127 C 16/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 89 617,88 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 91 787,48 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 63 437 Kč od 18. 5. 2022 do zaplacení a s 11,75 % úrokem z úvěru ročně z částky 56 453,86 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok z úvěru za dobu od 18. 5. 2022 dosáhne částky 195 480 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 14. 7. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 89 617,88 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky řízení dne 16. 10. 2020.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, bránil se tím, že jakmile se s obsahem smlouvy seznámil poté, co mu byla v listinné podobě doručena, vrátil žalobkyni po telefonické konzultaci s její pracovnicí celou částku. Měl za to, že tím je věc vyřízena, neboť takto mu to sdělila pracovnice žalobkyně a rovněž již neobdržel od žalobkyně žádné další písemnosti.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci dostavili, a při němž bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, ale k odročenému se již žalobkyně nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc dále projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 10. 2020 distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na účet 75 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžité prostředky a zaplatit sjednaný úrok ve výši 59,84 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 4 525 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Částku 75 000 Kč žalobkyně odeslala na účet žalovaného dne , datum, . Dne , datum, žalobkyně vyhotovila Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, , jehož doručení žalovaný potvrdil. Dne , datum, žalovaný odeslal na účet žalobkyně částku 75 000 Kč a platbu doprovodil informací „Vrácení úvěru – podrobnosti v e-mailu, , e-mail, , VS , var. symbol, “. Dne 12. 4. 2022 žalobkyně vyhotovila Výzvu k zaplaceí – Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru a následně další listiny adresované žalovanému, jejichž doručení žalovanému prokázáno nebylo.

5. Z výslechu žalovaného jako účastníka řízení soud zjistil, že žalovaný v řádu dnů poté, co mu bylo doručena smlouva o úvěru v listinné podobě a prostudoval si ji a telefonicky kontaktoval žalobkyni s tím, že chce peníze předčasně vrátit. Rozhodl se tak, protože prostudováním smlouvy zjistil, kolik by zaplatil na úrocích, a situaci se rozhodl řešit raději „půjčkou“ v rodině. Operátorka žalobkyně mu pomohla zformulovat výpověď smlouvy, kterou odeslal e-mailem žalobkyni. Měl za to, že vrácením peněz a tímto sdělením je celá záležitost vyřešena. Žádná reakce žalobkyně mu doručena nebyla. Ani později jej již žalobkyně nekontaktovala. Žalovaný se přestěhoval v září roku 2021, ale žalobkyni to nesděloval, protože měl záležitost již dlouho za vyřešenou. O problému se dozvěděl až z platebního rozkazu.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 75 až § 78 zákona o spotřebitelském úvěru jsou poskytovatel a zprostředkovatel povinni provozovat svou činnost s odbornou péčí. Poskytovatel a zprostředkovatel jednají čestně, transparentně a zohledňují práva a zájmy spotřebitele. Poskytovatel a zprostředkovatel při komunikaci se spotřebitelem, včetně propagačního sdělení, nesmí používat nejasné, nepravdivé, zavádějící nebo klamavé informace. Poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a byl dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů. Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Záznam komunikace se spotřebitelem se pořizuje písemně nebo jiným průkazným způsobem a obsahuje datum komunikace, dostatečnou identifikaci stran komunikace a obsah komunikace.

9. Podle § 1824a odst. 1 věty první občanského zákoníku vydá podnikatel spotřebiteli potvrzení o uzavřené smlouvě v textové podobě v přiměřené době po jejím uzavření, nejpozději však v okamžiku dodání zboží nebo před tím, než začne poskytovat službu.

10. Podle § 1829 odst. 1 občanského zákoníku může spotřebitel odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem nebo od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory ve lhůtě čtrnácti dnů. Není-li dále stanoveno jinak, končí lhůta uplynutím čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy.

11. Podle § 1829 odst. 4 občanského zákoníku nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy podle § 1820 odst. 1 písm. i), může od smlouvy odstoupit do jednoho roku ode dne uplynutí lhůty podle odstavce 1, 2 nebo 3.

12. Podle § 1830 odst. 1 občanského zákoníku může spotřebitel odstoupit od smlouvy jakýmkoli jednoznačným prohlášením učiněným vůči podnikateli.

13. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky řízení byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně splnila svou povinnost a poskytla žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši. Až následně mu zaslala Oznámení o schválení úvěru, po jehož prostudování žalovaný od smlouvy odstoupil a žalobkyni vrátil celou poskytnou finanční částku. Až po letech se dozvěděl, že žalobkyně hodnotí jeho jednání po poskytnutí úvěru jinak a požaduje po něm další plnění.

14. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že rovnost postavení stran posuzovaného právního vztahu je významně ovlivněna dvěma (souvisejícími) okolnostmi. Jedná se o vztah podnikatele a spotřebitele a zároveň vztah založený jednáním provedeným distančním způsobem. Uvedené klade na žalobkyni jako podnikatelku, která poskytla žalovanému jako spotřebiteli finanční službu, a to po jednání provedeném distančním způsobem, výrazně zvýšené nároky, kterým podle názoru soudu nedostála.

15. Za vhodné soud považuje vysvětlit, proč provedl důkaz účastnickým výslechem žalovaného a provést jeho obecné hodnocení z hlediska věrohodnosti. Důkaz svým výslechem navrhl sám žalovaný poté, co jej soud vyzýval k označení (respektive předložení) důkazů k prokázání některých jeho tvrzení o okolnostech ukončení vztahu vzniklého na základě smlouvy o úvěru, a žalovaný nebyl schopen tato tvrzení prokázat jinak. Proto soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené § 131 odst. 1 o. s. ř. k provedení důkazu výslechem žalovaného. O věrohodnosti výpovědi žalovaného nevznikly v řízení pochybnosti, žalovaný vypovídal přirozeně, jeho výpověď nebyla vnitřně rozporná. Informace vyplývající z jeho výpovědi byly časově i věcně v souladu se zjištěními vyplývajícími z jiných důkazů. Žalovaný logicky a s přirozenou mírnou nejistotou pramenící z časového odstupu odpovídal na dotazy soudu.

16. Proto soud při formulaci závěru o skutkovém stavu vycházel mimo jiné i z výpovědi žalovaného. Žalobkyně, která se k listinným důkazům provedeným při prvním jednání nijak nevyjádřila, se k pokračování jednání, při němž byl důkaz výslechem žalovaného proveden, bez omluvy nedostavila a zbavila se tak možnosti reagovat na vývoj dokazování.

17. Skutkový děj, jak vyplynul z dokazování, považuje soud za – z pohledu průměrného spotřebitele – přirozený. Byla „přes internet“ uzavřena smlouva, na účet dorazily peníze, později pak poštou písemné potvrzení o uzavření smlouvy, z nějž spotřebitel zjistil, kolik celkem bude muset zaplatit. V řádu jednotek dnů spotřebitel (v jednom dni) telefonicky kontaktoval žalobkyni, aby se poradil, jak smlouvu předčasně ukončit, po poradě sepsal a odeslal vysvětlující e-mail a vrátil poskytnuté peníze. Protože již nepřišla žádná reakce, ani okamžitě ani později, považoval věc za vyřešenou. Tomuto postupu soud nemůže – opět z pohledu průměrného spotřebitele – nic závažného vytknout.

18. Naproti tomu žalobkyni, jako podnikatelce poskytující spotřebitelský úvěr, lze vytknout mnohé. Pokud jí krátce po poskytnutí úvěru, žalovaný vrátil celou poskytnutou částku s informací, že se jedná o „Vrácení úvěru“ a podrobnosti jsou v e-mailu, a žalobkyně na to nijak nezareagovala, žalovaný jako spotřebitel se nedozvěděl, že žalobkyně hodnotí jeho jednání jinak, než jako odstoupení od smlouvy. Jestliže pak žalobkyně tiše postupně rozpouštěla vrácenou částku jako splátky úvěru, nezachovala se k žalovanému jako spotřebiteli správně.

19. První reakcí žalobkyně po vrácení částky 75 000 Kč žalovaným v první polovině listopadu 2020 byl sepis výzvy k zaplacení v první polovině dubna 2022, tedy po uplynutí 17 měsíců! Odeslání, natož doručení této výzvy žalovanému prokázáno nebylo. S ohledem na neomluvené nedostavení se k pokračování jednání nemohla být žalobkyně soudem řádně poučena.

20. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovanému se v řízení podařilo prokázat, že distančním způsobem uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla předčasně ukončena a on vrátil žalobkyni poskytnuté plnění.

21. Ze shora rozebraných důvodů žaloba není důvodná, a proto ji soud výrokem I. rozsudku v celém rozsahu zamítl.

22. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. rozsudku dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný, a proto by měl právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, a proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.