19 C 107/2023

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 148 533,95 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 148 533,95 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 135 012 Kč od 11. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 36 800 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 148 533,95 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 17. 6. 2015 smlouvu označenou jako„ smlouva o půjčce“, kde v postavení věřitele vystupuje žalobkyně a v postavení dlužníka žalovaný. Žalobkyně v souladu s touto smlouvou poskytla žalovanému částku 270 439 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Tuto částku získala žalobkyně uzavřením úvěrové smlouvy na svou osobu u [právnická osoba] Žalovaný se zavázal předmětnou poskytnutou částku vrátit žalobkyni nejpozději do 10. 6. 2022, a to tak, že uhradí žalobkyni jednotlivé splátky dle splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy. Tento splátkový kalendář koresponduje se splátkovým kalendářem žalobkyně vůči [právnická osoba] [příjmení], kterou žalobkyně poskytla žalovanému se skládala z dosud nevyčerpaných zůstatků úvěrů žalobkyně u [právnická osoba] ke dni uzavření smlouvy, konkrétně v případě tzv. půjčky 1 žalobkyně u [právnická osoba] ve výši 68 921 Kč a v případě tzv. půjčky 2 žalobkyně u [právnická osoba] ve výši 201 518 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jednotlivé dosud neuhrazené splátky označené ve splátkovém kalendáři, pokud jde o tzv. půjčku 1 jako splátky č. 23 až 96, každou z nich s výjimkou poslední splátky ve výši 1 436 Kč, kdy první z nich měla být uhrazena dne 10. 7. 2015. Splátky měly být hrazeny vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce. Poslední splátka označená ve splátkovém kalendáři měla být uhrazena nejpozději dne 10. 8. 2021. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jednotlivé dosud neuhrazené splátky označené ve splátkovém kalendáři, pokud jde o tzv. půjčku 2 jako splátky č. 16 až 99, každou z nich s výjimkou poslední splátky ve výši 3 997 Kč, kdy první z nich měla být uhrazena dne 10. 7. 2015. Splátky měly být hrazeny vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce. Poslední splátka označená ve splátkovém kalendáři měla být uhrazena nejpozději dne 10. 6. 2022. Tento den byl ve smlouvě uzavřené mezi účastníky označen jako termín splatnosti celého dluhu žalovaného vůči žalobkyni. Pokud sečteme jednotlivé měsíční splátky podle tzv. půjčky 1 a tzv. půjčky 2, žalovaný se zavázal dle předmětného splátkového kalendáře zaplatit žalobkyni na svůj dluh částku v celkové výši 440 744,64 Kč. Žalobkyně považuje za nutné uvést, že v době uzavření smlouvy byla družkou žalovaného a předmětnou částku ve výši 270 439 Kč získala pro žalovaného úvěrem u [právnická osoba] uzavřeným na místo žalovaného na svou osobu. Žalovanému banka nemohla předmětný úvěr poskytnout s ohledem na jeho špatnou úvěruschopnost. I z tohoto důvodu nelze smlouvu vykládat jinak než tak, že dle splátkového kalendáře tvořícího nedílnou součást smlouvy, má žalovaný povinnost uhradit žalobkyni na svůj dluh právě částku odpovídající součtu těchto splátek uvedených ve splátkovém kalendáři. Žalovaný se tedy zavázal uhradit žalobkyni na svůj dluh částku 440 744,64 Kč. Takovému závěru nasvědčuje také skutečnost, že splatnost poslední splátky půjčky 2 koresponduje s nejzazším datem splatnosti dluhu žalovaného uvedeným ve smlouvě, t. j. 10. 6. 2022, jakož také to, že žalovaný hradil jednotlivé splátky včetně úroků, t. j. nehradil pouze ty části splátek dle splátkového kalendáře, které by směřovaly na jemu poskytnutou jistinu ve výši 270 439 Kč, ale hradil splátky vždy celé včetně části připadající na úroky. Žalovaný na dluh vůči žalobkyni nikdy neplnil přímo sám, namísto žalovaného na tento dluh plnily v minulosti matka žalovaného [jméno] [příjmení] a manželka žalovaného [jméno] [příjmení]. Manželka žalovaného plnila na předmětný dluh celkem částkou ve výši 149 507 Kč (26 splátek po 5 433 Kč a dále částku 4 252 Kč a 3 997 Kč). Matka žalovaného plnila na předmětný dluh 139 879 Kč Celkem tak žalovaný uhradil na svůj dluh částku ve výši 289 386 Kč. Matka žalovaného plnila žalobkyni částky jednak na účet žalobkyně u ČSOB a jednak na účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Některé platby však nesměřovaly na úhradu dluhu žalovaného, ale na plnění dluhu samotné paní [jméno] [příjmení] vůči žalobkyni na základě nájemní smlouvy. Nadále žalovaný dluží žalobkyni částku 151 358,64 Kč, kterou ovšem žalobkyně nepožaduje celou a domáhá se toliko uhrazení částky ve výši 135 012 Kč. Žalobkyně se dále domáhá vůči žalovanému úhrady smluvní pokuty, kterou si účastníci sjednali ve smlouvě pro případ prodlení žalovaného s vrácením dlužné částky ve výši 5% z půjčené finanční částky. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 9. 1. 2023 a rovněž e-mailem ze dne 9. 1. 2023 k úhradě této smluvní pokuty, tím se smluvní pokuta stala splatnou. Žalovaný uplatněné nároky ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, když žalobkyní tvrzený nárok nikdy nevznikl, neboť žalovaný svůj dluh v celém rozsahu zapůjčené částky 270 439 Kč uhradil. Ke svému tvrzení žalovaný doložil přehled uhrazených splátek a výpisy z účtů, které úhradu části těchto splátek prokazují. V dalším odkázal na důkazy o splátkách činěných paní [jméno] [příjmení], které již jako důkaz předložila sama žalobkyně.

