120 C 9/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím, částka s příslušenstvím, částka s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, dále částky [částka], obchodního úroku v sazbě 68,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, obchodního úroku v sazbě 64,24 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a obchodního úroku v sazbě 68,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna hradit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty [částka], a obchodního úroku 68,7 % ročně z jistiny [částka] od [datum] (do dosažení částky [částka]), a to na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], s původní jistinou [částka], z níž se žalovaná zavázala k uhrazení 36 měsíčních splátek po [částka], tedy celkem [částka]. Do dnešního dne uhradila celkem [částka], úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Soud usnesením č. l. 60 dne [datum] spojil věc s žalobami, projednávanými zdejším soudem ve sp. zn. 118 C 9/2021 a 119 C 9/2021 se souhlasem příslušných předsedů senátů, neboť všechny tyto návrhy byly u zdejšího soudu podány shodného dne a všechny se týkají spotřebitelských úvěrů mezi totožnými účastníky. Pod původní sp. zn. 119 C 9/2021 bylo žalobou uplatněno zaplacení [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty [částka], a obchodního úroku 64,24 % ročně z jistiny [částka] od [datum] (do dosažení částky [částka]), a to na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], s původní jistinou [částka], z níž se žalovaná zavázala k uhrazení 36 měsíčních splátek po [částka], tedy celkem [částka]. Do dnešního dne uhradila celkem [částka], úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Pod původní sp. zn. 118 C 9/2021 bylo žalobou uplatněno zaplacení [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty [částka], a obchodního úroku 68,75 % ročně z jistiny [částka] od [datum] (do dosažení částky [částka]), a to na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], s původní jistinou [částka], z níž se žalovaná zavázala k uhrazení 36 měsíčních splátek po [částka], tedy celkem [částka]. Do dnešního dne uhradila celkem [částka], úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Žalobkyně ve všech třech žalobách popsala způsob, jakým zkoumala úvěruschopnost žalované, odkázala na listiny, získané od dlužnice, tvrdila prověření databází [příjmení] a NRKI.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání. Žalovaná se k němu nedostavila, soud rozhodoval v její nepřítomnosti. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům:

3. Potvrzením č. l. 4 (ve vedoucí sp. zn., nebude-li dále uvedeno jinak) bylo prokázáno, že žalobkyně byla nejméně od [datum] oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. Byl předložen předsmluvní informační formulář ze dne [datum] a prohlášení úvěrujícího č. l.

32. Dle formuláře hodnocení klienta ze dne [datum] byl zjištěn příjem žalované [částka] z důchodu a [částka] měsíčně z výživného/sociálních dávek (celkem tedy [částka]), jako její výdaje bylo počítáno [částka] a za [anonymizována tři slova] [částka] a s náklady bydlení [částka], ze souběhu se staršími úvěry ([číslo] a [číslo] se splátkou [částka], druhá splátka zde bez vysvětlení započtena není) z toho pak byla dovozena disponibilní částka [částka]. Bylo doloženo oznámení Úřadu práce z října 2015 (č. l. 25) o přiznán příspěvku na bydlení ve výši [částka] měsíčně, oznámení ČSSZ [obec] z prosince 2015 (č. l. 25 p. v.) o přiznání [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována tři slova] ve výši [částka] měsíčně. Rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu č. l. 26, který nabyl právní moci dne [datum], byl prokázán nárok dcery ([číslo]) žalované, svěřené žalované do výlučné péče, na výživné od otce nezletilé ve výši [částka] měsíčně. Rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu č. l. 28, vydaného [datum], byl prokázán nárok druhé dcery ([číslo]) žalované, svěřené žalované do výlučné péče, na výživné od otce nezletilé ve výši [částka] měsíčně. Dle návrhu úvěrové smlouvy ze dne [datum] na č. l. 13 a obchodních podmínek č. l. 30 měla žalovaná po načerpání [částka] celkem uhradit 36 měsíčních splátek po [částka]. Poplatky a smluvní sankce jsou upraveny ve smlouvě (která má rozsah 4 stran a každá cca 80 řádků). Dle oznámení o schválení úvěru č. l. 11 byla žalované zaslána schválená smlouva a splátkový kalendář, které dle dodejky č. l. 32 převzala do vlastních rukou dne [datum]. Dle výpisu [příjmení] č. l. 5 nebyly k žalované ke dni [datum] žádné relevantní (negativní) informace. Taktéž ani dle výpisů ze dne 1. 12. 2015 (sp. zn. 119 C 9/2021) a 1. 4. 2015 (sp. zn. 118 C 9/2021). Dle výpisu interního skóringu žalobkyně č. l. 33 byla zjištěna hodnota„ CBS“ 413 (resp. 302 ke dni 1. 12. 2015 ve sp. zn. 119 C 9/2021, resp. 467 ke dni 1. 4. 2015 ve sp. zn. 118 C 9/2021), soudu však nebylo předložena ani hodnotící stupnice k interpretaci takové (bezrozměrné) hodnoty. Dle dokladu o vyplacení č. l. 24 došlo k poskytnutí jistiny [částka] žalované na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Dle klientské karty č. l. 6 žalovaná splácela první dvě splátky řádně, již od třetí ([anonymizováno] [rok]) se ocitla po splatnosti. Zesplatnění bylo prokázáno dopisem ze dne [datum] (č. l. 33).

