120 C 18/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Řízení se co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úroky z prodlení v sazbě 10 % ročně z částek: [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění v souvislosti s nájmem bytu [číslo] v budově [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec a číslo] žalovanou, konkrétně nájemného za měsíce říjen, listopad a prosinec 2019 á [částka], a plnění za spotřebované služby za rok 2019. Soud žalobkyni vyzval, aby ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. doplnila žalobu o tvrzení ohledně výsledku povinnosti zpracovat vyúčtování služeb do uplynutí 4. měsíce následujícího roku, načež podáními ze dne [datum] a [datum] doplnila, že na službách (plyn, elektřina, domovní služby, vodné a stočné, rozhlasové a televizní poplatky a připojení k internetu) se po dodatečném provedení vyúčtování domáhá toliko [částka] s úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení, v rozsahu [částka] tak vzala žalobu zpět. Ohledně složené jistoty nejprve uvedla, že proti ní započítává nárok na náhradu škody, neboť žalovaná v bytě způsobila škody v rozsahu [částka]. V následném podání však uvedla, že kauci započetla proti dlužnému nájemnému za měsíc srpen 2019 a za měsíc září 2019 se tak domáhá již jen [částka].

2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož žalobkyně souhlasila výslovně a žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad i jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese svého trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud po jejím pobytu pátral (ač k tomu obecně není povinen), z důvodu poskytnutí procesních práv žalované a z důvodu posouzení místní příslušnosti, neuspěl však, byť je pravděpodobné, že žalovaná nadále bydlí spíše v [anonymizováno] [obec], než-li v obvodu zdejšího soudu. Dle facebookového profilu [anonymizováno] je zřejmě [anonymizováno] (a v péči [anonymizováno] s ordinací na [obec a číslo]), dle registru obyvatel je však dosud bezdětná. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012).

3. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

4. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby výrokem I tohoto usnesení vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Souhlasu žalované s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž).

5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Nájemní smlouvou ze dne [datum] a dodatkem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalované byl na dobu určitou od [datum] do [datum] pronajat předmětný byt s dispozicí 1+kk, kde byla oprávněna bydlet se spolužijící osobou [jméno] [příjmení] a hradit [částka] měsíčně na nájemném a [částka] měsíčně na zálohách za služby (dodávky vody, plynu, elektřiny, internetové připojení, odvoz komunálního odpadu, příjem rozhlasového a televizního vysílání), které zůstanou sjednány k osobě žalobkyně, a to vždy do 15. dne předchozího měsíce, dále byla ujednána jistota [částka], která byla složena dne [datum]. Byl předložen předávací protokol a soupis škod, bez podpisů účastníků (pro procesní pasivitu žalované se však soud jistotou ani náhradou škody nemusel blíže zabývat, neboť nebyly předmětem řízení). Dle vyúčtování č. l. 45 a rozpisu č. l. 51 činily v roce 2019 měsíční náklady žalobkyně na připojení k internetu„ [anonymizováno]“ [částka]. Dle vyúčtování č. l. 47 činily náklady za dodávku plynu do předmětného bytu za rok 2019 celkem [částka]. Dle ročního vyúčtování služeb od [anonymizována dvě slova] pro dům [ulice a číslo], [obec a číslo], za rok 2019 činily celkové náklady [částka] (odpad, společná elektřina, voda, úklid, fond oprav, poplatek za správu). Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaná byla povinna hradit fond oprav ([částka]), poplatek za správní činnost společenství ([částka]) ani poplatek za úklid domu ([částka]), tedy celkem v rozsahu vyúčtovaných [částka]). Doklad k výši spotřeby elektřiny (deklarováno v podání jako příloha„ B“) v celkové roční výši [částka] soud neeviduje, i bez předložení důkazu je však soudcovskou úvahou zřejmé, že se jedná o skutečně minimální spotřebu, z níž velkou část tvoří stálé a distribuční poplatky a takto určenou částku lze považovat za důvodnou i bez předložení samotného vyúčtování (nicméně výsledek řízení v zamítavé části to beztak početně neovlivnilo). Dle celkového rozúčtování služeb č. l. 57 pak celkem zaplacené zálohy žalovanou činily [částka], vyúčtovaná spotřeba za byt [částka], a žalobkyně se proto domáhá [částka]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 13) vypracování i zaslání (č. l. 14) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (adresu trvalého bydliště).

