12 C 5/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 29 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 29 580 Kč, úrok z prodlení ve výši 398,95 Kč a ve výši 10 % ročně z částky 21 435,96 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

II. Co do úroku ve výši 937,22 Kč a ve výši 21,27 % ročně z částky 21 435,96 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 364,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 25. 9. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 29 580 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právnická osoba“), s žalovaným dne 19. 3. 2018 uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky a dále kapitalizovaný úrok v roční sazbě 21,27 % ve výši 3 740 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 440 Kč se žalovaný zavázal právnická osoba splatit 78 týdenními splátkami ve výši 534 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 16. 9. 2019. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení s placením dohodnutých splátek a zůstal právnická osoba dlužen na jistině částku 21 435,96 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 8 144,04 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od právnická osoba postoupením k 29. 11. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Vedle uvedených dlužných částek žalobkyně vůči žalovanému uplatnila také sjednaný úrok v sazbě 21,27 % ročně kapitalizovaný za dobu od 17. 9. 2019 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (29. 11. 2019) v částce 937,22 Kč a z částky 21 435,96 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu od 24. 9. 2019 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 398,95 Kč a nadále z částky 21 435,96 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 19. 3. 2018 vyplývá, že právnická osoba poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr formou zápůjčky, když žalovanému tohoto dne přenechala peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, z čehož částka 8 842 Kč byla započtena na úhradu předchozího spotřebitelského úvěru žalovaného vedeného pod číslo částka 13 158 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal právnická osoba vrátit spolu s úrokem ve výši 3 740 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 440 Kč, to vše v 78 týdenních splátkách ve výši 534 Kč, resp. poslední splátkou ve výši 462 Kč, s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy, tj. 26. 3. 2018, a poslední měla být splatná 16. 9. 2019. Z článku 1.4 smlouvy vyplývá, že zápůjční úroková sazba byla sjednána v sazbě 21,27 % ročně, a to jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy, přičemž na základě článků 1.3 a 2.6 byla smlouva uzavřena na dobu určitou (78 týdnů), a to počínaje dnem převzetí peněžních prostředků žalovaným. Článek 2.6 smlouvy zároveň stanoví, že doba určitá je určena počtem týdnů dle článku 1 smlouvy (78 týdnů) a že je smlouva uzavřena až do dne vypořádání veškerých závazků ze smlouvy, s výjimkou oprávněného odstoupení od smlouvy. Z obsahu smlouvy rovněž vyplývá, že žalovaný – při jejím sjednávání – nevystupoval jako podnikatel. Z listiny označené jako„ Karta zákazníka/žádost o zápůjčku“ ze dne 19. 3. 2018 je zřejmé, že právnická osoba před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr (zápůjčku), o jehož poskytnutí žádal. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 11. 2019 a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) soud zjistil, že právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným, jež vyplývá z předmětné smlouvy, s uvedením celkové výše 32 080 Kč. Dopisem ze dne 29. 11. 2019, nadepsaným„ Oznámení o postoupení pohledávky“, právnická osoba oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky žalobkyni; podle poštovního podacího lístku tento dopis zaslala žalovanému žalobkyně dne 13. 12. 2019. Poté – dopisem z 30. 4. 2020 – žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzval k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného ve výši 33 783,58 Kč, z čehož dlužná jistina činila 21 435,96 Kč) ve lhůtě do 7. 5. 2020 a upozornila jej, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalobkyně, resp. její zástupce žalovanému doporučenou poštovní zásilkou dne 1. 5. 2020, což je zřejmé z poštovního podacího lístku.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

10. Podle § 2393 odst. 1 OZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

11. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

12. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Po skutkové stránce má soud za prokázané shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení předložených, o jejichž pravosti nemá důvod pochybovat (ostatně žalovaný je nijak nezpochybnil). Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. právnická osoba, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne 19. 3. 2018 písemnou smlouvu, kterou poskytla žalovanému částku 22 000 Kč, kterou se jí žalovaný zavázal – včetně dohodnutého navýšení o úrok ve výši 3 740 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 440 Kč – vrátit v 78 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný však právnická osoba sjednané splátky řádně nehradil a zůstal jí dlužen celkem částku 32 080 Kč (z toho na jistině 21 435,96 Kč). Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by žalobkyni anebo její právní předchůdkyni zaplatil více, tedy ani to neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo. Po právní stránce soud právní vztah vzniklý mezi právnická osoba a žalovaným posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že právnická osoba (zapůjčitel) a žalovaný (vydlužitel) uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 OZ, na jejímž základě se žalobkyně, jež předmětnou pohledávku nabyla postoupením dle § 1879 a následujících OZ, důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, jež byly žalovanému smlouvou přenechány, a současně i poplatku v dohodnuté výši. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 580 Kč (žalobkyně v žalobě uplatnila právo na zaplacení částky nižší, než jak byl dluh vyčíslen ke dni postoupení pohledávky), kapitalizovaný (zákonný) úrok z prodlení ve výši 398,95 Kč a (zákonný) úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 435,96 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení.

16. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do úroku ve výši 937,22 Kč a úroku ve výši 21,27 % ročně z částky 21 435,96 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Jak totiž vyplynulo z předložených listinných důkazů, právnická osoba a žalovaný za poskytnutí zápůjčky sjednali pevný úrok v částce 3 740 Kč. Skutečnost, že se jedná o úrok vypočtený v sazbě 21,27 % ročně za dobu trvání smlouvy, soud v daných souvislostech považuje za nevýznamnou. Ve smlouvě je výslovně uveden úrok konkrétní částkou a žalovaný, jako spotřebitel, tedy mohl důvodně očekávat, že jde o úrok stanovený v konečném důsledku neměnnou, pevnou částkou. Opak nelze jednoznačně dovodit ani z textu smlouvy, navíc platí zásada, že v případě pochybností se výraz (anebo celá část smluvního textu) vyloží k tíži toho, kdo výrazu použil jako první, což nebyl žalovaný (§ 557 OZ), a zásada, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (§ 1812 odst. 1 OZ).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 81,7 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 18,3 % předmětu řízení, přičemž v rámci předmětu řízení soud zohlednil rovněž žalobkyní uplatněný úrok a úrok z prodlení ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu. Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to konkrétně 63,4 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 2 152 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 184 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 300 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 2. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 168 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 800 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal (poměrnou) náhradu nákladů řízení ve výši 1 364,37 Kč (tj. 63,4 % z částky 2 152 Kč, po zaokrouhlení).

18. Nadto soud podotýká, že odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka (a další). Namístě je též poznamenat, že nárok na zaplacení dlužného plnění ze spotřebitelského úvěru (zápůjčky) je – např. vedle nároku na dlužné pojistné či jízdné s přirážkou – typickým nárokem, který je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž lze podřadit pod § 14b advokátního tarifu. Pokud by žalobkyně zvolila jiný způsob soudního uplatňování takových nároků, zjevně by postupovala nehospodárně a bylo by jí možné přiznat náhradu nákladů jen v takové výši, v jaké by jí byla přiznána v případě, kdyby při soudním uplatnění těchto druhově shodných nároků používala„ formulářovou“ žalobu.

19. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

21. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).