120 C 30/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem tamtéž proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 evidenčně Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno pro zaplacení 83 450 Kč s příslušenstvím a 12 304,40 Kč,

I. Co do částky , částka, s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a úroku 29,72 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částek , částka, s úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, části úroku z prodlení v sazbě 3,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, , částka, , úroku 35 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úroku v sazbě 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na poměrné náhradě nákladů řízení , částka, , a to do 14 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobou, podanou u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , dle které žalovanému poskytla , částka, a žalovaný měl uhradit 42 měsíčních splátek po , částka, a celkem tedy , částka, při úroku 64,71 % ročně a RPSN 87,81 %. Uvedla, že žalovaný uhradil pouze některé splátky (v součtu se jedná o , částka, ). Domáhala se tak , částka, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši a dále v sazbě 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty , částka, , úroku 64,72 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, (, částka, , a dále již jen v sazbě 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení (až do dosažení , částka, ). Podáním ze dne , datum, (k výzvě soudu, který žalobkyni upozornil na zjevný rozpor žalobního požadavku s dobrými mravy) vzala žalobu částečně zpět jak v rozsahu I. výroku shora, když nadále se domáhala jen 35 % ročně (coby trojnásobku sazby dle databáze ARAD). Doplnila vyjádření k povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před jeho poskytnutím, uvedla, že zjistila příjmy a výdaje žalovaného, zajistila si od něj podklady, ověřila databáze SOLUS a NRKI a provedla scoring klienta a zjistila že má dostatek volných zdrojů ke splácení. Má mimo mnohé jiné za to, že pokud jí klient něčeho zatajil, nemůže z takového porušení své povinnosti uvádět pravdivé údaje těžit. Spoléhala tak na údaje dle zákaznické karty a uvedla, že po věřiteli nelze požadovat absolutní míru obezřetnosti, ale pouze přiměřené úsilí.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, žalovaný převzal předvolání do vlastních rukou dne , datum, a k jednání se dostavil. Řízení bylo od prosince 2022 do ledna 2024 přerušeno v důsledku podaného návrhu žalovaného na oddlužení. Žalovaný pouze uvedl, že úvěr sjednával, již si nevybaví za jakých okolností, ale údaj o nákladech na dítě či na bydlení v takové výši nesdělil. Tehdy podnikal, má středoškolské vzdělání s maturitou, u rodičů nebydlel, ale bydlel s přítelkyní a přispíval jí na nájem. Aktuálně je zaměstnán, má z exekucí srážky ze mzdy, zbývá mu asi 19 tis. Kč měsíčně a dalších splátek již není schopen, nejvýše , částka, měsíčně.

3. Pokud se týká částečného zpětvzetí žaloby, platí podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud v důsledku zpětvzetí takové části žaloby, včetně výslovné žádosti o zastavení řízení, I. výrokem tohoto rozsudku vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Žalovaný proti zpětvzetí při jednání neprotestoval, byť soud mohl řízení částečně zastavit i před prvním jednáním, s ohledem na stav NRKI by to však nákladovou bilanci neovlivnilo.

4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům:

5. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru, bylo zjištěno následující. Význam č. l. 10 zůstal soudu utajen, neobjasnil jej ani právní zástupce žalobkyně. Žalobkyně prokázala výpisem č. l. 7, že je od května 2018 oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry a její činnost tak podléhá dohledu České národní banky. Výpisem z registru SOLUS (č. l. 11) soud zjistil, že žalobkyně tvrdí, že dne , datum, nahlédla do registru SOLUS a nezjistila žádný zájmový údaj.

6. Vyhodnocením č. l. 12 žalobkyně prokázala, že provedla scoring klienta s výsledkem CBS 239 bodů. Soud přitom pravidelně tuto listinu od žalobkyně v obdobných řízeních dostává s číselným skóre klienta, způsob výpočtu této hodnoty není soudu nikdy objasňován. Hodnocením klienta č. l. 13 bylo prokázáno, že žalovaný žádal o úvěr , částka, , deklaroval pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši , částka, u sebe samého od srpna 2019 na dobu neurčitou, žádný další příjem v domácnosti, výdaje v rozsahu životního minima , částka, , jednu vyživovací povinnost s náklady , částka, , žádné splátky z jakéhokoliv finančního závazku, náklady bydlení , částka, u rodičů, náklady dopravy, kurzů, zálib apod. ve výši , částka, . Deklaroval, že je vyučen, dokument podepsal biometricky ve 10:51:59 hodin, tedy 2 vteřiny po podpisu smlouvy. Byl připojen obsáhlý informační leták č. l.