4. Zejména ze sp. zn. 119 C 9/2021 bylo prokázáno následující. Byl předložen předsmluvní informační formulář ze dne [datum] (č. l. 21) a prohlášení úvěrujícího č. l.

18. Dle formuláře hodnocení klienta ze dne [datum] byl zjištěn příjem žalované [částka] z důchodu a [částka] měsíčně z výživného/sociálních dávek (celkem tedy [částka]), jako její výdaje bylo počítáno [částka] a za 2 nezaopatřené děti [částka] a s náklady bydlení [částka], ze souběhu se starším úvěrem ([číslo] se splátkou [částka]) z toho pak byla dovozena disponibilní částka [částka]. Z prohlášení č. l. 19 se podává, že další příjem žalované (tj. [částka]) sestává z [částka] na sociální dávce a [částka] tvoří výživné. Dle návrhu úvěrové smlouvy ze dne [datum] na č. l. 9 a obchodních podmínek č. l. 16 (sp. zn. 119 C 9/2021) měla žalovaná po načerpání [částka] celkem uhradit 36 měsíčních splátek po [částka]. Poplatky a smluvní sankce jsou upraveny ve smlouvě (která má rozsah 4 stran a každá cca 80 řádků). Dle oznámení o schválení úvěru č. l. 24 byla žalované zaslána schválená smlouva a splátkový kalendář, které dle dodejky č. l. 28 převzala do vlastních rukou dne [datum]. Dle dokladu o vyplacení č. l. 26 došlo k poskytnutí jistiny [částka] žalované na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Dle klientské karty č. l. 8 (sp. zn. 119 C 9/2021) žalovaná splácela prvních šest splátek řádně, již od sedmé (za červen 2016) se ocitla po splatnosti. Zesplatnění bylo prokázáno dopisem ze dne [datum] (č. l. 29).

5. Zejména ze sp. zn. 118 C 9/2021 bylo prokázáno následující. Byl předložen předsmluvní informační formulář ze dne [datum] (č. l. 10) a prohlášení úvěrujícího č. l.

