12 C 44/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 585,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 585,39 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od 20. 2. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 30. 4. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 585,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je poskytovatelkou služeb elektronických komunikací a provozuje vlastní síť elektronických komunikací. Zároveň – prostřednictvím služeb elektronických komunikací – žalobkyně poskytuje i tzv. služby třetích stran (AUDIOTEX – speciální čísla se zvýšenou sazbou). Žalobkyně s žalovaným uzavřela účastnickou smlouvu číslo jíž se zavázala žalovanému poskytovat veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran, a žalovaný se zavázal platit za tyto služby žalobkyni sjednanou cenu. Součástí této smlouvy byla i kupní smlouva na koncové zařízení. Poskytnuté služby třetích stran v celkové výši 45,39 Kč a součet zbývajících splátek kupní ceny koncového zařízení ve výši 1 540 Kč žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou číslo ze dne 15. 1. 2019, splatnou dne 29. 1. 2019, fakturou číslo ze dne 20. 10. 2018, splatnou dne 3. 11. 2018, fakturou číslo ze dne 20. 9. 2018, splatnou dne 4. 10. 2018 a fakturou číslo ze dne 20. 8. 2018, splatnou dne 3. 9. 2018. Dále, fakturou číslo ze dne 5. 2. 2019, splatnou dne 19. 2. 2019, žalobkyně žalovanému doúčtovala slevu z kupní ceny ke koncovému zařízení (IMEI číslo, telefonní číslo) dle vrubopisu číslo to ve výši 1 000 Kč. Žalovaný však žalobkyni tyto částky (cenu služeb třetích stran a část kupní ceny) dosud ani zčásti neuhradil. Úrok z prodlení žalobkyně vůči žalovanému požadovala v zákonné výši, a to z celkové dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti poslední faktury, tj. od 20. 2. 2019 (až do zaplacení).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané, že žalobkyně, provozovatelka sítě elektronických komunikací (mobilní telefonní sítě), a žalovaný dne 6. 6. 2018 uzavřeli zákaznickou smlouvu číslo resp. účastnickou smlouvu číslo na základě níž žalobkyně žalovanému přidělila (mobilní) telefonní číslo; smlouva byla sjednána na dobu určitou (24 měsíců) a její součástí byly všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací žalobkyně, které podrobněji upravují práva a povinnosti účastníků, včetně podmínek poskytování tzv. služeb třetích stran. V rámci této smlouvy účastníci zároveň dohodli, že žalobkyně žalovanému dodá koncové zařízení (mobilní telefon Huawei Y6 2017 příjmení příjmení, bílé barvy, IMEI číslo) a žalovaný jí za to zaplatí sjednanou cenu ve výši 2 999 Kč, resp. ve výši 1 999 Kč, s tím, že její zbylou část (1 000 Kč) zaplatí žalobkyni jen tehdy, pokud poruší povinnost využívat služby po sjednanou dobu trvání smlouvy (tj. v případě předčasného ukončení smlouvy jak ze strany žalovaného, tak ze strany žalobkyně). Při podpisu smlouvy žalovaný žalobkyni zaplatil část kupní ceny ve výši 389 Kč a částku 1 610 Kč se jí zavázal zaplatit v celkem 23 měsíčních splátkách ve výši 70 Kč. Žalovaný však svůj závazek odebírat sjednané služby po dobu 24 měsíců od uzavření smlouvy nedodržel. Fakturou ze dne 20. 8. 2018, číslo se splatností určenou na 3. 9. 2018, fakturou ze dne 20. 9. 2018, číslo se splatností určenou na 4. 10. 2018, a rovněž fakturou ze dne 20. 10. 2018, číslo se splatností určenou na 3. 11. 2018, žalobkyně žalovanému vyúčtovala vždy částku 70 Kč (příslušnou splátku kupní cenu) a cenu poskytnutých služeb třetích stran ve výši 15,13 Kč (včetně DPH). Dále, fakturou ze dne 15. 1. 2019, číslo se splatností určenou na 29. 1. 2019, žalobkyně žalovanému vyúčtovala zbývajících 19 splátek kupní ceny ve výši 70 Kč, tj. celkem 1 330 Kč, a fakturou ze dne 5. 2. 2019, číslo se splatností učenou na 19. 2. 2019, mu„ vrubopisovala“ (doúčtovala) podmíněnou slevu z kupní ceny ke koncovému zařízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný však žalobkyni uvedené částky dosud neuhradil ani zčásti, přestože jej žalobkyně o jejich zaplacení upomenula jak v podobě SMS zpráv, tak - prostřednictvím své zástupkyně - předžalobní výzvou ze dne 24. 3. 2020, odeslanou žalovanému téhož dne.

5. Soud shledal, že v této věci nejde o spor týkající se služeb elektronických komunikací podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a pravomoc k jejímu rozhodnutí náleží soudu, nikoliv Českému telekomunikačnímu úřadu (srov. též zejména § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Právní vztah vzniklý mezi účastníky soud posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a to zejména podle ustanovení o kupní smlouvě (§ 2079 a násl. OZ). Z předmětného právního vztahu žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobkyni cenu dodaných služeb třetích stran bez zbytečného odkladu po jejich vyúčtování, resp. v (delších) lhůtách k tomu žalobkyní určených, a dále povinnost zaplatit žalobkyni (ve sjednaných lhůtách) cenu koncového zařízení - mobilního telefonu (srov. § 2079 odst. 1 a § 1958 odst. 1 a 2 OZ), s tím, že právo žalobkyně na zaplacení části kupní ceny bylo podmíněné a podmínka se naplnila (srov. § 548 OZ). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost uhradit žalobkyni také úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (srov. § 1968 a § 1970 OZ). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala z celkové dlužné částky, ode dne následující po splatnosti nejzazšího vyúčtování (vrubopisu), kdy již byl žalovaný v prodlení se zaplacením celého dluhu, tj. od 20. 2. 2019 do zaplacení; k tomuto dni činila zákonná sazba úroku z prodlení 9,75 % ročně.

6. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 585,39 Kč a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 9,75 % ročně) z této částky za dobu od 20. 2. 2019 do zaplacení.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 - nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp.zn. Pl. ÚS 25/12 - byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp.zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupkyně žalobkyně plátkyní daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 8. Odměnu advokáta soud určil dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.

9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považoval za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (jedním z největším mobilních operátorů na území ČR) a nepochybně je vybavena personálně i technicky k tomu, aby sama, tzn. bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což významně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).