12 C 50/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2 373 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 010 Kč a úrok z prodlení ve výši 105 Kč.

II. Co do částky 363 Kč a úroku z prodlení ve výši 20 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 788 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám její zástupkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 18. 6. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 373 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jí žalovaný tuto částku dluží na základě pojistné smlouvy ze dne 21. 8. 2018 [číslo] jejímž předmětem bylo„ [anonymizováno] životní pojištění“, a kterou se žalovaný zavázal platit měsíční pojistné ve výši 402 Kč. Žalovaný však žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 1. 6. 2019 do 1. 11. 2019, kdy pojistná smlouva zanikla, celkem ve výši 2 373 Kč. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně požadovala ve výši 125 Kč, tj. z celkové dlužné částky 2 373 Kč za dobu od 9. 12. 2019 do 18. 6. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila, žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle § 115a o. s. ř. tedy soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud - po skutkové stránce - za prokázané, že dne 21. 8. 2018 uzavřeli [pojišťovna], sídlem [adresa], [obec], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), a žalovaný (pojistník) pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo„ [anonymizováno] životní pojištění“, s počátkem pojištění ode dne 1. 9. 2018, na 52 let, resp. do roku, v němž žalovaný dovrší 75 let věku. Žalovaný se zavázal platit [anonymizována dvě slova] běžné měsíční pojistné ve výši 402 Kč, splatné vždy k prvnímu dni příslušného měsíce, počínaje dnem vzniku pojištění. Žalovaný však sjednané pojistné neplatil řádně a včas a za dobu od 1. 6. 2019 do 1. 11. 2019, kdy pojištění zaniklo, mu vznikl na pojistném dluh ve výši 2 010 Kč (5 x 402 Kč), splatný vždy co do částky 402 Kč k 1 dni měsíců června, července, srpna, září a října roku 2019. Na žalobkyni, jako společnost nástupnickou, přešlo v důsledku fúze sloučením veškeré jmění [anonymizována dvě slova], jako společnosti zanikající, a to k rozhodnému dni 1. 1. 2019. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky, resp. [anonymizována dvě slova] a žalovaným, posoudil jako pojistnou smlouvu podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Žalobkyní, na niž v důsledku fúze sloučením přešlo jmění zanikající [anonymizována dvě slova] ke dni 1. 1. 2019 podle § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, uplatněný nárok je – v rozsahu částky 2 010 Kč - nárokem na zaplacení pojistného podle § 2782 OZ a z této částky požadovaný úrok z prodlení je v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením příslušné dílčí části dluhu, tj. ke dni 2. 6. 2019, kdy sazba zákonného úroku z prodlení činila 9,75 % ročně, resp. ke dni 2. 7., 2. 8., 2. 9. a 2. 10, kdy sazba zákonného úroku z prodlení činila 10 % ročně; v těchto zákonných sazbách činí úrok z prodlení z dlužných měsíčních pojistných splatných v uvedených měsících, kapitalizovaný za dobu od 9. 12. 2019 do 18. 6. 2020, celkem 105 Kč.

6. Soud tudíž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 010 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 105 Kč.

7. V části, v níž žalobkyně na žalovaném požadovala na pojistném více, tj. co do částky 363 Kč, a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 20 Kč, soud žalobu zamítl. Po skutkové stránce totiž žalobkyně svůj nárok vymezila jednoznačně jako nárok na zaplacení dlužného pojistného ve výši 2 373 Kč za dobu od 1. 6. 2019 do 1. 11. 2019. Z provedeného dokazování ovšem vyplynulo, že za toto období žalobkyni vznikl nárok na zaplacení pojistného toliko ve výši 2 010 Kč (tj. 402 Kč za 5 měsíců).

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 85 % předmětu řízení a žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 15 % předmětu řízení; žalobkyně tudíž má proti žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to konkrétně 70 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupkyně žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty - z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal (poměrnou) náhradu nákladů řízení ve výši 788 Kč (tj. 70 % z částky 1 126 Kč).

9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti - jde o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud v daných souvislostech zohlednil i typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku.

10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř.) advokátem, neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (pojišťovnou) a je nepochybně vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že jinak dluh uplatní soudně (a přitom bude zastoupena advokátem, což je způsobilé významně zvýšit náklady spojené s vymáháním práva, které v konečném důsledku ponese žalovaný).

11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.

12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.