18 C 318/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Škodovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka s 15,6 % úrokem od datum do zaplacení z částky částka a s 8,5 % z prodlení od datum do zaplacení z částky částka, a na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám Mgr. jméno příjmení, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne datum mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (právnická osoba). Žalovaný se k žalobě vyjádřil s uznáním, že své dluhy musí splatit, ale vzhledem k neschopnosti pracovat z důvodu anonymizováno a důchodu bude požadovat snížení úroku na rozumnou míru. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání s písemnou omluvou z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nedostavil a nepožádal o odročení jednání, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek a oznámení o ukončení čerpání úvěru soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou předchůdce žalobce žalovanému poskytl dne datum úvěr ve výši částka, jenž se žalovaný zavázal zaplatit včetně úroků 15,6 % ročně ve splátkách po částka měsíčně s datem poslední splátky datum. Účastníci se též dohodli, že součástí splátky je poplatek za správu úvěru ve výši částka a poplatek za pojištění ve výši částka v souladu s Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby. Z obsahu výpisu pohybů na účtu, prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že ke dni podání žaloby činila pohledávka anonymizována dvě slova, částka. Z obsahu smluv o postoupení pohledávek ze dne datum a datum a Seznamu postupovaných pohledávek je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, zaplatit z ní úroky a vyslovil souhlas s úvěrovými podmínkami společnosti. Předchůdce žalobce uvedený úvěr žalovanému poskytl, žalovaný však úvěr ke sjednanému datu nesplácel, a proto předchůdce žalobce úvěr ke dni datum zesplatnil a vyčíslil výši dluhu částkou částka, která obsahuje jistinu částka, poplatky částka, úrok z úvěru částka a kapitalizovaný úrok z prodlení částka. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, dluží sumu 341 264,10 s úrokem z úvěru, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku, který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Námitka žalovaného o nerozumné míře úroku není důvodná, když soud v souladu s vyjádřením žalobce konstatuje, že nárok na oba úroky (smluvní z úvěru i zákonný z prodlení) je dán a jejich souhrnná výše neporušuje § 547 občanského zákoníku o dobrých mravech, neboť výše úroku z úvěru je zcela zjevně přiměřená v porovnání s obvyklou úrokovou mírou účtovanou peněžními ústavy a výše úroku z prodlení je dána platnou sazbou stanovenou Českou národní bankou v rámci jejích měnověpolitických nástrojů. V poměrech dané věci bylo přihlédnuto i k ustanovení § 1813 občanského zákoníku, z něhož se podává, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, tedy žalovaného. To však neplatí o ujednání o ceně, pokud je spotřebiteli poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem, přičemž princip autonomie vůle je jednou za základních zásad, na nichž je soukromé právo založeno. Soud dospěl k závěru, že ochrana spotřebitele nemůže být za všech okolností neomezená a absolutní. V posuzovaném případě je tak třeba především z hlediska přiměřenosti zvážit, zda sjednání výše popsaného úroku, který je nadto stanoven přímo ve smlouvě transparentně, způsobuje takovou disbalanci v právech a povinnostech stran, aby tato odůvodňovala zásah do principu autonomie vůle účastníků smlouvy. Soud má s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem za to, že takové podmínky v posuzované věci dány nejsou. Žalovaný je tak ve vztahu k výši úroků svým projevem vůle vázán a žalobce v důsledku toho má právo na zaplacení úroku z úvěru i úroku z prodlení. Poněvadž je žalovaný i nadále v prodlení se zaplacením dlužné jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu plně úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši částka za pět úkonů právní pomoci stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., pěti režijními paušály (za převzetí zastoupení, sepis upomínky, žaloby a vyjádření k odporu, účast na jednání) po částka stanovenými podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradou za ztrátu času, který zástupce žalobce strávil na cestě ze sídla kanceláře k jednání u soudu a zpět, ve výši částka (částka za každou započatou půlhodinu), a to podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dalším nákladem řízení žalobce je náhrada jízdních výdajů ve výši částka za použití osobního automobilu zástupcem žalobce na cestu k soudnímu jednání z obec do obec a zpět v celkové délce 182 km, a to dle § 157 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce; při ceně benzinu částka za jeden litr vyplývající z § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. a průměrné spotřebě použitého vozidla 5,8 litrů paliva na 100 km tvoří náhrada za použité palivo částku částka. Další složkou cestovného je náhrada (sazba) za použití vozidla ve výši částka za každý ujetý kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce, tj. částka částka. Konečně mezi náklady řízení žalobce patří také 21% daň z přidané hodnoty počítaná z odměny, režijních paušálů, náhrady za ztrátu času a cestovného ve výši částka, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Uvedené náklady řízení v celkové výši částka je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost, lze navrhnout výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.