14. Bylo doloženo prohlášení klienta, biometricky podepsané v 10:51:53, tedy pouhé 4 vteřiny před podpisem smlouvy. Způsob podepisování má vysvětlovat text na č. l. 22, ten však soudu neobjasňuje, zda se jedná o jediný podpis a proč jsou uvedeny různé časy, či o podpisů více, nicméně jak je něco takového realizovatelné v průběhu 6 sekund.

7. Návrhem úvěrové smlouvy č. l. 19 a dodatkem č. l. 17, které oba žalovaný biometricky podepsal ve 12:51:57, bylo prokázáno, že účastníci usilovali o sjednání úvěrové smlouvy, dle které má být žalovanému poskytnuto , částka, a žalovaný má ve 42 měsíčních splátkách uhradit , částka, , což odpovídá úrokové sazbě 64,71 % ročně (RPSN 87,81 %). Další ujednání, včetně ujednání smluvních pokut, zůstala pro výsledek řízení bez významu. Význam dodatku není soudu zřejmý, zjevně však rozšiřuje objem textu, se kterým by měl být spotřebitel seznámen, aniž by mu byl předložen v písemné podobě. Byla předložena kopie občanského průkazu žalovaného (č. l. 8 a 9). Oznámením č. l. 26 ze dne , datum, bylo prokázáno schválení žádosti o úvěr a zaslání smlouvy s dodatkem v písemné podobě, doručenkou č. l. 27 i její doručení žalovanému. Přílohu tvoří rozpis splátek (č. l. 28). Dokladem č. l. 23 bylo prokázáno vyplacení , částka, na účet, tel. číslo, /0600 dne , datum, .

8. Výpisem k úvěru č. l. 29 bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem , částka, . Dopisem č. l. 30, 31 a 32 bylo prokázáno upomínání v březnu až červnu 2022. Dopisem č. l. 33 bylo prokázáno upomínání dne , datum, se zesplatněním celého úvěru. Žalobkyně doložila dopisem (č. l. 34) vypracování i zaslání (č. l. 35) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.

9. Soud si vyžádal aktuální výpis NRKI. Žalobkyně deklarovala, že zkoumala obsah NRKI, nepředložila však více, než své interní potvrzení. Z aktuálního výpisu NRKI vyplývá, že žalovaný čerpal dne , datum, kreditní úvěr od , právnická osoba, ., s rámcem , částka, , který v říjnu 2021 přečerpal a byl již ve třech měsících v předchozí době v prodlení se splátkami. Dále čerpal již dne , datum, úvěr od , právnická osoba, , s jistinou , částka, , splátkami , částka, měsíčně a v květnu 2021 jej předčasně doplatil. Dále čerpal již dne , datum, úvěr od , právnická osoba, , s jistinou , částka, , splátkami , částka, měsíčně a v srpnu 2021 jej předčasně doplatil. Dále čerpal dne , datum, úvěr od , právnická osoba, ., s rámcem , částka, , který v říjnu 2021 přečerpal a byl již ve třech měsících v předchozí době v prodlení se splátkami. Dále čerpal dne , datum, úvěr od , právnická osoba, , s jistinou , částka, , splátkami , částka, měsíčně, v říjnu 2021 byl celý měsíc v prodlení a úvěr zůstal nesplacen. Dále čerpal dne , datum, úvěr od , právnická osoba, , s jistinou , částka, , splátkami , částka, měsíčně, v říjnu 2021 byl 19 dní v prodlení a úvěr zůstal nesplacen. To výsledek řízení determinovalo.

10. Výpis z BRKI byl proto již nadbytečný. Více informací nepřinesl ani o dva roky starší výpis NRKI, zajištěný policejním orgánem ve sp. zn. , spisová značka, . Z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 46) nevyplývá exekuční řízení před rokem 2022 s výjimkou jednoho případu v roce 2012. V roce 2022 je zde uvedeno 7 exekucí.

