12 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 32 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 770 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 200 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 980,86 Kč, s úrokem v částce 3 787,81 Kč, s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 17 266,59 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 266,59 Kč od 16. 1. 2021 do 8. 3. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 496,59 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 1 770 Kč od 9. 3. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 244,89 Kč, s úrokem v částce 2 405,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 376,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 8 376,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 doručenou soudu téhož dne se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 200 Kč (17 266,59 Kč dlužná jistina a 4 933,41 Kč dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek) s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od 30. 11. 2019 do 15. 1. 2021 v částce 1 980,86 Kč, kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 17 266,59 Kč od 30. 11. 2019 do 15. 1. 2021 v částce 3 787,41 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 266,59 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a obchodním úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky 17 266,59 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (nárok 1) a zaplacení částky 10 770 Kč (8 376,80 Kč dlužná jistina a 2 393,20 Kč dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek) s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 244,89 Kč za období od 31. 7. 2019 do 15. 1. 2021, kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 8 376,80 Kč za období od 31. 7. 2019 do 15. 1. 2021 částkou 2 405,12 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 376,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 19,32 % ročně z částky 8 376,80 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení (nárok 2).

2. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále též„ právní předchůdce“ či„ předchůdce“) uzavřel s žalovanou ohledně nároku 1 dne 5. 10. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zápůjčku splatit spolu a kapitalizovanými úroky ze zapůjčené částky ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč počínaje 12. 10. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 11. 2019. Žalovaná neplnila svoje povinnosti a nehradila splátky řádně a včas, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Od uplynutí lhůty k poslední splátce úvěru je jistina dále úročena obchodním úrokem ve výši 19,12 % ročně, jež je na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě v čl. 1 sjednána. Současně je požadován i úrok z prodlení. Žalovaná na splátkách uhradila celkem částku 13 800 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne 14. 3. 2019.

3. Ohledně nároku 2 právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 5. 6. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se zápůjčku splatit spolu a kapitalizovanými úroky z půjčené částky ve výši 3 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 570 Kč počínaje 12. 6. 2018, přičemž poslední splátka byla stanovena na 30. 7. 2019. Žalovaná neplnila svoje povinnosti a nehradila splátky řádně a včas, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy. Od uplynutí lhůty k poslední splátce úvěru je jistina dále úročena obchodním úrokem ve výši 19,32 % ročně, jež je na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě v čl. 1 sjednána. Současně je požadován i úrok z prodlení. Žalovaná na splátkách uhradila celkem částku 23 430 Kč Poslední splátka byla uhrazena dne 14. 3. 2019.

4. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno doporučeným dopisem právního předchůdce z téhož dne.

5. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobní tvrzení týkající se konkretizace zkoumání úvěruschopnosti žalované s tím, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku). Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná v kartě zákazníku ke smlouvě [číslo] uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, jako prodavačka ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a její měsíční příjem činí 25 458 Kč a žije v nájmu. Informace předchůdce žalobce ověřil z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a jiné – nájemné žalované. U smlouvy [číslo] uvedla, že je nadále zaměstnaná u stejného zaměstnavatele s příjmem 24 246 Kč a žije v nájmu. Informace předchůdce žalobkyně ověřil z výplatní pásky a složenek – příjmy. Uvedené informace byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. O správnosti a pravdivosti tvrzení uvedených žalovanou neměl předchůdce žalobkyně důvod pochybovat, když žalovaná by se uvedením nepravdivých informací mohla dopustit úvěrového podvodu. Žalobkyně zdůraznila, že smlouva byla uzavřena po 1. 12. 2016 a případné nesplnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

7. Soud nařídil jednání na den 28. 6. 2022, na které se žalobkyně s omluvou a žalovaná bez omluvy nedostavily. Soud postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a z její přílohy soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely tohoto dne smlouvu, kterou postupitel na postupníka postoupil pohledávku za žalovanou ze smluv [číslo]. Tuto skutečnost oznámil původní věřitel (postupitel) žalované dopisem ze dne 19. 2. 2021 s výzvou k uhrazení dlužných částek do deseti dnů od data doručení dopisu na účet postupníka. Dopis byl odeslán dne 22. 2. 2021 (zjištěno z podacího lístku).

10. K nároku 2 soud ze zákaznické karty ze dne 5. 6. 2018 zjistil, že předchůdce žalobkyně zjišťoval pro účely úvěru ve výši 19 000 Kč trvalé bydliště žalované a její kontaktní adresu pro místo výběru – [ulice a číslo], [obec], kde žije v nájemním bydlení od listopadu roku 2015, je vdaná a má jedno nezaopatřené dítě. Dále zjistil, že žalovaná je zaměstnaná jako prodavačka u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] na dobu neurčitou, což ověřil osobně. Měsíční příjmy žalovaná uvedla ve výši 12 246 Kč z pracovního poměru, další příjmy 0 Kč a příspěvek manžela 12 000 Kč. Údaje o mzdě ověřil předchůdce žalobkyně z výplatní pásky. Náklady na bydlení uvedla žalovaná ve výši 4 125 Kč, osobní výdaje ve výši 7 000 Kč a splátky úvěrů uvedla 6 740 Kč, kdy závazky žalované ve výši 60 000 Kč byly u předchůdce žalobkyně. Použitelný příjem byl vyhodnocen ve výši 6 381 Kč.

