12 C 67/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 400 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 10. 2017 do 18. 2. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 600 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 14 300 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 27. 9. 2016 mezi žalovanou a společností právnická osoba, když žalovaná úvěr řádně neplatila. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit zbývající část dluhu ve výši 14 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny, když původní dluh se skládal z částky 10 000 Kč na dlužné jistině, a částky 6 900 Kč na dlužném poplatku za vyhodnocení úvěru a hotovostním výběru splátek. Žalovaná se původní úvěr zavázala splácet ve 13 splátkách a poslední splátka měla být uhrazena 22. 10. 2017. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 2. 2020. Úvěruschopnost žalované žalobkyně posuzovala systémem dle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky. Žalovaná musela předložit kopii občanského průkazu a další platné dokumenty (např. výpis z účtu, pracovní smlouvu apod.)

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované, když předchůdce žalobkyně vycházel ze zjištění, že žalovaná nemá žádné zahájené exekuční ani insolvenční řízení, byla provedena lustrace v ISIR a databázích inkasních agentur a současně při podání žádosti bylo požadováno uvedení příjmů. Žalobkyně dodala, že zákon nemá stanovený přesný postup pro ověřování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr. Žalovaná byla povinna při poskytování údajů o svých příjmech a výdajích tyto sdělit pravdivě, což žalobkyně (její právní předchůdce) legitimně očekával. Žalobkyně má za to, že její právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žadatelky postupoval s odbornou péčí.

3. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje od skutečnosti, že do práv původního věřitele právnická osoba vstoupila společnost právnická osoba, IČO, jako nabyvatel práv na základě smlouvy o prodeji části závodu a ta pohledávku postoupila smlouvou ze dne 11. 12. 2019 na původní žalobkyni právnická osoba, IČO, se sídlem adresa.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 12. 10. 2022, ke kterému se žalobkyně s omluvou a žalovaná bez omluvy nedostavily. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Soud posuzoval aktivní legitimaci žalobkyně a dospěl k závěru, že na základě smlouvy o prodeji části závodu tvořeného divizí spotřebitelských úvěrů v rozsahu definovaném v čl. III odstavci 3.2 smlouvy o prodeji části závodu a jejích příloh, osvědčené notářským zápisem ze dne 27. 9. 2018 se právnická osoba anonymizována dvě slova stala právním nástupcem původního věřitele. (Zjištěno ze smlouvy o prodeji části podniku a jejích příloh). Tou byla pohledávka vůči žalované postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 na původní žalobkyni právnická osoba, což bylo žalované oznámeno dopisem (právnická osoba) ze dne 6. 2. 2020. Dopis byl odeslán poskytovatelem poštovní služby dne 12. 2. 2020 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 a potvrzení České pošty o expedici obyčejných zásilek). V průběhu řízení původní žalobkyně smlouvou ze dne 9. 6. 2021 pohledávku postoupila žalobkyni, o čemž rozhodl zdejší soud usnesením ze dne 20. 6. 2022, č.j. 12 C 67/2021-140.

7. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

8. Z úvěrové smlouvy se podává, že žalovaná uzavřela s anonymizována dvě slova dne 27. 9. 2016 smlouvu o úvěru číslo která se zavázala poskytnout žalované úvěr 10 000 Kč za celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 200 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 17 200 Kč formou 13 měsíčních splátek po 1 300 Kč. Rozpis umořování dluhu byl stanoven předpisem splátek ke smlouvě, kdy nejdříve byla umořováno příslušenství a až následně jistina.

9. Žalovaná v podkladech pro posouzení bonity uvedla, že je na mateřské dovolené, jako typ bydlení bylo uvedeno ostatní (riziková oblast, ubytovna, u rodičů) bez bližší specifikace s uvedením umístění obydlí – poslední patro vlevo na adrese adresa. Příjmy uvedla ve výši 7 600 Kč, průměrné měsíční výdaje 3 000 Kč s tím, že vyživuje další 2 osoby. Jako průměrné měsíční příjmy domácnosti uvedla částku 19 900 Kč a průměrné měsíční výdaje domácnosti 12 000 Kč. Z přehledu vyplacených sociálních dávek soud zjistil, že žalovaná byla poživatelkou sociálních dávek ve výši 7 675 Kč měsíčně - rodičovský příplatek 3 800 Kč, příspěvek na bydlení 2 875 Kč, příspěvek na dítě 2 x 500 Kč. Ničím nedoloženy zůstaly výdaje ve výši 3 000 Kč a stejně tak další příjmy domácnosti (v celkové výši 19 900 Kč) a celkové výdaje domácnosti ve výši 12 000 Kč. Ze scoringové karty soud zjistil, že jejím prostřednictvím docházelo k posouzení bonity na základě historie, věku, bydlení, zaměstnání a zajištění úvěru. Žalovaná byla bez historie (0 bodů), nedosáhla věku 22 let (1 bod) v kolonce bydlení byla uvedena nájemní smlouva (5 bodů), příjem na mateřské dovolené (4 body) a bez zajištění spoludlužníkem (0 bodů). Žalovaná obdržela skóre 10 bodů, což byl minimální počet bodů pro získání úvěru (při nižším skóre nebylo možné úvěr poskytnout).

10. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 byla žalovaná vyzvána anonymizována tři slova k úhradě dluhu novému věřiteli. Dopis byl dle potvrzení České pošty odeslán dne 12. 2. 2020. Z předžalobní výzvy a podacího lístku soud zjistil, že předchůdce žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslal dne 26. 2. 2020 žalované výzvu k okamžité úhradě dluhu.

11. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, zejména nesplácela úvěr dohodnutým způsobem. K úhradě poslední splátky mělo dojít ke dni 22. 10. 2017.

12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a anonymizována dvě slova, byla žalované při podpisu smlouvy poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 200 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, s tím, že poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 22. 10. 2017. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila poslední splátku z původního dluhu 16 900 Kč (namísto 17 200 Kč) dne 22. 10. 2017 a žalobkyně uplatnila částku 14 300 Kč. Je zřejmé, že žalovaná tak uhradila nejméně dvě splátky ve výši 1 300 Kč, tedy 2 600 Kč celkem. Před poskytnutím úvěru posuzovala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že provedla lustraci v dostupných databázích a žalovaná vyplnila podklady pro posouzení bonity, kde uvedla, že její příjmy činí 7 600 Kč, prokázané byly příjmy ve výši 7 675 Kč měsíčně, tvrzené výdaje 3 000 Kč ani celkové výdaje domácnosti (12 000 Kč) nebyly ničím prokazovány. Stejně tak nebyly podloženy celkové příjmy domácnosti 19 900 Kč. Žalovaná v dotazníku uvedla jako druh bydlení„ ostatní“, což představovalo rizikové bydlení, bydlení u rodičů či na ubytovně. Vzhledem k existenci nájemní smlouvy (zaškrtnuto) se nejednalo o bydlení u rodičů. Předchůdce žalobkyně při zadávání údajů od žalované zadal údaje do svého scoringového systému s tím rozdílem, že na rozdíl od údaje o bydlení„ ostatní“ zvolil„ nájemní bydlení“. Žalovaná získala 10 bodů.

13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“) ve znění pozdějších předpisů a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni poskytnutí zápůjčky.

14. Po posouzení dle § 2390 a § 2392 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smluvní vztah uzavíraný mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je třeba charakterizovat jako spotřebitelský úvěr.

15. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Soud skutkový stav právně posoudil a dospěl k následujícímu závěru ve věci samé:

19. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně soud odkazuje na své závěry shora a uzavírá, že aktivní legitimace žalobkyně je dána.

20. Soud se zaobíral otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost řádně a s odbornou péčí zkoumat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost žadatele (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a dospěl k závěru, že nikoliv. Předchůdce žalobkyně vycházel z ověřeného příjmu žalované ve výši 7 600 Kč odpovídající výši rodičovského příspěvku a skutečnosti, že žalovaná byla na mateřské (rodičovské) dovolené, ostatní příjmy a další příjmy domácnosti nebyly nijak ověřovány. Stejně tak nebyly ověřovány ani výdaje domácnosti (např. nájemní smlouvou, zálohami za energie apod.). Z rozdílu ověřených příjmů a neověřených výdajů vyplývá, že žalovaná nebyla schopna úvěr splácet. Rozdíl mezi ověřeným příjmem a i minimálními výdaji činil částku 4 675 Kč, která nedosahuje ani výše minimálních životních nákladů pro tříčlennou domácnost. V řízení nebylo rozporováno, že by nedošlo k lustraci žalované v dostupných veřejných systémech. Nadto, předchůdce žalobkyně disponoval vlastním systémem posuzování bonity žadatele o spotřebitelský úvěr, tento systém byl však nesprávně vyplněn, když, pokud by předchůdce žalobkyně vycházel ze skutečně uvedených údajů žalovanou týkajících se bydlení, byl by žalované přidělen pouze jeden bod a v celkovém skóre by obdržela 6 bodů – nedostatečná výše pro získání úvěru a úvěr by jí nemohl být poskytnut.

21. Dle rozsudku NS ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřitel uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.

22. Pokud se žalobkyně (její předchůdce) spokojila s nedoloženými dalšími příjmy uvedenými žalovanou, které měly rozhodující roli při posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr (zápůjčku) a současně uvedla nesprávné informace i při posuzování vlastním způsobem stanoveným systémem bonitace, jak tomu bylo v tomto případě, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

23. V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce (byť nazvané úvěrová smlouva) a žalobkyni lze přiznat pouze nárok na vrácení holého zůstatku zapůjčené jistiny po započtení provedených úhrad, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žalované poskytla celkem částku 10 000 Kč, žalovaná uhradila částku 2 600 Kč a dluží tak žalobkyni nadále částku 7 400 Kč. Jelikož bezdůvodné obohacení nemá stanovenou lhůtu ke splatnosti, došlo ke splatnosti na výzvu předchůdce žalobkyně obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2021 odeslanou dne 12. 2. 2020, kdy při domněnce dojití (§573 o.z.) k doručení došlo dne 17. 2. 2021 a dluh se stal splatným následující den. V souladu s ust. § 1970 o. z. soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb., a ve zbytku nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl, když žádné poplatky žalobkyni z důvodu neplatnosti sjednané smlouvy nemohou náležet.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když poměr úspěchu a neúspěchu ve věci byl nepatrný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.