120 C 21/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl soudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem tamtéž proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 16 128 Kč s příslušenstvím a 5 002 Kč a 19 093 Kč s příslušenstvím a 14 002 Kč,

I. Co do 19 093,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 464,00 Kč ve výši 9,75% ročně od 23.01.2019 do 24.06.2020 ve výši 4 835,01 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 34 166,93 Kč ve výši 9,75% ročně od 25.06.2020 do 21.07.2020 ve výši 249,85 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 33 217,79 Kč ve výši 9,75% ročně od 22.07.2020 do 28.08.2020 ve výši 341,87 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 32 411,30 Kč ve výši 9,75% ročně od 29.08.2020 do 23.09.2020 ve výši 228,23 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 31 520,66 Kč ve výši 9,75% ročně od 24.09.2020 do 26.10.2020 ve výši 281,72 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 30 806,01 Kč ve výši 9,75% ročně od 27.10.2020 do 23.11.2020 ve výši 233,61 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 29 449,66 Kč ve výši 9,75% ročně od 24.11.2020 do 04.01.2021 ve výši 334,99 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 28 785,50 Kč ve výši 9,75% ročně od 05.01.2021 do 14.01.2021 ve výši 77,96 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 28 223,14 Kč ve výši 9,75% ročně od 15.01.2021 do 15.02.2021 ve výši 244,60 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 27 668,13 Kč ve výši 9,75% ročně od 16.02.2021 do 18.03.2021 ve výši 232,30 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 26 903,64 Kč ve výši 9,75% ročně od 19.03.2021 do 14.04.2021 ve výši 196,73 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 26 348,63 Kč ve výši 9,75% ročně od 15.04.2021 do 13.05.2021 ve výši 206,95 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 989,71 Kč ve výši 9,75% ročně od 14.05.2021 do 17.06.2021 ve výši 246,36 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 962,83 Kč ve výši 9,75% ročně od 18.06.2021 do 30.07.2021 ve výši 302,36 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 935,95 Kč ve výši 9,75% ročně od 31.07.2021 do 23.08.2021 ve výši 168,58 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 845,18 Kč ve výši 9,75% ročně od 24.08.2021 do 20.09.2021 ve výši 195,99 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 754,41 Kč ve výši 9,75% ročně od 21.09.2021 do 27.10.2021 ve výši 258,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 727,53 Kč ve výši 9,75% ročně od 28.10.2021 do 22.11.2021 ve výši 181,16 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 636,76 Kč ve výši 9,75% ročně od 23.11.2021 do 16.12.2021 ve výši 166,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 545,99 Kč ve výši 9,75% ročně od 17.12.2021 do 26.01.2022 ve výši 283,67 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 462,57 Kč ve výši 9,75% ročně od 27.01.2022 do 18.03.2022 ve výši 351,70 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 451,13 Kč ve výši 9,75% ročně od 19.03.2022 do 25.04.2022 ve výši 261,93 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 376,21 Kč ve výši 9,75% ročně od 26.04.2022 do 15.06.2022 ve výši 350,51 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 343,37 Kč ve výši 9,75% ročně od 16.06.2022 do 27.07.2022 ve výši 288,28 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 251,46 Kč ve výši 9,75% ročně od 28.07.2022 do 23.08.2022 ve výši 184,65 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 145,50 Kč ve výši 9,75% ročně od 24.08.2022 do 21.09.2022 ve výši 197,50 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 054,74 Kč ve výši 9,75% ročně od 22.09.2022 do 01.11.2022 ve výši 278,21 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 995,68 Kč ve výši 9,75% ročně od 02.11.2022 do 25.11.2022 ve výši 162,47 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 904,92 Kč ve výši 9,75% ročně od 26.11.2022 do 22.12.2022 ve výši 182,12 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 814,16 Kč ve výši 9,75% ročně od 23.12.2022 do 07.02.2023 ve výši 315,86 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 412,94 Kč ve výši 9,75% ročně od 08.02.2023 do 20.03.2023 ve výši 271,09 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 100,68 Kč ve výši 9,75% ročně od 21.03.2023 do 04.07.2023 ve výši 691,89 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 040,80 Kč ve výši 9,75% ročně od 05.07.2023 do 31.08.2023 ve výši 377,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 039,00 Kč ve výši 9,75% ročně od 01.09.2023 do 20.10.2023 ve výši 325,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 23 222,00 Kč ve výši 9,75% ročně od 21.10.2023 do 30.11.2023 ve výši 257,86 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 22 077,14 Kč ve výši 9,75% ročně od 01.12.2023 do 02.01.2024 ve výši 197,31 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 21 202,06 Kč ve výši 9,75% ročně od 03.01.2024 do 01.02.2024 ve výši 172,27 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 20 755,89 Kč ve výši 9,75% ročně od 02.02.2024 do 04.03.2024 ve výši 179,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 20 714,23 Kč ve výši 9,75% ročně od 05.03.2024 do 27.03.2024 ve výši 129,03 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 20 671,91 Kč ve výši 9,75% ročně od 28.03.2024 do 16.04.2024 ve výši 111,97 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 20 284,33 Kč ve výši 9,75% ročně od 17.04.2024 do 12.07.2024 ve výši 477,95 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 19 969,14 Kč ve výši 9,75% ročně od 13.07.2024 do 30.07.2024 ve výši 97,35 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 19 092,99 Kč ve výši 9,75% ročně od 31.07.2024 do zaplacení, pohledávky ve výši 14 002,00 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 23.01.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 28 448,57 Kč od 23.01.2019 do 23.11.2020 ve výši 31 879,21 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 27 852,56 Kč od 24.11.2020 do 04.01.2021 ve výši 1 953,42 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 27 188,40 Kč od 05.01.2021 do 14.01.2021 ve výši 454,00 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 26 626,04 Kč od 15.01.2021 do 15.02.2021 ve výši 1 423,04 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 26 071,03 Kč od 16.02.2021 do 18.03.2021 ve výši 1 349,74 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 25 306,54 Kč od 19.03.2021 do 14.04.2021 ve výši 1 141,02 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 24 751,53 Kč od 15.04.2021 do 13.05.2021 ve výši 1 198,86 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 24 392,61 Kč od 14.05.2021 do 17.06.2021 ve výši 1 425,90 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 24 365,73 Kč od 18.06.2021 do 30.07.2021 ve výši 1 749,67 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 24 338,85 Kč od 31.07.2021 do 23.08.2021 ve výši 975,60 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 24 248,08 Kč od 24.08.2021 do 20.09.2021 ve výši 1 133,72 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 24 157,31 Kč od 21.09.2021 do 27.10.2021 ve výši 1 492,58 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 24 130,43 Kč od 28.10.2021 do 22.11.2021 ve výši 1 047,80 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 24 039,66 Kč od 23.11.2021 do 16.12.2021 ve výši 963,60 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 948,89 Kč od 17.12.2021 do 26.01.2022 ve výši 1 639,59 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 865,47 Kč od 27.01.2022 do 18.03.2022 ve výši 2 032,86 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 854,03 Kč od 19.03.2022 do 25.04.2022 ve výši 1 513,92 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 779,11 Kč od 26.04.2022 do 15.06.2022 ve výši 2 025,21 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 746,27 Kč od 16.06.2022 do 27.07.2022 ve výši 1 665,72 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 654,36 Kč od 28.07.2022 do 23.08.2022 ve výši 1 066,50 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 548,40 Kč od 24.08.2022 do 21.09.2022 ve výši 1 140,57 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 457,64 Kč od 22.09.2022 do 01.11.2022 ve výši 1 605,97 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 398,58 Kč od 02.11.2022 do 25.11.2022 ve výši 937,92 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 307,82 Kč od 26.11.2022 do 22.12.2022 ve výši 1 050,84 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 23 217,06 Kč od 23.12.2022 do 07.02.2023 ve výši 1 822,19 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 22 815,84 Kč od 08.02.2023 do 20.03.2023 ve výši 1 562,10 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 22 503,58 Kč od 21.03.2023 do 04.07.2023 ve výši 3 983,48 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 22 443,70 Kč od 05.07.2023 do 01.09.2023 ve výši 2 211,32 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 22 441,90 Kč od 02.09.2023 do 20.10.2023 ve výši 1 836,52 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 21 624,90 Kč od 21.10.2023 do 30.11.2023 ve výši 1 480,51 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 20 480,04 Kč od 01.12.2023 do 02.01.2024 ve výši 1 128,60 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 19 604,96 Kč od 03.01.2024 do 01.02.2024 ve výši 982,20 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 19 158,79 Kč od 02.02.2024 do 04.03.2024 ve výši 1 024,00 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 19 117,13 Kč od 05.03.2024 do 27.03.2024 ve výši 734,39 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 19 074,81 Kč od 28.03.2024 do 16.04.2024 ve výši 637,00 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 18 687,23 Kč od 17.04.2024 do 12.07.2024 ve výši 2 715,27 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 18 372,04 Kč od 13.07.2024 do 30.07.2024 ve výši 552,24 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,48 % p. a. z částky 17 495,89 Kč od 31.07.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23.01.2019 dosáhne částky 118 080,00 Kč, se řízení zastavuje.