3. Žalobkyně v replice ze dne 9. 8. 2023 k vyjádření žalovaného uvedla, že žalovaný vykládá smlouvu ze dne 17. 6. 2015 tím způsobem, že je povinen vrátit žalobkyni pouze částku ve výši 270 439 Kč, kterou mu zapůjčila. K takovémuto závěru však nelze dle žalobkyně řádnou interpretací předmětné smlouvy dospět. V článku II. předmětné smlouvy se uvádí, že žalovaný je povinen částku ve výši 270 439 Kč vrátit ve splátkovém kalendáři, který je nedílnou součástí smlouvy, a to nejpozději do 10. 6. 2022. Ze součtu splátek v tomto splátkovém kalendáři je přitom patrné, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni také úroky spojené se získáním předmětné částky pro žalovaného, t. j. celkovou částku 440 744,64 Kč. V tomto směru ostatně i plnění doposud poskytovaná žalovaným vždy směřovala, jak na část té, které splátky, která dle splátkového kalendáře připadala na jistinu, tak ale i na úrok. V tomto směru lze tedy vycházet z toho, že tímto způsobem plnění žalovaného došlo ke konkludentnímu uznání dluhu ve smyslu ust. § 2054 odst. 1, resp. odst. 2 občanského zákoníku. Dále je třeba poukázat na tu skutečnost, že splatnost dluhu žalovaného ve smlouvě byla nastavena nikoli ke dni, kdy by podle splátkového kalendáře uhradil částku ve výši 270 439 Kč, ale ke dni poslední splátky se splatností dne 10. 6. 2022. Jediný možný závěr je tedy ten, že se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku v celkové výši 440 744,64 Kč, což je ostatně také náklad žalobkyně na zajištění částky ve výši 270 439 Kč pro žalovaného úvěrem u [právnická osoba], který by žalovanému z důvodu jeho špatné úvěruschopnosti poskytnut nebyl. Interpretace předmětné smlouvy ze strany žalovaného je tedy nesprávná, ryze účelová a v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně odkázala na komentářovou literaturu týkající se výkladu právního jednání a judikaturu ústavního soudu.

