127 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 87 635 Kč s příslušenstvím

I. V části týkající se zaplacení 8 462,91 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 462,91 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení a zaplacení 65,9 % úroku z úvěru ročně z částky 50 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 79 173,09 Kč s 30 % úrokem z úvěru ročně z částky 50 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč, a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 55 171,09 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 5 309,92 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo], do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 31. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 87 635 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastnicemi řízení dne 17. 10. 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaná žalovaná nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Před zahájením prvního jednání ve věci samé nařízeného na den 10. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně převážné části úroku z úvěru (i kapitalizovaného, který se stal součástí„ jistiny“) a menší části úroku z prodlení. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, které žalobkyně učinila dříve, než začalo jednání. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 10. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni 48 pravidelných měsíčních splátek po 4 235 Kč zahrnujících splátku jistiny, úroku a úhradu za pojištění, čemuž však nedostála. Žalovaná podmínku pravidelného splácení úvěru porušovala, pohledávka žalobkyně vůči žalované se stala dne 20. 1. 2020 splatnou a žalobkyně vyzvala žalovanou, aby jí dlužnou částku ve výši 63 633 Kč zaplatila, čemuž žalovaná nevyhověla. Podle § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 věty první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je v části nedotčené zpětvzetím důvodná, když mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně splnila svou povinnosti poskytnout žalované v její prospěch peněžní prostředky, ale žalovaná své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný úrok a úhrady za pojištění, a později ani sjednané smluvní pokuty, nedostála, a proto soud žalobě vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 79 173,09 Kč (součet dlužné jistiny úvěru, požadované části kapitalizovaného dlužného úroku z úvěru, smluvních pokut a úhrad). Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud nevrátila žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky, má žalobkyně právo požadovat po žalované i úrok z úvěru až do jejich vrácení. Proto soud v souladu s ustanovením § 2399 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni také 30 % úrok z úvěru ročně z částky 50 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. Protože je žalovaná se splněním závazku v prodlení, má žalobkyně vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o peněžité plnění, právo požadovat po žalované i úrok z prodlení. Proto soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení z částky 55 171,09 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť obě účastnice měly ve věci částečný úspěch, když za úspěch žalované je třeba považovat částečné zastavení řízení v důsledku zpětvzetí části žaloby, k němuž došlo nikoli pro chování žalované. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 79 173,09 Kč, části úroku z úvěru (ke dni rozhodnutí 29 550,30 Kč) a části úroku z prodlení (ke dni rozhodnutí 10 868,82 Kč), naopak žalovaná byla úspěšná ohledně částky 8 462,91 Kč, části úroku z úvěru (ke dni rozhodnutí 64 912,17 Kč) a části úroku z prodlení (ke dni rozhodnutí 1 667,21 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 61,6 % a žalovaná přibližně z 38,4 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 23,2 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 22 887,58 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 382 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 13 860 Kč (3 x 4 620 Kč) určenou dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu) přiznané dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč přiznanou dle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za čas strávený cestou k jednání a zpět), jízdné ve výši 333,87 Kč za cestu k jednání z [obec] do [obec] a zpět (44 km) osobním automobilem se spotřebou pro kombinovaný provoz 8 litrů motorové nafty na 100 km jízdy přiznané dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (výpočet jízdného byl proveden dle ustanovení § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a § 1 a § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb. v rozhodném znění) a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 211,71 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 5 309,92 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.