II. Co do 5 002 Kč a úroku v sazbě 93,64 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč, a to ve splátkách po nejméně 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci.

IV. Co do částky 4 128 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z částky 16 128 Kč od 22. 1. 2019, se žaloba zamítá.

V. Žalobkyně není povinna platit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 29. 10. 2025, zaplacení plnění z úvěru č. hodnota ze dne 25. 10. 2018 s původní jistinou 12 000 Kč, kterou měla žalovaná splácet 18 měsíčními splátkami po 1 263 Kč. Úvěr má tedy jednoznačně lichevní parametry a uvádění dalších podrobností je procesně nadbytečné. Domáhala se 14 730,72 Kč na jistině, 998 Kč na smluvní pokutě, 400 Kč na nákladech prodlení, 5 002 Kč na smluvní pokutě a úroku 93,64 % ročně. Tento věřitel zjevně jedná v přesvědčení beztrestnosti a navzdory ustálené judikatuře Nejvyššího soudu i nadále podává u soudu žaloby, v nichž požaduje lichevní úrok. Při zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr údajně lustrovala databáze SOLUS a NRKI. Nicméně již zde soud konstatuje, že nelze smysluplně zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr, pokud je takovým úvěrem úvěr s lichevními parametry. Takové zkoumání může nanejvýš pomoci věřiteli posoudit, jak se poskytnutím takového úvěru zvýší riziko spáchání trestného činu lichvy.

2. Ve zjevné snaze maximalizovat zisk z právního zastoupení a minimalizovat šanci na odhalení skutečné situace spotřebitele podala pod sp. zn. spisová značka téhož dne (29. 10. 2025) analogický návrh pro analogický nárok z úvěru č.hodnota ze dne 29. 7. 2017 s původní jistinou 30 000 Kč. Z něj se domáhala zbývající části plnění jak ve výrocích I až IV shora, když žalovaná uhradila 42 platbami celkem 15 371,01 Kč a příslušenství tak žalobkyně neváhala rozvrhnout podle každé dílčí úhrady do posledního haléře. I zde má úvěr jednoznačně lichevní parametry (83,87 % ročně, domáhala se „pouze“ 62,48 % ročně – zřejmě v reakci na judikaturu ve věcech trestného činu lichvy, což však současně popírá neredukovaný požadavek ve vedoucí sp. zn.) a uvádění dalších podrobností je procesně nadbytečné. I zde dovozovala nárok na plnění spojené s prodlením, o které přitom žalobkyně u svých klientu cíleně usiluje poskytováním úvěrů s lichevními parametry, konkrétně 998 Kč na smluvní pokutě, 600 Kč na nákladech prodlení, 14 002 Kč na smluvní pokutě úroku 62,48 % ročně. I zde údajně lustrovala databáze SOLUS a NRKI.

3. Soud toto řízení spojil ke společnému projednání a rozhodnutí usnesením č. l. 74.

4. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.

5. Soud zjistil, že žalovaná podléhala oddlužení, usnesením Krajského soudu v adresa číslo jednací KSUL spisová značka-právnická osoba byla oddlužena splátkovým kalendářem, avšak nedošlo k osvobození ve smyslu § 414 insolvenčního zákona. Soud proto v tomto řízení může projednat pouze takový zbytek přihlášených pohledávek, který nebyl v oddlužení již částečně uspokojen a vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ohledně těchto úhrad. Žalobní tvrzení totiž uváděla pouze úhrady žalovanou, nikoliv okolnost oddlužení – což soud opět nepřekvapuje, neboť žalobkyně se dlouhodobě snaží potlačovat skutečnosti, svědčící o protiprávní exploataci spotřebitelů ve finanční tísni.

6. Žalovaná se v řízení vyjádřila pouze formou emailové zprávy č. l. 60, kde uvedla, že opět usiluje o oddlužení. Vyloučila důvody pro vyslovení místní nepříslušnosti, pobyt v Anonymizováno měla pouze po dobu těhotenství.

7. Podáním ze dne 23. 12. 2025 (č. l. 83) žalobkyně vzala v celém rozsahu zpět nárok, původně uplatněný pod sp. zn. spisová značka, žádný důvod neuvedla (pouze uvedla, že se tak stalo „po zralé úvaze“). Ohledně vedoucí spisové značky vzala žalobu zpět pouze v části a to v rozsahu II. výroku shora. Žádný důvod neuvedla, pouze i zde uvedla, že se tak stalo „po zralé úvaze“. Výslovně potvrdila, že na tento úvěr z oddlužení ničeho nepřijala, ani jinak žalovaná nic dalšího neuhradila.

8. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

9. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. a II. výrokem tohoto rozhodnutí vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Absence výslovného nesouhlasu žalované (a vážného důvodu) s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (dosud ne-)nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž). Ohledně zbylé části (výroky III a IV) řízení pokračovalo.

10. Senát 20C v prvé řadě konstatuje, že za chybné by považoval vydání platebního rozkazu. Vydání platebního rozkazu by však soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení, která postupuje dle odlišných procesních kritérií (a některá lichevní schémata či účelově formulované návrhy právě s tím počítají). Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody neplatnosti. V těchto dvou věcech k jeho vydání naštěstí nedošlo.

11. K projednání věci soud nařídil jednání. Obě strany se z něj omluvily, žalovaná avizovala onemocnění Covidem-19, avšak nežádala odročení. Jejího vyjádření však v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C činí. V praxi soudu jde bohužel o standardní situaci. Dlužno dodat, že nebankovním věřitelům plně vyhovuje a nehoráznými způsoby úvěrování, upomínání a vymáhání ji zjevně u spotřebitelů podporují, neboť soudní přezkum jim přináší četné redukce nároků, které po spotřebitelích přesto mimosoudně vymáhají s vědomím, že spotřebitelé o jejich nezákonnosti nemají ani tušení. Ani procesní pasivitou se však spotřebitel nepřipravuje o ta spotřebitelská práva, která mu náleží vždy, pokud se jich (po kvalifikovaném poučení) sám výslovně nevzdá. Přítomnost spotřebitelů však mnohdy pomáhá odhalit i takové souvislosti, které měly zůstat soudu v rámci příslušných lichevních schémat věřitele skryty. Ostatně i na straně soudu nebyla přítomna mundující úřednice senátu 20C a náhradní mundující úřednice byla pro respirační onemocnění z úkonu bez účastníků rovněž uvolněna.

12. V předchozí věci sp. zn. spisová značka obdobně jednajícího původního věřitele byla předložena nabídka uznání dluhu a dohody na splátkovém kalendáři od právnická osoba, dle které měl žalovaný zaplatit násobně více, než činila původní jistina. K tomu doložil další upomínky od téže agentury (6 kusů) se stupňujícími se požadavky. Dále se na vymáhání podílela „Anonymizováno která zaslala dvě výzvy. Dále se na vymáhání podílela IČO) se šesti výzvami, vrcholící informací „oznámení o zahájení inkasního řízení a upozornění na podezření z úmyslného maření povinnosti uhradit dluh“, „domníváme se, že došlo k trestnému Anonymizováno činu úvěrového podvodu, kdy jste vědomě uvedl v omyl věřitele na základě výňatku ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., podezřelý výraz zákoníku“ a „pokud nezaplatíte dlužnou částku v níže uvedené lhůtě, může být proti vaší osobě zahájeno trestní řízení, ve kterém vám hrozí v případě odsouzení odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty“. Dále se na vymáhání podílela právnická osoba, dvěma výzvami. Dále se na vymáhání podílela právnická osoba, třemi výzvami. Na vymáhání lichevní pohledávky se dokonce podílel i advokát jméno FO dvěma výzvami, který se v jeden okamžik domáhal pro klienta částky obdobně lichevně navýšené, jako všechny předchozí výzvy. Ve všech obdobně koncipovaných řízeních žalobkyně a tohoto právního zástupce je třeba přezkoumávat, zda se nesnaží spotřebitele a soud zmást některým z používaných lichevních schémat (zde navázaným na nezkoumání úvěruschopnosti pro účel neposkytnutí úvěru, uvalením lichevní úrokové sazby a vysokých smluvních pokut pro předem kalkulované prodlení). Formy upomínání ostatně žalobkyně sama demaskovala listinou č. l. 84, nicméně co bylo obsahem četných telefonátů a SMS zpráv soudu známo není (pomine-li soud požadování absolutně neplatného příslušenství pro rozpor se zákonem i hrubý rozpor s dobrými mravy). Z výpisu vyplývá, že žalobkyně hledala žalovanou v místě bydliště i osobně (10. 1. 2019).