11. Z předtištěné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 5. 6. 2018 soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a byl smluven úrok ve výši 3 800 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 800 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč. Celkovou částku ve výši 34 200 Kč se zavázala žalovaná splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 570 Kč. První splátku se žalovaná zavázala splatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Strany sjednaly, že část úvěru bude použita na refinancování dřívějšího spotřebitelského úvěru co do výše 8 230 Kč a k výplatě v hotovosti bude částka 10 770 Kč.

12. K nároku 1 soud ze zákaznické karty ze dne 4. 10. 2018 zjistil, že předchůdce žalobkyně zjišťoval pro účely úvěru ve výši 20 000 Kč trvalé bydliště žalované a její kontaktní adresu pro místo výběru – [ulice a číslo], [obec], kde žije v nájemním bydlení od listopadu roku 2015, což ověřil i nájemní smlouvou, je vdaná a má jedno nezaopatřené dítě. Dále zjistil, že žalovaná je zaměstnaná jako prodavačka u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] na dobu neurčitou, což ověřil telefonicky i pracovní smlouvou. Měsíční příjmy žalovaná uvedla ve výši 11 458 Kč z pracovního poměru, další příjmy 2 000 Kč (zdroj nijak nespecifikován) a příspěvek manžela 12 000 Kč. Údaje o mzdě ověřil předchůdce žalobkyně z výplatní pásky a pracovní smlouvy. Náklady na bydlení uvedla žalovaná ve výši 3 620 Kč, osobní výdaje ve výši 7 000 Kč a splátky úvěrů uvedla 6 816 Kč, kdy závazky žalované ve výši 61 000 Kč byly u předchůdce žalobkyně. Použitelný příjem byl vyhodnocen ve výši 8 022 Kč.

13. Z předtištěné smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 5. 10. 2018 soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a byl smluven úrok ve výši 4 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou částku ve výši 36 000 Kč se zavázala žalovaná splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. První splátku se žalovaná zavázala splatit 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 32,15 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Strany sjednaly, že část úvěru bude použita na refinancování dřívějšího spotřebitelského úvěru co do výše 9 120 Kč a k výplatě v hotovosti bude částka 10 880 Kč.

14. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021 zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně odeslanou doporučeně dne 14. 5. 2021 (viz podací lístek).

15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

16. Předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 5. 6. 2018 úvěr ve výši 19 000 Kč, za kterou sjednal celkový poplatek ve výši 15 200 Kč s tím, že tento úvěr má být vrácen v 60 týdenních splátkách ve výši 570 Kč (2 280 až 2 850 Kč měsíčně – dle počtu týdnů). Při posuzování úvěruschopnosti zjistil, že žalovaná disponuje příjmem ve výši 12 246 Kč, který i ověřil. Ostatní příjmy uvedené žalovanou ve výši 12 000 Kč jako příspěvek manžela již neověřoval. Jaké příjmy byly uvedeny na složenkách v řízení zjištěno nebylo. Předchůdce žalobkyně stejně tak neověřoval ani výši měsíčních výdajů. Poskytnutý úvěr byl zčásti použit na úhradu předchozího úvěru, který žalovaná u předchůdce žalobkyně měla. Dne 5. 10. 2018 (tedy o 4 měsíce později) předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, za níž sjednal celkový poplatek ve výši 16 000 Kč s tím, že tento úvěr má být vrácen v 60 měsíčních splátkách ve výši 600 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti (pro úvěr ve výši 20 000 Kč) zjistil, že žalovaná disponuje příjmem ve výši 11 458 Kč, který i ověřil, další příjmy (příspěvek manžela a příjem ve výši 2 000 Kč nijak neověřil). Běžné měsíční výdaje se snížily (ze 4 125 Kč na 3 620 Kč), kdy však byla předložena k ověření nájemní smlouva.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni poskytnutí jednotlivých zápůjček.

18. Po posouzení dle § 2390 a § 2392 o. z. (nárok 1) a § 2395 an. (nárok 2) ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní vztah uzavíraný mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je třeba charakterizovat jako spotřebitelský úvěr.

19. Dle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen (s odbornou péčí) zkoumat schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, přičemž při poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 je smlouva neplatná. Námitku neplatnosti může spotřebitel vznést v tříleté promlčecí době ode dne uzavření smlouvy.

