12 C 82/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr Janem Tichým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni -) částku 5 000 Kč, -) úrok ve výši 323,63 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020, úrok ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 7. 2020 do 29. 9. 2020 a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, -) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení.

II. Co do úroku převyšujícího úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč.

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 9. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 27. 2. 2020 uzavřela Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet], a rovněž Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, na jehož základě žalovanému k tomuto běžnému účtu poskytla kontokorentní úvěr s rámcem 5 000 Kč. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, přistoupila žalobkyně k zablokování kontokorentu a poté, 1. 7. 2020, jej zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem (předžalobní výzvou) z téhož dne. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina kontokorentu 5 000 Kč. Vedle této dlužné částky uplatila žalobkyně vůči žalovanému také sjednaný úrok ve výši 18,9 % ročně kapitalizovaný za dobu od 27. 2. 2020 (od poskytnutí kontokorentu) do 30. 6. 2020 (do dne předcházejícího dni zesplatnění kontokorentu) v částce 323,63 Kč a dále z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020 a ve výši 10 % ročně z téže částky od 31. 7. 2020 do zaplacení. Nadto žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.

3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím i on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /.

4. Podle § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru:

6. Žalobkyně a žalovaný dne 27. 2. 2020 uzavřeli Rámcovou smlouvu [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému sjednané platební služby, zejména zřídit mu běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne účastníci uzavřeli též Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] na dobu neurčitou, jímž došlo k rozšíření sjednaných platebních služeb o poskytnutí kontokorentního úvěru, resp. možnosti přečerpání zůstatku na běžném účtu až do úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaný se dodatkem zavázal k placení úroku z čerpaných peněžních prostředků v sazbě 18,9 % ročně, s tím, že úrok je splatný za každý kalendářní měsíc čerpání k prvnímu dni následujícího měsíce, přičemž byl povinen ke dni splatnosti úroku disponovat na běžném účtu alespoň částkou odpovídající jeho výši a čerpaný úvěr (kontokorent) byl povinen splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. Pro případ porušení této smluvní povinnosti byla žalobkyně oprávněna zablokovat další čerpání kontokorentu, prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení. Před uzavřením dodatku žalobkyně ověřila schopnost žalovaného úvěr (kontokorent), o jehož poskytnutí žádal, splácet. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč z kontokorentu v den uzavření dodatku (tj. 27. 2. 2020), avšak své smluvní povinnosti řádně neplnil, protože za období od 27. 2. 2020 do 30. 6. 2020 nebyly na jeho běžném účtu připsány peněžní prostředky pro úhradu úroku. Žalobkyně tudíž kontokorent dne 1. 7. 2020 zesplatnila a žalovaného vyzvala, aby celkovou dlužnou částku 5 323,63 Kč, jež sestávala z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč a úroku ve výši 323,63 Kč, zaplatil ve lhůtě do 10. 7. 2020 a současně jej upozornila, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání nároku. Dopis (předžalobní výzva) byl předán k poštovní přepravě dne 2. 7. 2020. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, netvrdil (a tedy ani neprokazoval), že by žalobkyni, byť jenom zčásti, dluh uhradil, a v řízení nic takového ani jinak nevyšlo najevo.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů:

8. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

9. Podle § 2665 OZ ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

10. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 1968 věty první OZ je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

13. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 24. 4. 2020 (dále jen„ ZSÚ“), u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

17. Podle čl. II odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění ZSÚ, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (k čemuž došlo dne 24. 4. 2020), použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 ZSÚ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 ZSÚ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

18. Po právní stránce soud posoudil právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným dle shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně (zavázána k vedení účtu) a žalovaný (majitel účtu) uzavřeli smlouvu o běžném účtu podle § 2662 OZ a rovněž v rámci dodatku ve smyslu § 2665 OZ a § 2395 OZ smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně (úvěrující) důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaný (úvěrovaný) čerpal ze sjednaného úvěrového rámce, včetně úroku v dohodnuté výši. Jelikož žalobkyně úvěr zesplatnila k 1. 7. 2020, přičemž do doby zesplatnění nebyl žalovaný povinen umořovat jistinu úvěru (žalovaný byl povinen úvěr splatit do jednoho roku od prvního čerpání, aniž by byly stanoveny jakékoliv jiné podmínky pro úhradu dílčích plnění započítávaných na jistinu), dostal se žalovaný do prodlení se zaplacením dlužné jistiny až v důsledku zesplatnění úvěru, do té doby byl v prodlení toliko s placením úroku. Žalovaný je tedy v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu více než 90 dnů a žalobkyně má podle § 122 odst. 4 ZSÚ právo na smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve sjednané výši 18,9 % ročně pouze za období prvních 90 dnů od prodlení žalovaného (tj. do 29. 9. 2020) a dále jen ve výši, která odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. ve výši 8,25 % ročně (k 1. 7. 2020 – první den kalendářního pololetí, v němž se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny úvěru – byla Českou národní bankou vyhlášena repo sazba ve výši 0,25 %). Uvedené závěry platí ve vztahu k nároku žalobkyně i přesto, že smlouva o běžném účtu, resp. smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena před nabytím účinnosti zákona č. 186/2020 Sb., kterým bylo ustanovení § 122 ZSÚ rozšířeno o citovaný odst. 4, a to na základě čl. II odst. 1 zákona č. 186/ 2020 Sb. Co se týče úroku z prodlení, uplatila tento žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 OZ, přičemž v návaznosti na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí zákonná sazba úroku z prodlení u peněžitých plnění, s nimiž se dlužník dostal do prodlení v druhé polovině roku 2020, v závislosti na vyhlášené výši repo sazby Českou národní bankou 8,25 % ročně (tj. repo sazba 0,25 % zvýšená o 8 procentních bodů).

19. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč (dlužná jistina úvěru), úrok ve výši 323,63 Kč (kapitalizovaný za dobu od 27. 2. 2020 do 30. 6. 2020), dále úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 7. 2020 a ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 31. 7. 2020 do 29. 9. 2020 (žalobkyně v dotčené době požadovala úrok v sazbě 10 % ročně, čímž byl soud vázán, srov. § 153 odst. 2 o. s. ř., ačkoli do té doby neuplynulo 90 dnů od dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dlužné jistiny úvěru) a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení (žalobkyně sice žádala, aby jí byl přiznán úrok snížený podle § 122 odst. 4 ZSÚ, snížení ale nesprávně vyjádřila v sazbě 10 % ročně). Soud žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné sazbě 8,25 % ročně (z kontextu žaloby lze sice dovodit, že žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení, ale ten nesprávně vyjádřila v sazbě 10 % ročně) z částky 5 000 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení, čímž vyhověl požadavku žalobkyně, která úrok z prodlení uplatnila až od tohoto data (též srov. § 153 odst. 2 o. s. ř.). Co do úroku převyšujícího úrok v sazbě 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 30. 9. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení převyšujícího (zákonný) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení tedy soud žalobu zamítl.

20. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud ve věci plně úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v částce 600 Kč, jež odpovídá součtu uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč (tj. 100 Kč za předžalobní výzvu k plnění a 100 Kč za sepis žaloby). Výši paušální náhrady hotových výdajů za uvedené dva (účelně provedené) úkony určil soud podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (formulářová žaloba) a hodnota sporu, tj. výše peněžitého plnění, nepřevyšuje 50 000 Kč.

21. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností, včetně povinnosti k náhradě nákladů řízení, určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.