120 C 20/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 fakticky bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 pro zaplacení 62 394 Kč s příslušenstvím,

I. Co do částky , částka, s úrokem z prodlení v sazbách:11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení v sazbách:8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení,a to do 35 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na poměrné náhradě nákladů řízení , částka, , a to do 35 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení nájemného a záloh na služby s tím spojené za měsíce říjen 2021 (, částka, ), prosinec 2021 (, částka, ), duben 2022 (, částka, ), květen 2022 (, částka, ), září 2022 (, částka, ) a říjen 2022 (, částka, ), a dále za vyúčtování služeb za rok 2021 (, částka, ), s úrokem z prodlení jak shora ve vztahu k bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, , který je ve vlastnictví žalobkyně. Soud žalobkyni poučil o nutnosti doplnit tvrzení, pokud se domáhá dosud řádně nevyúčtovaných záloh za rok 2022, na což vzala podáním ze dne , datum, (č. l. 45) žalobu částečně zpět v rozsahu I. výroku shora.

2. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

3. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozsudku vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Výslovné absence vážného důvodu nesouhlasu žalované s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (dosud ne-)nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž).

4. Soud věc ve zbývající části rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl v plném rozsahu vyhovět a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své ryze evidenční adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Doručeno jí bylo na adrese faktického pobytu, když žalobkyně výslovně potvrdila, že žalovaná na adrese trvalého bydliště nebydlí a adresu v Teplicích lze vyčíst i z podání žalované k insolvenčnímu soudu (č. l. 36) skutečně jako doručovací. Žalovaná se však nijak nevyjádřila, doručeno jí bylo náhradním způsobem a obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky.

5. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované pro každé jiné řízení adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (a soud se pokusí jinou adresu vůbec obesílat, což při ceně každé obálky cca , částka, není samozřejmost). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi „skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne , datum, ). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí „zaplatit“ v nákladech následné exekuce).

6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 6 žalobkyně prokázala předmět svého podnikání. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 4 prokázala své výlučné vlastnické právo k předmětnému bytu (i celému domu). Nájemní smlouvou č. l. 8 žalobkyně prokázala povinnost žalované platit za nájem předmětného bytu od října 2021 do září 2022 nájemné , částka, měsíčně vždy do 25. dne příslušného měsíce. Smysl ujednání 2.2 není zcela zřejmý (sám o sobě konstatuje skutečnost, která platí bez ohledu na toto ustanovení – možnost změny závazku dohodou stran), ve svém důsledku vylučuje dispozitivní úpravu § 2285 o. z. Evidenčním listem č. l. 10 bylo prokázáno, že na zálohách za služby spojené s tímto nájmem měl dále měsíčně žalovaná hradit , částka, . Z ročního vyúčtování 2021 (č. l. 11) vyplývá nedoplatek žalované , částka, , splatný , datum, . Z přehledu dluhů a nedoplatků vyplývá, že žalovaná dluží žalobkyni více, než je předmětem tohoto řízení (soud neví, proč se žalobkyně nedomáhá téhož plnění za měsíce červen až srpen 2022 a souběžnou žalobu nedohledal). Právní zástupkyně žalobkyně doložila dopisem (č. l. 14 a 15) vypracování i zaslání (č. l. 16 a 17) kvalifikované předžalobní výzvy ze dne , datum, ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (spolu s oznámením o návrhu na zrušení oddlužení z důvodu nárůstu pohledávek i v době povoleného oddlužení). Ze seznamu pohledávek v insolvenčním řízení je dle seznamu přihlášených věřitelů pravděpodobné, že žalovaná je obětí úvěrů s absolutně neplatným navýšením jistin, soud však nezjišťoval jednotlivé exekuční tituly ani zda byly části takových pohledávek v insolvenčním řízení někým popírány jako nemravné, když žalovaná zůstala pasivní a ani o toto řízení se nezajímala.

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Strany platně sjednaly závazek nájmu předmětného bytu, z něhož žalovanému svědčila povinnost hradit sjednané nájemné dle § 2246 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a zálohy na služby spojené s nájmem bytu (§ 2247 tamtéž). Pokračování vztahu i po skončení sjednané doby soud váhu nepřikládal, nárok by vyplýval i z § 2295 o. z. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Soud tak mohl vyhovět a žalovaného zavázat plněním. Ohledně záloh za rok 2022 uplynula lhůta k jejich vyúčtování (§ 7 zákona č. 67/2013 Sb., u této žalobkyně je však dále pravidelně překračována o cca 1 rok), v této části však došlo ke zpětvzetí a zastavení řízení, ostatní zálohy byly vyúčtovány. Jelikož je žalovaná v prodlení, osvědčila žalobkyně s odkazem na 1970 o. z. nárok i na úroky z prodlení jak v II. výroku shora, když počátek prodlení odpovídá splatnosti nájemného dle smlouvy (do 25. dne příslušného měsíce) a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná by s ohledem na poměrně vysoký úrok z prodlení, který bude fixován do doby uhrazení pohledávky, měla zvážit refinancování závazku (resp. všech svých závazků), případně oddlužení, neboť postupné placení bude zjevně nad její možnosti. Ze zprávy č. l. 28 ostatně vyplývá, že je příjemcem invalidního důchodu ve výši pouhých , částka, (a současně ani Okresní správa sociálního zabezpečení v Teplicích zřejmě neví, že žalovaná fakticky bydlí jinde, neboť důchod zasílá na adresu trvalého bydliště, což by žalovanou mělo rovněž znepokojovat, pokud se chce v budoucnu vyhnout podobným výpadkům příjmů, pro které zmařila své první oddlužení).

8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (86,54 %), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (73,08 %). Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po , částka, a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s kvalifikovanou předžalobní výzvou a s podáním žalobního návrhu. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Ustanovení § 14b advokátního tarifu nebylo možné s ohledem na celkovou jistinu použít, což by jinak soud v případě této žalobkyně učinil.

9. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že trvá energetická, inflační a uprchlická krize a žalovaná žalobkyni dluží již také předchozí jistiny a čelí i exekucím. Je zjevně mimo možnosti žalované splácet dostatečně vysokou splátku, aby se nejednalo o příliš dlouhý splátkový kalendář, který nelze ukládat žalobkyni, která není úvěrovou společností. Nadto by nízkou splátkou žalovaná reálně neumořovala příliš vysoký úrok z prodlení. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, tedy nebyl shledán žádný mimořádný důvod, sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty a soud její úmysly a možnosti nezná. Prodloužil tedy lhůtu k plnění jen tak, aby se případně mohla pokusit o refinancování či nové oddlužení, delší lhůta postrádá smysl.