12 C 81/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 14. 3. 2014 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 26. 10. 2020, ve znění jejího doplnění, se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, právnická osoba právnická osoba, IČO (dále též jen„ právnická osoba“), s žalovaným dne 24. 8. 2013 uzavřela Účastnickou smlouvu číslo (k telefonnímu číslu číslo), v jejímž rámci byla sjednána kupní smlouva, na základě níž právnická osoba žalovanému v den jejího uzavření předala koncové zařízení„ Samsung I9195 Galaxy S4 mini – Černý“, IMEI číslo. Kupní cenu zařízení, sjednanou ve výši 10 999 Kč, se žalovaný zavázal uhradit 18 měsíčními splátkami ve výši 600 Kč, z čehož však zaplatil pouze 2 splátky, a to částku 600 Kč při podpisu smlouvy a částku 600 Kč v rámci vyúčtování číslo za období od 6. 9. 2013 do 5. 10. 2013. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou vyúčtování číslo za období od 6. 10. 2013 do 5. 11. 2013, právnická osoba v souladu se smlouvou zesplatnila zbývající části kupní ceny zařízení v celkové výši 9 600 Kč (tj. 16 splátek x 600 Kč), kterou žalovanému vyúčtovala fakturou - dokladem číslo vystaveným dne 26. 2. 2014, se splatností k 13. 3. 2014. Žalovaný jí však tuto částku ani zčásti neuhradil. Společnost T-Mobile následně pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 4. 11. 2019, s účinností ke dni 7. 11. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Vedle dlužné částky (jistiny) uplatila žalobkyně na žalovaném také právo na zákonný úrok z prodlení za dobu od 14. 3. 2014 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Jelikož se žalobkyně ani žalovaný v určené lhůtě nevyjádřili, předpokládal soud, že s tím oba souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:

6. Společnost anonymizováno, jako provozovatelka sítě elektronických komunikací (mobilní telefonní sítě), s žalovaným dne 24. 8. 2013 uzavřela Účastnickou smlouvu číslo (na dobu určitou 24 měsíců), na základě níž žalovanému přidělila (mobilní) telefonní číslo. Společnost anonymizováno s žalovaným téhož dne uzavřela kupní smlouvu, jíž se zavázala mu dodat koncové zařízení„ Samsung I9195 Galaxy S4 mini – Černý“, IMEI číslo a žalovaný se oproti tomu zavázal právnická osoba zaplatit sjednanou cenu ve výši 10 800 Kč, a to celkem 18 měsíčními splátkami ve výši 600 Kč, s tím, že nezaplacením jakékoli splátky ve lhůtě její splatnosti dochází k zesplatnění i zbylé části kupní ceny. Jelikož žalovaný svou smluvní povinnost (hradit splátky řádně a včas) porušil, když nezaplatil již 3. splátku, vyzvala jej právnická osoba (dokladem číslo vystaveným dne 27. 2. 2014) k zaplacení zbývající části kupní ceny ve výši 9 600 Kč (16 x 600 Kč), přičemž splatnost určila do 13. 3. 2014. Žalovaný však právnická osoba tuto částku ani zčásti neuhradil. Smlouvou ze dne 4. 11. 2019 právnická osoba pohledávku ve výši 9 600 Kč, jež vyplývá z předmětné kupní smlouvy, postoupila žalobkyni, což žalovanému oznámila (právnická osoba) dopisem ze dne 3. 12. 2019. Dopisem ze dne 25. 2. 2020, žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného v celkové výši 14 269,07 Kč) ve lhůtě do 6. 3. 2020 a zároveň jej upozornila, že v opačném případě přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalobkyně, resp. její zástupce žalovanému dne 25. 2. 2020. Žalovaný byl v řízení pasivní, netvrdil, že by žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zaplatil více, tedy ani to neprokazoval, a v řízení nic takového ani nevyšlo najevo.

7. Soud shledal, že v této věci nejde o spor týkající se služeb elektronických komunikací podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a pravomoc k jejímu rozhodnutí náleží soudu, nikoliv Českému telekomunikačnímu úřadu (srov. též zejména § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Po právní stránce tak soud právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudil podle tehdy účinných právních předpisů, a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a dospěl k závěru, že právnická osoba (jako prodávající) a žalovaný (kupující) uzavřeli kupní smlouvu dle ustanovení § 588 a následujících zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném a účinném znění (dále jen„ ObčZ“), na jejímž základě vznikla žalovanému povinnost zaplatit právnická osoba dohodnutou (kupní) cenu dodaného koncového zařízení za podmínek sjednaných v kupní smlouvě. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, domáhala se žalobkyně, jež pohledávku nabyla od právnická osoba postoupením podle § 1879 a následujících OZ, důvodně zaplacení nedoplatku kupní ceny zařízení. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 ObčZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

8. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč a zákonný úrok z prodlení (v sazbě 8,05 % ročně) z této částky za dobu od 14. 3. 2014 do zaplacení.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč /za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., počítáno ze základu 600 Kč 10. Nadto soud podotýká, že odměnu advokáta určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně žalobkyně – což je patrné z předložených listinných důkazů (smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy) – nabyla značné množství pohledávek stejného typového základu a je zřejmé, že je (z valné části) uplatnila u soudů. Jen u zdejšího soudu lze poukázat na věci vedené pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka (a další).

11. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) patří hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých jiným osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) dostatečně vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř., tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní soudně (a bude zastoupena advokátem, což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).

12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.

13. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).