11. Žalobkyně se soudu opominula zmínit, že již v únoru 2022 (č. l. 185 , podezřelý výraz, spisu) se vyjadřovala k jednání žalovaného na žádost orgánů činných v , podezřelý výraz, řízení. Žalovaný byl , podezřelý výraz, příkazem zdejšího soudu číslo jednací , spisová značka, ze dne , datum, uznán vinným ze dvou přečinů úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1 a 4 , podezřelý výraz, zákoníku šesti skutky, a to sjednáním úvěru s ČSOB, a. s., dne , datum, , s , právnická osoba, ., dne , datum, , s , právnická osoba, , dne , datum, a , datum, , dále se žalobkyní a nakonec samostatně opět s ČSOB, a. s., dne , datum, , což soud souběžně projednává ve sp. zn. , spisová značka, . Projednávaný úvěr tak současně je výsledkem , podezřelý výraz, činu žalovaného, který měl nepravdivě uvést, že nemá jiné úvěrové závazky.

12. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad až , částka, ) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu a z listiny od žalobkyně č l. 29, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo žalovaného.

13. Pomine-li soud, že sjednáním úvěru se žalovaný dopustil , podezřelý výraz, činu (soud je v tomto řízení výsledkem , podezřelý výraz, řízení vázán, ačkoliv z žádosti zjevně vyplývá, že údaje do ní zapisoval zaměstnanec žalobkyně a zapsal i mnohé další nepravdivé skutečnosti, k čemuž byl motivován snahou zakrýt absenci bonity žalovaného), pak dále podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

14. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Žalobkyně cituje pouze vybrané judikáty, které její argumentaci konvenují, pomíjí však zcela zásadní judikaturu, která ve stále větší míře začíná její podnikatelské aktivity brzdit a dokonce revidovat, zejména letité exekuce, v nichž na základě vadných exekučních titulů vymáhá od dlužníků stovky tisíc Kč na základě mnohonásobně nižší původní jistiny. Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Ostatně ani soudy na nižších stupních se dosud plošně neshodly, zda úrok např. 70 % ročně z běžného úvěru lze či nelze považovat za absolutně neplatný – tím méně informací pak mají aktéři ekonomiky, neřkuli spotřebitel. Žalobkyně je však informována dostatečně, neboť již tímto způsobem podnikání na českém trhu třetí dekádu (a dle vlastní výroční zprávy od roku 2014 v Ruské federaci) a v jejích věcech se doslova utváří judikatura vyšších soudů ohledně predátorských úvěrů a to jak ve stádiích nalézacích řízení, tak i řízení exekučních. Toto ustanovení má i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který má právo odmítnout žadatele o úvěr nebo sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy navzdory nedostatečně zkoumané úvěruschopnosti, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při vymáhání jejich nerealistického navýšení (k tomu srov nález Ústavního soudu ve sp. zn. III. ÚS 4129/18). Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. , spisová značka, ). , adresa, smluvní volnosti pak současně narážejí na nejzazší mez, představovanou skutkovou podstatou lichvy (§ 218 , podezřelý výraz, zákoníku) a porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže (§ 248 odst. 2 alinea třetí tamtéž). Věřitel tedy do jisté míry má i povinnost předcházet nezamýšlenému předlužení i úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, ale i v zájmu veřejném - byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s bonitou dlužníka, s rostoucí výší poskytované jistiny a s jejím požadovaným obchodním i sankčním navýšením. V projednávané věci je poskytovaná jistina tak vysoká a její navýšení tak excesivní, že by prověření poměrů mělo dosahovat maximální myslitelné míry, neboť se jedná o úvěr bez jakéhokoliv zajištění (za něž nelze považovat pojištění schopnosti splácet, které je v konečném důsledku rovněž závislé na hrazení pojistného). Věřitel, který takový úvěr poskytuje skrze svého zaměstnance, zjevně motivovaného uvádět do žádosti neopodstatněné údaje (za které byl žalovaný odsouzen v , podezřelý výraz, řízení) „naslepo“, jedná přinejmenším v úmyslu nepřímém ohledně toho, že takový úvěr může být čerpán i osobami, jednajícími v ekonomické tísni či z neznalosti toho, jaké parametry úvěru jsou souladné s právem – čímž ve spojení s lichevním navýšením může naplnit zbývající skutkový znak , podezřelý výraz, činu lichvy dle § 218 , podezřelý výraz, zákoníku.

15. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, Solus, CEE), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI, SOLUS či CEE, s nimiž měla žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků a co do šíře obsažených dat i své dostupnosti (pro institucionální věřitele) činí jakékoliv náhradní způsoby posuzování externích zdrojů financí/závazků v hospodaření dlužníka zjevně nedostatečnými. Náklady ověření stavu těchto databází se pohybují v řádu desítek Kč, ať již je zajišťuje sám věřitel, či je má předložit sám dlužník.

16. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí, jakým jiným způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila zákaznickou kartu s vyznačením lustrace v SOLUS a NRKI (kterou ale neuchovává, resp. nebyla předložena). Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Úvěruschopnost nelze posuzovat dle vybraných dílčích ukazatelů, které nemohou postihnout všechny hlavní aspekty hospodaření dlužníka. Nelze tedy pominout jak otázku příjmů a jejich udržitelnosti, tak ani otázku reálných (mandatorních) výdajů na bydlení, základní obživu a případné předchozí závazky. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná, pokud v projednávaném případě generuje zcela zjevně nesprávný výstup, což nelze v individuální věci ospravedlnit statistickou spolehlivostí na velké množině úvěrových případů, neboť riziko ojedinělých selhání algoritmu zde tíží právě věřitele (coby jeho tvůrce), nikoliv spotřebitele. Povinnost zkoumat úvěruschopnost zcela jistě není konzumována existencí jakékoliv metodiky, ale až existencí a aplikaci metodiky adekvátní danému typu úvěrů a poměrům daného úvěrového případu. Pokud by však věřitel dle takové metodiky skutečně postupoval, případně by se nedomáhal lichevního příslušenství, pravděpodobně by obstála jakákoliv metodika, když nejčastějším problémem je právě jejich nedodržování. Nadto je soud toho názoru, že hradit úvěr s tak vysokým navýšením prakticky není ve schopnostech žádného spotřebitele s příjmem z pracovní činnosti, neboť úrok nad 60 % ročně je jednoduše absurdní a nelze jej saturovat z nekvalifikovaného zaměstnání. A ani by k tomu neměl být nucen kdokoliv jiný.

17. Zde ovšem žalobkyně svou vlastní (diskrétní) metodiku ani nebyla schopna aplikovat, když sice přidělila žalovanému nízké skóre (aniž by objasnila proč), současně však nevyhodnotila stav NRKI jako absolutní překážku kontraktace se žalovaným.

18. V případě žalovaného přitom zjevně byla na místě opatrnost z několika samostatných důvodů, čemuž žalobkyně v potřebné míře nedostála, přinejmenším tím, že neověřila skutečné poměry a výdaje žalovaného, resp. když dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle expertního algoritmu). Případnou trestněprávní rovinu jednání žalovaného soud pomíjí, neboť v tomto případě již byla vyčerpána a žalovaný odsouzen a vykonává trest. Soud má však obavu, že to nebyl žalovaný, kdo formulář vyplnil způsobem, který naznačuje zavinění i zaměstnance žalobkyně. Ten totiž živnost žalovaného zapsal jako zaměstnanecký poměr, zapsal zjevně nepravdivé údaje o výdajích, pobytu, vzdělání a nakonec to byla sama žalobkyně, kdo ignoroval stav NRKI a žalovanému přiznal bonitu k poskytnutí predátorského úvěru, i když dle vlastního tvrzení musela mít o dalších závazcích a okolnostech splácení podstatně více informací, než soud, neboť (údajně) viděla tehdejší výpis NRKI. Žalobkyně se prostřednictvím zprostředkovatele na vyplňování zákaznické karty sama podílela, když smluvní dokumentace zjevně vznikala v počítači a žalovaný poskytoval své biometrické podpisy bez možnosti seznámení se s obsahem dokumentu v jiné podobě, než (v nejlepším případě) nahlížením na displej či zprostředkovaně v emailu. Bez zvukového záznamu jednání tak prakticky nelze z biometrického podpisu žalovaného na listině dovodit, co bylo skutečným obsahem jeho projevů vůle. Je tak otázkou, kdo fakticky rozhodoval, jaké údaje/formulace do dokumentace budou zapsány. Ostatně soudu je z předchozích řízení známo, že na webové prezentaci „razdvapujcka.cz“ tato žalobkyně prezentuje modelové příklady úvěrů i kalkulátor, které generují podstatně nižší úrokové zatížení, než jaké je reálně u soudu uplatňováno. Jednání žalobkyně je tak pro soud nevěrohodné a každé její tvrzení musí být prokázáno, jinak k němu nelze přihlížet. Soud tak nepovažuje za samozřejmé (tedy bez prokázání) ani to, zda se obsah ústního jednání neliší od obsahu biometricky podepsaných písemností, se všemi právními důsledky z toho vyplývajícími pro takového věřitele. V projednávané věci však soud platnost ujednání s ohledem na jiný důvod rozhodnutí již posuzovat nemusel.

