17 C 327/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Danielou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 386 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % p. a., to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, pokud se týká zaplacení částky 5 386 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 386 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % p. a., se zamítá.

III. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 166 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu celkem částku 30 386 Kč s příslušenstvím, představující dluh žalované vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2022 [číslo] uzavřené formou elektronické komunikace mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši celkem 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit spolu s příslušenstvím do 5. 1. 2023. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas a v souladu se smluvními podmínkami je povinna rovněž uhradit smluvní úrok ve výši 5 386 Kč. Dle Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 ve znění pozdějších dodatků právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce dne 16. 6. 2023 Vedle jistiny dluhu 25 000 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení smluvního úroku ve výši 5 386 Kč – nejpozději splatných dne 8. 2. 2023 a zákonného úroku z prodlení z částky 30 386 Kč od 9. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % p. a.

2. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobcem a rekapitulované v bodě 1. rozsudku (důkazy: smlouva o úvěru [číslo] ze dne 6. 12. 2022 včetně všeobecných obchodních podmínek společnosti právního předchůdce žalobce, potvrzení bankovního domu [právnická osoba] o platbě – půjčky od [anonymizováno] [číslo] ve výši 13 000 Kč dne 13. 12. 2022 a ve výši 12 000 Kč dne 6. 12. 2022 na protiúčet č. [bankovní účet], výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 2. 2023 a 16. 6. 2023, Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 a oznámení o postoupení pohledávky žalované ze dne 16. 6. 2023).

5. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž v § 2999 odst. 1 cit. zák. ustanovení je uvedeno, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

6. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění změn a doplňků (dále jen„ zákon“), stanoví, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 cit. zák. ustanovení poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto: spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

8. Na základě skutečností uvedených v bodě 5. rozsudku vzal soud za prokázané, že věřitel žalované poskytl peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč, z nichž žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Dále se však soud musel zabývat těmito otázkami: může-li bez aktivity žalované hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o úvěru splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, zda podmínky splněny byly a na jakou částku má žalobce vůči žalované nárok.

9. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle ustanovení § 588 obč. zákoníku.

10. Proto zkoumal, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu žalobce, resp. jeho právní předchůdce úvěruschopnost žalované dostatečně nezkoumal nebo alespoň nic takového neprokázal. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.

11. V daném případě žalobce tvrdil, že lustroval žalovanou v relevantních databázích, avšak takové tvrzení je z pohledu soudu nedostatečné, když dle předchozího bodu rozsudku o úvěruschopnosti žalované netvrdil ničeho.

12. Soud tedy dospěl k závěru, že se věřitel schopností žalované splácet úvěr nezabýval dostatečně a s odbornou péčí, když se nezabýval tím, zda žalovaná disponuje dostatečnými zdroji pro splácení úvěru, tj. jak jejími příjmy, tak i jejími výdaji. Soud je proto přesvědčen o tom, že úvěruschopnost žalované věřitel nehodnotil s odbornou péčí, a že smlouva je tak neplatná pro rozpor se zákonem.

13. Je-li smlouva o úvěru neplatná, je žalovaná povinna žalobci vrátit dle ustanovení §§ 2991 a 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou věřitel poskytl žalované, tedy částku 25 000 Kč. Soud proto žalobci tuto částku přiznal spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

14. Dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. V daném případě měl žalobce úspěch ve výši 82,27 %, jeho neúspěch ve výši 17,33 % byl současně úspěchem žalované. Rozdíl mezi 82,27 % a 17,33 % představuje 64,54 % nákladů řízení, na které má žalobce právo. Jeho celkové náklady řízení činily 11 103,20 Kč a spočívaly v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 520 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 9 583,20 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 7 bod 5. vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 7 020 Kč (za 3 úkony právní služby po 2 340 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21 % DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud tak žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 7 166 Kč, tedy zmíněných 37,48 % částky 11 103,20 Kč.

16. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.