12 C 93/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Dianou Fujdiak ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro: náhrada škody a nemajetkové újmy ve výši 760 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 755 000 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 10 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 760 000 Kč a náhrady nákladů v tomto řízení za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci v důsledku nezákonného trestního stíhání. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR o zahájení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobci obviněného ze spáchání zvlášť závažného zločinu [anonymizováno] podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedeného protiprávního jednání se měl dopustit tím, že dne [datum] v době od 7:30 do 8:00 hodin v tehdejším společném bydlišti v rodinném domě na adrese [adresa žalobce], po předchozích slovních urážkách a strkání do poškozené [jméno] [příjmení] tuto chytil, hodil s ní na postel, kde ležela na zádech, poté poškozenou, která se jej nejprve neúspěšně snažila odstrčit kopy nohama do břicha a hrudi, zalehl tělem, pravou rukou držel ruce poškozené, a levou rukou jí strhával kalhotky, u čehož jí říkal, že je kurva, že to má ráda tvrdě, tak teď to bude mít, a že drobné znásilnění v rodině je úplně normální, kdy se mu podařilo kalhotky z poškozené strhnout, a roztrhl jí noční košilku, v průběhu čehož ho prosila, aby svého jednání zanechal a nechal ji být, čemuž se smál a říkal, že kurva by neměla protestovat, poté pronikl prsty levé ruky do vagíny poškozené, které se následně podařilo kopy nohama do břicha obviněného od sebe odkopnout, přičemž ztratil rovnováhu a poškozenou pustil, ta si rychle oblékla kalhoty a tílko a z domu utekla pryč, přičemž jí bylo způsobeno zranění spočívající v drobných oděrkách na rukou a sliznici pochvy bez nutnosti lékařského ošetření a bez omezení v běžném způsobu života. Následně státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] podal obžalobu pro skutek popsaný tak, že obžalovaný do poškozené [příjmení] začal strkat, řekl jí, že by si na rozloučenou mohli zašukat, na což mu ta řekla, že v žádném případě, pak ji honil v obývacím pokoji kolem konferenčního stolu, a když vybíhala ven z obýváku a probíhala kolem postele, dostihl ji a strčil do ní, říkal jí, že to má ráda tvrdě, tak proč by to nešlo tvrdě, že se jí to bude líbit, a že v manželství drobné znásilnění není problém, na to mu říkala, že nechce, chtěla, aby ji nechal být, potom ji hodil na postel, kam dopadla na záda, pravou rukou držel její ruce nad její hlavou, čemuž se poškozená neúspěšně bránila tím, že se jej snažila od sebe odkopnout, levou rukou ji roztrhl noční košilku a následně i kalhotky, načež jí roztáhl nohy a strčil jí své prsty do vagíny, poškozené se podařilo ho od sebe odkopnout a z domu utéci, přičemž poškozené měl způsobit poranění spočívající v drobných oděrkách na rukou a sliznici pochvy, kvůli přetrvávajícím souvisejícím psychickým obtížím poškozená [datum] navštívila svou obvodní lékařku, která jí vystavila pracovní neschopnost, jenž byla ukončena [datum], gynekologické vyšetření odmítla poškozená podstoupit. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byl stíhán, stal. Žalobce v žádosti Ministerstvu spravedlnosti vyčíslil nárok na náhradu škody za obhájce Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení], advokáta, což Ministerstvo spravedlnosti ČR reflektovalo a náhradu nákladů řízení uhradilo. Co se týče zadostiučinění za nemajetkovou újmu, pak žalovaná nárok žalobce uznala co do částky 40 000 Kč, z původně požadovaných 2 000 000 Kč, a tuto vyplatila. Žalobce uvedl, že trestní řízení zasáhlo do jeho osobní sféry, když nikoliv vinou žalobce a i kvůli místnímu šetření prováděnému Policií ČR v okolí jeho bydliště, se o události dozvěděli lidé v [obec] (poškozená lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a jméno v obci [obec], kde žalobce bydlí), nepříznivě se to promítlo do soukromého života (výrazně omezil sociální kontakt, trpěl nespavostí, úzkostmi, depresemi, nicméně nevyhledal lékařskou pomoc, rovněž má nedůvěru k ženám z obavy z obdobného nařčení), do profesní sféry (žalobce je zaměstnán a nepodmíněný trest delší jednoho roku by ze strany zaměstnavatele byl podle zákoníku práce důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru) a do rodinného života. Žalobce žil déle než rok s tíhou, že v případě uznání viny, kdy mu hrozil trest odnětí svobody v sazbě od 2 do 10 let, přijde o možnost vychovávat nezletilého syna [jméno], se kterým žije ve společné domácnosti, jelikož jeho matka zemřela a v případě jeho odsouzení by byl svěřen (v lepším případě) do péče někoho z příbuzných, nebo do ústavní péče. Nadto trestní stíhání rovněž nezletilého [jméno] psychicky ovlivnilo, když v trestním řízení vystupoval jako svědek.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok na poskytnutí náhrady nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 2 000 000 Kč, tedy nároku vzniklého žalobci v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí podle § 7 zákona č. 82/1998 Sb., v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 40 000 Kč s odůvodněním, že trestní stíhání proti žalobci trvalo celkem 11 měsíců, což je délka zcela přiměřená, nadto žalovaná vyslovila žalobci omluvu, pročež výše poskytnutého zadostiučinění je zcela adekvátní kompenzací s ohledem na povahu trestního řízení. Žalobkyně se dále vyjádřila k zásahu do rodinné sféry, osobní a profesní sféry, když ztrátu důvěry v ženy žalovaná přisuzuje primárně rozvodovému řízení, které probíhalo souběžně s trestním řízením. Co se týče vlivu trestního řízení na syna žalobce, pak žalovaná uvádí, že taková újma není způsobena přímo trestním stíháním, nýbrž se jedná o zprostředkovanou újmu od žalobce a není na místě posuzování takové újmy zohlednit. K profesní sféře pak žalovaná upozorňuje na skutečnost, že u žalobce nedošlo k žádné změně v okamžiku před a po zahájení trestního stíhání. Ke zdravotnímu stavu žalobce uvedla, že by nebyl schopen v případě závažnosti a trvalé povahy nespavosti a úzkostí fungovat bez medikamentů a odborné lékařské pomoci.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Přípisem ze dne [datum] Ministerstvu spravedlnosti ČR uplatnil žalobce prostřednictvím svého právního zástupce nárok na náhradu majetkové škody v rozsahu nákladů právního zastoupení, obhajoby, Mgr. [jméno] [jméno] [příjmení], advokátem, ve výši 24 530 Kč a nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, způsobené mu trestním stíháním, které bylo vedeno u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka].

