a pro případ, že by tuto povinnost porušil, byla [právnická osoba] oprávněna po něm požadovat úhradu hodnoty přístroje uvedenou v předávacím protokolu, tj. částku 37 962 Kč. Žalovaný [právnická osoba] nezaplatil měsíční členské poplatky splatné v měsících březen až červen 2018, tedy celkem 6 760 Kč (1 690 Kč x 4). V důsledku prodlení žalovaného, resp. závažného porušení podmínek členství, [právnická osoba] smlouvu ukončila a žalovanému dne 20. 6. 2018 vystavila fakturu [číslo] na částku 25 054 Kč, splatnou dne 30. 6. 2018. Žalovaný však [právnická osoba], resp. ani žalobkyni, která předmětnou pohledávku nabyla postoupením, dlužné částky, tj. celkem 31 814 Kč (včetně dlužných členských poplatků), dosud ani zčásti neuhradil. Dále žalobkyně vůči žalovanému uplatnila částku 300 Kč, jež sestává z jejích nákladů na převzetí dokumentace a kontrolu dat, import dat do systému a jejich správu, aktualizaci a obsluhu, metodiku pro CC tvorbu a školení OP a náslechy dodržování pravidel, s tím, že tyto náklady vynaložila proto, aby předešla navyšování nákladů spojených s vymáháním pohledávky prostřednictvím advokáta a soudu. Žalobkyně uplatnila také právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to konkrétně vždy z částky 1 690 Kč od 12. dne měsíců března, dubna, května a června (tj. ode dne následujícího po dni splatnosti příslušného členského poplatku) do zaplacení a z částky 25 054 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud ve věci jednal dne 12. 10. 2021, a to – v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) – v nepřítomnosti žalovaného.

4. Žalovaný se sice z účasti u jednání omluvil a požádal o jeho odročení, avšak jeho omluvu nelze považovat za včasnou ani řádně odůvodněnou. O odročení jednání totiž požádal až v den jeho konání (v 8:40 hod.) a žádost odůvodnil svým pracovním vytížením (jako kurýr měl rozvážet zásilky v [obec]), přičemž tvrzený důvod nijak nedoložil. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno s účinky k 23. 8. 2021, tj. několik týdnů před termínem jednání, a žalovaný tudíž měl dostatek času, aby si – v případě, že se jednání vskutku hodlal zúčastnit - uzpůsobil pracovní program, popř. zajistil pracovní volno. Ostatně se k věci (žalobě) nijak nevyjádřil, což nasvědčuje tomu, že o věc němá zájem a nanejvýše hodlá oddalovat vydání meritorního rozhodnutí.

5. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. Z„ Předávacího protokolu přístroje pro program [anonymizována tři slova] / [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“ vyplývá, že [právnická osoba] žalovanému dne 12. 10. 2016 v [obec] předala počítač [anonymizována dvě slova] v celkové hodnotě 37 962 Kč (v rámci služby [anonymizována tři slova] / [anonymizována tři slova] [anonymizováno]), specifikace uvedené ve faktuře [číslo] ze dne 11. 10. 2016, a že žalovaný (písemně) prohlásil, že se seznámil a souhlasí s podmínkami programu, a to včetně poplatků uvedených v článku 8 podmínek.

7. Ze sdělení odeslaného dne 10. 6. 2016 z e-mailové adresy [email]“ na e-mailovou adresu [email]“ soud zjistil, že [právnická osoba] akceptovala žádost žalovaného o„ Stále novou herní mašinu“ a sdělila mu, že počítač připravuje a vyzve jej k jeho vyzvednutí, jakmile bude hotov.

