120 C 8/2022

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 56 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 28 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.

2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum] zaplacení smluvní pokuty [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení za nevrácení pronajatého zařízení typu [anonymizována dvě slova] sériového čísla [anonymizováno] dle smlouvy [číslo] ze dne [datum], která byla ukončena dnem [datum].

3. Soud vyzval žalobkyni již v analogickém řízení sp. zn. 120 C 13/2021 k doplnění důkazních návrhů ke smluvní pokutě [částka] a obvyklé ceně takového zařízení, žalobkyně podáním uvedla, že na žalobě v tomto rozsahu trvá, zařízení mělo pořizovací hodnotu [částka], ale pro žalobkyni mělo hodnotu vyšší, neboť životnost zařízení dovoluje poskytnout jej dalším 3 až 5 zákazníkům. K tomu doložila fakturu. V projednávané věci se však jedná o zařízení„ [anonymizováno]“.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně se z něj omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z (případného) doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelný pro úřední korespondenci. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou až nezdravě často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Dle sdělení Policie ČR byl naposledy kontrolován v srpnu 2021 v [obec] a [obec], více údajů však soud neměl a nemohl tak ani uvažovat o vyslovení místní nepříslušnosti.

5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně prokázala, že předmětnou pohledávkou disponuje oprávněně. Smlouvou č. l. 8 bylo prokázáno, že žalovaný převzal do nájmu shora uvedené zařízení [anonymizováno] k příjmu služby [anonymizována dvě slova] [číslo] dne [datum] (případně později, montážní protokol v tomto řízení soudu předložen nebyl) a dle smlouvy je povinen hradit smluvní pokutu [částka] za koncové zařízení, pokud je nevrátí, přemístí, poškodí, nebo ztratí. Výzvou ze dne [datum] a předžalobní výzvou právního zástupce ze dne [datum] (č. l. 11) bylo prokázáno vypracování a zaslání (p. v.) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (adresa dle smlouvy – [ulice a číslo] v [obec]). Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí tak nemohl poskytnout procesní poučení k nutnosti prokázat obvyklou cenu poskytnutého zařízení. Ze znalosti soudu (z předchozích řízení) je známo, že by se mohlo jednat o zařízení k dekódování internetového signálu v televizním přijímači ([anonymizováno]) [anonymizována dvě slova], které dle článku na serveru [webová adresa] žalobkyně nabízela právě se službou [anonymizováno]. Obvyklá cena tohoto zařízení v době uvedení služby na trh činila dle článku [částka].

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku (tj. ohledně nevrácení přijímacího zařízení) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo řádně vráceno) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Smluvní pokuta pro případ nevrácení pronajatého zařízení byla platně a srozumitelně sjednána v rámci samotné smlouvy, přičemž nevrácení zařízení žalovaný ani nezpochybňovala. Nárok žalobkyně tak co do základu nepochybně je po právu. Podle § 580 tamtéž však dále platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Podle § 577 tamtéž platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka].