13. Ostatně žalobkyně byla ze strany České národní banky již postižena sankcí 4 000 000 Kč dne 8. 12. 2023 (č. j. 2023/155575/650, sp. zn. Sp/2021/214/573) právě za neplnění povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) již ohledně úvěrů z let 2018 až 2020. Soud se tak obává, že tak jako ostatní nebankovní věřitelé, má z těchto sankcí pouze legraci a považuje je za toliko symbolickou občasnou daň za lukrativní podnikání v přímém rozporu s právními normami, když odnětí licence k poskytování úvěrů je spíše raritní (soud jej zatím zaznamenal jen u právnická osoba, a právnická osoba, v insolvenci, kde na poskytování úvěrů obratem navázal vlastník pod hlavičkou jiné společnosti a např. společnost právnická osoba., se na tuto eventualitu připravila předem přinejmenším založením právnická osoba, poskytující shodné úvěry).

14. Zkoumáním toho, zda věřitel skutečně řádně splnil povinnost dle § 86 ZoSÚ se musí soud zabývat z úřední povinnosti (ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), pouhé tvrzení se dlouhodobě ukazuje jako nedostatečný předpoklad (drtivá většina soudem projednávaných nebankovních úvěrů je poskytnuta navzdory zjevnému předlužení spotřebitelů). Rovněž případné zjištění, že došlo k aplikaci některého z četných lichevních schémat (resp. k jejich kombinaci), které již soud u daného (původního) věřitele již opakovaně odhalil (§ 121 o. s. ř.), je rovněž zjevně dostatečnou překážkou toho, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání, neboť závazkový vztah zde utrpěl a nadále trpí porušením kogentních ustanovení hmotného práva, a to nejen těch k ochraně spotřebitele. Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz, rozsudek pro zmeškání, rozsudek pro uznání či usnesení se schválením smíru bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Nezohlední-li obecný soud ochranu spotřebitele dle čl. 38 Listiny základních práv Evropské unie a právní úpravu přijatou k zajištění této ochrany, postupuje v rozporu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky, a porušuje tím právo účastníků řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu ve sp. zn. II. ÚS 2778/19). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Dle § 99 odst. 2 o. s. ř. platí, že soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy. Na toto ustanovení pak přímo odkazuje i § 153a odst. 2 tamtéž, týkající se rozsudku pro uznání, obdobně je tomu u rozsudku pro zmeškání. Takový případný nedostatek právního jednání soud nemůže zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 153a odst. 2 či § 153b ve spojení s § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí, pokud by automaticky dle vyjádření žalovaného (který často dle svého vyjádření chce neplatný závazek splácet, což je bohužel zcela obvyklé u neinformovaného právního laika, který již byl konfrontován s propracovanými lichevními schématy nebankovních úvěrových společností) či absence vyjádření po příslušném poučení vydal rozsudek pro uznání/zmeškání (či schválil účastníky navržený smír) a již se nezabýval dokazováním. V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. 11 Co 213/2021 ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplněním povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ, současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit/rozsudek pro uznání nevydat, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti (a dlužník by se tak podpisem smíru/uznáním ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní.

15. Zde z obsahu spisu zcela zjevně vyplývala obava, že předmětem závazkového vztahu byl nárok s lichevně vysokým příslušenstvím (či přinejmenším hrubě rozporný s dobrými mravy), neboť žalobkyně soud doslova zaplavuje nároky s lichevními parametry, a může tedy i v tomto případě být porušena i povinnost dle § 86 ZoSÚ. A to se také provedenými listinnými důkazy potvrdilo. Ignorování těchto skutečností (tedy v rozporu s elementární zásadou učení, zakotvenou i v § 121 o. s. ř.) je právě tím, co posiluje žalobkyni v neutuchajícím uplatňování těchto nároků navzdory jejich rozporu hned s několika kogentními ustanoveními zákona.

16. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala SOLUS a NRKI nebylo ničím prokazováno. Listina typu „výpis záznamů z registru SOLUS“ na č. l. 20 je ryze subjektivní a po desítkách projednaných věcí krajně nevěrohodný podklad, který má spíše charakter skutkového tvrzení, než-li důkazu. K NRKI žalobkyně pravidelně nedokládá o nic více. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti (pokud soud čistě v rámci argumentace vůbec připustí, že dává smysl zkoumat úvěruschopnost pro absolutně neplatný úvěr s lichevními parametry). Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Soud zajistil i kombinovaný výpis z registru NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) žalované (od společnosti právnická osoba.). Z něj vyplývá (č. l. 51), že žalobkyně se opět pokusila soud oklamat. Žalovaná měla čerpaný úvěr od právnická osoba, ze dne 29. 11. 2017, který má již dle výpisu jednoznačně lichevní parametry (a soudu stejně jako žalobkyni je velmi dobře známo, že jiné úvěry tato společnost neposkytuje), se kterým dokonce byla v prodlení již od července 2018. Další úvěr od právnická osoba, měla od 17. 9. 2017, rovněž má dle výpisu jednoznačně lichevní parametry a žalovaná s ním byla v prodlení nejpozději od ledna 2019. Dále měla ze dne 18. 9. 2018 čerpán úvěr od právnická osoba, rovněž se zjevně lichevními parametry již dle výpisu, a rovněž s ním byla v prodlení, zhruba od října 2018. Konečně pak ze dne 18. 10. 2018 měla čerpán úvěr od AvaFin právnická osoba., (tehdy právnická osoba) rovněž se zjevně lichevními parametry, a rovněž s ním byla v prodlení, zhruba od ledna 2019. Všechny tyto tři společnosti dále používají i jiná lichevní schémata (zejména sériové úvěry a paralelní úvěry), což musí být žalobkyni rovněž velmi dobře známo, neboť trh s lichevními úvěry doslova pomáhala zakládat a tito věřitelé se od ní v jejich počátcích nepochybně učili.

17. Již obsahem NRKI tedy byl výsledek řízení determinován. I z této úvěrové historie je zřejmé, že v České republice probíhá něco, co senát 20C pojmenovává jako „lichvu v průmyslovém měřítku“. Přesto, že je úvěrový registr NRKI široce zaužívaný, spotřebitelům jsou bez jakýchkoliv zábran poskytovány další a další úvěry s lichevními parametry, aniž by probíhaly desítky trestních stíhání těchto společností. Naopak jsou to spotřebitelé, kdož jsou pravidelně stíháni pro úvěrové podvody, aniž by se orgány činné v trestním řízení hlouběji doktrinálně zamýšlely nad možností uvést v omyl poškozeného věřitele, který již dle NRKI musí vědět, že jedná s obětí lichvy, která tak nebude moci splácet ani jeho (další) lichevní úvěr a jen stěží se tak může jednat o jeho uvedení v omyl. Otázkou zůstává, zda k říjnu 2018 neobsahoval NRKI žalované i další úvěry, které již mohly být doplaceny a údaje skartovány. Soud to považuje za velmi pravděpodobné, ostatně tito věřitelé pravidelně vykonávají sériová lichevní schémata a předchozí úvěry bývají doplaceny následnými úvěry.

18. Soud dále neví, zda nebyly přítomné i další úvěry, tedy od věřitelů, kteří s NRKI ani nespolupracují. Např. lichevní úvěry od právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba., právnická osoba, právnická osoba., právnická osoba, právnická osoba, Orange právnická osoba., Anonymizováno., právnická osoba., právnická osoba., koncernu CFIG a dalších, což zakládá potřebu zkoumání i dalších registrů, např. SOLUS. Žalobkyní předložená listina č. l. 20 žádným takovým důkazem není a soud jí nedůvěřuje, což s ohledem na obsah NRKI jistě již nemusí blíže rozvádět. Pokud by žalovaná měla živnost, pak také od společností, které poskytují „podnikatelské úvěry“, aniž by zkoumaly nezbytnou souvislost úvěru s podnikáním spotřebitele (srov. např. rozhodnutí ve sp. zn. spisová značka a spisová značka Nejvyššího soudu).

19. Pro úplnost lze zmínit další listiny, kterými žalobkyně pravidelně předstírá, že plní zákonnou povinnost ve smyslu § 86 ZoSÚ, ačkoliv je zřejmé, že zjištěné údaje buď nepoužívá či je používá k odlišným účelům, než k jakým je oprávněna (§ 88 ZoSÚ). Žalobkyně nabrala kopii občanského průkazu žalované (č. l. 10 a 11). Na č. l. 12 kopii pracovní smlouvy, dle které měla pracovat v domově pro seniory jako sestra na dobu určitou do 7. 6. 2019 se zkušební dobou 3 měsíců. Dle mzdových pásek (č. l. 15 a 16) za srpen a září 2018 za to čerpala mzdu 17 510 Kč, ovšem celá jí měla být zredukována položkou „srážky 17 510“, resp. 21 513 Kč, který jí měla být zredukována položkou „srážky 16 513 Kč“ a poznámkou obědy 160 Kč. Takto formulované výplatní pásky vzbuzují více otázek, než dávají odpovědí a samy o sobě byly důvodem k dalšímu zkoumání. Další mzda má zřejmě vyplývat z výpisů č. l. 17/18/19, kde je navíc mzda za červenec 2018 ve výši 18 739 Kč. Současně jsou zde příchozí platby za následné dvě mzdy (17 510 Kč a 16 353 Kč), což svědčí pro odlišný význam výplatních pásek.

