13 C 309/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Dvořákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované za níž jedná anonymizováno 7 slov sídlem adresa státního zastupitelství o: přiměřené zadostiučinění za vzniku nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve výši 21 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná uhradila žalobci částku 21 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 24. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit žalobci částku 21 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 24. 10. 2019 do zaplacení jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Tvrdil, že dne 13. 4. 2004 zahájil u Okresního soudu v Teplicích řízení o zaplacení částky 568 740 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smluvní pokuty proti žalované [právnická osoba], [IČO]. Dne 21. 6. 2004 vydal Okresní soud v Teplicích ve věci platební rozkaz č. j. [číslo jednací], proti kterému podala žalovaná odpor. První jednání ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] proběhlo dne 22. 8. 2005, další jednání se konala ve dnech 26. 9. 2005 a 24. 10. 2005, kdy bylo jednání odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 10. 2006 byl ustanoven znalec k podání posudku, usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 13. 3. 2007 byl znalec povinnosti zpracovat znalecký posudek zproštěn. Usnesením č. j. [číslo jednací] byl ustanoven nový znalec, dne 17. 5. 2007 mu byl odeslán spis k vypracování znaleckého posudku, následně byl k žádosti znalce doplněn spis o projektovou dokumentaci. Dne 19. 6. 2008 žalobce nahlédnutím do spisu zjistil, že spis se stále nachází u znalce k vypracování znaleckého posudku. Protože ani do 13. 7. 2009 znalec nepředložil vypracovaný posudek, žádal žalobce soud o urgenci k vypracování znaleckého posudku. Znalec byl soudem opakovaně vyzýván k předložení znaleckého posudku a byla mu uložena pořádková pokuta. Dne 5. 11. 2009 vrátil znalec spis soudu s vypracovaným znaleckým posudkem. Ve dnech 14. 4. 2010, 12. 5. 2010 a 19. 5. 2010 proběhla další jednání, dne 26. 5. 2010 soud rozhodl ve věci rozsudkem č. j. [číslo jednací], písemné vyhotovení bylo žalobci doručeno dne 23. 7. 2010. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, první jednání před odvolacím soudem bylo nařízeno na den 2. 10. 2012. Dne 25. 10. 2012 Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. [číslo jednací] rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. První jednání od zrušovacího usnesení nařídil soud na den 16. 5. 2013. Dne 15. 5. 2013 však bylo žalobci sděleno, že na majetek žalované byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. [spisová značka] ze dne 16. 4. 2013 prohlášen konkurz, a proto je řízení přerušeno. Dne 4. 3. 2019 vzal žalobce svou žalobu zpět a dne 10. 4. 2019 mu bylo doručeno usnesení Okresního soudu v Teplicích o zastavení řízení č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 4. 2019, které nabylo právní moci dne 26. 4. 2019. Žalobce má za to, že řízení trvalo 15 let, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, a proto již v průběhu řízení, a to po uplynutí deseti let od zahájení, uplatnil dne 24. 4. 2014 nárok na odškodnění. Věc byla u Ministerstva spravedlnosti ČR vedena pod č. j. [spisová značka] a ministerstvo ve svém stanovisku ze dne 23. 10. 2014 uspokojilo nárok žalobce částkou ve výši 128 250 Kč. Za každý rok řízení tak žalobci náležela částka ve výši 13 500 Kč. Protože od přiznání odškodnění do pravomocného skončení věci uplynulo dalších 4,5 roku, žalobce u Ministerstva spravedlnosti ČR podáním ze dne 14. 5. 2019 uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění a vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem za toto období. Doba 4,5 roku, která uplynula od předchozího přiznání odškodnění, během které nedošlo k žádnému posunu ve věci, neboť poslední zrušené jednání bylo nařízeno na den 16. 5. 