Okresní soud v Teplicích · Rozsudek

19 C 104/2025

č. j. 19 C 104/2025-17

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2025-08-12 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSTP:2025:19.C.104.2025.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Teplicích rozhodl o rozvodu manželství, jehož soužití bylo hluboce a trvale rozvrácené, a to i přes dlouhodobé opakované porušení manželské věrnosti a citové odcizení. Soud zjistil, že manželé spolu nežijí, netvoří společnou domácnost a nechtějí obnovit manželské soužití. Rozvod byl v souladu s § 757 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, protože manželé neuzavřeli dohodu o majetkovém vypořádání a bydlení. Soud rozhodl o rozvodu i na základě prokázaného rozvratu manželství, který byl způsoben nevěrností manžela i neschopností řešit spory. Náhrada nákladů řízení byla zamítnuta, protože podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. nemá žádný účastník právo na náhradu v statusových věcech.

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci manželky: Jméno manželky, narozená Datum narození manželky bytem Adresa manželky zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A a manžela: Jméno manžela, narozený Datum narození manžela bytem Adresa manžela zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o rozvod manželství

I. Manželství Jméno manželky, roz. Anonymizováno a jméno FO uzavřené dne datum před Městským úřadem adresa, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se svou žalobou doručenou soudu dne datum domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství bylo po určitou dobu spokojené, narodili se z něj dva dnes již zletilí synové, ovšem přestalo být spokojené v důsledku opakovaných, již po 11 let trvajících nevěr manžela. Manžel po dobu téměř jednoho roku nebýval doma a pokud doma byl, užíval k bydlení prostory v patře společného domu manželů, zatímco manželka užívala prostory v přízemí. Tento stav manželka považovala za již zcela nepřijatelný, a proto se odstěhovala ze společné domácnosti ke svým rodičům. Manželé spolu nežijí, nevedou společnou domácnost, netráví spolu společný čas, nemají společné zážitky a společný intimní život. Manželství považuje za hluboce a trvale rozvrácené a obnovení společného soužití do budoucna vylučuje. Manžel se k žalobě o rozvod manželství připojil, a i on sdělil, že nelze očekávat obnovu manželského soužití. Z oddacího listu a z výslechu účastníků soud zjistil, že jejich manželství bylo uzavřeno dne datum před Obecním úřadem adresa. Z pohledu manželky bylo manželství spokojené do okamžiku, než asi před 11 lety odhalila první manželovu nevěru. Manželství se snažila zachovat i kvůli dětem, ale asi před rokem zjistila, že jí je manžel opět nevěrný. Za této situace se rozhodla, že takto dál žít nechce. Manžel připustil, že v roce 2011 navázal mimomanželský vztah, který však ukončil a tuto svou chybu se snažil v průběhu manželství napravit. S manželkou se přestěhovali do jiného města, pořídili si zde dům. Z pohledu manžela byla manželka žárlivá a neustále jej bezdůvodně podezřívala z nevěry. Poté, co jejich děti vyrostly, neměli s manželkou žádné společné zájmy, nic je nespojovalo. Ačkoliv manželé stále bydleli v jednom domě, každý užíval jinou jeho část. Od konce roku 2024 spolu manželé nežijí a nevedou společnou domácnost. Počátkem roku 2025 se pak manželka ze společné domácnosti odstěhovala. Oba manželé navázali nový partnerský vztah a o zachování manželství nemají zájem. Podle ust. § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ust. § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak. Podle ust. § 757 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé, a pokud manželství ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, a jsou-li současně předloženy písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení § 758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. V projednávané věci bylo zjištěno, že manželé neuzavřeli dohodu o vypořádání majetkových poměrů a práva bydlení pro dobu po rozvodu, soud tedy v souladu se shora uvedenými ustanoveními zákona v řízení zjišťoval nejen skutečnost, zda je manželství účastníků rozvrácené, ale rovněž příčiny rozvratu manželství. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci netvoří manželské či rodinné společenství, když spolu od konce roku 2024 jako manželé nežijí a rovněž společně nehospodaří a manželka se navíc počátkem roku 2025 odstěhovala ze společné domácnosti. Jejich manželství je rozvráceno a manželé vylučují obnovení manželského soužití. Soud za dané situace tedy vyhověl návrhu a manželství účastníků rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje nejen v porušení manželské věrnosti ze strany manžela, ale i v odlišném pohledu manželů na společný život, trávení volného času a v jejich neschopnosti řešit problémy v manželství vznikající, což ve svém důsledku vedlo k jejich citovému odcizení. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení o statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 395 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit příslušnému matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení (ust. § 759 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.