20. Nadto i pro rok 2018 šlo zjevně o mzdu vysoce podprůměrnou a uvalit na takovou osobu úvěry s lichevními parametry je daleko za hranici dobrých mravů. To pak platí i pro advokáta, který ač vázán advokátními předpisy, takové pohledávky pomáhá svému klientovi u soudu vymáhat. Takové jednání soud považuje za neslučitelné s povinnostmi advokáta, resp. se jedná o účastenství na pokračujícím protiprávním jednání klienta.

21. Dle formuláře „hodnocení klienta“ na č. l. 21 mělo jít o zaměstnance s příjmem 17 500 Kč měsíčně, s výdaji 3 410 Kč (tato částka se ve formulářích opakuje a zjevně jde o výmysl žalobkyně ve formě životního minima v roce 2018, které v žádném případě nemůže suplovat údaj o skutečných výdajích spotřebitele, natož spotřebitele, který si má brát úvěr, natož úvěr s lichevními parametry!), s předchozím úvěrem od žalobkyně. Zde lze ze spojené věci (o které již v důsledku zastavení řízení není třeba vést dokazování) zdůraznit úvěrovou historii č. l. 35, ze které vyplývá, že žalovaná byla v prodlení již s první splátkou v září 2017 a také s většinou dalších. Žalobkyně tedy prokazuje, že záměrně poskytla úvěr s lichevními parametry osobě, o které sama z první ruky věděla, že není schopna splácet předchozí úvěr s lichevními parametry, který jí ona sama poskytla. Takový nárok následně vymáhá advokát, zapsaný Českou advokátní komoru, u soudu (sic!). Od listopadu činila splátky „Anonymizováno, tedy insolvenční správkyně žalované (č. l. 68). Ani sám insolvenční správce tedy netuší, co je lichva a kterou pohledávku je povinen popírat (sic!). Tím méně pak lze vinit z této nevědomosti spotřebitele. Jako údaj o nákladech bydlení je uvedeno 2 000 Kč, což je zcela nedůvěryhodný údaj, který by příčetný věřitel neměl bez ověření akceptovat. Dále jsou uvedeny další výdaje pouhých 200 Kč, což umožnilo věřiteli dospět k závěru, že žalovaná má rezervu na splácení 9 250 Kč. Věděla, že žalovaná má maturitu, bydlí v pronájmu (přesto akceptuje náklad pouhých 2 000 Kč!).

22. Obsah smlouvy č. l. 23 již není pro řízení stěžejní, neboť je opět neplatná již jako celek a soud tedy nemusí vyslovovat neplatnost jednotlivých lichevních složek. Pro úplnost lze zmínit, že počítá s přeplatkem jistiny v 18 měsících ve výši 10 734 Kč, z čehož je zřejmé, že věřitel si byl dobře vědom kritické situace žalované, jinak obvykle poskytuje jistiny podstatně vyšší, než 12 000 Kč. Současně si je však vědom své absolutní beztrestnosti v otázce trestného činu lichvy z důvodů, kterým senát 20C dlouhodobě nerozumí. RPSN je připuštěna 146,37 %. Článek 6 skrývá různé druhy smluvních pokut. Obligátní „vyjádření znalce“ č. l. 26 je zcela bezpředmětnou kalkulací způsobu úročení, kterou tento věřitel zkouší zmást soudy jiným způsobem vyjadřování úroku (RPSN je však dána zákonnou metodikou). Listiny č. l. 31 jsou balastní formuláře. Výpis č. l. 33 a 85 dokladuje výplatu jistiny 12 000 Kč dne 25. 10. 2018 na účet žalované.

23. Úvěrová historie č. l. 34 dokladuje, že žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila. Což je logické, neboť v únoru 2019 na sebe podala insolvenční návrh, kde kromě již výše známých připustila věřitele právnická osoba., právnická osoba, právnická osoba a právnická osoba. Dle přehledu přihlášených pohledávek č. l. 62 zde pak figurují dále společnosti právnická osoba,Anonymizováno Anonymizováno Bank p. l. c., právnická osoba, právnická osoba, Anonymizováno, s. r. o., Anonymizováno’Anonymizováno Anonymizováno, s. r. o., právnická osoba a právnická osoba., tedy soudu notoricky známých poskytovatelů lichevních úvěrů bez ohledu na stav předlužení spotřebitele. Opět se tedy potvrzuji nejčernější obavy soudu jak výše – část tehdejších úvěrů již z aktuálního výpisu mohla zmizet a část v NRKI vůbec nefiguruje, neboť někteří lichevně jednající věřitelé se o NRKI vůbec nezajímají a nespolupracují s ním, pravděpodobně aby se vyhnuli svému usvědčení z úmyslného jednání, neboť samozřejmě rovněž poskytují úvěry daleko za hranicí dobrých mravů. Žalobkyně je součástí masy věřitelů, poskytujících českým spotřebitelům úvěry s lichevními parametry a je přinejmenším srozuměna s tím, že v důsledku svého zjevně nezodpovědného přístupu může páchat lichvu.

24. Oznámením č. l. 35 ze dne 26. 10. 2018 sděluje žalované, že jí schválila úvěr. Opět se tedy jedná o postup, kdy spotřebitel vidí vytištěnou smluvní dokumentaci až poté, co již načerpal úvěr a převezme si tuto poštovní zásilku. Podpisy na všech listinách jsou učiněny biometricky. Taková znalost soudu přinejmenším odpovídá § 121 o. s. ř. a není třeba ji (přinejmenším žalobkyni) v každém dalším řízení dokazovat. Tuto zásilku si však žalovaná ani nepřevzala (č. l. 36) a smlouvou tedy pravděpodobně nikdy ani nedisponovala. Výzva č. l. 37 a 38 k zaplacení pro výsledek řízení nemá význam, stejně jako oznámení o zesplatnění č. l. 39.

25. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 40) vypracování i zaslání (č. l. 41) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované.

26. Dle protokolu č. l. 55 je žalovaná aktuálně trestně stíhána zejména pro úvěrový podvod (sp. zn. spisová značka).

27. Žalobkyně se do insolvenčního řízení žalované přihlásila přihláškou č. l. 64, uplatnila oba úvěry.

28. K osobě žalované je dále známo, že má dvě vyživovací povinnosti (2020 a 2025).

29. Soud si dále vyžádal výpis z účtu žalované od právnická osoba., za červen 2017. Není zřejmé, zda jej žalobkyně u prvního úvěru (spojená věc, v tomto rozsahu zastaveno) kontrolovala, či zda se skutečně spokojila jen s výpisem transakcí (došlých mezd) žalované, jak bylo prokazováno v předmětné věci, aniž by si vynutila přístup k celému výpisu. Ve spojené věci na č. l. 22 a 23 naznačila fotografií displeje s výpisem účtu, že účet kontrolovala, soud si proto vyžádal výpis celý. Takto na č. l. 77 soud zjistil, že již z něj vyplývá zápůjčka od právnická osoba., ke dni 8. 6. 2017 ve výši 10 000 Kč, zápůjčka 28. 6. 2017 od Anonymizováno 6 000 Kč, pravděpodobně jiná zápůjčka ze dne 27. 6. 2017, ve výši 6 000 kč, čerpaná platební službou právnická osoba Žalovaná tedy zjevně byla obětí úvěrů s lichevními parametry již nejpozději k červnu 2017 a žalobkyně (či její zprostředkovatel?) se to pokusila zamaskovat záměrně neúplným výpisem jejího účtu.

30. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZOSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před 28. 5. 2022 zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni 1. 12. 2016 a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od 28. 5. 2022 je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

31. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak obdobní věřitelé často soudu nesmyslně tvrdí (ačkoliv tak nízký standard zkoumání je myslitelný jen u úvěrů, které nemají lichevní parametry!). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Předchozí čerpání krátkodobých úvěrů s RPSN v řádech stovek až tisíců procent a nehorázné praktiky upomínání a vymáhání jsou pak rovněž dostatečným důvodem k navození akutní finanční tísně spotřebitele. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. O to důležitější jsou takové povinnosti v případě úvěrů s lichevními parametry, které méně dbalí spotřebitelé začnou reflektovat a rozpoznávat až v okamžiku masivního předlužení. Ostatně pokud spotřebitelé pravidelně podepisují takto predátorské úvěrové smlouvy, tím snáze podepíší i formulář s vyplněnými zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými poměry (zejména, pokud je vyplňuje zprostředkovatel úvěru), nemaje ponětí o významu a závažnosti takového dokumentu (který je často klíčovým důkazem při odsouzení spotřebitele za úvěrový podvod). Zodpovědnost za splnění povinnosti dle § 86 tedy musí být na věřiteli.