16. Dle formuláře hodnocení klienta ze dne [datum] (č. l. 9) byl zjištěn příjem žalované [částka] z důchodu a [částka] měsíčně z výživného/sociálních dávek (celkem tedy [částka]), jako její výdaje bylo počítáno [částka] a za 2 nezaopatřené děti [částka] a s náklady bydlení [částka], z toho pak byla dovozena disponibilní částka [částka]. K žalované je uvedeno, že je rozvedená, vyučená, bydlí ve vlastní nemovitosti. Bylo doloženo oznámení Úřadu práce z března 2015 (č. l. 17 p. v.) o přiznán příspěvku na bydlení ve výši [částka] měsíčně, oznámení ČSSZ [obec] z ledna 2015 (č. l. 17) o přiznání invalidního důchodu pro I. stupeň invalidity ve výši [částka] měsíčně. Dle návrhu úvěrové smlouvy ze dne [datum] na č. l. 23 a obchodních podmínek č. l. 13 (sp. zn. 118 C 9/2021) měla žalovaná po načerpání [částka] celkem uhradit 36 měsíčních splátek po [částka]. Poplatky a smluvní sankce jsou upraveny ve smlouvě (která má rozsah 4 stran a každá cca 80 řádků). Dle oznámení o schválení úvěru č. l. 22 byla žalované zaslána schválená smlouva a splátkový kalendář, které dle dodejky č. l. 33 převzala do vlastních rukou dne [datum]. Dle dokladu o vyplacení č. l. 15 došlo k poskytnutí jistiny [částka] žalované na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Dle klientské karty č. l. 8 (sp. zn. 118 C 9/2021) žalovaná až do 14. splátky hradila relativně včas (prodlení nepřesáhla 18 dnů), poté hradit přestala ([anonymizováno] [rok]) a ocitla se po splatnosti. Zesplatnění bylo prokázáno dopisem ze dne [datum] (č. l. 31).

6. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 35, resp. 4 p. v., resp. 4 p. v.) vypracování i zaslání (č. l. 36) všech tří jednoduchých předžalobních výzev ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované.

7. Dle registru obyvatel č. l. 67 má žalovaná dvě dcery, [jméno] ([číslo]) a [jméno] ([číslo]). Žalovaná je dle zprávy OSSZ Teplice ze dne [datum] (č. l. 44) a [datum] (č. l. 62) i nadále příjemcem invalidního důchodu pro I. stupeň invalidity. Dle přehledu všech řízení žalované u zdejšího soudu (č. l. 50) a výpisu z insolvenčního rejstříku (č. l. 51) žalovaná od srpna 2016 podstupovala insolvenční řízení, od roku 2019 do roku 2021 proti ní byly nařízení tři exekuce se souhrnnou jistinou [anonymizována dvě slova]. Kč (ty však již nelze klást žalobkyni k tíži, lze je však zohlednit u paričních lhůt). Dle insolvenčního návrhu č. l. 52 neměla příjmy z podnikání, měla dvě vyživovací povinnosti, kromě shora zjištěného invalidního důchodu a příspěvku na bydlení deklarovala již jen [částka] dle darovací smlouvy (od své matky). V průběhu roku [rok] deklarovala zesplatnění celkem [anonymizováno] spotřebitelských úvěrů se souhrnem jistin [anonymizována dvě slova]. Kč (vč. tří projednávaných úvěrů od žalobkyně). Dle přihlášky pohledávek žalobkyně (č. l. 56) tato uplatnila vůči žalované v insolvenčním řízení všechny tři předmětné pohledávky jediným návrhem dne [datum].

8. Znalecký posudek [anonymizována tři slova], [příjmení], se týká toliko vysvětlení aritmetických aspektů různých formátů úročení a neměl pro řízení žádný význam. Dle databáze [příjmení] byly zjištěny obvyklé úrokové míry z doby sjednávání všech tří spotřebitelských úvěrů (č. l. 64 až 66), pro výsledek řízení se to však ukázalo být nadbytečným.

9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem:

10. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovali o sjednání tří závazků úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad dle jednotlivých žalob, které jsou v souladu s předloženými klientskými kartami) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy platném a účinném znění, platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.).

12. Pokud se týká zjištění dalších řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost (obecného) soudu (žalované), spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o následných exekucích žalované také vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti.

13. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí i prokazuje, jakým zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, předložila zákaznické karty s vyznačením listin, které jí byly předloženy a které rovněž předložila. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet. Pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel rovněž vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z [příjmení] je v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z [příjmení] oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. Poskytnutí úvěru osobě, podléhající exekučnímu inhibitoriu, pak zpravidla nelze považovat za zodpovědné jednání věřitele.

14. Z ustálené judikatury vyšších soudů se podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám, a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů, který sice může své prostředky poskytnout dle své úvahy, nemůže však ve shodném rozsahu (nad rámec společensky a ekonomicky udržitelné míry) očekávat asistenci veřejné moci při jejich vymáhání. Právní předchůdce žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům, a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny a požadovaného navýšení.

