18 C 1/2026

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Škodovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 48 480 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 18 480 Kč se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám , Jméno advokátky, částku 2 179 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 48 480 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 10. 4. 2025 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) s tím, že žalobce případně požaduje částku ve výši jistiny (30 000 Kč) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci vydal dne 10. 2. 2026 částečně vyhovující rozsudek, který nabyl ve vyhovující části ke dni 4. 3. 2026 právní moci a ohledně zamítavé části a náhrady nákladů řízení byl rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, ze dne 23. 4. 2026 zrušen.Ve věci bylo na řízeno na den 23. 6. 2026 jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce s omluvou bez námitek s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti, žalovaný bez omluvy, ač měl řádně doručeno, soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč dne 10. 4. 2025 na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 10. 4. 2025. Z obsahu smluv o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 a 24. 7. 2025 je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena žalobci. Z dopisu ze dne 27. 8. 2025 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu sdělení žalobce vyplývá, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného ze sdělení a informací poskytnutých klientem, aniž by si tyto informace prověřil a provedl lustraci z veřejně dostupných databázíPodle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před 28. 5. 2022 zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti. Od 28. 5. 2022 je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, kterou žalovaný včas nevrátil, a tudíž se bezdůvodně obohatil, když smlouva o úvěru je v důsledku neprokázání důkladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s právní úpravou výše neplatná. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, dluží sumu 30 000 Kč, a proto soud uložil rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č.j. , spisová značka, ze dne 10. 2. 2026 žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 o.z., který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Pokud žalobce požadoval více (poplatek 10 800 Kč, úrok 900 Kč, smluvní pokuta 6 780 Kč), byla v této části (v částce 18 480 Kč) žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce u žalovaného dostupné údaje, znemožňující dovodit jeho bonitu pro jakýkoliv úvěr, vyhodnotil zjevně nesprávně. V tomto rozsahu žalobce neunesl důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumal řádně, když se k nařízenému jednání nedostavil a soud tak neměl možnost jej v tomto smyslu poučit, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činil, došel zcela zjevně k nesprávnému závěru. Navíc žalobce sám navrhl, že pokud soud dospěje k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, aby nárok žalobce posoudil podle § 2991 a násl. o bezdůvodném obohacení.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalobci, neboť byl ve sporu úspěšný z 62 % žalobou uplatněného nároku (byla mu přiznána částka 30 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 2. 2026), žalovaný byl úspěšný v 38 % předmětu řízení; žalobci proto byla přiznána náhrada 24 % (62 mínus 38) jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky ve výši 3 379 Kč, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní pomoci (po 1. 1. 2025) stanovenou podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 100 Kč stanovenými podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (obdobné věci pro právní i skutkové stránce vedeny u zdejšího soudu např. pod sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, ), odměnou za jeden úkon právní pomoci po 1 860 Kč dle § 7 cit. vyhl, jedním režijním paušálem po 450 Kč (za podání odvolání) dle § 13 cit. vyhl. a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů ve výši 989 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalobce představují částku 9 078 Kč a dvacetčtyři procent z těchto nákladů činí částku 2 179 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.