32. V praxi je však zřejmé, že trh nebankovních spotřebitelských úvěrů je založen na navyšování úvěrové sazby s klesající bonitou a rostoucí rizikovostí klienta, což soud v rámci ochrany spotřebitele nemůže a nebude tolerovat, když je současně zřejmé, že pokuty, udělované Českou národní bankou nebankovním úvěrovým společnostem dosahují řádu procent jejich ročního obratu a nadto přicházejí s mnohaletým zpožděním. Sankce, uložená žalobkyni, patří rozhodně k těm nižším, nicméně ani rekordní sankce 8 000 000 Kč pro právnická osoba, či 7 500 000 Kč pro právnická osoba, nejsou v žádném případě citelné sankce pro subjekty, které během let vygenerovaly vyšší stovky milionů zisku, kterých by nedosáhly, pokud by úvěruschopnost braly vážně (seznam závazků v oddlužení tisíců insolvenčních dlužníků by byl dramaticky kratší a průměrná celková částka k úhradě dramaticky nižší). Tyto povinnosti, zavedené především směrnicí Rady a Evropského parlamentu 2008/48/ES (zejm. články 8 a 26 preambule), mají být důsledně aplikovány tak, aby bylo prostředí spotřebitelských závazků kultivováno. Tomu pak odpovídá úprava práv na ochranu spotřebitele, založená na absolutní neplatnosti ujednání, vzniklých z porušení povinností věřitelem (§ 1812 odst. 2 o. z.), případně k nimž lze přihlížet nanejvýše tehdy, pokud se jejich platnosti spotřebitel výslovně dovolává (§ 1815 o. z.). Taktéž tomu odpovídají ochranná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., způsobující absolutní neplatnost závazku. Taková ochrana spotřebiteli přísluší bez ohledu na jeho procesní aktivitu, neboť soud zde vystupuje nejen z pozice nestranného arbitra v mezích projednací zásady, ale současně jako garant realizace spotřebitelské ochrany, k níž musí nutně přistupovat z úřední povinnosti. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud bohužel plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Dokonce i Člověk v tísni u svého Indexu odpovědného úvěrování varuje až před úvěry s „trojciferným navýšením“, což je zjevné selhání úsudku neziskového subjektu, které má za cíl chránit spotřebitele, ačkoliv tímto pomáhá legitimizovat část úvěrů s lichevními parametry. Lhostejnost soudu ke zjevným porušením veřejnoprávních povinností věřitelem či podmiňování dopadu sankce procesní aktivitou spotřebitelů, je zcela zjevně alibistickým a nesprávným procesním postupem, který by spotřebiteli odepřel soudní ochranu, k níž je Česká republika zavázána. Toto ustanovení má tedy i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení (k tomu srov nález Ústavního soudu ve sp. zn. III. ÚS 4129/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Hranice smluvní volnosti pak současně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou lichvy (§ 1796 občanského zákoníku a § 218 trestního zákoníku) a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí tamtéž). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením.

33. Soud je však ve stále zvyšující se intenzitě svědkem zneužívání povinnosti dle § 86 ZoSÚ, existující k ochraně spotřebitele (a tržního prostředí), v neprospěch samotných spotřebitelů, neboť takové úsilí je často věřitelem pouze předstíráno a případně zjištěná absence schopnosti splácet nabízený spotřebitelský úvěr nevede k neposkytnutí úvěru, ale toliko ke zpřísňování parametrů jeho placení či vymáhání (nižší nabízená jistina, vyšší úroková sazba, hotovostní inkaso, týdenní splátky, vystavování nových smluv po každé úhradě apod.) či přeprodání citlivých údajů (u nezodpovědných spotřebitelů se řetězí stále ty samé subjekty). Věřitel informace o poměrech spotřebitele sbírá, nevyužívá je však ke stanovenému účelu (§ 88 ZoSÚ), ale toliko ve svůj prospěch, především ke zvolení ideálního „mixu“ lichevní metody pro konkrétního dlužníka, jeho chování, sklony a situaci. Za formu zneužití je bohužel třeba považovat i krajní formu zneužití těchto údajů pro účel vymáhání nesplácených pohledávek, kdy spotřebitel věřiteli poskytl nejrůznější citlivé údaje, které lze v tomto ohledu zneužít a to nejen k návštěvám „terénních pracovníků“ doma, u rodinných příslušníků či v zaměstnání. Rovněž lze na základě znalosti spotřebitelovy zoufalé situace přistoupit k opakovanému nabízení úvěrů, mezi jejichž doplacením a zopakováním je „operační přestávka“, umožňující věřiteli očistit svůj následný úvěr od vzájemné úvěrové historie s vědomím, že spotřebitelova situace je natolik zoufalá a nezměnitelná, že lze na jeho ochotu sjednat kdykoliv další lichevní úvěr doslova spoléhat. Formuláře typu „karta spotřebitele“ jsou doslova dvousečnou zbraní, neboť věřitel (který nezřídka takový dokument svým zprostředkovatelem či obchodním zástupcem pomáhá vytvářet) má k dispozici spotřebitelem podepsaný dokument, který pravidelně obsahuje naprosto nerealistické a nepravdivé údaje, o jejichž pravost se věřitel v době sepisu upřímně nezajímá, ačkoliv odporují stavu registrů typu NRKI/BRKI a mnohdy i průměrnému rozumu, může však spotřebitele později zastrašovat použitím takové listiny pro účel trestního oznámení, když právě tato listina bývá stěžejním důkazem v trestním stíhání pro podvod/úvěrový podvod, spáchaný dlužníkem. Takové aktivity mnohdy za věřitele vykonávají najaté inkasní agentury či postupnické společnosti a jejich advokáti, umožňující věřitelům distancovat se od takových praktik a nedopouštět se současně správních deliktů nadměrnými požadavky ve smyslu § 122 odst. 3 a 4 ZoSÚ.

34. Spotřebitel nemůže nést veškerou zodpovědnost za jednání věřitelů, kteří povinnost ve smyslu § 86 ZoSÚ proměnili ve svou výhodu a parametry úvěru nastavují oproti veřejně inzerovaným parametrům úvěrů tak, že méně bonitní klienti získávají úvěr s násobně vyšším úrokem - ačkoliv by jim měl být úvěr odmítnut. Stejně tak spotřebitel nemůže nést tíhu potřeby orientace v bezpočtu způsobů, kterým poskytovatelé úvěrů maskují svůj obchodní zisk, ať již před ukazatelem RPSN, před spotřebitelem samotným, nebo dokonce i před soudy, pokud neuvádějí předchozí úhrady na závazek. Přehlížení těchto souvislostí nemůže vést k pohrdavému přistupování k „těm, co neplatí dohodnuté závazky“. Jednak zpravidla již ani z dlužnických registrů není známo, zda aktuální závazky nejsou výsledkem zoufalé snahy uhradit závazky předchozí, již z registru vymazané či podléhající skartační době. Nelze tak snadno rozlišit úvěrového podvodníka od oběti systémové lichvy, natož jejich kombinace. Současně se jedná o podobně necitlivý přístup, jakého se v minulosti veřejná moc dopouštěla k drogově závislým (kteří již nejsou kriminalizováni za držení drogy v množství k osobní spotřebě) či k obětem sexuálního násilí (které již nejsou viněny za vyzývavé oblečení či za nedostatek obrany). právnická osoba čeká změna paradigmatu ohledně osob, které nejsou schopny hradit úvěrové závazky, které jsou inzerovány a posléze vymáhány způsoby podobně rafinovanými, jako podvodné nabídky, které dnes a denně odčerpávají celoživotní úspory ekonomicky produktivním osobám, které nedisponují schopností (či ji v důsledku změny zdravotního stavu ztratily) prohlédnout manipulativní podvodné schéma s využitím prostředků elektronické komunikace. A to i proto, že podstatná část tohoto businessu s chudobou je založena na kapitálu, pocházejícím z Ruska, či zemí, se kterými je spojováno maskování ruského kapitálu. Není tedy vyloučeno, že Česká republika záměrně přehlíží celou větev hybridní války, která je neméně úspěšná, jako šíření dezinformací a rozklad důvěry ve veřejné instituce.