4. Žalobkyně při jednání dále uvedla, že částka 270 439 Kč, kterou získala žalobkyně, jako toho času přítelkyně žalovaného, pro žalovaného, byla použita na jeho podnikání. Jak již dříve uvedla, žalovanému by s ohledem na jeho špatnou úvěruschopnost, úvěr poskytnut nebyl. O špatné finanční situaci žalovaného svědčí i to, že za něj předmětný dluh vůči žalobkyni plnila nejprve jeho matka a poté jeho manželka. Žalovaný by pak měl logicky platit žalobkyni i náklady spojené se zajištěním této částky úvěrem u banky. Tento závěr je nejen logický, ale koresponduje i s ekonomickým účelem smlouvy a plyne také z jejího jazykového a systematického výkladu. Žalovaný měl vrátit poskytnutou částku nikoliv ve stejné výši, ale dle splátkového kalendáře, který byl nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný plnil dle předmětného splátkového kalendáře, a to nikoliv jen částí splátek připadající na jistinu, kterou od žalobkyni obdržel, ale také v části připadající na úroky. Mezi účastníky byl sjednán jako den splatnosti den 10. 6. 2022, t. j. den, kdy byla splatná poslední splátka v předmětném splátkovém kalendáři, což svědčí o tom, že žalovaný měl uhradit všechny tyto splátky žalobkyni a nikoli jen ty, které by odpovídaly součtu jistiny, která mu byla poskytnuta. Ostatně žalovaný na jednotlivé splátky svého dluhu poskytl více než jen poskytnutou jistinu ve výši 270 439 Kč, konkrétně částku 289 386 Kč, což rovněž nepodporuje tvrzení žalovaného, že měl vrátit pouze jistinu. Výklad smlouvy zaujatý žalovaným je také v rozporu s dobrými mravy a již zmíněným ekonomickým účelem smlouvy a pouze zneužívá nevalnou kvalitu uzavřené smlouvy mezi účastníky. Jako správný je tedy upřednostnit výklad smlouvy zaujatý žalobkyní. Uplatněný nárok na smluvní pokutu z prodlení je zcela odvislý od nároku č. 1.

5. Žalovaný při jednání dále uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní nikdy nevznikl, neexistuje, a to s ohledem na skutečnost, že se jednalo o simulovaný právní úkon. Smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, přičemž nedošlo k jeho naplnění. Pokud jde o úroky z prodlení, ty ve smlouvě sjednány nebyly a nelze je sjednat konkludentním jednáním. Pokud jde o odkaz na splátkový kalendář, který měl být součástí smlouvy o zápůjčce, tak se jedná pouze o specifikaci výše splátek a termínu splatnosti splátek vztahujících se k úvěru, který byl poskytnut samotné žalobkyni.

6. Ze smlouvy o půjčce ze dne 17. 6. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu na základě, které žalobkyně půjčila žalovanému na jeho žádost v den uzavření smlouvy částku 270 439 Kč formou převodu zůstatku dluhu u Půjček 1 a Půjček 2 vedených u [příjmení] [příjmení]. Žalovaný podpisem potvrdil převzetí částky 270 439 Kč a zavázal se vrátit žalobkyni tuto částku ve splátkovém kalendáři, který je nedílnou součástí smlouvy nejpozději do 10. 6. 2022 převodem na účet u [příjmení] [příjmení] č. účtu [bankovní účet]. Bylo sjednáno, že žalovaný je oprávněn vrátit půjčenou finanční částku před dobou stanovenou ve smlouvě. V případě prodlení žalovaného s vrácením půjčené částky si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 5% z půjčené finanční částky. Smluvní pokuta je splatná na výzvu žalobkyně.

7. Ze screenshotu obrazovky internetového bankovnictví žalobkyně u [právnická osoba] ze dne 16. 6. 2015 bylo zjištěno, že v přehledu půjček a hypoték je u Půjčky 1 uvedeno původní výše 80 000 Kč, výše příští splátky 1 436 Kč, datum příští splátky 10. 7. 2015, máte půjčeno 68 921 Kč. U Půjčky 2 je uvedeno původní výše 219 764 Kč, výše příští splátky 3 997 Kč, datum příští splátky 10. 7. 2015, máte půjčeno 201 518 Kč Celkem máte půjčeno 270 439 Kč.

8. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 15. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně měla u peněžního ústavu veden účet č. [bankovní účet], který byl ke dni 25. 9. 2017 zrušen a na který byly z účtu č. [bankovní účet] paní [jméno] [příjmení] v období od 1. 7. 2015 do 30. 4. 2016, resp. od 1. 7. 2016 do 31. 8. 2016 připsány dne 7. 10. 2015 částka ve výši 4 400 Kč, dne 22. 10. 2015 částka ve výši 4 000 Kč, dne 24. 11. 2015 částka ve výši 4 340 Kč, dne 7. 12. 2015 částka ve výši 4 000 Kč, dne 18. 1. 2016 částka ve výši 5 190 Kč, dne 19. 2. 2016 částka ve výši 5 431 Kč, dne 16. 3. 2016 částka ve výši 5 190 Kč, dne 6. 4. 2016 částka ve výši 12 073 Kč, dne 15. 7. 2016 částka 6 073 Kč a dne 18. 8. 2016 částka 6 073 Kč.

9. Z výpisu transakcí z účtu žalobkyně u [právnická osoba] [bankovní účet] byly zjištěny příchozí platby od [jméno] [příjmení] v období od června 2017 do září 2019, přičemž v červnu 2017 se jednalo o částku 12 073 Kč, v období od července 2017 do července 2019 to byly platby vždy ve výši 5 433 Kč, v srpnu 2019 částka ve výši 4 252 Kč a v září 2019 částka ve výši 3 997 Kč.

10. Z výpisu transakcí z účtu žalobkyně u [právnická osoba] [bankovní účet] byly zjištěny příchozí platby od [jméno] [příjmení] v období od července 2015 do května 2017, přičemž v červenci 2015 byla uhrazena částka 4 967 Kč, v srpnu 2015 částka 4 567 Kč, v květnu 2016 částka 13 732 Kč, v červnu 2016 částka 11 573 Kč, v červenci a srpnu 2016 částka 6 000 Kč, v září, říjnu, prosinci 2016 a v lednu 2017, březnu až květnu 2017 vždy částka 12 073 Kč, v listopadu 2016 částka 10 718 Kč a v únoru 2017 částka 10 823 Kč.

11. Ze splátkového kalendáře [právnická osoba] Půjčky 1 č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že se jedná o splátkový kalendář úvěru žalobkyně s datem načerpání úvěru 9. 8. 2013 ve výši 80 000 Kč, přičemž výše měsíční splátky činí 1 436 Kč a je splatná 15. den v měsíci, počínaje dnem 10. 9. 2013 a konče dnem 10. 8. 2021.

12. Ze splátkového kalendáře [právnická osoba] Půjčky 2 č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že se jedná o splátkový kalendář úvěru žalobkyně s datem načerpání úvěru 14. 3. 2014 ve výši 219 764 Kč, přičemž výše měsíční splátky činí 3 997 Kč a je splatná 10. den v měsíci, počínaje dnem 10. 4. 2014 a konče dnem 10. 6. 2022.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 1. 2023 a z podacího lístku ze dne 9. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky 135 012 Kč dle uzavřené smlouvy a k úhradě smluvní pokuty ve výši 13 521,95 Kč, a to do 16. 1. 2023. Výzvu odeslala žalovanému na adresu [anonymizována tři slova]. [příjmení] [anonymizováno], [obec].

14. Z e-mailové korespondence ze dne 9. 1. 2023 a ze dne 12. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Právní zástupce žalovaného v reakci na předžalobní výzvu sdělil zástupci žalobkyně, že žalovaný dluh neuznává, neboť má za to, že uvedená pohledávka zanikla z důvodu úhrady celého dluhu ve výši 270 439 Kč. Požádal rovněž o zaslání přehledu plateb, které žalobkyně od žalovaného obdržela k porovnání s platbami, získanými od žalovaného.

15. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 5. 3. 2016, z jejího dodatku [číslo] ze dne 1. 3. 2017 a z dohody o ukončení nájemní smlouvy ze dne 2. 5. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s paní [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byla bytová jednotka o velikosti 2+1 na adrese [ulice a číslo], [obec]. Účastnice si sjednaly výši nájemného a úhrad za služby poskytované s užíváním bytu ve výši 6 640 Kč měsíčně. Tato částka měla být hrazena na účet žalobkyně u [právnická osoba] [bankovní účet] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 2017, následně prodloužena do 31. 3. 2018 a ukončena na základě dohody účastnic již dne 31. 7. 2017.

16. Z přehledu splátek evidovaných žalovaným za období od července 2015 do října 2019 bylo zjištěno, že jeho jménem měla odeslat jeho matka či manželka na účty žalobkyně u [právnická osoba] či [právnická osoba] částku v celkové výši 278 520 Kč.

17. Z výpisů z účtu [jméno] [příjmení] u [právnická osoba] č. účtu [bankovní účet] za období od května 2015 do května 2017 bylo zjištěno, že uhradila žalobkyni na účty žalobkyně u [právnická osoba] či [právnická osoba] částku v celkové výši 197 515 Kč.

18. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že si smlouvy o úvěru vzala na své jméno, ale částky byly poukázány žalovanému, který je použil na své podnikání. Splátky dle splátkového kalendáře započaly dříve, než byla sepsána smlouva o půjčce. Ta byla sepsána až po rozchodu účastníků. Žalobkyně chtěla, aby bylo jasné, že žalovaný bude platit splátky úvěrů. Když si žalovaný přišel pro nějaké věci, dala mu podepsat smlouvu, kterou již měla připravenou. Chtěla, aby žalovaný platil splátky úvěru, který si vzala pro něj na své jméno, aby částku, kterou nezískala, nemusela splácet. Před jejich rozchodem společně hospodařili, veškeré jejich prostředky byly pouze na jejím účtu, protože žalovaný účet mít nemohl. Platby splátek se před jejich rozchodem a před uzavřením smlouvy o půjčce realizovaly z jejího účtu. Číslo jejího účtu bylo navázáno na smlouvu o úvěru. Finanční prostředky získané úvěrem byly použity na podnikání žalovaného tak, že se někdy jednalo o dílčí platby ve prospěch jiných účtů, někdy se vybírala hotovost. Původně se částky z účtu u [příjmení] [příjmení] přeposlaly na její účet u ČSOB, který již neexistuje. Částka 270 439 Kč uvedená ve smlouvě, byla aktuální dlužnou částkou odpovídající součtu dlužných splátek z obou úvěrů ke dni uzavření smlouvy o půjčce. Tuto částku jako aktuální dlužnou částku našla ve svém internetovém bankovnictví. Při uzavření smlouvy o půjčce vysvětlila žalovanému, jak k částce uvedené ve smlouvě došla a on s tím souhlasil a smlouvu podepsal. Předložila mu nejen smlouvu, ale i ostatní listiny. Žalovaný splácel jednotlivé splátky víceméně pravidelně, občas ji požádal, že momentálně na splátku nemá, tak mu se zaplacením počkala, to nebyl problém. Pak přestal splácet. Když spolu komunikovali, sdělil jí, co říká i nyní, že zaplatil částku ve smlouvu uvedenou, a tím je to pro něj splněné. Když připravovala smlouvu, měla za to, že jí dělá správně, když v ní uvedla dlužnou částku z internetového bankovnictví a současně napsala, že nedílnou součástí té smlouvy je splátkový kalendář, ze kterého jsou patrné další skutečnosti, zejména jednotlivé splátky, jak mají být nadále hrazeny. Nevěděla přesně, jak má smlouvu napsat, není odborník. Nechtěla, aby byl kdokoliv z účastníků škodný. Myslela si, že je naprosto jasné, že se mají dál platit dlužné částky podle příloh. Myslela si tedy, že žalovaný dluh podle splátkového kalendáře zcela doplatí. Až později se dozvěděla, že je to špatně. Neví již, zda sama nabídla žalovanému, že si od [právnická osoba] úvěr vezme, nebo zda to vyplynulo z nějaké skutečnosti, ale o úvěr šla požádat. Když člověk žije ve vztahu a jsou zde nějaké finanční problémy, snaží se je vždy partneři spolu řešit. Tak ostatně spolu s žalovaným fungovali. Do banky sama nikdy nešla, vždy s ní byl žalovaný. Přesně neví, kdy půjčky doplatila.

19. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že když si jednou přišel k žalobkyni pro věci a byli ještě v kontaktu, žalobkyně mu předložila smlouvu o půjčce. Chtěla si tak pojistit svoji možnost splácet úvěr. On to tak také vnímal, že na úvěrech nějaký zůstatek je, a tak se jí zavázal zaplatit částku ve smlouvě uvedenou. Přišlo mu logické, že se na úhradě úvěru bude nějakým způsobem podílet. Úvěry si brali společně, část peněz byla použita na jeho resty z minulosti, kdy podnikal. Pokud jde o částku uvedenou ve smlouvě vycházela z aktuální dlužné částky uvedené v bankovnictví. Ani jeden se při uzavření smlouvy více zjišťováním nezabývali, jednalo se o emočně vypjatou dobu a on rozuměl tomu, že žalobkyně chce mít něco písemně. Obdržel nejen smlouvu, ale i splátkový kalendář, který znal. Dohodli se s žalobkyní, že bude splátky platit tak, jak je v něm uvedeno, aby žalobkyně mohla následně poslat splátky bance. Splátkový kalendář bral jako jakýsi orientační plán, protože ve smlouvě nebyla domluvena jiná splatnost než konečné datum. Věděl aspoň, kdy a jakou částkou má žalobkyni posílat, aby ona neměla problém u banky se zaplacením. Byl to splátkový kalendář té banky, takto pro něj byla dobrá orientace. Sám neví, kolik získaných prostředků z poskytnutých úvěrů bylo použito pro jeho potřebu, zda 70, 80 či 90% Tyto finanční prostředky na resty z minulosti byly přeposílány ve většině případů přímo z účtu žalobkyně třetím subjektům. On sám žádný účet u peněžního ústavu neměl, protože se se žalobkyní domluvili, že stačí mít 1 účet. Měli i jiné společné závazky, např. na nájemném, které se z tohoto účtu hradily. Při uzavření smlouvy s žalobkyní vycházel z cílové částky uvedené ve smlouvě. Počítal tedy s tím, že zaplatí tuto sjednanou splátku a ta, že v sobě zahrnuje i nějaké příslušenství. Vycházel z toho, že se jedná o aktuální dlužnou částku. Při uzavření smlouvy se s žalobkyní nebavili o tom, že částka k úhradě bude vyšší než ve smlouvě uvedená. Část úvěru již byla uhrazena, měl tedy za to, že sjednaná částka je adekvátní zbývajícím dlužným částkám. Žalobkyni po její výzvě k úhradě dlužné částky sdělil, že se nebrání nějakému plnění nad rámec sjednané částky, pokud mu žalobkyně doloží, že jí skutečně vznikly vyšší náklady, že více zaplatila. To bylo asi na přelomu října a listopadu 2019.

