12 C 58/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 5 384 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 24. 10. 2018 do zaplacení.

II. Co do částky 1 384 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 24. 10. 2018 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 540,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 7. 6. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 384 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právnická osoba“), uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách webová adresa) smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 9. 8. 2018 úvěr ve výši 4 000 Kč, a to převodem peněžních prostředků na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku (úvěr) právnická osoba vrátit nejpozději dne 23. 10. 2018, což však neučinil. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021, přičemž vedle dlužné jistiny uplatnila vůči žalovanému rovněž poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 384 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z celkové dlužné částky (5 384 Kč) za dobu od 24. 10. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /. Podle § 115a o. s. ř. tudíž soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:

5. Dne 9. 8. 2018 uzavřela právnická osoba s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž mu poskytla peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč (bezhotovostní formou převodem na jím určený bankovní účet č. bankovní účet), které se jí žalovaný zavázal vrátit nejpozději 8. 9. 2018. K žádosti žalovaného uzavřely smluvní strany dodatek ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, kterým prodloužily lhůtu pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků o 40 dnů, čímž byl nový termín splatnosti stanoven k 23. 10. 2018; v dodatku smluvní strany rovněž ujednaly, že v případě neuhrazení poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 384 Kč žalovaným ve lhůtě 5 dnů od jeho uzavření se dodatek od samého počátku ruší a hledí se na něj, jako by nebyl uzavřen. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky právnická osoba ve stanovené lhůtě nevrátil (ani částečně) a nezaplatil jí ani poplatek za prodloužení splatnosti. Společnost anonymizováno předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila dne 1. 1. 2021 žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala dopisem z 2. 2. 2021. Tentýž den žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k úhradě dluhu z předmětné smlouvy vyčísleného ve výši 9 527,45 Kč ve lhůtě 3 dnů od doručení dopisu, s tím, že jinak přistoupí k jeho vymáhání soudní cestou; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021.

6. Po právní stránce soud poměr mezi právnická osoba a žalovaným posoudil jako právní vztah ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), na jejímž základě právnická osoba (zapůjčitel) žalovanému (vydlužiteli) přenechala zastupitelnou věc (peníze), aby ji užil podle libosti a po čase jí vrátil věc stejného druhu (peněžitou částku ve stejné výši). Jelikož žalovaný tento svůj závazek (právní povinnost) porušil, domáhala se žalobkyně, jež předmětnou pohledávku od právnická osoba nabyla postoupením podle § 1879 a násl. OZ, důvodně zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 000 Kč. Co se týče úroku z prodlení, uplatnila jej žalobkyně – pokud jde o dlužnou jistinu – v souladu s § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dluhu (jistiny) v den následující po dni jeho splatnosti, tj. dnem 9. 9. 2018 (viz níže), a od tohoto dne byla žalobkyně oprávněna žádat po něm úrok z prodlení; žalobkyně však úrok z prodlení uplatnila až od 24. 10. 2018, čímž byl soud vázán (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.).

7. Z uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč a úrok z prodlení v (zákonné) sazbě 9 % ročně z této částky za dobu ode dne 24. 10. 2018 do zaplacení.

8. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do zaplacení částky 1 384 Kč (nárokované z titulu poplatku za prodloužení termínu splatnosti) a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 24. 10. 2018 do zaplacení, soud žalobu zamítl. Totiž, jak vyplývá z dodatku k uzavřené smlouvě o zápůjčce, tento byl uzavřen s rozvazovací podmínkou ve smyslu § 548 odst. 2 OZ a marným uplynutím lhůty k zaplacení poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 384 Kč došlo k jejímu naplnění; právní následky, které uzavřením dodatku nastaly (včetně povinnosti žalovaného zaplatit předmětný poplatek a stanovení nového termínu splatnosti), tak pominuly. Žalobkyně tedy nemá nárok na zaplacení dodatkem sjednaného poplatku.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 74 % předmětu řízení, žalovaný ve zbylé části, tj. v rozsahu 26 % předmětu řízení, přičemž v rámci předmětu řízení soud zohlednil i uplatněný úrok z prodlení (ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu). Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, konkrétně 48 %. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí tuto náhradu soud v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za 2 úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč Soud tedy žalobkyni přiznal (poměrnou) náhradu nákladů řízení ve výši 540,48 Kč (tj. 48 % z částky 1 126 Kč, po zaokrouhlení).

10. Nadto soud podotýká, že odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně hlavním kritériem pro posouzení, zda je třeba aplikovat § 14b advokátního tarifu, aby bylo učiněno zadost jeho smyslu a účelu, je (má být) potencialita uplatnění nároků, jimiž věřitel disponuje, formulářovou žalobou, nikoliv jeho faktický postup. Soud v daných souvislostech zohlednil rovněž typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněného nároku, přičemž je namístě poznamenat, že uplatněný nárok je – např. vedle nároků na dlužné jízdné s přirážkou či dlužné pojistné – typickým nárokem, který je namístě uplatnit„ formulářovou“ žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž je namístě podřadit pod ustanovení § 14b advokátního tarifu.

11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem výzvy k plnění dle § 142a o. s. ř., neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

12. Soud žalobkyni nepřiznal ani náhradu odměny a výdajů advokáta ve vztahu k dalšímu úkonu právní služby, a to písemnému podání ze dne 15. 10. 2021, jímž doplnila a upřesnila žalobní tvrzení, neboť tato měla být již součástí samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Tohoto podání si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace, a proto náklady s ním spojené nelze považovat za vynaložené důvodně (účelně) ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a žalobkyni tudíž nenáleží jejich náhrada, resp. žalovanému nelze (byť poměrně) povinnost k jejich náhradě (spravedlivě) uložit.

13. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

14. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).