15. V případě žalované však byla na místě zdrženlivost z několika samostatných důvodů, čemuž žalobkyně v potřebné míře nedostála přinejmenším tím, že dostupné údaje vyhodnotila zjevně nesprávně (bez ohledu na to, zda postupovala dle intuice konkrétního pracovníka či dle znalostního algoritmu). Věřitelka se prostřednictvím svého obchodního zástupce na vyplňování zákaznické karty sama podílela, je tak otázkou, kdo fakticky rozhodoval, jaké údaje do ní budou zapsány. Výsledná zodpovědnost však tíží toliko žalobkyni, neboť soud nezjistil, že by žalovaná podstatnou okolnost v době některé z kontraktací zatajovala. Existence dalších 8 spotřebitelských úvěrů, splatných v průběhu roku 2016 zůstala bez upřesňujících zjištění, není tak známo, zda tyto úvěry předcházely (některému) projednávanému závazku či naopak. Je však otázkou, zda by údaje v jiných databázích bonity spotřebitelů svědčily o žalované lépe již v průběhu roku 2015 - za předpokladu, že projednávané úvěry nebyly těmi prvními, které žalovaná čerpala. S ohledem na uplatňované úrokové sazby, které jsou svou výší nejen za hranicí dobrých mravů, ale naplňují i jeden z potřebných skutkových znaků trestného činu lichvy dle § 218 trestního zákoníku (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012 ve sp. zn. 3 Tdo 225/2012), však následné předlužení žalované nemůže žalobkyni překvapit.

16. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, jaké konkrétní listiny kontrolovala a z jakých údajů při posuzování bonity žalované vycházela. Soud nezjistil, že by žalovaná uváděla nepravdivé či neúplné skutečnosti, natož takové, které by původní věřitelka mohla a měla odhalit. S ohledem na výši celkem splatných částek (s ohledem na značné navýšení jistin nelze vycházet z jistin, ale až z částek, které má dlužník reálně uhradit) je zřejmé, že posouzení dlužníka vedlo ke zjevně nesprávnému výsledku a to již v případě nejstaršího úvěru v dubnu 2015, tím spíše pak i u obou následných, když poměry žalované se (krom přirůstání splátek předchozích úvěrů) prakticky nijak nezměnily. V tomto rozsahu žalobkyně neunesla důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalované zkoumala řádně, resp. došla zcela zjevně k nesprávným závěrům.

