127 C 21/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 87 635 Kč s příslušenstvím

I. V části týkající se zaplacení 8 462,91 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 8 462,91 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení a zaplacení 65,9 % úroku z úvěru ročně z částky 50 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 79 173,09 Kč s 30 % úrokem z úvěru ročně z částky 50 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč, a s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 55 171,09 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 5 309,92 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec, ulice a číslo, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 31. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 87 635 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastnicemi řízení dne 17. 10. 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaná žalovaná nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Před zahájením prvního jednání ve věci samé nařízeného na den 10. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně převážné části úroku z úvěru (i kapitalizovaného, který se stal součástí„ jistiny“) a menší části úroku z prodlení. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, které žalobkyně učinila dříve, než začalo jednání. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 10. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru číslo žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni 48 pravidelných měsíčních splátek po 4 235 Kč zahrnujících splátku jistiny, úroku a úhradu za pojištění, čemuž však nedostála. Žalovaná podmínku pravidelného splácení úvěru porušovala, pohledávka žalobkyně vůči žalované se stala dne 20. 1. 2020 splatnou a žalobkyně vyzvala žalovanou, aby jí dlužnou částku ve výši 63 633 Kč zaplatila, čemuž žalovaná nevyhověla. Podle § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 věty první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je v části nedotčené zpětvzetím důvodná, když mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobkyně splnila svou povinnosti poskytnout žalované v její prospěch peněžní prostředky, ale žalovaná své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednaný úrok a úhrady za pojištění, a později ani sjednané smluvní pokuty, nedostála, a proto soud žalobě vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 79 173,09 Kč (součet dlužné jistiny úvěru, požadované části kapitalizovaného dlužného úroku z úvěru, smluvních pokut a úhrad). Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud nevrátila žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky, má žalobkyně právo požadovat po žalované i úrok z úvěru až do jejich vrácení. Proto soud v souladu s ustanovením § 2399 odst. 2 věty druhé občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni také 30 % úrok z úvěru ročně z částky 50 000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. Protože je žalovaná se splněním závazku v prodlení, má žalobkyně vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o peněžité plnění, právo požadovat po žalované i úrok z prodlení. Proto soud v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni také zákonný úrok z prodlení z částky 55 171,09 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., neboť obě účastnice měly ve věci částečný úspěch, když za úspěch žalované je třeba považovat částečné zastavení řízení v důsledku zpětvzetí části žaloby, k němuž došlo nikoli pro chování žalované. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 79 173,09 Kč, části úroku z úvěru (ke dni rozhodnutí 29 550,30 Kč) a části úroku z prodlení (ke dni rozhodnutí 10 868,82 Kč), naopak žalovaná byla úspěšná ohledně částky 8 462,91 Kč, části úroku z úvěru (ke dni rozhodnutí 64 912,17 Kč) a části úroku z prodlení (ke dni rozhodnutí 1 667,21 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 61,6 % a žalovaná přibližně z 38,4 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 23,2 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 22 887,58 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 382 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 13 860 Kč (3 x 4 620 Kč) určenou dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu) přiznané dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas ve výši 200 Kč přiznanou dle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za čas strávený cestou k jednání a zpět), jízdné ve výši 333,87 Kč za cestu k jednání z obec do obec a zpět (44 km) osobním automobilem se spotřebou pro kombinovaný provoz 8 litrů motorové nafty na 100 km jízdy přiznané dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (výpočet jízdného byl proveden dle ustanovení § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a § 1 a § 4 vyhlášky č. 511/2021 Sb. v rozhodném znění) a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 3 211,71 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Na nákladech řízení přiznaná částka 5 309,92 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolacím důvodem proti části výroku II. rozsudku, kterou je ukládána povinnost k plnění, jsou jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tedy, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce či přísedící nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 205b o. s. ř.). Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí řádně a včas, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.