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Bylo prokázáno sjednání platného závazku nájmu bytu ve smyslu § 2235 a násl. občanského zákoníku, včetně povinnosti žalované hradit měsíční nájemné [částka] ve smyslu § [číslo], resp. [číslo] tamtéž. Pokud žalobkyně uvádí, že ve třech deklarovaných měsících takové nájemné uhrazeno nebylo, soud vychází ohledně takových údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. V tomto rozsahu (jedno nájemné je poníženo o [částka] na zůstatku jistiny) tak mohl žalobě vyhovět a žalovanou výrokem II zavázat k plnění v rozsahu (necelých) tří měsíčních plateb nájemného. Stejně tak mohl soud vyhovět v rozsahu úroku z prodlení ve smyslu § 1970 tamtéž, když počátek prodlení byl stanoven korektně (resp. ve prospěch žalované za období kratší) a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu k plnění nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Na tom ničeho nemění ani případné těhotenství žalované, ostatně ke splnění dluhu (na nájemném) měla čas o délce dvou let. Pokud soud pravidelně základní lhůtu k plnění prodlužuje, činí tak u dluhů vůči právnickým osobám, zde je však věřitelem nepodnikající fyzická osoba. To nicméně nebrání účastníkům dosáhnout jiné dohody o splnění soudem konstatované povinnosti, neboť soudem určená lhůta k plnění toliko stanovuje, kdy bude rozsudek vykonatelný, tj. kdy se stane způsobilým exekučním titulem.

8. Pokud se týká požadavku na zaplacení služeb spojených s nájmem bytu a příslušné části úroku z prodlení, soud shledal žalobu nedůvodnou a výrokem III ji proto zamítnul. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku platí, že strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. V odst. 2 jsou pak definovány jednotlivé položky pro případ neexistence výslovné dohody stran. V projednávané věci bylo v nájemní smlouvě výslovně ujednáno, že záloha [částka] zahrnuje„ dodávky vody, dodávky plynu, dodávky elektřiny, internetové připojení, odvoz a likvidace komunálního odpadu, příjem rozhlasového a televizního vysílání“. Pokud tedy žalobkyně přijala zálohy v celkové výši [částka] a žalované následně vyúčtovala [částka], což zahrnuje i částku [částka] (z toho fond oprav [částka], poplatek za správní činnost společenství [částka] ani poplatek za úklid domu [částka], vyúčtovala jí i spotřebu služeb, které žalovaná nebyla povinna dle nájemní smlouvy hradit. Jelikož částka [částka] převyšovala částku, která byla žalobou ohledně tohoto nároku požadována, soud nepřiznal ničeho. To však z procesního hlediska nemá vztah k výroku II, neboť jde o jednotlivé a odlišné nároky a je pouze na účastnících řízení, jak se případně (z hlediska hmotného práva) vyrovnají ohledně svých jednotlivých nároků navzájem.

9. Pokud se týká nákladů řízení, ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první tamtéž (ohledně výroku I) byl poměr procesního úspěchu a neúspěchu účastníků prakticky shodný (méně než 10 %), resp. ku prospěchu žalované, soud tedy nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich. Ohledně zastavené části řízení platí, že již v době podání žaloby žalobkyni uplynula lhůta k provedení vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb., již podanou žalobou se tak domáhala v rozsahu [částka] s úrokem z prodlení více, než byla oprávněna. Ačkoliv si toho nemusela být vědoma (pokud jak tvrdí neměla ještě k dispozici vyúčtování od dodavatelů služeb), to však tíží pronajímatele. Nadto zavinění na zastavení řízení se posuzuje výlučně z procesního hlediska. Ohledně výroku III pak platí, že žaloba nebyla důvodná, neboť i zde se domáhala na žalované více, než byla dle nájemní smlouvy oprávněna.