17. Zprostředkovatelé těchto typů úvěrů jsou zpravidla značně finančně zainteresováni na každém zprostředkovaném úvěru, jejich motivace k akceptování či uvádění nepodložených údajů je zjevná a má za následek pouze omezenou důvěru soudu v takové záznamy, pokud nejsou současně prokázány. V tomto případě se však spíše projevila jejich shovívavost k údajům, které byly klíčové, přesto však byly brány nekriticky. Soud tak již ex post nemůže přezkoumat pravost, resp. věrohodnost neurčitých tvrzení, ani zhodnotit jejich obsahový význam. Nebylo tak možno nijak přezkoumat deklarované životní náklady žalované, které jsou v částkách [částka] za bydlení nápadně nízké, i navzdory vlastnictví nemovitosti žalovanou (což prokazuje i insolvenční návrh z roku 2016, kde žalovaná na blíže nespecifikovanou nemovitost ve svém vlastnictví odkazuje). Žalovaná však již v dubnu 2015 čerpala příspěvek na bydlení v rozsahu [částka] měsíčně, je tedy zjevné, že tyto údaje jsou ve vzájemném rozporu, resp. žalobkyni selhala při zkoumání všech výdajových položek, spojených s bydlením (coby mandatorními měsíčními platbami, které se projevit v každé smysluplné kalkulaci měsíční bilance příjmů a výdajů). Není tak zřejmé, jaké položky, spojené s bydlením (zda daň, obecní služby, zálohy na plnění spojená s užíváním nemovitosti atd.) žalovaná hradila a nebyl vysvětlen rozpor mezi údajem [částka] a [částka], který považoval za důvodný Úřad práce. V případě takto skromných poměrů, resp. napjatého rozpočtu, nelze akceptovat bilancování s normativními údaji, ale je třeba trvat na zkoumání skutečných výdajů, alespoň za 2 předchozí měsíce. V případě nejstaršího úvěru nebylo vysvětleno, jak byla konstruována částka [částka] v příjmech domácnosti, teprve u následného úvěru bylo možno dovodit, že se ve zbytku takové částky jedná o výživné, náležející (tehdy oběma) nezletilým dcerám. Kalkulaci s tímto příjmem nelze vyloučit, neboť ačkoliv se jedná o příjem k uspokojování potřeb nezletilých, i ty se podílejí na uspokojování nákladů společné domácnosti. Nelze je však započíst jinou částkou, než na straně výdajů, kde byla použita normativní částka [částka] za každé dítě. Nadto je notoricky známo, že výdaje na nezletilé jsou s jejich věkem rozdílné, paušální částka [částka] je pak zjevně podhodnocená prakticky pro každý věk dítěte, tím spíše u dětí ve věku (tehdy) [anonymizováno] a [anonymizováno] let. Prokázán byl nárok na výživné (přičemž výživné na [jméno] z roku 2005 částkou [částka] v roce 2015 již zjevně nemohlo vyjadřovat její aktuální potřeby), nikoliv však, že bylo řádně ze strany otců hrazeno. Rozsudek s vyjádřením vyživovací povinnosti nelze považovat za stejně validní důkazní prostředek, jako např. pracovní smlouvu či výplatní pásku k tvrzení aktuální výše mzdy. V tomto bodě tedy soud postrádá ověření takového příjmu, bez nějž by žalovaná v případě žádného ze tří úvěrů nebyla vůbec solventní. K osobě žalované je přitom třeba zdůraznit, že deklarovala svobodný stav, vzdělání toliko výučním listem a částečnou invaliditu, přičemž výměra invalidního důchodu je sama o sobě zjevně skromná a to právě v důsledku předpokladu, že nedochází k úplné ztrátě práceschopnosti a je počítáno s přivýdělkem. Pokud byla žalovaná současně povinna péčí o nezletilé a nedeklarovala žádnou formu přivýdělku, je zřejmé, že byla existenčně závislá na každé jednotlivé složce svého příjmu, což v tomto případě představuje dávku státní sociální podpory, která sama o sobě nutí k extrémní míře obezřetnosti. Pokud dále žalovaná čerpala úvěrové prostředky na svůj účet, soud postrádá jakékoliv zkoumání skutečných příjmů a výdajů na účtu žalované, když předložení historie výpisu účtu za několik předchozích měsíců je třeba v oblasti spotřebitelských úvěrů považovat za běžnou, ne-li standardní praxi, zejména pokud (jako je tomu v projednávané věci) zůstávají neprokázány veškeré měsíční příjmy (výživné) a výše výdajů (náklady bydlení) vzbuzují pochybnosti.

18. S ohledem na výše řečené pak poskytnutí posledního úvěru, dle kterého měla žalovaná dále hradit [částka] měsíčně, zcela zjevně nezodpovědné, a to i při přehlédnutí nedostatku, spočívajícího v nezohlednění obou splátek předchozích úvěrů (v měsíční výdajové bilanci žalované). Lze uzavřít, že úvěruschopnost žalované byla v případě všech tří úvěrů zcela závislá na řádném hrazení výživného a na stálém příjmu dávky státní sociální podpory, což mělo žalobkyni přimět nejen k naplnění dispozice § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (…) a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. (…), ale rovněž k náležitému zkoumání poměrů žalované, které nelze vyčerpat doložením výměry invalidního důchodu, příspěvku na bydlení a historickým výměrem výživného pro dvě nezaopatřené děti ve výlučné péči. Poskytnutí druhého a třetího úvěru se stejnou mírou lehkovážnosti je pak neobhajitelné i proto, že požadavek žalované na další úvěr implicitně naznačoval, že žalovaná s prostředky nevychází. Žalobkyně se přesto o důvod dalšího čerpání nijak specificky nezajímala, zejména aby vyloučila, že další úvěr je žalované třeba na úhradu běžných měsíčních výdajů. S ohledem na excesivní úrokovou sazbu však nelze na její počínání pohlížet jako na obezřetné v případě jakéhokoliv jiného myslitelného určení požadované jistiny, neboť poměry žalované zcela zjevně neumožňovaly, aby žalobkyni přinášela zisk formou zhodnocení jistin v řádu vyšších desítek procent.