5. Stanoviskem žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná projednala nárok uplatněný žalobcem a přiznala mu na náhradě nákladů obhajoby částku 23 587,61 Kč a na nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu částku 40 000 Kč a současně se žalobci za trestní stíhání omluvila. O tomto nebylo mezi stranami sporu, a ani o tom, že nárok uznaný žalovanou byl žalobci skutečně vyplacen. Mezi stranami taktéž nebylo sporu o tom, že žalobce je otcem nezletilého syna [jméno] [celé jméno žalobce] [datum narození], jehož matka, [jméno] [celé jméno svědkyně], zemřela a o nezletilého se stará žalobce sám. Tato shodná tvrzení vzal soud za svá skutková zjištění v souladu s ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. a z dalších (byť provedených) důkazů prokazujících tato tvrzení, již nevycházel.

6. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] se podává, že žalobce je zaměstnán jako provozní elektrikář na dobu neurčitou u zaměstnavatele (tehdy) [anonymizováno] [obec], státní podnik.

7. Listinami z trestního spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že usnesením o zahájení trestního stíhání Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], které bylo žalobci doručeno dne [datum], byl obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku za jednání, které měl spáchat dne [datum] na poškozené [jméno] [příjmení], tehdejší manželce žalobce. Z úředního záznamu ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] vyjížděla na místo do ul. [ulice a číslo] v [obec] hlídka PČR z podnětu volání [jméno] [příjmení], která na místo přijela se svými známými s dodávkou s tím, aby se vystěhovala, ale dnes ji nikdo nechce vpustit do domu. Jmenovaná sdělila, že byla manželem napadena dne 9. a [datum] a po posledním incidentu, kterým se jí pokusil manžel znásilnit, z domu utekla. V místě incidentu nebylo hlídkou možno provést jakékoliv další šetření, jelikož žalobce v domě nebyl. Dne [datum] byl v rámci šetření vyslechnut Policií ČR svědek [jméno] [celé jméno žalobce] jako osoba mladší 18 let, a to za účasti pracovnice OSPOD [obec] a obhájce žalobce. Z úředního záznamu ze dne [datum] se podává, že toho dne bylo provedeno policejním orgánem ÚO [obec] šetření v okolí bydliště obviněného. V blízkosti bydliště byli zastiženi sousedé, manželé [celé jméno svědka], kteří byli vyzváni k podání vysvětlení, šetření na pozemku přiléhajícím zprava k pozemku manželů [příjmení] neposkytlo žádné výsledky, když nikdo nebyl zastižen. Dále byl vytěžen soused obviněného [celé jméno žalobce], kpt. Bc. [celé jméno svědka]. Vytěžené osoby shodně uvedly, že u manželů byly časté hádky a popíjení alkoholu, k žádnému fyzickému napadení mezi manžely ale nikdy nedošlo, pouze se hádali. Pravidelné užívání alkoholu a hádky potvrdil i nezletilý [jméno] ve své výpovědi. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] podal dne 15. 6. 2021 obžalobu, č. j. [číslo jednací], na žalobce pro spáchání pokusu zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a navrhl uložení trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon by byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob vyplývá, že Dne [datum] bylo konáno hlavní líčení, jehož se účastnil obžalovaný (žalobce) se svým obhájcem a poškozená [jméno] [příjmení] a u něhož došlo k výslechu svědků matky poškozené [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (spolupracovnice poškozené bytem v [obec]) a výslechu poškozené. U hlavního líčení dne [datum] byl vyhlášen zprošťující rozsudek. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v právní moci dne [datum], soud zprostil žalobce obžaloby pro skutek, kterým se měl dopustit pokusu zvlášť závažného zločinu znásilnění, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byl žalobce stíhán, stal.

8. Výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], sousedky žalobce, soud zjistil, že s žalobcem se stýkala spolu s manželem pouze jako sousedé, zejména na zahradě. Žalobce byl vždy spíš samotářský, má syna, kterého sám vychovává. V době soužití s bývalou manželkou oba pili a byly od nich slyšet hádky, hádali se uvnitř domu. Poté, co byl obviněn ze znásilnění, byl nešťastný, byl u nich častěji na kávě a stěžoval si na bývalou manželku. Nikdy ho nepovažovali za násilníka a ani po obvinění se nic nezměnilo, nestranili se ho, ale také neměli žádné významné vzájemné vztahy, stejně jako před obviněním. Povaha žalobce je stejná jako před trestním stíháním, je to samotář, ale nikdo se ho nestraní, což shodně vypověděl i [celé jméno svědka], soused žalobce.

9. Výpovědí [celé jméno svědka], tzv.„ obsoused“, soud zjistil, že žalobce byl vždy samotářský. V době trestního stíhání si svědek povšiml, že chodí jako tělo bez duše, tedy se ho zeptal. O stíhání v tu dobu nevěděl. Žalobce se rozpovídal a svěřil se, že byl obviněn ze znásilnění. Poté si ještě párkrát popovídali, a byl to žalobce, kdo mu sdělil, že byl osvobozen. Povaha žalobce je taková, že je samorost a není družný, pouze v době trestního stíhání se svědkem více komunikoval.