20. Na základě shora popsaných skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela v průběhu soužití účastníků s [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (Půjčka 1) na základě, které dne 9. 8. 2013 načerpala úvěr ve výši 80 000 Kč. Tento úvěr byla povinna splácet částkou ve výši 1 436 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15. dne v měsíci, počínaje dnem 10. 9. 2013 a konče dnem 10. 8. 2021. Dále žalobkyně uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (Půjčka 2) na základě, které dne 14. 3. 2014 načerpala úvěr ve výši 219 764 Kč. Tento úvěr byla povinna splácet částkou ve výši 3 997 Kč měsíčně, splatnou vždy do 10. dne v měsíci, počínaje dnem 10. 4. 2014 a konče dnem 10. 6. 2022. Finanční prostředky byly načerpány na účet žalobkyně u [právnická osoba], který byl jediným„ společným“ účtem účastníků, když žalovaný žádný účet u peněžního ústavu vedený neměl. Z tohoto účtu byly za soužití účastníků hrazeny nejen splátky úvěrů, ale veškeré další závazky a výdaje účastníků. Po rozchodu spolu účastníci uzavřeli dohodu označenou jako„ Smlouva o půjčce“ na základě, které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni na Půjčku 1 a Půjčku 2 částku ve výši 270 439 Kč nejpozději do 10. 6. 2022 ve splátkách dle splátkových kalendářů původních úvěrů. Smlouvu připravila a sepsala sama žalobkyně a při stanovení výše dlužné částky v ní uvedené, vycházela ze svého internetového bankovnictví, kde k datu 16. 6. 2015 byla částka 270 439 Kč vedená jako aktuální zapůjčená částka. Ke smlouvě připojila splátkové kalendáře Půjčky 1 a Půjčky 2. Žalobkyně si myslela, že žalovaný dluhy dle splátkových kalendářů zcela doplatí. Žalovaný souhlasil s tím, že žalobkyni uhradí částku 270 439 Kč, když výši uvedené částky ve smlouvě považoval za adekvátní, odpovídající součtu zbývajících dlužných částek, a to s ohledem na částečnou úhradu úvěrů v době soužití účastníků. Splátkový kalendář považoval za jakýsi orientační plán, podle kterého věděl, kdy a v jaké výši má žalobkyni zasílat částky tak, aby žalobkyně mohla následně tyto řádně a včas odeslat peněžnímu ústavu. V období od července 2015 do září 2019 uhradily žalobkyni za žalovaného jeho matka paní [jméno] [příjmení] a jeho manželka paní [jméno] [příjmení] částku v celkové výši 289 368 Kč.

21. Podle § 552 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

22. Podle § 555 odst. 1 o. z., se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Dle odst. 2 téhož ustanovení, má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

23. Podle § 556 odst. 1 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

24. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 33 Cdo 4172/2019 vyplývá, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

25. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Primárně je třeba zjistit skutečnou vůli jednajícího, resp. skutečný společný úmysl stran, tedy zjistit úmysl toho, kdo jednal, resp. těch, kdo spolu jednali. Vnitřní vůle je vůle skutečná, je to ta vůle, kterou jednající opravdu má. V případě rozporu mezi vůlí skutečnou (vnitřní) a vůlí projevenou se jedná o tzv. relativní simulaci. Kontrahující strany předstírají, že kontrahují jeden závazek, ale ve skutečnosti chtějí kontrahovat závazek jiný, odlišný. Vůle v případě zastírajícího právního jednání trpí nedostatkem vážnosti, proto je soud povinen vycházet ze skutečného stavu založeného zastřeným právním jednáním. Soud je povinen dovodit, že právně relevantní je zastřené právní jednání, a z něj dále vycházet při rozhodování o právech a povinnostech účastníků řízení.

26. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobě není možné vyhovět. Účastníci se shodli na tom, že dne 17. 6. 2015 uzavřeli smlouvu označenou jako„ Smlouva o půjčce“, neboť oba cítili potřebu po ukončení jejich soužití řešit úhradu úvěrů, které v průběhu jejich soužití čerpala žalobkyně u [právnická osoba] dne 9. 8. 2013 ve výši 80 000 Kč (Půjčka 1) a dne 10. 4. 2014 ve výši 219 764 Kč (Půjčka 2). Tyto úvěry byly mimo jiné použity na úhradu restů žalovaného z jeho podnikatelské činnosti. Účastníci se rovněž shodli na tom, že během svého soužití měli k dispozici pouze jeden účet - účet žalobkyně, na který se finanční prostředky z úvěrů načerpaly, a prostřednictvím kterého se činily veškeré další platební transakce, hradily se z něj splátky úvěrů a veškeré další výdaje obou účastníků, stejně tak na něj přicházely veškeré finance účastníků. Žalobkyně dále rovněž potvrdila úhradu částky v celkové výši 289 386 Kč žalovaným, jež za něj poskytla matka paní [jméno] [příjmení], či manželka paní [jméno] [příjmení]. Účastníci se pak neshodují na obsahu uzavřené smlouvy, když žalobkyně má za to, že žalovaný se jí zavázal zaplatit nejen částku 270 439 Kč ve smlouvě uvedenou, ale zcela doplatit Půjčku 1 a Půjčku 2 u [právnická osoba] dle splátkových kalendářů v celkové výši 440 744,64 Kč, ovšem žalovaný má za to, že se dle uzavřené smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni pouze částku 270 439 Kč, jako částku odpovídající zbývajícím dluhům u [právnická osoba] Soud proto zjišťoval obsah právního jednání účastníků a zkoumal vůli stran při uzavírání„ smlouvy o půjčce“ dne 17. 6. 2015, když je z tvrzení i výslechů účastníků nepochybné, že se v daném případě o smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z. skutečně nejednalo. Z výslechu účastníků vyplynulo, že ačkoli žalobkyně smlouvu takto označila, smyslem uzavřené smlouvy bylo ošetřit po rozchodu účastníků splácení Půjčky 1 a Půjčky 2, které byly poskytnuty za soužití účastníků společností [právnická osoba] Tyto Půjčky byly uzavřeny žalobkyní po dohodě účastníků k vyřešení nepříznivé finanční situace žalovaného, kdy žalobkyně sama uvedla, že s ohledem na jejich soužití společně řešili i vzniklé finanční problémy v partnerství. Po rozchodu účastníků však chtěla mít jistotu, že bude moci úvěr ze svého účtu peněžnímu ústavu [právnická osoba] splácet, neboť na tento její účet byl úvěr navázán. Žalovaný uvedl, že si byl vědom povinnosti podílet se na zaplacení finančních prostředků, které byly účastníkům za soužití poskytnuty, vnímal je jako dluhy společné a částku uvedenou ve smlouvě považoval za odpovídající zbývající dlužné částce, protože část úvěrů již v průběhu soužití s žalobkyní splatili. Částku ve smlouvě uvedenou chtěl žalobkyni zaplatit. I sama žalobkyně se domnívala, že se jedná o zbývající celkovou dlužnou částku, když před soudem uvedla, že při přípravě smlouvy vycházela ze svého internetového bankovnictví a zde uvedené půjčené částky ve výši 270 439 Kč. Tato částka nekorespondovala s původní výší poskytnutých úvěrů, proto měli účastníci za to, že jde o aktuální zůstatek dluhu. Účastníci tedy chtěli, aby na základě jejich dohody, byla žalovaným zaplacena žalobkyni částka 270 439 Kč, kterou oba v okamžiku uzavření smlouvy považovali za zbývající dluh k doplacení u [právnická osoba] Ze skutečnosti, že ve smlouvě bylo uvedeno, že žalovaný zaplatí částku dle splátkového kalendáře, který byl přílohou smlouvy (jednalo se o původní splátkové kalendáře Půjčky 1 a Půjčky 2 žalobkyně u [právnická osoba]), nelze dle názoru soudu dovodit, že se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku odpovídající součtu zbývajících splátek v nich uvedených ode dne 10. 7. 2015 do 10. 8. 2021 (Půjčka 1), resp. do 10. 6. 