35. Zprostředkovatelé těchto úvěrů při sjednávání dalších a dalších úvěrů naopak trpí iluzí pomoci a oběti této lichvy pak trpí iluzí nejen právní, ale i morální povinnosti takové závazky dodržet. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů nemají být (viz např. § 80 až 82 zákona č. 257/2016 Sb.) finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, zcela zjevně však jejich odměna musí být závislá na tom, kolik úvěrů vyřídí (ostatně soud v minulosti několik zprostředkovatelů vyslýchal). Jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou či nulovou důvěru soudu v takové záznamy. Ze zákaznické karty nelze usuzovat na to, zda údaje odpovídají skutečnosti, neboť práci zprostředkovatelů těchto úvěrů jednoduše nelze důvěřovat a soud již mnohokrát vyslechl dlužníky, kteří spontánně uváděli i další skutečnosti, které zprostředkovatel ve snaze udat úvěr a získat provizi přeformuloval jinak či vůbec nezapsal, byť svědčily proti poskytnutí úvěru. Na exekuci se (dle dokazování v předchozích řízeních tohoto věřitele) výslovně neptá a po mnoha letech opakujících se nároků těchto věřitelů již soud nemohl dospět k jinému závěru, než že se těmto informacím v psané podobě vyhýbají záměrně. S ohledem na dosud projednaná řízení soud zcela postrádá důvěru v tvrzení, která nejsou prokazována, neboť se ukazuje, že poměry jsou často doslova naaranžovány tak, aby byl úvěr poskytnut, ačkoliv spotřebiteli i zprostředkovateli muselo být zřejmé, že by se tak stát nemělo. U výplatních pásek soud pravidelně shledává, že je předložena ta s mimořádnou odměnou, případně obsahující záznam o exekučních srážkách a tedy ve skutečnosti svědčící v neprospěch věřitele. V případě výpisů z účtu dlužníka jsou pravidelně ignorovány další úvěry, známky herní závislosti, pofidérní charakter příchozích plateb, hospodaření dalších osob skrze takový účet a podobně. Tak tomu bylo i v tomto případě, kde se žalobkyně částečným výpisem zjevně snažila zamaskovat, že žalovaná již byla obětí předchozích úvěrů s lichevními parametry a zjevně tedy jednala v tísni, vyvolané lichevními praktikami těchto subjektů a žalobkyně toho opět využila k vlastnímu lichevnímu schématu. V tomto případě se však spíše projevila jejich shovívavost k údajům, které byly klíčové, přesto však byly brány nekriticky. Ostatně žalovaný je právní laik a nemá povinnost sdělovat skutečnosti, na které se jej profesionální obchodník neptá (ačkoliv je soudem již několik let poučován, že se ptát musí). Předtištěná deklarace drobným písmem takovou povinnost nemůže nahradit a odpovědnost věřitele vyloučit. Realita bohužel ukazuje, že pro trestní stíhání spotřebitelů podpis na takové listině postačovat může.

36. V projednávané věci je navýšení jistiny tak vysoké (excesivní), že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Navíc pokud byla nebankovnímu věřiteli schválena metodika ze strany České národní banky, nestalo se tak pro poskytování úvěrů, které sama klasifikuje jako lichvu (https://www.cnb.cz/cs/casto-kladene-dotazy/Lichvarske-uroky). Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze prostředky elektronické komunikace na dálku doslova „naslepo“, případně k „nabírání“ žádostí využívá zprostředkovatele úvěru, kteří nejsou jeho zaměstnanci a kteří mají sami enormní finanční zájem na poskytnutí každého úvěru, totiž jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak lichvy dle § 1796 občanského zákoníku, resp. identicky definovaného trestného činu lichvy dle § 218 trestního zákoníku.

37. Tito nebankovní věřitelé mají v oblibě poučovat soud obsáhlými kompilacemi judikatury ohledně plnění povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ a rádi připomínají, že jim byla metodika zkoumání schválena ze strany ČNB a není na soudu, aby ji přezkoumával. Zcela však zapomínají, že se následně v řízeních domáhají plnění z úvěrových smluv, které svým příslušenstvím násobně (hrubě) přesahují hranice dobrých mravů a na takové úvěry nebyla žádná metodika schválena, resp. schválena být nemohla. Skutečné parametry úvěrů jsou tajeny (údaj o výši poplatku za odklad splatnosti se spotřebitel dozví jen skrze diskrétní webové rozhraní a údaj o jeho zaplacení je následně tajen v případě podané žaloby i před soudem), veřejné nabídky nejčastěji obsahují údaje o sazbách „od“, s jakými se ale soud v praxi vůbec nesetkává a projedná násobně vyšší. Standard zkoumání ve smyslu § 86 ZoSÚ by u takových úvěrů logicky měl být (pokud jej pro účel této argumentace soud navzdory absolutní neplatnosti takového úvěru připustí jako možný) násobně přísnější. Není překvapivé, že je tomu přesně naopak.

38. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, Solus, CEE), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI, SOLUS či CEE, s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků a co do šíře obsažených dat i své dostupnosti (pro institucionální věřitele) činí jakékoliv náhradní způsoby posuzování externích zdrojů financí/závazků v hospodaření dlužníka zjevně nedostatečnými. Tím spíše, pokud sama své úvěry do registru NRKI zadává, není tak žádný plausibilní důvod, aby jej sama nepoužívala k lustraci. Pokud však soud ze stovek obdobných osudů něco pochopil, pak že nejde o iniciativu dlužníků, ale důsledek obchodní politiky těchto společností, které spotřebitele různými kanály (sociální sítě, emaily, telefony) oslovují a své nabídky kombinují s upomínkami jiných úvěrů, které spotřebitel dostává, ať již od těch samých subjektů (byť v daný okamžik zastupovaných inkasními agenturami), či od obdobných predátorsky jednajících věřitelů, kteří o sobě navzájem z NRKI vědí. Tehdejší zprávy NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB), případně jejich různé kompilace, věřitel pravidelně nepředkládá, soud tak může čerpat pouze z aktuálních výpisů, když výpisy v tehdejší podobě nelze získat, neboť správci těchto registrů uchovávají údaje o skončených úvěrech jen po dobu 4 let – mnohdy se tak ztrácí údaje o předchozích predátorských úvěrech, které spotřebitel doplatil až čerpáním úvěrů následných, a obraz chronologie jednání spotřebitele je tak významně pokřiven. Již tedy samotné nepředložení tohoto výpisu je samo o sobě dostatečným důvodem k dovození nesplnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ, pokud lze o předchozí bezdlužnosti spotřebitele v daném řízení jinak pochybovat. Mnozí nebankovní věřitelé pak své predátorské závazky (jiné nebankovní úvěry soud neprojednává a obává se, že již z trhu prakticky vymizely) do NRKI vůbec nezadávají, i to by však mělo být věřiteli dobře známo a neměl by se spokojit jen s NRKI. Průměrný spotřebitel současně netuší, že by takové údaje měl soudu ku svému prospěchu sdělovat, předchozí úvěry považuje za definitivně uzavřené.

39. I aktuální výpisy ovšem stačily k usvědčení žalobkyně, že soudu tvrdí nepravdivé skutečnosti, neboť stav těchto databází znemožňoval zodpovědně poskytnout jakýkoliv další úvěr, který by nebyl konsolidačním (a s toliko přiměřeným navýšením, aby se nejednalo o pouhé „překoupení dlužníka“). V projednávané věci je finanční tíseň žalované již z registru NRKI (kam sama žalobkyně své úvěry zadává a má tak do ní zřejmě bezplatný přístup) tak očividná, že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Uvažovat však bylo lze o toliko konsolidačním úvěru s přiměřeným navýšením, což je typ úvěrů, které žalobkyně neposkytuje – naopak je ochotna exekuovat spotřebitele, kteří v před více než deseti lety načerpali plnění v řádu desítek tisíc, pro částky v řádu jednotek milionů (dokud tomu neučiní přítrž soudce exekučního soudu částečným či úplným zastavením takové exekuce). Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze prostředky elektronické komunikace na dálku doslova „naslepo“, případně k „nabírání“ žádostí využívá zprostředkovatele úvěru, kteří nejsou jeho zaměstnanci a kteří mají sami enormní finanční zájem na poskytnutí každého úvěru, totiž jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak lichvy dle § 1796 občanského zákoníku, resp. identicky definovaného trestného činu lichvy dle § 218 trestního zákoníku.

40. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko (schválené v případě nebankovních poskytovatelů Českou národní bankou), kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Úvěruschopnost nelze posuzovat dle vybraných dílčích ukazatelů, které nemohou postihnout všechny hlavní aspekty hospodaření dlužníka. Nelze tedy pominout jak otázku příjmů a jejich udržitelnosti, tak ani otázku reálných (mandatorních) výdajů na bydlení (které včetně služeb i v Ústeckém kraji běžně dosahují k částkám okolo 20 tis. Kč měsíčně), základní obživu a případné předchozí závazky. Samostatnou kapitolou tvoří přítomnost závazků od věřitelů, notoricky známých pro poskytování predátorských až lichevních úvěrů, což z perspektivy praxe senátu 20C zdejšího soudu jsou v současnosti prakticky všichni nebankovní věřitelé. Zcela nepochybně je překážkou pro kladný závěr o úvěruschopnosti kumulace takových úvěrů v krátkém časovém úseku, která již svědčí o zoufalém úsilí spotřebitele čelit splatnosti některého z předchozích lichevních úvěrů. Přesně tak tomu bylo u žalované nejpozději v roce 2017. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná, pokud v projednávaném případě generuje zcela zjevně nesprávný výstup, což nelze v individuální věci ospravedlnit statistickou spolehlivostí na velké množině úvěrových případů, neboť riziko ojedinělých selhání algoritmu zde tíží právě věřitele (coby jeho tvůrce), nikoliv spotřebitele. Ostatně postoj České národní banky vyplývá z nedávno publikovaného Dohledového sdělení č. 1/2026 ke zkušenostem získaným v oblasti posuzování úvěruschopnosti v rámci dohledové činnosti nad nebankovními poskytovateli spotřebitelského úvěru, včetně využití automatizovaných modelů, které konstatuje obsáhlý seznam nedostatků těchto metodik, resp. zásadních chyb při jejich nesprávném (automatizovaném) užívání. Dostupné zde: https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/vykon-dohledu/dohledova-uredni-sdeleni-a-benchmarky/. Povinnost zkoumat úvěruschopnost zcela jistě není konzumována existencí jakékoliv metodiky, ale až existencí a aplikaci metodiky adekvátní danému typu úvěrů a poměrům daného úvěrového případu. Stejně tak není rozhodné, zda jde o metodiku, kterou věřiteli schválila Česká národní banka. Česká národní banka však schvaluje metodiku pro úvěry, jejichž úrokovou sazbu zcela jistě neprezentoval věřitel v řádu tisíců RPSN. Pokud by však věřitel dle takové metodiky skutečně postupoval, případně by se nedomáhal lichevního příslušenství, pravděpodobně by obstála jakákoliv metodika, když nejčastějším problémem je právě jejich nedodržování. Nadto je soud toho názoru, že hradit úvěr s tak vysokým navýšením prakticky není ve schopnostech žádného spotřebitele s příjmem z pracovní činnosti, neboť úrok nad 60 % ročně je jednoduše absurdní a nelze jej saturovat z nekvalifikovaného zaměstnání. A ani by k tomu neměl být nucen kdokoliv jiný. Z četných řízení této žalobkyně vyplývá naopak obava soudu, že zkoumání úvěruschopnosti buď vůbec neprobíhá, nebo je (tak jako u většiny nebankovních věřitelů) ve skutečnosti využito proti samotnému spotřebiteli, který tak umožní věřiteli odhadnout, kolik mu poskytne (u jiných věřitelů případně dochází k navýšení úroku nad úroveň, kterou prezentují nasvých webových stránkách či v inzerci), kolik bude považovat na příslušenství, jak nastaví parametry prodlužování či kolikrát úvěr zopakuje, než jej zesplatní a citlivé údaje o spotřebiteli prodá k využití dalším společnostem. Aktivní nabídky úvěrů spotřebitelům těmito společnostmi jsou běžné a kumulace některých skupin věřitelů u jednoho spotřebitele (dle stovek výpisů NRKI, které prošly senátem 20C) jsou více než nápadné a jako výsledek pouhé náhody statisticky krajně nepravděpodobné. Z tisíců českých spotřebitelů bez kriminální minulosti se nestávají odsouzení pachatelé úvěrových podvodů spontánně. Nadto tyto společnosti již namísto čistě písemné formy používají „chráněné webové prostředí“ či telefonické dohodnutí dalších úkonů, kde je se spotřebitelem pracováno individuálně a diskrétně, aniž by takové informace byly posléze zpětně dostupné jak spotřebiteli, tak finančnímu arbitrovi či soudu.

41. V případě žalované však byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, čemuž žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila stav předchozích úvěrů (které žalovaní v zákaznických kartách samozřejmě nepravdivě neuvádí, soud se však obává, že jsou k tomu zprostředkovateli naváděni, aby poskytnutí úvěru nemařili – jak je soudu notoricky známo z desítek předchozích obdobných řízení). A současně když prokazatelně dostupné údaje, znemožňující dovodit bonitu žalované pro jakýkoliv úvěr, vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle expertního algoritmu).

42. Nutno dodat, že zkoumání úvěruschopnosti je odlišné pro úvěr s legitimním navýšením a legitimními podmínkami, a jiné pro lichevní úvěry (nejen) této věřitelky. V zásadě lze uvažovat o přípustnosti konsolidačního úvěru, který má problém (jakmile si spotřebitel uvědomí, že s každým dalším úvěrem od těchto subjektů pouze akceleruje svůj pád do ekonomické katastrofy a činí svou situaci nezvladatelnou i po stránce administrace dluhu/právní pomoci) exekucí pomoci řešit, vylučuje však poskytnutí úvěru s relativně vysokým navýšením, který nesolventnost dlužníka jen dále prohloubí. Žalobkyně rozhodně není věřitelem, který by měl být považován za schopného konsolidace, neboť reálná úroková sazba (kterou je nutno vztahovat ke skutečně poskytnuté jistině) je sama za hranicí absolutní neplatnosti, neboť sazba úvěru na spotřebu (když tento úvěr ani není úvěrem na spotřebu a měl by mít sazbu ještě nižší) činila dle databáze ARAD okolo 10 % p. a. (je dlouhodobě proměnlivá v řádu procent okolo této výše) a přípustný je nejvýše její trojnásobek (viz. letité a stále hojně odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Oblíbenou taktikou těchto věřitelů v poslední době je pak imitovat poskytování revolvingového úvěru, kde je referenční sazba vyšší.

43. S ohledem na výši celkem splatných částek (s ohledem na značné navýšení jistin nelze vycházet z jistin, ale až z částek, které má dlužník reálně uhradit) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být extrémně pečlivé a to již proto, že žalovaná již měla předchozí úvěr s lichevními parametry od žalobkyně a současně i další podobné úvěry od jiných věřitelů. Žalobkyně si toho byla vědoma (tvrdí lustraci NRKI a nahlížení na účet žalované) a úvěr tedy měla odmítnout. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalované zkoumala řádně, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla zcela zjevně k nesprávnému závěru. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů nemají být (viz např. § 80 až 82 zákona č. 257/2016 Sb.) finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, zcela zjevně však jejich odměna musí být závislá na tom, kolik úvěrů vyřídí (ostatně soud v minulosti několik zprostředkovatelů vyslýchal). Jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. V tomto případě se však spíše projevila jejich shovívavost k údajům, které byly klíčové, přesto však byly brány nekriticky. Soud tak již ex post nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost neurčitých tvrzení, ani zhodnotit jejich obsahový význam. Nebylo tak možno nijak přezkoumat deklarované životní náklady žalované, které jsou nápadně nízké. Již tato samotná okolnost (další) úvěruschopnost (resp. potenciál k výdělku věřitele na osobě dlužníka) prakticky vylučuje, přinejdmenším je sama o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy k aplikaci dispozice § 86 ZoSÚ (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel postupoval obezřetně, zápůjčky by na základě údajů v tomto rozsahu (tedy bez dalšího upřesnění) nemohl poskytnout. Dle závěru soudu je tedy poskytnutí zápůjčky/úvěru ve smyslu citovaného ustanovení ZoSÚ již proto nedbalé a má za následek (absolutní) neplatnost celého závazku bez dalšího. Tím je dána i neplatnost případného adhezního závazku ze smlouvy o pojištění/asistenčních službách, která představuje tzv. závislou smlouvu (§ 1727 o. z.) a stíhá ji stejný právní osud.

44. Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 21. dubna 2016 (C-377/14) ve věci jméno FO a jméno FO proti právnická osoba., platí (3. výrok), že článek 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48/ES, jakož i bod I přílohy I této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Předchozí úvěry od žalobkyně soud zde nezjistil (a žalovaná nic netvrdila), jinak by předchozí lichevní zisky zohlednil a započítal. Soud se necítí být vázán vymezením předmětu řízení tímto absolutně neplatným právním jednáním, které považuje za pouhou iteraci lichevního schématu. Pro účel § 87 ZoSÚ proto přihlíží ke všem okolnostem, z nichž lze reálné obohacení spotřebitele vyčíslit. Zde však byla otázka předchozích úvěrů již vyřešena (jen částečnou úhradou v oddlužení a zpětvzetím). Ani to však nevylučuje, že se žalobkyně pokusí toto plnění vylákat v budoucnu novým návrhem, neboť zastavení nezakládá překážku věci rozhodnuté. Tato žalobkyně přitom neváhá uplatňovat následně po spotřebitelích smluvní pokutu poté, co již vylákala lichevní příslušenství první žalobou.

45. V této souvislosti lze zmínit skutkovou podstatu § 248 odst. 2 třetí alinea trestního zákoníku: kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost osob oprávněných k podnikání na finančním trhu, činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, penzijního připojištění a pojišťovnictví, obhospodařování a administraci investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Je s podivem, jak laxně může postupovat společnost, která je podnikatelsky zaměřena právě na poskytování spotřebitelských úvěrů s vědomím, že se nepohybuje v prostředí, které by nebylo svázáno právními povinnostmi a omezeními, které nejsou vyčerpány dohledem a možnostmi České národní banky ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Jelikož však takto ukládané pokuty mohou dosáhnout nejvýše 20 000 000 Kč, obrat věřitele je zjevně řádově větší, jen stěží může taková sankce - nadto v řízení trvajícím několik let a zahajovaném jen výjimečně – přimět věřitele ke změně strategie podnikání. Je zřejmé, že na neúvěruschopnost klienta obchodní model věřitele přímo sází, když míní těžit právě z toho, že dlužník nebude schopen vrátit jistinu ve sjednané splatnosti i za cenu horentního poplatku, který je dle svého obsahu úrokem, dosahuje nemorální výše a přesto umožňuje žalobkyni podávat žaloby, které v aktuální soudní praxi (zjednodušeně řečeno) nepředstavují extrém. Že takové pohledávky v průmyslovém měřítku vymáhá advokát, naplňuje soud doslova morální deziluzí.

