12 C 36/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 4 131,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 284,08 Kč a úrok z prodlení z této částky ve výši 7,25 % ročně od 11. 3. 2021 do 18. 3. 2021 a od 19. 3. 2021 do zaplacení ročně ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí.

II. Co do částky 847,27 Kč a úroku z prodlení z částky 4 131,35 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do 10. 3. 2021 se řízení zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 28. 1. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 4 131,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]“), s žalovaným dne 15. 12. 2005 uzavřela Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit [právnická osoba] tuto půjčku částkou 9 984 Kč, kterou tvořila jistina (půjčka) ve výši 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč, a to celkem 52 týdenními splátkami ve výši 192 Kč. Žalovaný však své závazky vůči [právnická osoba] neplnil řádně a včas a zaplatil jí toliko (v součtu) 5 852,65 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 52 týdnů od data podpisu, tj. 14. 12. 2006. Žalovaný zůstal [právnická osoba] dlužen na jistině částku 4 131,35 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy postoupila [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek z 19. 6. 2015 [právnická osoba] S.á.r.l., což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně pohledávku nabyla žalobkyně od [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 17. 9. 2018 Vedle dlužné jistiny uplatnila žalobkyně vůči žalovanému zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. V průběhu řízení, podáním došlým soudu dne 10. 3. 2021, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 2 500 Kč, z toho na jistině co do částky 847,27 Kč a na úroku z prodlení co do částky 1 652,73 Kč, a to s odůvodněním, že jí žalovaný zaplatil (vždy) částku 500 Kč dne 26. 10. 2020, 23. 11. 2020, 21. 12. 2020, 25. 1. 2021 a 8. 3. 2021. Nadále se tudíž domáhala zaplacení částky 3 284,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 3. 2021 do zaplacení.

4. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím zjištěním, resp. závěru o skutkovém stavu:

7. Společnost PF, jako věřitel, a žalovaný, jako dlužník, dne 15. 12. 2005 uzavřeli písemnou smlouvou [číslo] na základě níž [právnická osoba] přenechala žalovanému téhož dne částku 6 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal – včetně navýšení o souhrnný poplatek ve výši 3 984 Kč – vrátit v celkem 52 týdenních splátkách ve výši 192 Kč, s tím, že první splátka byla splatná sedmý den od uzavření smlouvy, tj. dne 22. 12. 2005. Žalovaný však [právnická osoba] zůstal dlužen na jistině celkem částku 4 131,35 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 společnost [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávku za žalovaným, která vyplývá z předmětné smlouvy, a tuto skutečnost mu oznámila dopisem ze dne 25. 6. 2015, jenž byl k poštovní přepravě předán dne 16. 7. 2015. Poté, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 [právnická osoba] [anonymizováno] pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 17. 9. 2018, který mu odeslala (doporučenou poštovní zásilkou) dne 19. 9. 2018. Dopisem ze dne 9. 1. 2020 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného ve výši 4 131,35 Kč), a to ve lhůtě do 17. 1. 2020, a zároveň jej upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; výzvu žalovanému odeslal zástupce žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 13. 1. 2020. Ve dnech 26. 10. 2020, 23. 11. 2020, 21. 12. 2020, 25. 1. 2021 a 8. 3. 2021 žalovaný žalobkyni zaplatil vždy částku 500 Kč, tj. v součtu částku 2 500 Kč, z níž použila žalobkyně částku 847,27 Kč na úhradu části jistiny a částku 1 652,73 Kč na úhradu úroku z prodlení za dobu do 10. 3. 2021.

8. Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by žalobkyni nebo jejím právním předchůdkyním zaplatil více, tedy to ani neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo.

9. Po právní stránce soud právní vztah mezi původní věřitelkou ([právnická osoba]) a žalovaným posoudil podle tehdy účinných právních předpisů, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a dospěl závěru, že [právnická osoba] (věřitelka) a žalovaný (dlužník) uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdy účinném znění (dále jen„ ObchZ“), ve vztahu k § 261 odst. 3 písm. d) ObchZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a násl. OZ (od [právnická osoba] S.á.r.l., která ji nabyla od původní věřitelky) důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků (jistiny), jež žalovaný čerpal ze sjednaného úvěrového rámce a řádně a včas nevrátil. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 262 odst. 4 ObchZ, dle něhož dlužník, který není podnikatelem, za porušení smluvní povinnosti odpovídá podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy účinném znění (dále jen„ ObčZ“), a v případě prodlení s plněním peněžitého dluhu je povinen platit úroky z prodlení ve výši podle § 517 odst. 2 ObčZ ve vztahu k § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, resp. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, tj. k 15. 12. 2006, kdy žalovaný již byl v prodlení se zaplacením celého dluhu.

10. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost částku 3 284,08 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od 11. 3. 2021 do zaplacení a ve zbylé části, tj. co do částky 847,27 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 4 131,35 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do 10. 3. 2021, řízení – s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby – zastavil (srov. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. Žalobkyně vzala důvodně podanou žalobu zčásti zpět pro chování žalovaného a ve zbylé části byla v řízení úspěšná, proto má proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož k 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny advokáta mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 12. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod sp. zn. 12 C 38/2020, 12 C 41/2020, 12 C 42/2020, 17 C 84/2020, 18 C 107/2020 nebo 21 C 137/2020 (a další).

13. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

14. Dále soud žalobkyni nepřiznal náhradu ve vztahu k písemnému podání, jímž vzala žalobu zčásti zpět. I kdyby soud pominul odbornou nenáročnost tohoto úkonu právní služby, nemůže přehlédnout, že dobrovolné plnění žalovaného, byť k němu došlo až po zahájení řízení, je především v zájmu žalobkyně. Žalovaný proto má být v každém soudním řízení o splnění povinnosti obecně motivován (a takto musí být nastavena také procesní pravidla a rozhodovací praxe soudů), aby žalující straně dluh splnil co nejdříve, tzn. nejlépe ještě předtím, než soud ve věci meritorně rozhodne (srov. též § 1 o. s. ř., dle něhož má občanské soudní řízení mj. vychovávat k čestnému plnění povinností). Tato zásada ve své podstatě vylučuje, aby byl žalovaný negativně postižen (sankcionován) za plnění dluhu v průběhu již zahájeného soudního řízení, a to například právě tím, že soud žalobkyni přizná náhradu nákladů (odměny advokáta) za podání, jehož obsah spočívá ve sdělení, že žalovaný dluh zcela nebo zčásti uhradil (a kdy se tak stalo), pročež žalobce bere žalobu zcela nebo zčásti zpět. To znamená, že žalovanému nelze uložit povinnost k vyšší náhradě nákladů řízení pouze proto, že se zachoval žádoucím, zákonem preferovaným způsobem a dluh nakonec, byť až v průběhu soudního řízení, dobrovolně (zčásti) zaplatil. Jinými slovy: pokud by soud v této věci přiznal žalobkyni náhradu za částečné zpětvzetí žaloby (dle advokátního tarifu jen na odměně ve výši 1 000 Kč), byl by takto žalovaný fakticky (a nikoliv nevýznamně)„ potrestán“ za to, že žalobkyni v průběhu řízení dluh zčásti zaplatil, protože jinak - kdyby tak neučinil a vyčkal na meritorní rozhodnutí - by jej takto zvýšená platební povinnost nepostihla.

15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.