2013, nepochybně průtahem řízení je. Složitost věci přitom sama o sobě příčinou průtahů v řízení nebyla. Ani žalobce se na vzniku průtahů ničím nepodílel, naopak využil dostupné prostředky způsobilé odstranit průtahy v řízení. Žalobci tak vznikla nemajetková újma, neboť se jednalo o nikoliv jen mírné překročení přiměřené doby řízení. Délka řízení pak žalobce vyčerpala natolik, že svým podáním ze dne 4. 3. 2019 vzal žalobu zpět, neboť se po 15 letech soudním řízením pro ztrátu důvěry v justici již nechtěl zabývat, a to přesto, že si byl vědom skutečnosti, že zpětvzetím žaloby zaviní zastavení řízení a soud mu uloží povinnost uhradit státu náklady řízení sestávající se ze znalečného. Pokud by žalobce ke zpětvzetí žaloby nepřistoupil, byly by celkové průtahy ve věci ještě delší. Žalobci tak vznikla nemajetková újma, proto žádal přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za každý rok řízení. Dne 23. 10. 2019 sdělilo Ministerstvo spravedlnosti ČR své stanovisko ze dne 22. 10. 2019, ve kterém konstatuje, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci byl přiznán nárok na odškodnění ve výši 39 750 Kč. Ve svém předchozím stanovisku ze dne 23. 10. 2014 byla žalobci přiznána za prvních 10,5 roku řízení za každý rok na odškodnění částka 13 500 Kč, přičemž tato částka byla již částkou sníženou. Za zbývající dobu řízení v trvání 4,5 roku pak nemá ministerstvo žádný důvod k dalšímu snižování již tak snížené částky. Pokud tedy byla žalobci v předešlém stanovisku přiznána částka 13 500 Kč za rok, tak nyní za zbývajících 4,5 roku řízení měla být žalobci přiznána částka 60 750 Kč, nikoliv částka 39 750 Kč, přičemž rozdíl činí 21 000 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala, neboť již žalobci mimosoudně poskytla přiměřené finanční zadostiučinění odpovídající výši, a to řádně a včas ve lhůtě dle ustanovení § 15 zákona č. 82/1998 Sb. Potvrdila, že se na ni žalobce obrátil se svým nárokem, nejprve dne 24. 4. 2014 podáním ze dne 14. 4. 2014 a dále svým podáním ze dne 9. 5. 2019 doručeným žalované dne 14. 5. 2019. Žalovaná svým stanoviskem č. j. [spisová značka] ze dne 23. 10. 2014 dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce a žalobci poskytla finanční zadostiučinění ve výši 128 250 Kč, stanoviskem č. j. [spisová značka] ze dne 22. 10. 2019 žalobci poskytla další finanční zadostiučinění ve výši 39 750 Kč, celkem tak žalovaná poskytla žalobci finanční zadostiučinění ve výši 168 000 Kč. Předmětné řízení bylo zahájeno dne 13. 4. 2004 žalobou podanou proti [právnická osoba] o zaplacení částky 568 740 Kč jakožto nároku na náhradu smluvní pokuty za pozdní dodání stavebního díla - rekonstrukce rodinného domu, která činila 0,5 % denně z ceny díla za prodlení za období od 28. 8. 2003 do 16. 12. 2003, tj. ve výši 712 850 Kč, což po zápočtu dosud neuhrazené ceny díla ve výši 194 110,60 Kč a slevy ceny díla ve výši 50 000 Kč z důvodu vad dodaného díla činí žalovaných 568 740 Kč. Dne 3. 6. 2004 byl žalobce vyzván soudem k úhradě soudního poplatku, který uhradil dne 11. 6. 2014, dne 21. 6. 2004 vydal soud platební rozkaz, který byl žalované doručen dne 30. 8. 2004, dne 9. 9. 2004 podala žalovaná odpor a dne 1. 10. 2004 se vyjádřila k žalobě, popřela prodlení s dodáním díla i existenci vad dodaného díla. Soud nařídil jednání na den 13. 12. 2004, dne 16. 11. 2004 požádal zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu plánované hospitalizace, dne 3. 1. 2005 byl spis přidělen jiné soudkyni, dne 4. 5. 2005 byl spis opět přidělen jiné soudkyni. Dne 18. 7. 2005 soud nařídil jednání na den 22. 8. 2005. Dne 22. 8. 2005 byly provedeny listinné důkazy a účastnický výslech žalobce, účastníci požádali o lhůtu 12 týdnů na doplnění důkazních návrhů, jednání bylo nařízeno na den 26. 9. 2005. Na jednání dne 26. 9. 2005 byl proveden účastnický výslech jednatele žalované a výslech tří svědků, jednání bylo odročeno na den 24. 10. 2005 za účelem doplnění dokazování. Na jednání dne 24. 10. 