46. Soud se tak již nemusel zabývat případnou neplatností jednotlivých ujednání smlouvy. V této souvislosti je neustále třeba odkazovat na rozsudek SDEU ze dne 27. 6. 2000, (C-240/98 a C-244/98) ve věci jméno FO v němž byla analogická otázka vyřešena se závěrem, že ochrana poskytovaná Směrnicí Rady č. 93/13/EHS spotřebitelům vyžaduje, aby mohl vnitrostátní soud přezkoumat z moci úřední, zda je podmínka obsažená ve smlouvě, kterou přezkoumává, nepřiměřená. Uvedený závěr je přitom součástí ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 79/2013 – dále jen „R 79/2013“). Zde je nepřiměřeným ujednáním již samotné „přeúvěrovávání“, které slouží pouze k zafixování výnosu lichvy a prodloužení exploatace spotřebitele, jehož právní poměry se s každou další smlouvou nijak nezlepšují. Systém ochrany zavedený směrnicí č. 93/13/EHS vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudek ve věci jméno FO Anonymizováno, bod 25, a rozsudek ze dne 26. 10. 2006, Anonymizováno-168/05). Článek 6 odst. 1 směrnice č. 93/13/EHS musí být vykládán v tom smyslu, že spotřebitel není zneužívající smluvní klauzulí vázán a že v tomto ohledu není nezbytné, aby tuto klauzuli nejprve úspěšně napadl. Vnitrostátní soud má povinnost posoudit z úřední povinnosti zneužívající charakter smluvní klauzule, pokud má k dispozici informace o právním a skutkovém stavu, které jsou pro tyto účely nezbytné. Považuje-li takovouto smluvní klauzuli za zneužívající, zdrží se jejího použití, vyjma případu, kdy s tím spotřebitel nesouhlasí (rozsudek SDEU ze dne 4. 6. 2009 ve věci jméno FO Zdejší soud se s nejrůznějšími lichevními schématy těchto nebankovních věřitelů již seznámil velmi obšírně. Taková znalost soudu odpovídá § 121 o. s. ř. a není třeba ji (přinejmenším žalobkyni) dokazovat. Ostatně ani Index odpovědného úvěrování Člověka v tísni neposkytuje spotřebitelům tu nejzásadnější informaci – většina jím hodnocených úvěrových produktů je postavena na absolutně neplatných ujednáních. Obdobně působí nejednotnost rozhodování českých soudů či absurdní míra anonymizace ve zveřejňovaných soudních rozhodnutích, znemožňujících spotřebitelům a právnickým osobám zřízeným pro hájení práv spotřebitele se v rozhodovací činnosti soudů zorientovat (bez elitářského právního vzdělání a potřebné odborné praxe). Věřitelé pak mohou libovolně disponovat stovkami vyhovujících rozhodnutí, zatajovat ta opačná a znemožnit spotřebitelům a dokonce i odborné veřejnosti posoudit, které jsou argumentačně plausibilnější a které odpovídají přísné judikatuře vyšších soudů.

47. V daném případě tak byla jistina zbylého (chronologicky druhého) úvěru deklarovanými absencí úhrad nedotčena (a to včetně insolvenčního řízení, kde rovněž nebyla překročena míra uspokojení jistiny, aby soud musel k těmto souvislostem v rámci ochrany spotřebitele před lichevními praktikami přihlížet), přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední ZoSÚ nárok na 12 000 Kč.

48. S odkazem na § 1970 tamtéž by tomu měla odpovídat i snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení, toto ustanovení nicméně stanovuje: ledaže dlužník není za prodlení odpovědný a současně, že na úrok má nárok jen věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti. Nesplnění jednotlivých zákonných povinností na straně věřitele je již podrobně odůvodněno výše. S přihlédnutím k § 87 ZoSÚ a stav závazků žalované soud navíc dospěl k závěru, že u žalované prakticky nelze dospět k závěru, že by byla zodpovědná za prodlení, přinejmenším nikoliv výlučně a primární zavinění prodlení leží na věřiteli, který se finanční tísně pokusil využít poskytnutím úvěru s lichevními parametry. Přiznání nároku na úrok z prodlení by bylo zcela nepatřičnou odměnou pro věřitele, který přitom činil vše proto, aby se spotřebitel do prodlení dostal (resp. zde si byl vědom, že v něm byl již předtím, než poskytl první úvěr) a mohl tak být doslova spoután lichevním schématem k dlouhodobé exploataci. Představa, že všichni spotřebitelé vždy chtějí sjednávat následné lichevní úvěry, když přitom tato plnění odevzdávají jiným věřitelům, je nepoučená až naivní. Rovněž ustanovení § 87 tamtéž umožňuje i zamítnutí nároku v případě, kdy ještě spotřebitel není schopen jej splácet, tím spíše lze nepřiznat samotný úrok z prodlení. Rovněž v souladu s důvody rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. spisová značka (následované např. ve sp. zn. spisová značka) obecně není dán důvod pro přiznání úroku z prodlení dříve, než když dlužník neplní ani splátky jistiny, přiznané soudem po zkonstatování dopadu § 87 ZoSÚ. Žalovaná je předlužena a pokud bude schopna splácet jistinu, není již schopna generovat věřiteli jakýkoliv zisk, který by úrok z prodlení rovněž přinášel (neboť násobně převyšuje míru bazální inflace). Věřitel poskytoval prostředky masivně předlužené oběti úvěrů s lichevními parametry a ta tak není v prodlení ani v případě, že je povinna postupně jistinu dle svých možností vracet. Proto soud úrok z prodlení nepřiznává vůbec.

49. Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý IV. výrok shora).

50. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. („Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“), neboť se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaná má dvě vyživovací povinnosti a zdejší soud vůči žalovanému povolil v letech 2025 a 2026 již dvě exekuce a další řízení budou nepochybně následovat. V prvé řadě je třeba připomenout, jak zásadní součást soudní ochrany spotřebitele je určení lhůty k plnění u nároků z absolutně neplatných úvěrů, nota bene s lichevními parametry. I případné úsilí dlužníka o řešení své situace je nezměrně náročná a vyčerpávající agenda a promeškání byť jen jediného nároku a uložení povinnosti k plnění do tří dnů prakticky sabotuje veškeré ostatní úsilí o předejití následkům exekučního inhibitoria, znemožňujícího plnění ostatních splátkových kalendářů. Režim splátek také v situaci předlužení umožní umořování závazku z nezabavitelných částek, aniž by nutně docházelo ke krácení věřitelů se staršími splatnými pohledávkami. Spotřebitel je v důsledku nikoliv řádného zkoumání úvěruschopnosti ze strany profesionálního věřitele poškozen (bylo mu odepřeno řádné posouzení jeho úvěruschopnosti, představující samostatnou informační hodnotu). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného dvouletý splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (která může pohledávku podstatně navýšit o náklady exekuce - hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem a postupy tohoto věřitele jsou jedny z nejméně ohleduplných (k právům osob). Žalovaná zjevně však své závazky hradit v předchozí době zkoušela, nelze se však divit, že pokud stát svou nečinností, nepochopením mnohem slabšího postavení spotřebitele či nepochopením historické nevyhnutelnosti lichvy v prostředí nedostatečné regulace (možnost pokut od České národní banky je omezena částkou 20 mil. Kč a k odnětí licence dochází jen mimořádně) či nedostatečného dohledu nad existující regulací dopouští podnikání s lichevními parametry, že toho nebyla schopna. I přes relativní procesní pasivitu lze drtivé většině dlužníků nepochybně vyčíst (což zdejší odvolací soud dělá ve vztahu k uplatnění spotřebitelských práv zcela pravidelně), že za ně iniciativu v rámci spotřebitelské ochrany musí vykonávat soud, na straně druhé pokud stát svou nečinností či nepochopením mnohem slabšího postavení spotřebitele a historické nevyhnutelnosti lichvy v prostředí nedostatečné regulace či nedostatečného dohledu nad existující regulací (možnost pokut od Česká národní banky je omezena částkou 20 mil. Kč a k odnětí licence dochází jen mimořádně) dopouští podnikání s lichevními parametry, nelze se rezignaci žalovaných příliš divit. Ostatně věřitel, prezentující se jako dozorovaný ze strany České národní banky, s řádnou licenci k poskytování spotřebitelských úvěrů a schválenou metodikou posuzování úvěruschopnosti, měl povinnost je informovat, že nejsou úvěruschopní, a místo toho jim nezřízeně poskytoval vyšší a vyšší částky. Ani se příliš nelze divit rezignaci žalovaných pokračovat ve splácení těchto závazků, jakmile si uvědomí jejich nesplnitelné parametry a skutečnost, že stát takové podnikání v průmyslovém měřítku umožňuje. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což však výše soudem určené splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

51. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. (v části zastavené pro zpětvzetí bez uvedení důvodu, čímž zavinila zastavení řízení – a nemožnost soudu dovodit, že i takový úvěr byl absolutně neplatný) měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly (emailové podání není řádnou formou procesní komunikace), není žalobkyně povinna dle V. výroku hradit žalované ničeho. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.