120 C 26/2020
č. j. 120 C 26/2020-44
V PLATNOSTICitované zákony (9)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 157 § 160 § 202
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 7
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 6 § 2247
- Zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, 67/2013 Sb. — § 7
Plný text
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím,
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného vyúčtování za rok 2018, splatného [datum], ve vztahu k pronajatému bytu [číslo] na adrese [adresa].
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, k návrhu se nevyjádřila.
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 3 žalobkyně prokázala své vlastnické právo k pozemku, na kterém dům stojí, a ve kterém byl sjednán nájem. Nájemní smlouvou č. l. 7 a dvěma dodatky bylo prokázáno, v průběhu prvních tří měsíců roku 2018 měla žalovaná shora uvedený byt pronajatý k bydlení a měla povinnost hradit zálohy na služby dle evidenčního listu, a to v rozsahu smluvně podrobně vyjmenovaných služeb. Vyúčtováním za období [datum] do [datum], datovaným [datum], bylo prokázáno, že žalované vznikl na službách přeplatek [částka], dále měla složenou jistotu [částka], ve výši [částka] jí však byla započtena pohledávka za náklady na opravy po odstěhování, ve výsledku jí tak vznikla pohledávka právě ve výši [částka]. Právní zástupkyně žalobkyně doložila dopisem (č. l. 12) vypracování i zaslání (č. l. 13) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované ([ulice a číslo] v [obec], která sice není obsažena v předložených důkazech, avšak odpovídá tehdejšímu trvalému bydlišti žalované dle registru obyvatel – č. l. 17).
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 2247 odst. 1 až 3 občanského zákoníku platí, že (1) strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. (2) Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. (3) Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná má povinnost k úhradě vyúčtování služeb za rok 2018. [jméno] uvedené služby (až na marginální položku„ ostatní“) odpovídají ujednání nájemní smlouvy, přednost tak má smluvní úprava. Stejně tak údaj o výši jistoty [částka] odpovídá obsahu nájemní smlouvy. Položka„ náklady na opravy po odstěhování“ ve výši [částka] nebyla v řízení blíže objasňována. Je zřejmé, že takové tvrzení může hypoteticky zahrnout obsáhlou materii k dokazování (zejm. povaha škod, původce těchto škod, výše škod, příčinná souvislost mezi jednáním původce a vznikem škod v právě takové výši). Jelikož však žalovaná v řízení zůstala zcela pasivní, nebyl žádný procesní důvod toto tvrzení v podobě dílčí položky blíže objasňovat, ostatně soud by mohl stejně tak zpochybňovat i jakoukoliv jinou položku rozúčtování, neboť ani ty nejsou triviální a jsou navázány na dílčí podklady a vyúčtování. Soud tak mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu, s odkazem na § 1970 tamtéž pak mohl přiznat i úrok z prodlení, když počátek prodlení odpovídá splatnosti dle vyúčtování a sazba úroku z prodlení (soudem doplněná) odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. Podle § 7 odst. 1 a 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, platí, že (1) není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. (3) Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.
7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, vyúčtování bylo zpracováno se značným zpožděním pod [datum], do kdy mělo být zpracováno, a teprve nedávno skončil dlouhodobý nouzový stav. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně ještě více.
8. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznával k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Současně však soud nemohl odhlédnout od skutečnosti, že v řízení sp. zn. 120 C 29/2019 byl mezi týmiž účastníky podán u zdejšího soudu dne [datum] návrh, kterým se žalobkyně domáhala plateb v souvislosti se shodným nájemním vztahem. Přitom s odkazem na § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., již v době podání návrhu mělo být vyúčtování, které je předmětem tohoto řízení, předloženo žalované – konkrétně do [datum]. Podle § 6 odst. 2 občanského zákoníku platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Účelnost nákladů řízení je přitom nutno posuzovat nejen ve vztahu k právnímu zástupci, ale taktéž k osobě žalobkyně, která si takové služby sjednává. Pokud žalobkyně porušila svou právní povinnost dle citovaného ustanovení a jen v důsledku toho neuplatnila nárok v době, kdy proti téže žalované již uplatňovala jiné nároky, nelze náklady takového dodatečného řízení považovat za účelné – s jedinou výjimkou – navýšení soudního poplatku. V řízení sp. zn. 120 C 29/2019 činil předmět řízení [částka], soudní poplatek tak činil [částka]. Pokud by se žalobkyně domáhala i [částka], činil by soudní poplatek [částka]. Soud tak přiznal právě [částka].
9. Úkony právní služby však za účelné soud považovat nemohl, neboť mohly být vynaloženy již dříve. Jelikož v řízení sp. zn. 120 C 29/2019 bylo rozhodnuto o nákladech řízení dle § 7 advokátního tarifu (a bylo přiznáno [částka] vč. soudního poplatku), zatímco v předmětném řízení by soud aplikoval § 14b advokátního tarifu o snížené odměně, bylo již přiznáno více, než o kolik by se náhrada za úkony právní služby navýšila při aplikaci § 14b (resp. dle tohoto ustanovení by se odměna nenavyšovala vůbec a činila by shodných [částka] za jeden úkon právní služby bez daně z přidané hodnoty). Proto soud navýšení nemohl přiznat za jinou položkou, než za soudní poplatek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.