2005 byl proveden výslech čtyř svědků, žalobce předložil vlastní znalecký posudek, žalovaná požádala o lhůtu 14 dnů na doplnění důkazů, jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce. Usnesením ze dne 30. 10. 2006 soud ustanovil znalecký ústav z oboru stavebnictví, znalecký ústav dne 16. 11. 2006 poukázal na svou podjatost, usnesením ze dne 13. 3. 2007 soud zprostil znalecký ústav úkolu, usnesením ze dne 13. 3. 2007 ustanovil soud jinou znalkyni, dne 12. 7. 2007 byla znalkyni přeposlána projektová dokumentace, dne 18. 6. 2008 byla znalkyně urgována o dodání znaleckého posudku, opětovně byla urgována dne 1. 12. 2008, 16. 2. 2009 a 29. 4. 2009. Usnesením ze dne 29. 5. 2009 byla znalkyni uložena pořádková pokuta. Dne 17. 7. 2009 byla znalkyně opět urgována, dále byla urgována dne 7. 9. 2009, 12. 10. 2009 a 3. 11. 2009. Dne 4. 11. 2009 byl soudu doručen znalecký posudek. Dne 8. 12. 2009 sdělil žalobce, že nemá námitky proti znaleckému posudku. Dne 4. 12. 2009 požádala žalovaná o prodloužení lhůty k vyjádření, dne 11. 1. 2010 opět požádala o prodloužení lhůty do 20. 1. 2010, dne 22. 1. 2010 učinila rozsáhlé námitky do znaleckého posudku a trvala na výslechu znalkyně. Soud nařídil jednání na den 14. 4. 2010, kdy byl proveden výslech znalkyně, jednání bylo odročeno na den 12. 5. 2010, kdy bylo dokončeno dokazování, na jednání dne 26. 5. 2010 byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobě vyhověno co do částky 300 000 Kč, soud shledal právní základ nároku žalobce důvodným, ale výši smluvní pokuty moderoval pro její nepřiměřenost. Rozsudek byl účastníkům doručen dne 23. 7. 2010, proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Soudní poplatek z odvolání uhradila žalovaná až dne 4. 10. 2010 Krajský soud v Ústí nad Labem nařídil jednání na den 2. 10. 2012, které bylo odročeno za účelem poskytnutí prostoru účastníkům pro mimosoudní jednání na den 25. 10. 2012, k dohodě nedošlo. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 25. 10. 2012 byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud vyslovil názor, že soud I. stupně se nezabýval dostatečně tím, zda nárok žalobce na smluvní pokutu odpovídá zásadám poctivého obchodního styku a prodlením samotného žalobce s poskytnutím součinnosti žalované k předání díla. Spis byl dne 10. 1. 2013 vrácen soudu I. stupně. Dne 17. 1. 2013 bylo zahájeno insolvenční řízení vůči žalované u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], dne 16. 4. 2013 byl prohlášen konkurz na majetek žalované, čímž došlo k přerušení řízení ze zákona. Dne 10. 5. 2013 soud odvolal nařízené jednání a poučil účastníky o zákonné překážce dalšího postupu řízení. Dne 25. 2. 2019 se žalovaná vzdává práva na náhradu nákladů řízení pro případ zpětvzetí žaloby ze strany žadatele. Dne 4. 3. 2019 bylo soudu doručeno zpětvzetí žaloby ze strany žalobce, který se vzdává náhrady nákladů řízení. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 4. 2019 soud řízení zastavil, usnesení nabylo právní moci dne 26. 4. 2019. Žalobce toliko dvakrát urgoval dodání znaleckého posudku. Po zhodnocení všech Celková délka řízení činila 15 let. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mimo jiné zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele. V předmětné věci probíhalo řízení před dvěma stupni soudní soustavy v celkové délce 15 let, z toho po dobu šesti let bylo řízení ze zákona přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalované (od 16. 4. 2013 do 9. 4. 2019). Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně třikrát (včetně platebního rozkazu) a odvolací soud jedenkrát. První rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, protože se soud I. stupně nezabýval dostatečně tím, zda nárok žalobce na smluvní pokutu odpovídá zásadám poctivého obchodního styku a prodlením samotného žalobce s poskytnutím součinnosti žalované k předání díla. Následně již rozhodoval soud I. stupně o zastavení řízení ke zpětvzetí žaloby. V řízení byly shledány průtahy před soudem I. stupně v období mezi 13. 12. 2004 až 18. 7. 2005, mezi 15. 11. 2005 až 30. 10. 2006, dále prodlevy s dodáním znaleckého posudku od 12. 10. 2007 do 4. 11. 2009 a průtah před odvolacím soudem v období mezi 29. 12. 2010 až 8. 6. 2012. Celková délka řízení tedy byla nepřiměřená. Věc byla po stránce skutkové složitá a po stránce právní do určité míry složitá. Jednalo se o spor o plnění z titulu vad dodaného stavebního díla, kdy sice předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty za pozdní dodání díla, ale právě otázka posouzení, zda stavební dílo mělo vady či nikoliv, měla vliv i na posouzení otázky včasnosti předání díla, přičemž žalovaná dále rovněž namítala, že do doby předání díla žalobce zahrnuje i dobu konaných víceprací nad rámec smlouvy o dílo a dále i nedostatek součinnosti žalobce k převzetí díla. V řízení muselo být provedeno rozsáhlé dokazování, větší množství listinných důkazů, výslechy většího počtu svědků, znalecký posudek z oboru stavebnictví, v rámci kterého bylo nutno provést místní šetření, své posudky předkládali i sami účastníci. Po dobu šesti let bylo řízení ze zákona přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalované, pokud se do této celkové délky řízení zahrnuje i tato doba, je třeba rovněž vycházet ze složitosti samotného insolvenčního řízení, které je obecně vždy složité. Stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu podávány okolností případu dospěla žalovaná k závěru, že žalobcem mimosoudně požadovaná částka ve výši 100 000 Kč není přiměřená. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 280 000 Kč s tím, že za jeden rok řízení náleží částka 20 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši. Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost věci o 40 % a naopak byla navýšena pro postup soudu spočívající ve zjištěných průtazích a pozdním dodání znaleckého posudku o 20 %. Pokud jde o význam věci pro žalobce, ve věci se jednalo o spor o peněžité plnění, který obecně nepatří k těm typům řízení, s nimiž je spojen automaticky zvýšený význam pro účastníky. Význam věci se pro žalobce v průběhu řízení měnil, v průběhu času se snižoval. Žalobce v žalobě uplatňoval nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení za období od 28. 8. 2003 do 16. 12. 2003, což při ceně díla 1 345 035 Kč činilo 712 850 Kč a po žalobcem provedeném jednostranném zápočtu na slevu z ceny díla a doplatku ceny za dílo činilo žalobou požadovaných 568 740 Kč. Bylo tedy zjevné, že požadovaná výše smluvní pokuty je nepřiměřená, pročež soud I. stupně vyhověl jen do části a odvolací soud ani v této části ne, když rozsudek I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s pokynem, aby se soud zabýval dostatečně tím, zda nárok žalobce na smluvní pokutu odpovídá zásadám poctivého obchodního styku. Následně spolu účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu o tzv. nulové variantě, dle níž vzali zpět obě žaloby proti soba navzájem podané u stejného soudu (kdy se žalovaná po žalobci v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] domáhala doplatku ceny za dílo, vůči němuž žalobce svůj nárok na smluvní pokutu započetl) v plném rozsahu zpět a navzájem se vzdali práva na náhradu nákladů řízení. Žalobci se tak fakticky dostalo uznání slevy na dílo ve výši 50 000 Kč a prominutí doplatku ceny za dílo ve výši 114 110,60 Kč O tzv. nulové variantě již spolu účastníci mimosoudně jednali mezi jednáními před odvolacím soudem dne 2. 10. 2012 a 26. 10. 2012. Do insolvenčního řízení svou pohledávku žalobce nepřihlásil. Pro nižší význam věci pro žalobce byla základní částka dále snížena o 20 %. Po zhodnocení všech okolností případu dospěla žalovaná k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 168 000 Kč za celou dobu řízení. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Dle žalobkyně bylo o průtazích rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 28. 5. 2020, rozhodnutí v této věci jednoznačně souvisí s předmětem tohoto řízení.