19. Je tedy zřejmé, že pokud by žalobkyně postupovala obezřetně, ani nejstarší úvěr se splátkou téměř [částka] měsíčně by na základě údajů v tomto rozsahu (tedy bez dalšího upřesnění) nemohla poskytnout. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí všech tří úvěrů ve smyslu citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. již proto nedbalé a má za následek absolutní neplatnost všech tří závazků bez dalšího. Soud se tak již nemusel zabývat případnou neplatností jednotlivých ujednání smlouvy, zejména ve vztahu k excesivní úrokové míře, která zjevně přesáhla jakoukoliv akceptovatelnou hranici dobrých mravů.

20. Nárok žalobkyně tak mohl soud posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a 2993 občanského zákoníku v rozsahu částek, které žalobkyně žalované bez platného právního důvodu skutečně poskytla. V tomto ohledu jí současně náleží i úrok z prodlení ve smyslu § 1970 tamtéž, když úroková sazba je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a počátek prodlení odpovídá výzvě k úhradě plnění po zesplatnění všech tří úvěrů.

21. Soud však nemohl i přes procesní pasivitu žalované (která nenavrhla zápočet) jednak shledat absolutní neplatnost ujednání ostatních platebních povinností od počátku (ex tunc) a současně odhlédnout od údajů o již uhrazeném plnění a jeho zápočtu na obchodní úroky, úroky z prodlení, poplatky a smluvní pokuty z identického závazkového vztahu. Nepřihlédnutí k plnění, které žalovaná dle tvrzení samotné žalobkyně již uhradila na absolutně neplatný závazek, by dle soudu bylo v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 1 a 3 občanského zákoníku, které mají přednost před obecnou podobou (procesněprávní) zásady projednací, které by bylo možno dát přednost při neplatnosti toliko relativní. S odkazem na § 1932 odst. 1 občanského zákoníku platí, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. V době plnění žalovanou bylo pro absolutní neplatnost závazku úvěrů možno plnit toliko na jistinu (a případný úrok z prodlení).

22. Soud proto v případě nejstaršího úvěru shledal, že k zaplacení zbývá jistina v rozsahu [částka] a úrok z prodlení z této jistiny (od [datum]). V případě mladšího úvěru pak shledal, že k zaplacení zbývá jistina v rozsahu [částka] a úrok z prodlení z této jistiny (od [datum]). V případě nejmladšího úvěru shledal, že k zaplacení zbývá jistina v rozsahu [částka] a úrok z prodlení z této jistiny (od [datum]). Celkem tedy [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. V ostatním soud shledal žalobu nedůvodnou, což vyčísluje výrok II shora.

23. O lhůtě k plnění soud ve výroku I rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o relativně vysoké plnění, dlouhodobě přesahující možnosti žalované, u které nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalované povolil v posledních letech již 3 exekuce. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. S ohledem na excesivní úrokovou míru a absolutní neplatnost závazků je i zde zcela namístě poskytnout žalované dobrodiní splátek. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně roční splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn ještě více. Žalovaná jistiny čerpala, musí tedy počítat s povinností je v rozumné lhůtě vrátit, i za cenu zvýšeného úsilí, ostatně i mladší dcera se již blíží zletilosti, resp. volnočasové samostatnosti a žalovaná tak může věnovat více času svému pracovnímu uplatnění v rozsahu, v jakém ji částečná invalidita neomezuje. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše splátky zřejmě umožňuje), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).

24. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná (cca 86 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. měl přiznat k její tíži právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Jelikož však z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované nějaké účelně vynaložené náklady s tímto řízením vznikly, není žalobkyně povinna dle výroku III hradit žalované ničeho.