12 C 44/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 585,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 585,39 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 20. 2. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 30. 4. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 585,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelkou služeb elektronických komunikací a provozuje vlastní síť elektronických komunikací. Zároveň – prostřednictvím služeb elektronických komunikací – žalobkyně poskytuje i tzv. služby třetích stran (AUDIOTEX – speciální čísla se zvýšenou sazbou). Žalobkyně s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu [číslo] jíž se zavázala žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, a žalovaný se zavázal platit za tyto služby žalobkyni sjednanou cenu. Součástí této smlouvy byla i kupní smlouva na koncové zařízení. Poskytnuté služby třetích stran v celkové výši 45,39 Kč a součet zbývajících splátek kupní ceny koncového zařízení ve výši 1 540 Kč žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 15. 1. 2019, splatnou dne 29. 1. 2019, fakturou [číslo] ze dne 20. 10. 2018, splatnou dne 3. 11. 2018, fakturou [číslo] ze dne 20. 9. 2018, splatnou dne 4. 10. 2018 a fakturou [číslo] ze dne 20. 8. 2018, splatnou dne 3. 9. 2018. Dále, fakturou [číslo] ze dne 5. 2. 2019, splatnou dne 19. 2. 2019, žalobkyně žalovanému doúčtovala slevu z kupní ceny ke koncovému zařízení (IMEI [číslo], telefonní [číslo]) dle vrubopisu [číslo] to ve výši 1 000 Kč. Žalovaný však žalobkyni tyto částky (cenu služeb třetích stran a část kupní ceny) dosud ani zčásti neuhradil. Úrok z prodlení žalobkyně vůči žalovanému požadovala v zákonné výši, a to z celkové dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední faktury, tj. od 20. 2. 2019 (až do zaplacení).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalobkyně, provozovatelka sítě elektronických komunikací (mobilní telefonní sítě), a žalovaný dne 6. 6. 2018 uzavřeli zákaznickou smlouvu [číslo] resp. účastnickou smlouvu [číslo] na základě níž žalobkyně žalovanému přidělila (mobilní) telefonní [číslo]; smlouva byla sjednána na dobu určitou (24 měsíců) a její součástí byly všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyně, které podrobněji upravují práva a povinnosti účastníků, včetně podmínek poskytování tzv. služeb třetích stran. V rámci této smlouvy účastníci zároveň dohodli, že žalobkyně žalovanému dodá koncové zařízení (mobilní telefon Huawei Y6 2017 [příjmení] [příjmení], bílé barvy, IMEI [číslo]) a žalovaný jí za to zaplatí sjednanou cenu ve výši 2 999 Kč, resp. ve výši 1 999 Kč, s tím, že její zbylou část (1 000 Kč) zaplatí žalobkyni jen tehdy, pokud poruší povinnost využívat služby po sjednanou dobu trvání smlouvy (tj. v případě předčasného ukončení smlouvy jak ze strany žalovaného, tak ze strany žalobkyně). Při podpisu smlouvy žalovaný žalobkyni zaplatil část kupní ceny ve výši 389 Kč a částku 1 610 Kč se jí zavázal zaplatit v celkem 23 měsíčních splátkách ve výši 70 Kč. Žalovaný však svůj závazek odebírat sjednané služby po dobu 24 měsíců od uzavření smlouvy nedodržel. Fakturou ze dne 20. 8. 2018, [číslo] se splatností určenou na 3. 9. 2018, fakturou ze dne 20. 9. 2018, [číslo] se splatností určenou na 4. 10. 2018, a rovněž fakturou ze dne 20. 10. 2018, [číslo] se splatností určenou na 3. 11. 2018, žalobkyně žalovanému vyúčtovala vždy částku 70 Kč (příslušnou splátku kupní cenu) a cenu poskytnutých služeb třetích stran ve výši 15,13 Kč (včetně DPH). Dále, fakturou ze dne 15. 1. 2019, [číslo] se splatností určenou na 29. 1. 2019, žalobkyně žalovanému vyúčtovala zbývajících 19 splátek kupní ceny ve výši 70 Kč, tj. celkem 1 330 Kč, a fakturou ze dne 5. 2. 2019, [číslo] se splatností učenou na 19. 2. 2019, mu„ vrubopisovala“ (doúčtovala) podmíněnou slevu z kupní ceny ke koncovému zařízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný však žalobkyni uvedené částky dosud neuhradil ani zčásti, přestože jej žalobkyně o jejich zaplacení upomenula jak v podobě SMS zpráv, tak - prostřednictvím své zástupkyně - předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2020, odeslanou žalovanému téhož dne.

5. Soud shledal, že v této věci nejde o spor týkající se služeb elektronických komunikací podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a pravomoc k jejímu rozhodnutí náleží soudu, nikoliv Českému telekomunikačnímu úřadu (srov. též zejména § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Právní vztah vzniklý mezi účastníky soud posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a to zejména podle ustanovení o kupní smlouvě (§ 2079 a násl. OZ). Z předmětného právního vztahu žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni cenu dodaných služeb třetích stran bez zbytečného odkladu po jejich vyúčtování, resp. v (delších) lhůtách k tomu žalobkyní určených, a dále povinnost zaplatit žalobkyni (ve sjednaných lhůtách) cenu koncového zařízení - mobilního telefonu (srov. § 2079 odst. 1 a § 1958 odst. 1 a 2 OZ), s tím, že právo žalobkyně na zaplacení části kupní ceny bylo podmíněné a podmínka se naplnila (srov. § 548 OZ). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost uhradit žalobkyni také úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (srov. § 1968 a § 1970 OZ). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky, ode dne následující po splatnosti nejzazšího vyúčtování (vrubopisu), kdy již byl žalovaný v prodlení se zaplacením celého dluhu, tj. od 20. 2. 2019 do zaplacení; k tomuto dni činila zákonná sazba úroku z prodlení 9,75 % ročně.

6. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 585,39 Kč a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 9,75 % ročně) z této částky za dobu od 20. 2. 2019 do zaplacení.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupkyně žalobkyně plátkyní daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 8. Odměnu advokáta soud určil dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.

9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považoval za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (jedním z největším mobilních operátorů na území ČR) a nepochybně je vybavena personálně i technicky k tomu, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.