19. V projednávaném případě žalobkyně neprokázala, jaké konkrétní listiny případně kontrolovala a z jakých údajů při posuzování bonity žalovaného vycházela. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný vysloveně uváděl nepravdivé skutečnosti jinak, než pravomocným , podezřelý výraz, příkazem. Ani ten totiž nevylučuje spoluúčast na zapsaných údajích ze strany zprostředkovatele úvěru. Ostatně žalovaný je právní laik a je na věřiteli, aby se ptal kvalifikovaně. Žalovaný následně podepisoval listiny biometricky a jelikož jsou podpisy vyznačeny v rozmezí 6 vteřin, je zjevné, že nejde o standardní situaci, v níž by se mohl každý snadno zorientovat a překontrolovat veškeré písemné výstupy.

20. Ani předchozí úvěrový závazek úvěruschopnost bez dalšího nevylučuje, zakládá to však potřebu zkoumat i zamýšlené účely úvěrů a jejich proporcionalitu k poměrům a základním potřebám dlužníka. V zásadě lze uvažovat o přípustnosti konsolidačního úvěru, který má problém exekucí pomoci řešit, vylučuje však poskytnutí úvěru s obscénně vysokým navýšením, který nesolventnost dlužníka jen dále prohloubí a doslova jej „přebere“ ostatním věřitelům, kteří nejsou schopni (ochotni) své pohledávky navýšit nad lichevní úroveň a těžit z toho např. při poměrném uspokojování závazků z výtěžku insolvenčního řízení.

21. S ohledem na výši celkem splatné částky (s ohledem na značné navýšení jistiny nelze vycházet z jistiny , částka, , ale až z částky, kterou má dlužník reálně měsíčně hradit – , částka, , resp. celkem uhradit – , částka, ) je zřejmé, že posouzení dlužníka mělo být extrémně pečlivé a to již proto, že žalovaný měl čtyři předchozí nebankovní závazky (dva bankovní, které vyplynuly z řízení sp. zn. , spisová značka, , které soud projednával téhož dne dopoledne, soud nezohledňuje, BRKI zkoumána nebyla). Při úmyslu zatížit žalovaného další splátkou, v důsledku které by po 42 měsíců musel hradit více přes 4 tis. Kč měsíčně, je třeba vyžadovat podstatně větší úsilí žalobkyně, která se má přesvědčit nejen, že žalovaný bude schopen takovou částku hradit dlouhodobě (s přijatelnou mírou pravděpodobnosti) a jeho další závazky to nevylučují, ale ve vlastním zájmu i o tom, že neposkytuje úvěr s parametry lichvy (§ 1796 o. z., § 218 tr. zákoníku) či nejedná v rozporu s povinností zkoumat řádně úvěruschopnost klienta. Měla tedy zejména zkoumat i parametry bydlení, mandatorních měsíčních výdajů, povahu (udržitelnost) příjmu žalovaného, vyživovací povinnost a skutečný stav NRKI i BRKI. Žalobkyně si velice dobře uvědomuje, že úvěr s těmito parametry není typickou první volbou spotřebitele, ale spíše volbou poslední. Musí tedy počítat s předchozími závazky či nižší bonitou. Ostatně v jiném řízení její vlastní právní zástupkyně připustila, že dlužníkům s horší bonitou jsou záměrně poskytovány úvěry se sazbami vyššími, než jaké jsou inzerovány na webové prezentaci razdvapujcka.cz.