8. Z podmínek programu [anonymizována tři slova] je patrný obsah právního poměru mezi účastníky. Získat členství v programu bylo možné na základě žádosti vyplněné na webových stránkách [právnická osoba], přijetím této žádosti [právnická osoba] a zaplacením poplatku za členství za první měsíc. Člen je povinen platit členské poplatky ve výši stanovení ceníkem [právnická osoba], a to pravidelně každý měsíc, s tím, že první členský poplatek je povinen zaplatit před převzetím počítače a další členské poplatky jsou splatné měsíčně, vždy ve„ výročí“ převzetí počítače, na základě předem zaslané faktury (na e-mailovou adresu uvedenou členem při registraci). Smlouva o členství je uzavřena na dobu určitou v délce trvání dvou let od převzetí počítače, přičemž po uplynutí šesti měsíců je člen oprávněn ji vypovědět bez udání důvodu. Společnost [anonymizováno] je oprávněna smlouvu předčasně ukončit odstoupením, porušil-li anebo porušuje-li člen závažným způsobem či opakovaně podmínky členství; za závažné porušení podmínek členství se považuje například prodlení člena s pravidelnými úhradami členského poplatku. V případě předčasného ukončení smlouvy [právnická osoba] vyhotoví a členovi zašle ve lhůtě 30 dnů finanční vypořádání členství. Člen je povinen vrátit převzatý počítač (herní PC) nejpozději v den ukončení smlouvy a v případě porušení této povinnosti je [právnická osoba] oprávněna požadovat na něm zaplacení hodnoty počítače (uvedené na předávacím protokolu).

9. Z faktur – daňových dokladů vydaných [právnická osoba] dne 1. 3. 2018 ([číslo]), dne 1. 4. 2018 ([číslo]), dne 1. 5. 2018 ([číslo]) a dne 1. 6. 2018 ([číslo]) vyplývá, že [právnická osoba] žalovanému vyúčtovala (vždy) částky 1 690 Kč (včetně 21 % DPH) jako poplatek za službu„ Stále nová herní mašina – [anonymizována dvě slova]“, přičemž účtováno bylo za měsíční období od 11. 3. do 10. 4. 2018, od 11. 4. do 10. 5. 2018, od 11. 5. do 10. 6. 2018 a od 11. 6. do 10. 7. 2018 a splatnost byla určena vždy k 11. dni příslušného měsíce, resp. počátku příslušného měsíčního období.

10. Z faktury (daňového dokladu) vydané [právnická osoba] dne 20. 6. 2018 ([číslo]) soud zjistil, že [právnická osoba] žalovanému vyúčtovala částku 25 054 Kč za nevrácení přístroje dle podmínek programu, se splatností určenou na 30. 6. 2018.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 22. 7. 2020, její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2020, které [právnická osoba] adresovala žalovanému, soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným (nároky vyúčtovaného výše uvedenými fakturami) v celkové výši 31 814 Kč.

12. Dopisem ze dne 18. 8. 2021 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného zároveň vyzvala k zaplacení předmětného dluhu a upozornila ho, že jinak přistoupí k vymáhání dluhu v rámci soudního řízení; dopis odeslala žalovanému sama žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 18. 8. 2021 (což je zřejmé z poštovního podacího archu z téhož dne).

13. Po skutkové stránce, na základě shora popsaných dílčích skutkových zjištění, soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] žalovanému - na základě jejich vzájemné dohody (smlouvy) - umožnila používat žalovaným nakonfigurovaný herní počítač (PC) v hodnotě 37 962 Kč, a to na dobu dvou let od jeho převzetí, tj. od 12. 10. 2016, a žalovaný se oproti tomu zavázal platit [právnická osoba] měsíční poplatky ve výši 1 690 Kč, přičemž první poplatek zaplatil ještě před převzetím herního PC a další byl povinen platit vždy k 11. dni příslušného měsíce, v návaznosti na [právnická osoba] elektronicky zaslané vyúčtování. Pro případ, že žalovaný poruší povinnost vrátit herní PC nejpozději v den skončení smlouvy, na něm byla [právnická osoba] oprávněna požadovat úhradu hodnoty přístroje uvedenou v předávacím protokolu (tj. 37 962 Kč). Jelikož žalovaný [právnická osoba] nezaplatil poplatky splatné v březnu, dubnu, květnu a červnu roku 2018, [právnická osoba] – v souladu s dohodnutými podmínkami - smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 25 054 Kč (za nevrácení herního PC) ve lhůtě do 30. 6. 2018; ani tuto částku však žalovaný [právnická osoba], resp. žalobkyni, které následně předmětnou pohledávku postoupila, neuhradil. Dluh žalovaného činí v součtu 31 814 Kč (tj. 1 690 Kč x 4 + 25 054 Kč).

14. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože jej o to soud žádal a poskytl mu k tomu dostatečný časový prostor. Žalobní tvrzení – ani žalobkyní předložené důkazy, kterými je prokázala – tudíž v řízení nijak nezpochybnil.

15. Po právní stránce soud poměr založený mezi [právnická osoba] a žalovaným posoudil jako právní vztah z nepojmenované smlouvy uzavřené v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), která má nejblíže k nájmu podle § 2201 a násl. OZ. Na základě této smlouvy byl žalovaný povinen platit [právnická osoba] měsíční platby, které se svou povahou blíží nájemnému dle § 2217 odst. 1 OZ. V důsledku prodlení žalovaného s placením čtyř těchto měsíčních plateb využila [právnická osoba] svého smluvního oprávnění a od smlouvy odstoupila (srov. § 2001 a § 2004 OZ). Jelikož žalovaný porušil povinnost vrátit [právnická osoba] převzaté herní PC ke dni ukončení smlouvy, vzniklo [právnická osoba] právo požadovat na žalovaném – vedle dlužných měsíčních plateb (nájemného) – až zaplacení částky 37 962 Kč, tj. původní hodnoty herního PC, přičemž tento její nárok je namístě posoudit podle ustanovení OZ, jež upravují smluvní pokutu (viz § 2048 a násl. OZ). Společnost [anonymizováno] vůči žalovanému z tohoto důvodu nicméně uplatnila částku nižší – 25 054 Kč. Do prodlení se zaplacením měsíčních plateb se žalovaný dostal vždy v den následující po dni splatnosti uvedeném na příslušné faktuře, tedy od 12. dne příslušného měsíce, a do prodlení se zaplacením částky 25 054 Kč se dostal (také) v den následující po dni splatnosti uvedeném na faktuře, kterou jej [právnická osoba] k jejímu zaplacení vyzvala, tj. dne 1. 7. 2018 (srov. § 1968 věta první OZ). Od prvního dne prodlení je [právnická osoba], resp. nyní žalobkyně, která předmětnou pohledávku (včetně příslušenství) nabyla od [právnická osoba] postoupením podle § 1879 a násl. OZ, oprávněna na žalovaném žádat i zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v sazbě platné k prvnímu dni prodlení se zaplacením příslušné (dílčí) části dluhu, tj. v sazbě 8,5 % ročně v případě dlužných měsíčních plateb (nájemného), resp. 9 % ročně v případě částky 25 054 Kč (smluvní pokuty).

16. Soud tudíž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 814 Kč a zákonný úrok z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z částky 1 690 Kč od 12. 3. 2018 do 11. 4. 2018, z částky 3 380 Kč od 12. 4. 2018 do 11. 5. 2018, z částky 5 070 Kč od 12. 5. 2018 do 11. 6. 2018 a z částky 6 760 Kč od 12. 6. 2018 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení v sazbě 9 % ročně z částky 25 054 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení.

17. Ve zbylé části, tj. co do částky 300 Kč, soud žalobu zamítl. Tato částka spočívá v nákladech, které měla žalobkyně vynaložit, aby předešla nákladům spojených se soudním vymáháním pohledávky prostřednictvím advokáta; konkrétně má jít o náklady na převzetí dokumentace a kontrolu dat, import dat do systému a jejich správu, aktualizaci a obsluhu, metodiku pro CC tvorbu a školení OP a náslechy dodržování pravidel.