2022 (Půjčka 2). Tvrzení žalovaného, že tyto splátkové kalendáře, které znal, považoval za jakousi orientaci pro zasílání částek žalobkyni tak, aby z jejího účtu mohly být řádně a včas hrazeny jednotlivé splátky peněžnímu ústavu, soud považuje za logické a akceptovatelné. Navíc se jednalo o splátkové kalendáře původních závazků žalobkyně u [právnická osoba] Ani ze skutečnosti, že je ve smlouvě uvedena konečná splatnost dne 10. 6. 2022, která se shoduje s datem splatnosti poslední splátky Půjčky 2, nelze vyvozovat závěr, že se žalovaný zavázal zaplatit veškeré zbývající splátky dle splátkových kalendářů Půjčky 1 a Půjčky 2 až do této poslední, splatné dne 10. 6. 2022. Účastníci si ostatně ve smlouvě sjednali možnost uhradit dlužnou částku před datem 10. 6. 2022, bez ohledu na tyto splátkové kalendáře. K tvrzení žalobkyně, že Půjčku 1 a Půjčku 2 si vzala z důvodu špatné finanční situace žalovaného a že částky takto získané byly použity výlučně na dluhy žalovaného z podnikání, soud podotýká, že i pokud by tomu tak bylo, tato skutečnost by nic neměnila na vůli účastníků při uzavírání smlouvy. K tomu lze dále uvést, že by šlo jen těžko určit, a to s ohledem na existenci jediného účtu, který účastníci dle svého shodného tvrzení používali za trvání soužití a ze kterého byly hrazeny veškeré jejich výdaje, jaké konkrétní finanční prostředky byly z účtu použity pro samotného žalovaného a k jakému účelu. To rovněž s ohledem na tvrzení žalobkyně, že se někdy platby na podnikání žalovaného činily převodem z účtu a někdy se vybírala hotovost. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že žalovaný svým částečným plněním, kdy platil nejen na dlužnou jistinu, ale i na úroky, uznal celkový dluh ve smyslu ust. § 2054 odst. 1, resp. odst. 2 o. z., pak je soud toho názoru, že k fikci uznání v daném případě nedošlo. K takovéto situaci by mohlo dojít tehdy, pokud by byla jasně specifikovaná dlužná jistina a dlužník by z dané částky zaplatil úroky, ovšem nikoli v situaci, kdy žalovaný platil na účet žalobkyně částky, které, a to pouze pro potřeby peněžního ústavu [právnická osoba], v sobě obsahovaly jak část jistiny původního dluhu, tak i část příslušenství, což je v případě splátek úvěrů běžné. Kromě toho je potřeba mít stále na zřeteli, že vůlí žalovaného bylo zaplatit částku ve výši 270 439 Kč a ta uhrazena byla. I z tohoto důvodu není možné fikcí uznání dluhu (částečným plněním na dluh) argumentovat. Soud tedy uzavírá, že vůle žalovaného při uzavření dohody byla taková, že zaplatí žalobkyni částku 270 439 Kč a jak uvedl výše, má za to, že v okamžiku uzavření smlouvy mezi účastníky byl stejný úmysl i na straně žalobkyně. Protože sama žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil na svůj závazek částku ve výši 289 386 Kč, není s ohledem na výše uvedené důvod, aby platil nějakou další částku. Z tohoto důvodu soud žalobu, jde-li o nárok na zaplacení částky ve výši 135 012 Kč jako nedůvodnou zamítl. Protože žalovaný splnil svou povinnost, ke které se zavázal a zaplatit částku ve výši 270 439 Kč před 10. 6. 2022, tedy včas, zamítl soud jako nedůvodný i nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 521,95 Kč, která měla být sjednána pro případ prodlení se zaplacením.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za pět v řízení učiněných úkonů, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis odporu proti platebnímu rozkazu a písemného podání ze dne 8. 6. 2023, účast při jednání dne 3. 10. 2023 a dne 30. 11. 2023 v celkové výši 35 300 Kč určených dle § 7 bod 5. a pět režijních paušálů po 300 Kč přiznaných dle § 11, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.

28. Protože žalovaný byl v řízení zastupován advokátem, uložil soud žalobkyni zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.