22. Jedině pak by se zřejmě dozvěděla, že žalovaný potřebuje další úvěr na vykrývání předchozích úvěrových závazků s rovněž lichevními parametry (nemluvě o jeho problematickém podnikání). Z pohledu nebankovní úvěrové společnosti je neomluvitelné, pokud se zajímá toliko o nebankovní úvěry, které logicky následují až poté, co jsou vyčerpány méně nákladné zdroje úvěrů, což platí u žalobkyně tím více, že své klienty neváhala zatěžovat sazbou, která dramaticky překonávala i míru, běžně rozpoznávanou v judikatuře Nejvyššího soudu jako jeden z předpokladu , podezřelý výraz, činu lichvy (na čemž nic nemůže změnit ani omezení příslušenství částkou , částka, ). Rovněž by se nejspíše dozvěděla, jaké byly skutečné měsíční výdaje žalovaného, které jsou v částce , částka, , , částka, a 2 770 zjevně podhodnocené a nerealistické (při operování s životním minimem nemůže žalobkyně legitimně ani smysluplně očekávat, že bude na takové osobě vydělávat lichevní úrokovou sazbou), zvláště pokud žalovaný měl vyživovací povinnost.

23. V této souvislosti lze zmínit skutkovou podstatu § 248 odst. 2 třetí alinea , podezřelý výraz, zákoníku: kdo v rozporu s jiným právním předpisem upravujícím činnost osob oprávněných k podnikání na finančním trhu, činnost bank a jiných právnických osob oprávněných k provozování finanční činnosti, obchodování s investičními nástroji, penzijního připojištění a pojišťovnictví, obhospodařování a administraci investičních fondů nebo zahraničních investičních fondů, poruší závažným způsobem závazná pravidla obezřetného podnikání, obhospodařování majetku, odborné péče nebo zákaz vykonávat zákonem nebo úředním rozhodnutím určené úkony, služby nebo jiné činnosti, a způsobí tím ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, zadavateli nebo jinému dodavateli nebo opatří tím sobě nebo jinému ve větším rozsahu neoprávněné výhody. Je s podivem, jak laxně může postupovat společnost, která je podnikatelsky zaměřena právě na poskytování spotřebitelských úvěrů s vědomím, že se nepohybuje v prostředí, které by nebylo svázáno právními povinnostmi a omezeními, které nejsou vyčerpány dohledem a možnostmi České národní banky ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

24. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činila, došla zcela zjevně k nesprávnému závěru. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů nemají být (viz např. § 82 zákona č. 257/2016 Sb.) finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, zcela zjevně však jejich odměna musí být závislá na tom, kolik úvěrů vyřídí (ostatně soud v minulosti několik zprostředkovatelů vyslýchal). Jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů má tedy za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy. Způsob uvedení příjmu žalovaného na č. l. 13 ostatně ukazuje spíše na snahu zprostředkovatele zamaskovat podnikání žalovaného, neboť to by mělo vést k dalšímu zvýšení obezřetnosti a potřebě zkoumat úspěšnost takového podnikání, aby bylo vyloučeno, že jde ve skutečnosti o úvěr na látání ztrát z podnikání, z něhož žadatel žádný příjem nemá. Tím spíše, pokud i způsob kontraktace je k dlužníkovi extrémně nepřívětivý a v (pravděpodobně) notebooku obchodního zástupce se prakticky nemůže seznámit se smluvní dokumentací v rozsahu více mnoha stran drobného písma, které podepisuje biometricky a v tištěné podobě ji obdrží až o několik dnů (v lepším případě) později poštou, nadto již pouze smlouvu s dodatkem a rozpis splátek. V tomto případě se však spíše projevila shovívavost obchodního zástupce či interního oddělení žalobkyně k údajům, které byly klíčové, přesto však byly brány nekriticky. Soud tak již ex post nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost neurčitých tvrzení, ani zhodnotit jejich obsahový význam. Nebylo tak možno nijak přezkoumat deklarované životní náklady žalovaného, které jsou nápadně nízké, rozsah vyživovací povinnosti, povahu a náklady domácnosti, natož výdělečnou činnost. V neposlední řadě pak žalobkyně nemohla při absenci historie bankovního účtu a výpisu BRKI nemohla spoléhat na tvrzení, že žalovaný nemá dosud žádný finanční závazek, neboť jiný důvod (s výjimkou balamucení spotřebitelů nepoměrně nižšími parametry úvěrů na razdvapujcka.cz) získávání klientů na takto predátorské úvěry soud nenapadá.