18. V této souvislosti je ovšem namístě zdůraznit fakt, že žalobkyně – jak vyplývá z obsahu spisu (a soudu je známo též z úřední činnosti) - je podnikatelem, jehož předmětem činnosti je mj. úplatné nabývání a následné soudní vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám. Popsané interní náklady tedy jsou nutnými podnikatelskými výdaji žalobkyně, jež vynakládá s ohledem na svou podnikatelskou činnost, kterou vyvíjí za účelem dosažení zisku. A již jen proto tyto náklady nelze přenášet na dlužníky.

19. Nadto jde o náklady, které by nevznikly, pokud by pohledávku vymáhal původní věřitel, a postoupením pohledávky jistě nelze zhoršit postavení dlužníka, zvláště jde-li o spotřebitele (jako v tomto případě).

20. Lze ostatně zpochybnit i opodstatněnost vynaložení těchto nákladů, má-li být – jak tvrdí žalobkyně – založena snahou zamezit soudnímu vymáhání dluhů prostřednictvím advokáta. Žalobkyně totiž skupuje pohledávky, s jejichž zaplacením jsou dlužníci v prodlení, a ví tedy s praktickou jistotou, že (až na výjimečné případy) bude jednotlivé pohledávky uplatňovat u soudu, přičemž se vždy nechává od počátku soudního řízení zastoupit advokátem, ačkoliv – s přihlédnutím k povaze jejího podnikání – by na ní bylo možné spravedlivě žádat, aby tak činila vlastními silami. Je proto zřejmé, že deklarovaná snaha zamezit soudnímu vymáhání pohledávek (přes advokáta) nekoresponduje realitě podnikatelského prostředí, ve kterém se žalobkyně etabluje.

21. Náklady v paušalizované výši 300 Kč, které žalobkyně (podle svých tvrzení) vynaložila, tedy nelze přenést na žalovaného, resp. žalobkyni nenáleží jejich náhrada.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení (co do částky 300 Kč), proto jí soud přiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 6 028 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 285 Kč, odměny advokáta ve výši 3 420 Kč, a to celkem za tři úkony právní služby /tj. 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby a 3. účast u jednání před soudem (při sazbě odměny 500 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3 advokátního tarifu v případě úkonů uvedených ad 1) a 2), resp. 2 420 Kč podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu za úkon uvedený ad 3) /, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za první dva úkony, resp. podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za třetí úkon, a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 823 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., po zaokrouhlení, počítáno ze základu 3 920 Kč 23. Odměnu advokáta za první dva úkony právní služby určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o tzv. formulářovou žalobu a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Jak je patrné z provedeného dokazování (smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy), žalobkyně nabyla mnoho pohledávek druhově stejného právního základu (nároky„ ze smlouvy o poskytování služeb v rámci členství v programu [anonymizováno]“) a je nepochybné, že je z valné části uplatnila u soudů, a to žalobou, již lze podřadit pod § 14b advokátního tarifu. Ostatně, i kdyby snad žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování takových nároků, bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána, pokud by postupovala hospodárně a při soudním uplatnění těchto (druhově shodných) nároků použila kvalitně zpracovanou formulářovou žalobu. Hlavním kritériem pro posouzení, zda je třeba aplikovat § 14b advokátního tarifu, – aby bylo učiněno zadost jeho smyslu a účelu – totiž musí být potencialita uplatnění nároků, jimiž věřitel disponuje, formulářovou žalobou, nikoliv jeho faktický postup.

24. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. advokátem, neboť tento je nelze považovat za potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Jak již soud zmínil, žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří zejména hromadné nabývání a následné vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně a přitom ji bude zastupovat advokát, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva.

25. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu odměny a výdajů advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání, jímž doplnila a upřesnila svá žalobní tvrzení, neboť ta měla být již součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Doplňujícího (upřesňujícího) podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace, a proto náklady s nimi spojené tudíž nelze považovat za vynaložené účelně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.

26. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

27. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.