120 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení dále částku [částka], a to vše do 35 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Teplicích na soudním poplatku za řízení [částka], a to do 56 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení shora uvedeného plnění z titulu uznání žalovaného vinným ze spáchání přestupku dne [datum] proti občanskému soužití rozhodnutím [územní celek] dle sdělení ze dne 3. 12. 2019 pod sp. zn. [číslo] [spisová značka], kdy fyzicky napadl poškozeného [jméno] [příjmení], způsobil mu zranění a žalobkyni vznikly s jeho následným ošetřením náklady zdravotní péče ve výši [částka].

3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl soud plně vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, žalobu dle doručenky převzal na adrese trvalého pobytu do vlastních rukou dne 28. 4. 202, nevyjádřil se však.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Sdělením Města Bílina ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný byl uznán vinným přestupkem. Z popisu skutku však nebylo možno dovodit přesnou právní kvalifikaci („ z nedbalosti fyzicky napadl“), soud si proto vyžádal rozhodnutí a obdržel pokutový blok č. l. 26, oznámení přestupku č. l. 27, záznam o podání vysvětlení č. l. 28 a záznam o uložení příkazového bloku č. l. 29, dle kterého žalovaný spáchal přestupek dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., když úmyslně fyzicky ublížil na zdraví poškozenému tak, že jej několika údery do obličeje zranil (otok, krvácení do nosu) a poškozený byl převezen a ošetřen v [nemocnice]. Údaj o nedbalostním jednání zřejmě pochází ze způsobu vyplnění pokutového bloku, kde byla vyznačena nedbalost, což však soud považuje za zjevnou písařskou chybu z nepozornosti. Výpisem poskytnuté lékařské péče č. l. 3 bylo prokázáno, že dne [datum] bylo na ošetření poškozeného vynaloženo [částka]. Žalobkyně doložila dopisem (č. l. 5) vypracování i zaslání (č. l. 6) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (na tehdejší adresu trvalého pobytu [ulice a číslo] v [obec]).

5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, platí, že příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud shledal, že nároku lze vyhovět. Přitom podle § 135 odst. 1 o. s. ř. platí, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Ačkoliv není vyloučeno, že řízení by mohlo skončit odlišným výsledkem, pokud by žalovaný v řízení vystupoval aktivně a soudu by skutek (z hlediska účasti poškozeného na konfliktním ději) blíže objasnil, stav dokazování neumožňuje v aktuální podobě učinit závěr o podstatné míře spoluúčasti poškozeného na fyzické konfrontaci, jejíž konkrétnější průběh nevyplynul ani z pokutového bloku, oznámení přestupku, záznamu o podání vysvětlení ani záznamu o uložení příkazového bloku. Přitom podle § 2118 občanského zákoníku platí, že vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Soudu však není známo, za jakých okolností a subjektivních pohnutek poškozený vyšel ven z hospodského zařízení za žalovaným a jak fyzický konflikt probíhal před tím, než došlo k ranivým výpadům od žalovaného. Soud tedy mohl skutek a následky pro nárok na náhradu škody z něj plynoucí posoudit dle skutečného průběhu jednání žalovaného a poškozeného (či případného třetího aktéra, který je zmíněn jen v podání vysvětlení žalovaným. Lze tedy uzavřít, že žalovaný svou procesní pasivitou promeškal příležitost ovlivnit ve svůj prospěch výsledek tohoto řízení. Zároveň soud přiznal nárok i na úrok z prodlení a to s odkazem na § 1970 o. z., když počátek prodlení vychází ze splatnosti dle předžalobní výzvy a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková částka těchto nákladů pak sestává z náhrady za předžalobní výzvu a žalobu, které vypracovala a podala sama žalobkyně, i jí přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. S ohledem na převažující předmět činnosti žalobkyně soud tento nárok považuje za činnost, která odpovídá formulářovým návrhům, neboť by pro ni měl přestavovat rutinní činnost, na čemž ničeho nemění ani skutečnost, že žalobkyně nepoužívá formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Od soudního poplatku byla žalobkyně osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb.

7. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soud uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek v té výši, v jaké by jej z návrhu hradila žalobkyně, pokud by nebyla od jeho placení osvobozena. Soudní poplatek tedy žalovaný nebude hradit žalobkyni (spolu s ostatními plněními), ale přímo státu (který jej případně bude i vymáhat, bude-li to nezbytné). Podle § 13 odst. 2 tamtéž platí, že při správě placení poplatků se postupuje podle daňového řádu, pokud nestanoví tento zákon jinak. Dle daňového řádu tak bude probíhat i případné vymáhání této platební povinnosti.

8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. neboť vzhledem k poměrům žalovaného (který jen za rok 2021 čelí čtyřem exekucím pro jistiny v řádech jednotek tisíc Kč) se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně ani soud zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhli, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl dvousplátkový splátkový kalendář, resp. ohledně nákladového výroku se fakticky jedná o„ nultou“ splátku, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce či daňové exekuce (II. výrok), když exekuce pro povinnost dle I. výroku pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje – pokud by žalovaný pracoval a jeho příjem sebeméně převyšoval minimální mzdu pro 40 hodinový týdenní pracovní úvazek), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku). Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaný nalezne v již dříve doručované předžalobní výzvě č. l. 5 (č. ú. [bankovní účet], [variabilní symbol], soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku).