17 C 140/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr Danielou Novotnou ve věci žalobce: ; název žalobkyně , reg. číslo sídlem boulevard příjmení 1, PSČ anonymizováno , země jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba , odštěpného závodu sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 3 997,69 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 997,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 3 997,69 Kč od 18. 8. 2020 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání platebního rozkazu po žalovaném domáhal zaplacení celkem částky 3 997,69 Kč s tím, že se žalovaným uzavřel dne 19. 5. 2019 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl částku 29 985 Kč, kterou žalovaný v dohodnutých 15ti pravidelných měsíčních splátkách po 1 999 Kč nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listiny nazvané„ Žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo]“ datované dnem 19. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru na nákup vybraného zboží v celkové výši 29 985 Kč. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr v uvedené výši a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku v 15ti pravidelných měsíčních splátkách po 1 999 Kč, splatných vždy k 17. dni příslušného měsíce počínaje 17. 6. 2019. Ze smluvních podmínek žalobce je dále zřejmé oprávnění požadovat náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč.

5. Z výpisu z úvěrového listu bylo zjištěno, že žalovaný dlužil žalobci ke dni 19. 1. 2021 částku 3 997,69 Kč.

6. Z dopisu žalobce ze dne 1. 3. 2021 adresovaného žalovanému soud dále zjistil, že vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru společnost odstoupila od předmětné úvěrové smlouvy a úvěr se ke dni 17. 8. 2020 stal splatným v celém rozsahu, tj. ve výši 3 997,69 Kč.

7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: účastníci uzavřeli dne 19. 5. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému na jeho žádost poskytl částku 29 985 Kč, kterou žalovaný v dohodnutých 15ti měsíčních splátkách po 1 999 Kč, nevrátil. Žalobce proto ke dni 17. 8. 2020 od smlouvy odstoupil a úvěr ve výši 3 997,69 Kč zesplatnil. Na svůj dluh žalovaný neuhradil ničeho.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva, která má znaky smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku a žalovaný nedostál svým platebním povinnostem ze smlouvy vyplývajícím. Žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud, včetně sjednaného úroku, smluvní pokuty a sjednanou povinnosti uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky, rozsudkem.

9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví prováděcí předpis, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky a to ode dne následujícího po dni zesplatnění pohledávky, žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z částky 3 997,69 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 18. 8. 2020 do zaplacení.

10. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

11. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a náhradě hotových výdajů za dva úkony (zpracování dat a zaslání výzvy k plnění a zpracování žaloby) dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši 200 Kč.

12. Standardní lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.