10. Výpovědí [celé jméno svědka], souseda žalobce, soud zjistil, že žalobce byl vždy samotářský a neměl zájem se více družit. O znásilnění se dozvěděl od žalobce, byl v tu dobu u souseda [celé jméno svědka], do té doby o stíhání nevěděl. Tehdy se žalobce zastavil a bylo na něm vidět, že ho něco tíží. Potřeboval se svěřit, tak ho vyslechli. Od žalobce taktéž zjistil, jak stíhání skončilo. Žalobce je nadále samotářský a příliš se s ostatními nestýká. Změnilo se to jen v tu dobu, kdy bylo vedené trestní řízení.

11. Výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], nevlastní dcery žalobce a polorodé sestry jeho syna [jméno], soud zjistil, že v době trestního stíhání žalobci jednou až dvakrát do měsíce nakupovala potraviny, uvařila či uklidila domácnost, která byla značně zanedbaná i oproti současnému stavu. Žalobce v tu dobu asi měsíc nebo dva nekomunikoval, což zjistila od svého bratra [jméno]. Žalobce někdy nekomunikoval i s ní. Spolu s bratrem se snažila udržet domácnost v nějakém přiměřeném stavu. O trestním stíhání žalobce se mluvilo, jelikož se na ní obrátil její známý s tím, že o tom ví z doslechu. V době, kdy žil žalobce v [obec], byl kamarádský a normálně k nim chodili známí, a to až do doby smrti její matky, poté se změnil. V době, kdy žil s paní [příjmení], tak k němu nechodila, neměla s ní dobré vztahy, s žalobcem se stýkala pouze na zahradě. V době před obviněním pil žalobce alkohol, poté již ne. Bratra musela zapojit tak, že ho donutila vstát z postele a šli spolu uklízet či nakupovat. Bratrovi bylo tehdy 14 let a vždy se vychovával spíše sám.

12. Žalobce v rámci účastnického výslechu uvedl, že po obvinění se uzavřel do sebe a byl ve stresu, bál se o syna. Rezignoval na domácnost, nicméně syn docházel do školy, měl vyprané prádlo a jídlo. V zaměstnání žalobce fungoval tak, aby se tam nic nedozvěděli, o trestním stíhání nevěděli a on to nikomu neříkal. Ke vztahu se sousedy pak žalobce uvedl, že tyto se nezměnily, přestože bližší sousedé o trestním stíhání věděli, vzdálenější nikoliv. Při nakupování měl ale pocit, že se na něj lidé nepříjemně dívají, proto začal jezdit do [obec]. Do hospody nechodil už od smrti své družky. Pomoc lékaře nevyhledal, dusil to v sobě.

13. Z dalších důkazů soud nevycházel, jelikož jich ke zjištění skutkového stavu nebylo třeba.

14. Z dílčích skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

15. Žalovaný po smrti své družky vychovával syna a žil spolu se svojí manželkou v domě na adrese jeho trvalého pobytu. Jednalo se o člověka samotářského, kde manželství bylo provázeno množstvím hádek a konzumací alkoholu. Po smrti své družky vychovával syna [jméno], byl samorost, nevyhledával společnost, se sousedy komunikoval pouze v nezbytné míře a platil ve svém okolí za samotáře. Dne [datum] se k místu bydliště žalobce dostavila na volání tehdejší manželky žalobce, [jméno] [příjmení], Policie ČR z důvodu řešení přístupu do domu. [jméno] jim [jméno] [příjmení] sdělila, že dne [datum] došlo k pokusu o znásilnění. Dne [datum] bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, které mu bylo doručeno dne [datum]. V rámci úkonů prováděných v trestním řízení byli vytěžováni Policií ČR sousedi žalobce, a to v místě jejich bydliště (ulice [ulice]). Současně byl vyslýchán i jeho nezletilý syn [jméno]. Po podání obžaloby se konala dvě hlavní líčení a na druhém z nich dne [datum] byl vynesen zprošťující rozsudek z důvodu § 226 písm. a) tr. ř., tedy, že nebylo prokázáno, že se uvedený skutek stal. Rozsudek nabyl téhož dne právní moci. Řízení tak trvalo téměř 11 měsíců. Žalobce se obrátil s žádostí o náhradu škody způsobenou nezákonným stíháním na žalovanou žádostí ze dne [datum] a žalovaná se žalobci omluvila a odškodnila jej v rozsahu nákladů spojených s obhajobou a co do částky 40 000 Kč přestavující nemajetkovou újmu. Další nároky stanoviskem ze dne [datum] odmítla.