20. Dle § 586 odst. 2 o.z. právní jednání se považuje za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání. Dle § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Soud skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu závěru ve věci samé:

24. Aktivní legitimace žalobkyně je dána oznámením o postoupení pohledávek původním věřitelem, kdy tento závěr je podpořen i smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy.

25. Soud se zaobíral otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žadatele (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdce žalobkyně vycházel u nároku 2 z ověřeného příjmu žalované ve výši 12 246 Kč odpovídající mzdě z pracovního poměru, další příjmy domácnosti nebyly nijak ověřovány. Stejně tak nebyly u tohoto nároku ověřovány ani výdaje domácnosti (např. nájemní smlouvou, zálohami za energie apod.). Z rozdílu ověřených příjmů (12 246 Kč) a neověřených výdajů (17 865 Kč) vyplývá, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet.

26. Předchůdce žalobkyně žalované poskytl o 4 měsíce později další úvěr (nárok 1) ve výši 20 000 Kč, ověřil opět její příjmy plynoucí pracovního poměru (snížené na 11 458 Kč), další příjmy (2 000 Kč) nijak neověřoval a stejně tak ani příspěvek manžela (12 000 Kč). Výdaje na nájemné ověřil z nájemní smlouvy a výše splátek mu byla známá z jeho činnosti, jiné výdaje neověřoval. Z rozdílu ověřených příjmů (11 458 Kč) a výdajů (17 436 Kč) vyplývá, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. Pokud předchůdce žalobkyně situaci žalované (již tehdy u něj zadlužené co do výše 60 000 Kč, když podstatná část jejích příjmů šla pouze na úhradu dluhů u předchůdce žalobkyně) posoudil jinak, nepostupoval s odbornou péčí.

27. Z důvodu zakotvení povinnosti vznesení námitky neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dlužníkem do litery zákona, a tedy rozporu vnitrostátního práva s čl. 8 odst. 1 Směrnice EP a R 2008/48/ES ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění a čl. 23 uvedené směrnice, soud odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, kde soudní dvůr rozhodl při žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce českým soudem, že vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu a světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného a nemohou tak platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem, pouze z toho důvodu, že tato ustanovení byla vyložena českými soudy ve smyslu, který není slučitelný s uvedeným právem (nemožnost vyslovení neplatnosti smlouvy soudem z úřední povinnosti, pokud je k neplatnosti nutné vznést námitku).

28. Dle rozsudku NS ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřitel uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.

29. Pokud se žalobkyně (její předchůdce) spokojila s nedoloženými dalšími příjmy uvedenými žalovanou, které měly rozhodující roli při posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr, jak tomu bylo v tomto případě, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Složitost situace žalované lze mimo jiné dovodit i tím, že každou zápůjčku zčásti použila na uhrazení některých předchozích dluhů u předchůdce žalobkyně, a to ve velmi krátké době za sebou (4 měsíců). Poslední splátka u obou dluhů byla dle tvrzení žalobkyně uhrazena 14. 3. 2019 (5 měsíců po poskytnutí druhého úvěru) a žalovaná již zřejmě na další úvěr, kterým by mohla zas pouze zčásti umořit předchozí, nedosáhla.

31. Jelikož smyslem povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka je jak ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry, ale dále řeší i problém rostoucího zadlužení domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelskému úvěru) a porušení této povinnosti má negativní důsledky jak ekonomické v podobě ztráty majetku, tak společenské, v podobě společenské stigmatizace (viz. [příjmení] [jméno]; [příjmení], J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2011 s. 99) a tento institut má za úkol i celospolečenskou ochranu (srovnej nález Ústavního soudu, III. ÚS 4128/18, ze dne 26. 2. 2019), je třeba vykládat ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za použití § 588 o. z., a důsledek jeho porušení je tak neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je tak povinen se zabývat uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

32. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost obou úvěrových smluv a žalobkyni lze přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny po započtení provedených úhrad, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žalované poskytla celkem částku 39 000 Kč a žalovaná uhradila částku 37 230 Kč a dluží tak žalobkyni nadále částku 1 770 Kč. Jelikož bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti, došlo ke splatnosti na výzvu předchůdce žalobkyně ze dne 19. 2. 2021 odeslanou dne 22. 2. 2021, při domněnce dojití (§573 o. z.) k doručení došlo dne 25. 2. 2021 a poskytnutá lhůta k zaplacení uplynula dne 8. 3. 2021. V souladu s ust. § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., a ve zbytku (představujícím kapitalizovaný úrok z prodlení, úrok z prodlení za období před 9. 3. 2021 a úrok z prodlení od 9. 3. 2021 v rozsahu rozdílu mezi přiznanou a požadovanou sazbou – tj. o 1,75 % ročně vyšší) nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

33. Stejně tak soud zamítl i veškeré požadované poplatky a obchodní úroky běžící i kapitalizované, jež žalobkyni z důvodu neplatnosti sjednané smlouvy nemohou náležet.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.

35. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.