18 C 318/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Škodovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] s 15,6 % úrokem od [datum] do zaplacení z částky [částka] a s 8,5 % z prodlení od [datum] do zaplacení z částky [částka], a na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]). Žalovaný se k žalobě vyjádřil s uznáním, že své dluhy musí splatit, ale vzhledem k neschopnosti pracovat z důvodu [anonymizováno] a důchodu bude požadovat snížení úroku na rozumnou míru. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání s písemnou omluvou z důvodu dočasné pracovní neschopnosti nedostavil a nepožádal o odročení jednání, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek a oznámení o ukončení čerpání úvěru soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou předchůdce žalobce žalovanému poskytl dne [datum] úvěr ve výši [částka], jenž se žalovaný zavázal zaplatit včetně úroků 15,6 % ročně ve splátkách po [částka] měsíčně s datem poslední splátky [datum]. Účastníci se též dohodli, že součástí splátky je poplatek za správu úvěru ve výši [částka] a poplatek za pojištění ve výši [částka] v souladu s Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby. Z obsahu výpisu pohybů na účtu, prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že ke dni podání žaloby činila pohledávka [anonymizována dvě slova], [částka]. Z obsahu smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] a Seznamu postupovaných pohledávek je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, zaplatit z ní úroky a vyslovil souhlas s úvěrovými podmínkami společnosti. Předchůdce žalobce uvedený úvěr žalovanému poskytl, žalovaný však úvěr ke sjednanému datu nesplácel, a proto předchůdce žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil a vyčíslil výši dluhu částkou [částka], která obsahuje jistinu [částka], poplatky [částka], úrok z úvěru [částka] a kapitalizovaný úrok z prodlení [částka]. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, dluží sumu 341 264,10 s úrokem z úvěru, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku, který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Námitka žalovaného o nerozumné míře úroku není důvodná, když soud v souladu s vyjádřením žalobce konstatuje, že nárok na oba úroky (smluvní z úvěru i zákonný z prodlení) je dán a jejich souhrnná výše neporušuje § 547 občanského zákoníku o dobrých mravech, neboť výše úroku z úvěru je zcela zjevně přiměřená v porovnání s obvyklou úrokovou mírou účtovanou peněžními ústavy a výše úroku z prodlení je dána platnou sazbou stanovenou Českou národní bankou v rámci jejích měnověpolitických nástrojů. V poměrech dané věci bylo přihlédnuto i k ustanovení § 1813 občanského zákoníku, z něhož se podává, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, tedy žalovaného. To však neplatí o ujednání o ceně, pokud je spotřebiteli poskytnuto jasným a srozumitelným způsobem, přičemž princip autonomie vůle je jednou za základních zásad, na nichž je soukromé právo založeno. Soud dospěl k závěru, že ochrana spotřebitele nemůže být za všech okolností neomezená a absolutní. V posuzovaném případě je tak třeba především z hlediska přiměřenosti zvážit, zda sjednání výše popsaného úroku, který je nadto stanoven přímo ve smlouvě transparentně, způsobuje takovou disbalanci v právech a povinnostech stran, aby tato odůvodňovala zásah do principu autonomie vůle účastníků smlouvy. Soud má s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem za to, že takové podmínky v posuzované věci dány nejsou. Žalovaný je tak ve vztahu k výši úroků svým projevem vůle vázán a žalobce v důsledku toho má právo na zaplacení úroku z úvěru i úroku z prodlení. Poněvadž je žalovaný i nadále v prodlení se zaplacením dlužné jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu plně úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši [částka] za pět úkonů právní pomoci stanovenou podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., pěti režijními paušály (za převzetí zastoupení, sepis upomínky, žaloby a vyjádření k odporu, účast na jednání) po [částka] stanovenými podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhradou za ztrátu času, který zástupce žalobce strávil na cestě ze sídla kanceláře k jednání u soudu a zpět, ve výši [částka] ([částka] za každou započatou půlhodinu), a to podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dalším nákladem řízení žalobce je náhrada jízdních výdajů ve výši [částka] za použití osobního automobilu zástupcem žalobce na cestu k soudnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 182 km, a to dle § 157 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce; při ceně benzinu [částka] za jeden litr vyplývající z § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. a průměrné spotřebě použitého vozidla 5,8 litrů paliva na 100 km tvoří náhrada za použité palivo částku [částka]. Další složkou cestovného je náhrada (sazba) za použití vozidla ve výši [částka] za každý ujetý kilometr dle § 157 odst. 4 písm. b) zákoníku práce, tj. částka [částka]. Konečně mezi náklady řízení žalobce patří také 21% daň z přidané hodnoty počítaná z odměny, režijních paušálů, náhrady za ztrátu času a cestovného ve výši [částka], neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Uvedené náklady řízení v celkové výši [částka] je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.