16. Žalobce byl od doby smrti své družky osobou samotářskou, neudržoval žádné blízké sousedské vztahy, společnosti se spíše stranil. V době vedeného řízení na něj jeho tíha doléhala zejména z důvodu, že jako jediný rodič svého syna byl vystaven možnému uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a nemožnosti se o něj starat a stejně tak i měl obavu ze ztráty zaměstnání. Povědomost o trestním stíhání v jeho okolí existovala, když se o něm dozvěděli sousedé jak od něj, tak následně v rámci vytěžení Policií ČR a stejně tak určitá povědomost byla i mimo tento okruh, jak vypověděla svědkyně [celé jméno svědkyně]. Změna v chování žalobce, tíživost situace a potřeba se někomu svěřit, byla prokázána výslechy všech svědků. Na takovém závěru nemění nic ani ta skutečnost, že žalobce nevyhledal odbornou pomoc lékaře či psychologa a ani to, že dosah povědomosti o stíhání nebyl široký.

17. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil dle § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk), když je ustálenou soudní praxí, že stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutí, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. Rozsudek NSČR ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] rozsudek ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).

18. V daném případě skončilo trestní stíhání žalobce rozhodnutím o zproštění obžaloby z důvodu podle ust. § 226 písm. a) trestního řádu a podle již ustálené judikatury se tak na rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, hledí ve smyslu odškodňovacího zákona jako na rozhodnutí nezákonné, jež zakládá nárok na náhradu škody. Žalobce se na základě tohoto odpovědnostního titulu domáhal náhrady vzniklé nemajetkové újmy a žalobu podal včas.

19. Ke vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu je třeba kumulativní existence dvou podmínek, tedy vznik újmy a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem újmy. O tom mezi stranami nebylo sporu, jak vyplývá i ze skutečnosti, že žalovaná dobrovolně částečně nárok uznala a vyplatila žalobci částku 40 000 Kč, což mezi účastníky bylo nesporné. [příjmení] vznikl pouze o to, zda toto plnění bylo dostatečnou satisfakcí. Soud se tedy zaměřil na zkoumání kritérií, jež je nutné při posouzení výše vzniklé nemajetkové újmy zvážit. Konkrétně délku trestního stíhání, povahu trestního stíhání a dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného.

20. Trestní stíhání žalobce trvalo od [datum] do [datum], tedy cca po dobu 11 měsíců. Žalobce byl stíhaný pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a byl tak ohrožen sazbou odnětí svobody na [číslo] let. S ohledem na jeho bezúhonnost (jednalo se o osobu dosud netrestanou) mu byl ze strany státního zástupce navrhován trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyř let. Na druhou stranu takovýmto návrhem soud vázán není a u zvlášť závažného zločinu s uvedenou trestní sazbou lze o podmíněném odkladu výkonu trestu počítat pouze výjimečně a nelze se na tento postup spoléhat ani v případě návrhu státního zástupce. Současně je zločin znásilnění všeobecně společností považován za čin zavrženíhodný.