7. Bylo prokázáno, že pořizovací cena IPTV přijímače činila cca [částka]. Z kontextu poskytovaných služeb a z charakteru zařízení je zřejmé, že smluvní pokuta [částka] v sobě zahrnuje vedle preventivní a reparační funkce i funkci ryze sankční, neboť takto stanovená smluvní pokuta dosahuje 2.5 násobku hodnoty reálného protiplnění (odhlédne-li soud od ztráty hodnoty v důsledku běžného užívání a obecného morálně-technického zastarávání zařízení, které je však již kompenzováno nárokem na nájemné, které není předmětem tohoto řízení a jeho výše ani ze smlouvy nevyplývá). Jelikož se současně jedná o spotřebitelský závazek, shledal soud, že takto koncipovaný nárok ve formulářové spotřebitelské smlouvě je svou hodnotou již v příkrém rozporu s dobrými mravy, čemuž je třeba dát přednost před zásadou autonomie vůle stran. Jde přitom o důvod neplatnosti absolutní (§ 588 o. z.), neboť částka je natolik navýšena, že ji již nelze považovat za toliko neadekvátně vyšší, ale takřka za lichevní. Pokud by se jednalo o finanční službu, jednalo by se o úrokové navýšení v řádu stovek procent ročně. Pokud je u spotřebitelských úvěrů výše smluvní pokuty shora citovaným ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. omezena do výše poloviny poskytnuté úvěrové jistiny, soud shledal, že toto kritérium lze jako výkladové kritérium analogicky užít i na projednávaný případ, má-li být nalezena přijatelná míra sankce smluvní pokutou i pro jinou oblast podnikání. Jak v případě spotřebitelských úvěrů, tak v případě poskytování služeb elektronických komunikací a s tím spojeným pronajímáním technických zařízení pro příjem, dekódování a reprodukci signálu, je předmětem podnikání věřitele zisk. Lze připustit, že pronájem zařízení představuje odlišnou oblast podnikání, spojenou s vyššími transakčními náklady (fyzické předávání zařízení), proto za přijatelnou míru sankce lze považovat až jednonásobek skutečné hodnoty. Do výše [částka] se jedná o ryze reparační funkci smluvní pokuty, soud proto shledal nárok důvodným v rozsahu nejvýše [částka] za nevrácené koncové přijímací zařízení typu [anonymizována dvě slova]. Žalobě proto mohl vyhovět v rozsahu celkových [částka], včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu [částka] s odpovídající částí úroku z prodlení tak II. výrokem shora žalobu pro nedůvodnost zamítnul, neboť nad tuto výši považuje soud ujednání smluvní pokuty za rozporné s dobrými mravy. Argument žalobkyně o poskytnutí zařízení dalším 3 až 5 zákazníkům soud vzal na vědomí, avšak nepovažuje jej za validní, neboť nezohledňuje časový aspekt, když žalovaný odpovídá za zaplacení dvojnásobku pořizovací hodnoty již na počátku této hypotetické životnosti zařízení a žalobkyni tak nic nebrání zařízení ze smluvní pokuty (v její reparační části) nahradit nově zakoupeným a pokračovat s ním v dosahování zisku, který by jinak po žalovaném ve formě částky [částka] požadovala předem, aniž by zařízení musela poskytnout oněm 2 až 4 dalších zákazníků.

8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil několik exekucí. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného na straně druhé poskytl přibližně dvouměsíční splátkový kalendář, když přiměřeně navýšil obě lhůty k plnění pro různé doby, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, která pohledávku navýší o náklady exekuce (hotové výdaje soudního exekutora a odměna soudního exekutora, zpravidla nejméně [částka]; případně dále odměna právního zástupce za zastupování v exekučním řízení). Dlužník si přitom může být téměř jist, že v případě včasného nesplnění platební povinnosti k návrhu na provedení exekuce žalobkyně přistoupí, neboť právě vymožení plnění a odměna za zastupování je důvodem vedení nalézacího řízení, zahájeného spřízněným právním zástupcem. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory, pokud exekucím stále podléhá (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (80%), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení (60%).

10. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Ostatně předžalobní výzvu zasílá i sám žalobce, právní zástupce tak jeho úsilí duplikuje a dokládá vlastní doručení takové výzvy.

11. Žalovaný by se (navzdory relativnímu procesnímu úspěchu) měl ve svém zájmu zamyslet nad dalšími hrozícími následky pro případ, že si zařízení žalobkyně skutečně ponechal, resp. jí jej nevydal, a nehodlá to v co nejkratší době napravit. Nemusí se totiž jednat o poslední soudní řízení, kterému může žalovaný v těchto souvislostech čelit. Podle § 2049 občanského zákoníku totiž platí, že zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Žalobkyně jej přitom v odkazované předžalobní výzvě vyzývala současně i k vrácení zařízení.