3. Mezi účastníky je nesporné, že předmětné řízení trvalo 15 let, tedy od 13. 4. 2004 do 26. 4. 2019, že rozhodnutí ve věci nebylo vydáno v přiměřené lhůtě, že došlo k průtahům, že žalobce má nárok na přiměřené zadostiučinění dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Dále je nesporné, že se žalobce obrátil na žalovanou se svým nárokem na úhradu zadostiučinění ve smyslu ust. § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. nejprve dne 24. 4. 2014 podáním ze dne 14. 4. 2014 a dále svým podáním ze dne 9. 5. 2019, doručeným žalované dne 14. 5. 2019. Žalovaná svým stanoviskem č. j. [spisová značka] ze dne 23. 10. 2014 dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v jeho nepřiměřené délce a žalobci poskytla finanční zadostiučinění ve výši 128 250 Kč, přitom stanoviskem č. j. [spisová značka] ze dne 22. 10. 2019 žalobci poskytla další finanční zadostiučinění ve výši 39 750 Kč, celkem tak žalovaná poskytla žalobci finanční zadostiučinění ve výši 168 000 Kč. Sporná je tedy výše zadostiučinění za období od 24. 10. 2014 do 26. 4. 2019 (4 roky a 6 měsíců).

4. Ze stanoviska č. j. [spisová značka] ze dne 23. 10. 2014 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že dosavadní délka dosud neskončeného řízení ve vztahu k žalobci do vydání stanoviska řízení činí 10 let a šest měsíců (od 13. 4. 2004 do 23. 10. 2014), že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., celkovou dobu řízení zhodnotila jako nepřiměřenou, že v řízení došlo k průtahům. Žalobkyně po zhodnocení případu přistoupila k celkovému snížení základní výše zadostiučinění o 10 % vzhledem ke složitosti případu, nutnosti vypracování znaleckého posudku a následnému vyčkávání výsledku insolvenčního řízení. Význam řízení pro žalobce vyhodnotila jako standardní. Po zhodnocení všech okolností případu a aplikaci zákonných ustanovení a judikatury došla k závěru, že žalobce má nárok na zadostiučinění ve výši 128 250 Kč.

5. Ze stanoviska žalované č. j. [spisová značka] ze dne 22. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná konstatovala celkovou dobu řízení 15 let, tedy že řízení bylo zahájeno žalobou dne 13. 4. 2004 a skončilo zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 4. 2019, které nabylo právní moci dne 26. 4. 2019. Žalobkyně zhodnotila, že řízení probíhalo před dvěma stupni soudní soustavy, po dobu 6 let bylo ze zákona přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na žalovanou [právnická osoba] s. r. o. V řízení byly shledány průtahy před soudem 1. stupně v období od 13. 12. 2004 do 18. 7. 2005, mezi 15. 11. 2005 do 30. 10. 2006, dále prodlevy s dodáním znaleckého posudku od 12. 10. 2007 do 4. 11. 2009 a průtah před odvolacím soudem v období od 29. 12. 2010 do 8. 6. 2012. Zhodnotila délku řízení jako nepřiměřenou. Dále zhodnotila věc po stránce skutkové jako složitou, po právní stránce do určité míry složitou. Jednalo se o spor o plnění z titulu vad dodaného stavebního díla, žalobce nárokoval smluvní pokutu za pozdní dodání díla. V řízení muselo být provedeno rozsáhlé dokazování, po dobu 6 let bylo řízení ze zákona přerušeno z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalované (od 16. 4. 2013 do 9. 4. 2019). Při stanovení výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce 28 000 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 20 000 Kč, přičemž za první dva roky náleží v poloviční výši. Tato základní částka byla snížena s ohledem na složitost věci o 40 % a naopak navýšena pro postup soudu spočívající v průtazích a pozdním dodání znaleckého posudku o 20 %. Význam řízení pro žalobce zhodnotila žalovaná tak, že se jednalo o spor o peněžité plnění, který typově nepatří k řízením s automaticky zvýšeným významem pro jeho účastníky. Jednalo se o nárok na úhradu smluvní pokuty z ceny díla ve výši 712 850 Kč, po provedeném zápočtu na slevu díla a doplatku ceny provedeném žalobcem pak činilo požadovaných 568 740 Kč. Následně spolu účastníci uzavřeli mimosoudní dohodu na tzv. nulové variantě, dle níž vzali zpět vzájemně podané žaloby, po žalobci byl vymáhán v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] doplatek ceny za dílo, žalobci se dostalo uznání slevy za dílo ve výši 50 000 Kč a prominutí doplatku ceny za dílo ve výši 114 110,60 Kč. Do insolvenčního řízení žalobce svou pohledávku nepřihlásil. Pro nižší význam věci pro žalobce byla základní částka dále snížena o 20 %. Žalovaná dospěla k závěru, že žalobci náleží zadostiučinění ve výši celkem 168 000 Kč, bylo mu již poskytnuto ve výši 128 000 Kč, žalobci náleží náhrada ve výši 39 750 Kč.