21. Pokud jde o dopady trestního stíhání do žalobcovy osobnostní sféry, lze uzavřít, že žalobci vznikla újma ztotožnitelná již se subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty. Z výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně] a taktéž z výpovědi žalobce, má soud za prokázané, že se žalobce stáhl do sebe, přestal komunikovat se svými nejbližšími, rezignoval na starost o domácnost a přestal komunikovat i se svým nezletilým synem, který byl ve věku 14 let a zcela jistě potřeboval určitou dávku kontaktu a podpory od svého otce, jakožto jediného rodiče. Byť lze dospět k závěru, že docházelo k častějšímu kontaktu s [celé jméno svědkyně] než dosud, polorodou sestrou jeho syna, vycházela ta situace právě ze špatného psychického stavu žalobce a snahy svědkyně se postarat jak o žalobce, tak i o svého polorodého bratra.

22. Sousedské vztahy žalobce byly vždy ovlivněny jeho samotářskou povahou a nebyly nikdy příliš vřelé. Z výpovědí svědků [jméno] a [celé jméno svědka], [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] má soud za prokázané, že žalobce prožíval trestní stíhání negativně a toto na něm bylo i rozpoznatelné (byl nešťastný, chodil jako tělo bez duše). Soud nemá prokázané negativní dopady trestního stíhání do profesního života žalobce, jelikož jak sám žalobce uvedl, v zaměstnání o trestním stíhání nevěděli a ani z jiných provedených důkazů zásah do profesního života nebyl prokázán. O jeho trestním stíhání se však vědělo v místě bydliště žalobce, městě [obec], jenž je menším městem, a jeho blízcí, za něž lze považovat [celé jméno svědkyně], byli na trestní stíhání dotazováni. Stejně tak i probíhající šetření Policie ČR v místě jeho bydliště a vytěžování sousedů, vedlo k určitému povědomí o trestním stíhání, na čemž nic nemění ani ta skutečnost, že to nejbližším sousedům sdělil žalobce sám. K vejití ve známost by došlo i tak. V řízení však nebylo prokázáno, že by v důsledku narušení jeho pověsti pro předmětné trestní stíhání byl vyloučen z veřejného či společenského života. To, že se jej nezúčastňoval, byla jeho dobrovolná volba, kterou učinil dávno před zahájením stíhání. Stejně tak nebylo prokázáno, že by došlo ke zveřejnění této skutečnosti v širším slova smyslu, tedy nepřátelské pohledy, pro něž se žalobce rozhodl nakupovat v blízkých [obec], soud považuje pouze za subjektivní pocit žalobce. Žalobci se současně ze strany osob obeznámených s trestním stíháním, jak vyplynulo z výslechů shora uvedených svědků, dostávalo podpory. Jelikož nikdy nebyl považován za osobu s násilnickou povahou, tak manželé [celé jméno svědka], nejbližší sousedé, tuto podporu projevovali tak, že jej ubezpečovali v tom, že jde o falešné obvinění. Soud nemá za prokázané, že skutečnost, že žalobce nenavázal poté další vztah se ženou, pramení z obav spojených s tímto trestním stíháním. Jak bylo řečeno, žalobce je samotářské povahy, nevyhledávající společnost, na jehož povahu a způsob chování měla významný vliv ztráta jeho družky, [jméno] [celé jméno svědkyně], jak vyplynulo z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] a účastnického výslechu žalobce. Nelze tedy dospět k závěru, že to, že nenavázal nový vztah, je způsobeno nedůvěrou k ženám, jež by výlučně pramenila z trestního stíhání. Soud dále při svých úvahách vzal v potaz, že trestní řízení proti žalobci bylo vedeno poprvé a zasáhlo jej jako osobu dosud zcela bezúhonnou, což se bezpochyby promítlo v míře závažnosti utrpěné újmy.

23. Na druhou stranu je však třeba konstatovat, že žalobce nebyl omezen na osobní svobodě zadržením či uvalením vazby a ani případ nebyl medializován. Ve vztahu k řízení, takto bylo vedeno pouze u soudu prvního stupně a bylo rozhodnuto u druhého hlavního líčení.