25. I pouhý zlomek těchto okolností (další) úvěruschopnost (resp. potenciál k výdělku věřitele na osobě dlužníka) prakticky vylučovala (měsíční splátkou přes 4 tis. Kč), či přinejmenším byla sama o sobě dostatečným důvodem ke zvýšené pozornosti (a tedy aplikaci dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. (…). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel postupoval obezřetně, úvěr by nemohl poskytnout – pokud soud vůbec hypoteticky připustí možnost, že lze v souladu se zákonem po spotřebiteli požadovat úrokové navýšení jistiny o 65 % ročně. Dle závěru soudu je tedy poskytnutí úvěru ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. již proto přinejmenším nedbalé a má za následek (absolutní) neplatnost závazku bez dalšího.

26. Soud se tak již nemusel zabývat neplatností jednotlivých ujednání smlouvy, zejména ve vztahu k v úrokové sazbě, která zcela zjevně přesáhla akceptovatelnou hranici dobrých mravů i , podezřelý výraz, činu lichvy (cca 60 % ročně).

27. Soud pak nemohl i přes procesní pasivitu žalovaného (který nenavrhl zápočet) jednak shledat absolutní neplatnost ujednání takových platebních povinností od počátku (ex tunc) a současně odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění a jeho zápočtu na obchodní úroky, úroky z prodlení, poplatky a smluvní pokuty z identického závazkového vztahu. Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradil na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které mají přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 2 občanského zákoníku platí, že je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. V době plnění žalovaným bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěrů možno plnit toliko na jistinu a teprve po jejím případném umoření na úroky z prodlení. V daném případě tak byla jistina úvěru deklarovanými úhradami uhrazena v rozsahu , částka, , přiznat lze tedy s odkazem na ustanovení o nutnosti vydání jistiny dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. nárok pouze na zbývající část , částka, , a s odkazem na § 1970 tamtéž i na takto snížené jistině odpovídající část úroku z prodlení (v sazbě 8,5 % ročně z jistiny od , datum, do zaplacení). Ve zbylé části (úrok z prodlení ze zbytku jistiny, kapitalizovaný i běžící obchodní úrok, veškeré poplatky) byla žaloba nedůvodná (zamítavý III. výrok shora).

28. Soud krátil i sazbu úroku z prodlení, neboť jak žalobkyně tak žalovaný znali dostatek důvodů absolutní neplatnosti již v okamžiku kontraktace a žalovaný tak byl v prodlení s vrácením jistiny již následujícího dne po jejím načerpání. Tehdy v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. platila sazba 8,5 % ročně a žalobkyni nelze přiznat výhodu pozdější vyšší sazby jen proto, že se rozhodla neplatný závazek vymáhat později. Celé její jednání je stiženo absolutní neplatností a rovněž přinejmenším rozporem s dobrými mravy, i když za něj na rozdíl od žalovaného nebyla a zřejmě nikdy nebude potrestána.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť žalovaný může hradit dle vlastních představ pouze , částka, měsíčně a takovou částkou by byl nárok umořován více než 5 let. Sám tedy shledal, že je realistické jen připuštění další exekuce, s čímž lze bohužel jen souhlasit.

30. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti a jejich výši stanovuje svým rozhodnutím i v případě, že není výslovně požadována částka nižší, než na jakou má účastník, kterému právo přísluší, nárok, tzn. pokud se nároku na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti výslovně nevzdá. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první (co do částečného zastavení řízení procesním zaviněním žalobkyně, která shledala, že se před soudem domáhá úroku v nezákonné výši) o. s. ř. žalovanému přiznal k tíži žalobkyně právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Při kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byla žalobkyně úspěšná v rozsahu , částka, a žalovaný v rozsahu , částka, , tedy 44,29 % ku 55,71 % a je třeba mu přiznat rozdíl - 11,42 %. Jelikož se žalovaný účastnil jednání, které netrvalo více než dvě hodiny, i jemu přísluší paušální částka náhrady hotových výdajů á , částka, ve smyslu § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., odpovídající nákladům, spojeným s příslušným úkonem ve smyslu § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyni proto soud uložil platební povinnost, s odkazem na § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. základní třídenní pariční lhůtu prodloužil, neboť je neprakticky krátká, žalovaný nemá účet k promptnímu zaslání, platební povinnost je vzájemná a plnění má spíše symbolický význam.