6. Z žaloby o přiměřené zadostiučinění podané žalobcem dne 15. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění z důvodu průtahů ve věci žaloby [právnická osoba] s.r.o. proti žalobci o zaplacení částky 144 110,60 Kč vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo v této věci dne 21. 4. 2006 přerušeno do právní moci rozhodnutí vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Další jednání bylo nařízeno na den 1. 4. 2014, 16. 4. 2014, 9. 7. 2014, 29. 1. 2015, 11. 8. 2015, 14. 8. 2015 byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], rozsudek byl usnesením Krajského soud v Ústí nad Labem zrušen a vrácen k dalšímu řízení, dne 12. 4. 2019 bylo řízení zastaveno, rozhodnutí o zastavení řízení nabylo právní moci 4. 5. 2019. Z rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalobce uplatnil vůči žalované nárok na zadostiučinění z důvodu průtahů v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno žalobou [právnická osoba] s.r.o. dne 1. 2. 2005, kdy se [právnická osoba] s.r.o. domáhala po žalobci zaplacení částky 144 110,60 Kč, představující dlužnou část ceny díla. Řízení bylo přerušeno z důvodu probíhajícího řízení sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla žalovaná [právnická osoba] s.r.o. žalobcem. Soud neshledal obě řízení za souběžná, neboť okresní soud přes překážku přerušení řízení fakticky konal, probíhala jednání, při kterých bylo prováděno dokazování, byl vyhlášen dne 14. 8. 2015 rozsudek, podáno odvolání, rozsudek byl dne 28. 4. 2016 zrušen, za souběžnou část obou řízení není možno považovat období od 1. 4. 2014 do 28. 4. 2016, neboť hlavní řízení probíhalo zcela nezávisle na řízení vedlejším.

7. Dle ustanovení § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je takové porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Dle ustanovení § 14 odst. 1 a § 6 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u Ministerstva spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení. Dle ustanovení § 14 odst. 3 uvedeného zákona uplatnění nároku na náhrady škody je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle ustanovení § 1, 2 uvedeného zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Dle ustanovení § 31a bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Dle nálezu Ústavního soudu II. ÚS 862/10 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 958/2009 je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit a pokud tak učiní, výsledné odůvodnění musí být dostatečné Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 11. 2010 sp. zn. Cdo 4041 /2009 při stanovení výše zadostiučinění podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba vyjít z určité částky za jeden rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou dobou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění. Tu je následně třeba upravit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) - e) zákona č. 82/1998 Sb. Pro poměry České republiky se považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za první dva roky řízení přihlíží pak soud k tomu, že během nich je újma způsobená nejnižší (na konec příliš dlouhým řízením) a teprve s uplynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Odůvodnění přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v něm se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznané za jednotku času řízení a následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31 odst. 3 písm. b) - e) zákona č. 82/1998 Sb. Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Dle § 1 vládního nařízení č. 33/2010 Sb. se úrok z prodlení stanoví ve výši repo sazby ČNB platné k poslednímu dni kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

8. Pokud jde o řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], nejedná se o věc rozhodnutou, neboť v tomto řízení neuplatnil žalobce nárok na odškodnění za průtahy v řízení v období přerušení řízení.

9. Předmětné řízení trvalo od 15 let, došlo tak k neodůvodněným průtahům. Soud proto dospěl k názoru, že je třeba žalobci zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. přiznat. Při stanovení výše zadostiučinění vycházel soud z částky 15 000 Kč za první dva roky, v dalším období 15 000 Kč za rok, tedy za 13 let 195 000 Kč, za celou dobu trvání řízení, tj. 210 000 Kč. Soud vycházel ze základní částky, neboť předmět řízení neměl pro žalobce zvýšený význam. Zároveň soud přistoupil ke krácení této částky o 20 %, neboť se jednalo o věc skutkově složitou, bylo třeba vyslechnout několik svědků a nechat zpracovat znalecký posudek (viz. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky z 13. 4. 2010 sp. zn. Cpjn 206/2010). Žalobci tedy vznikl nárok na zadostiučinění ve výši 168 000 Kč. Tuto částku žalovaná žalobci již uhradila. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

10. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 a § 150 o. s. ř., žalobce sice byl v řízení neúspěšný, žalované by náležela náhrada nákladů řízení, rozhodnutí o výši plnění však záviselo na úvaze soudu.