24. Ve vztahu k formě a výši zvoleného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním lze uvést, že samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání se soudu, s přihlédnutím ke shora rozvedeným okolnostem trestního stíhání, nejeví dostatečnou satisfakcí. Ostatně i žalovaná žalobci již přiznala a vyplatila finanční satisfakci ve výši 40 000 Kč. Soud při zohlednění všech zjištěných skutečností dospěl k závěru, že odpovídající satisfakcí, jíž by se žalobci od žalované mělo dostat, je částka 45 000 Kč. Výši tohoto odškodnění odůvodňuje povaha trestní věci, kdy byl žalobce ohrožen vysokou trestní sazbou odnětí svobody a bylo mu kladeno za vinu jednání, které je veřejností považováno za zavrženíhodné, současně bylo vedeno na malém městě, kde se o jeho trestním stíhání vědělo. Žalobce nebyl omezen na svobodě ani vazebně stíhán, nepřišel o zaměstnání, neztratil podporu blízkých osob, věc nebyla medializována. Žalobce žil v manželském svazku, který provázely četné a hlasité hádky a důvody zahájeného trestního stíhání spočívaly právě v tomto narušeném svazku, a taktéž povědomí o tom, že je častým poživatelem alkoholu bylo v jeho okolí zřejmé, avšak žalobce byl zcela bezúhonným a byl považován za osobu jíž je násilí cizí. K výši zadostiučinění soud provedl srovnání s ostatními obdobnými případy, kde byla poškozenému přiznána satisfakce ve výši 50 000 Kč (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 2. 2022, č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020, č.j. [číslo jednací]) pro trestní stíhání pro totožný trestný čin se stejnou trestní sazbou trvající významně delší dobu (1 rok a 9 měsíců), kde žalobce byl po dobu 48 hodin zadržen, řízení bylo vedeno ve dvou stupních, žalobce bydlel v malém městě, kde obvinění vešlo ve známost, avšak žalobce byl osobou s trestní minulostí, byl třikrát trestně stíhán (byť v době řízení již zahlazenou); přiznaná satisfakce ve výši 60 000 Kč (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2017, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017, č.j. [číslo jednací]) pro trestný čin znásilnění dle § 241 odst. 1, 2, 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., kterého se měl dopustit na své nezletilé dceři v roce 2008, a za nějž mu hrozil trest odnětí svobody 5 až 12 let, trestní stíhání zde trvalo kratší dobu 7 měsíců, avšak žalobce byl ohrožen vyšší trestní sazbou odnětí svobody a současně znásilněná měla být tehdy jeho třináctiletá dcera, což je považováno veřejností za skutek zvlášť odpudivý. Žalobce zde nebyl, shodně s tímto případem, vazebně stíhán ani omezen na svobodě, nepřišel o zaměstnání, neztratil ani podporu blízkých lidí, bydlel v menší obci, kde mnoho obyvatel o jeho trestním stíhání vědělo, avšak nebyl bezúhonným, protože byl v minulosti odsouzen za dva trestné činy. Tato rozhodnutí předložila k prokázání svých tvrzení žalovaná. Žalobce soudu žádná přesvědčivá srovnání, která by soud měla vést k tomu, že by se více přiblížil k žalované částce, tedy přesvědčil soud o tom, že jeho újma není významně jiná, než za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka, nepředložil (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a rozsudek NS ČR ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. [spisová značka]).

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již uhradila na nemajetkové újmě částku 40 000 Kč, soud žalované výrokem I uložil k úhradě zbývající částku 5 000 Kč a co do zbytku žalobu výrokem II zamítl.

26. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši jím uplatněného nároku záviselo na úvaze soudu a náleží mu tak plná náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř..

27. Soud žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 200 Kč Tyto náklady sestávají nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.

28. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro prodloužení této lhůty a současně místo plnění nákladů řízení u právního zástupce žalovaného bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o.s.ř.