121 C 6/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 750 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 750 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 740 Kč od 26. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa]

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 240 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně je vlastníkem budovy [adresa] v ulici [ulice], [územní celek], v níž žalovaný na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 20. 4. 2020, ve znění dodatku ze dne 31. 11. 2020, užívá od 20. 12. 2019 dosud byt [číslo] ve 2. nadzemním podlaží. Žalovaný je povinen platit žalobkyni nájemné a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu, jež ve svém souhrnu v období od 1. 1. 2020 odpovídaly částce 5 750 Kč měsíčně a od 1. 12. 2020 částce 6 240 Kč. Žalovaný dluží žalobkyni nájemné a poplatky za služby spojené s užíváním bytu za říjen 2020 v částce 5 750 Kč a listopad 2020 v částce 5 750 Kč, za prosinec 2020 dluží nájemné ve výši 740 Kč, přičemž v prodlení s platbami je vždy od 26. dne v měsíci, na který se platby vztahují. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu avšak bezvýsledně.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout na základě předložených listin, vyzval soud účastníky k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že i on s takovým postupem souhlasí (srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)). V souladu s ust. § 115a o. s. ř. tedy soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že žalobkyně je vlastnicí parcely [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, s budovou [adresa], objektem bydlení, v obci a k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Teplice. Ze smlouvy o nájmu bytu podepsané žalovaným dne 17. 12. 2019, žalobkyní dne 20. 4. 2020, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému do užívání byt [číslo] o velikosti 1+1, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 20. 12. 2019 do 30. 11. 2020. Žalovaný se zavázal platit měsíční nájemné ve výši 3 850 Kč a zálohy na služby ve výši uvedené v evidenčním listu nájemníka. Tyto platby byly splatné k 25. dni měsíce, k němuž se vztahovaly. Dodatkem ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 30. 11. 2020 se žalobkyně a žalovaní dohodli na prodloužení doby nájmu na další období od 1. 12. 2020 do 30. 11. 2022. Dále byla sjednána nově výše nájemného, a to částkou 4 340 Kč měsíčně. Z evidenčního listu nájemníka ze dne 13. 1. 2020 soud zjistil, že měsíční výše záloh na služby činila od 1. 1. 2020 částku 1 900 Kč měsíčně. Z dalšího evidenčního listu nájemníka ze dne 8. 12. 2020 soud zjistil, že měsíční výše záloh na služby činila i od 1. 12. 2020 částku 1 900 Kč měsíčně. Z přehledu dluhů a poplatků ze dne 25. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný za měsíc říjen a listopad 2020 neuhradil ničeho, v prosinci 2020 uhradil namísto předepsané částky 6 240 Kč pouze částku 5 500 Kč. Dluh žalovaného tak činí za měsíc říjen a listopad 2020 vždy částku 5 750 Kč, za měsíc prosinec 2020 částku 740 Kč (tj. 6 240 Kč – 5 500 Kč). Výzvou ze dne 27. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, přičemž výzva mu byla zaslána doporučeně dne 3. 1. 2021.

5. Soud má tedy za prokázané, že žalobkyně jako vlastník bytu [číslo] o velikosti 1+1, nacházejícího se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec], uzavřela se žalovaným platně nájemní smlouvu, v níž se žalovaný jako nájemce zavázal žalobkyni platit měsíčně na nájemném a zálohách na služby částku 5 750 Kč, resp. od 1. 12. 2020 částku 6 240 Kč, splatnou vždy k 25. dni aktuálního měsíce. Žalovaný tuto svou povinnost řádně neplnil a za období měsíců října až prosince 2020 včetně zůstal žalobkyni na nájemném a zálohách na služby dlužen částku v celkové výši 12 240 Kč.

6. Při právním posouzení vycházel soud zejména z následujících ustanovení právních předpisů: Podle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1868 odst. 1 o. z., zaváže-li se několik dlužníků k témuž plnění, nebo zaváže-li se dlužník několika věřitelům k témuž plnění, spravují se společný dluh i společná pohledávka podle zásad o spoluvlastnictví, přičemž podle § 1127 o. z. jsou z právního jednání týkajícího se společné věci všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Podle ustanovení § 1970 o. z. věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Od 1. 1. 2018 výše úroku z prodlení činila 8,5 % ročně a od 1. 7. 2019 pak 9 % ročně.

7. S ohledem na zjištěný skutkový stav a shora uvedená ustanovení právních předpisů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně se žalovaným platně uzavřela nájemní smlouvu, v níž se žalovaný jako nájemce zavázal žalobkyni platit měsíčně na nájemném a zálohách na služby částku 5 750 Kč, resp. od 1. 12. 2020 částku 6 240 Kč, splatnou vždy k 25. dni aktuálního měsíce. Žalovaný tuto svou povinnost řádně neplnil a za období měsíců říjen až prosinec 2020 dluží žalobkyni na nájemném a zálohách na služby částku v celkové výši 12 240 Kč, tj. 2 x 5 750 Kč + 740 Kč. Soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost žalobkyni tuto částku zaplatit.

8. Soud shledal žalobu důvodnou i v části uplatněného příslušenství. Žalovaný se dostal do prodlení s platbami nájemného a záloh na služby, a to v případě platby za měsíc říjen 2020 dne 26. 10. 2020, v případě platby za měsíc listopad 2020 dne 26. 11. 2020 a za za měsíc prosinec 2020 dne 26. 12. 2020. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 1970 o. z. vyhověl žalobě i v části uplatněného příslušenství, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužných částek.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 8 730 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náleží odměna ve výši 300 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu ve věci samé). Právní zástupkyně žalobkyně není plátkyní DPH. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně pak soud uvádí, že lustrací v rejstříku vedeném u zdejšího soud bylo zjištěno a soud dospěl k závěru, že řízení v nyní projednávané věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

10. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovaným v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.