19 C 110/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 23. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 16 480 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 000 Kč od 20. 1. 2020 do 22. 10. 2020 a úroku z prodlení převyšujícího 8,25% ročně z částky 10 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Teplicích doplatek soudního poplatku ze žaloby ve výši 414 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 31 480 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 21. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to vyplněním online formuláře na stránkách [webová adresa]. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 9 000 Kč nejpozději do 19. 1. 2020. Žalovaný svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas nesplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení pohledávky. Žalobkyni proto vznikl nárok i na zaplacení částky ve výši 2 500 Kč za 5 odeslaných výzev k zaplacení a částky ve výši 4 980 Kč představující smluvní pokutu, kterou si účastníci sjednali ve smlouvě pro případ prodlení s úhradou částky. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud soud dojde k závěru, že není možné přiznat žalobkyni plnění z titulu smlouvy o zápůjčce, ať plnění žalobkyni přizná z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poukázala dne 21. 10. 2019 na účet vedený u [právnická osoba], č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč [právnická osoba] byl majitelem účtu č. [bankovní účet] a jedinou osobou s dispozičními právy v období od 14. 10. 2019 do 31. 10. 2019 [celé jméno žalovaného], [datum narození] a dne 21. 10. 2019 byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč poukázaná z účtu žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou„ Smlouva o zápůjčce“, která je však podepsána toliko žalobkyní. Jako dlužník je označen [celé jméno žalovaného], bytem [adresa]. Upomínkami ze dne 23. 11. 2019, ze dne 4. 12. 2019, ze dne 23. 12. 2019, ze dne 1. 1. 2020 a ze dne 14. 1. 2020 měl být žalovaný vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky, doklad o odeslání těchto upomínek však žalobkyně soudu nedoložila. Dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 14. 10. 2020 byl žalovaný [celé jméno žalovaného], bez data narození, bytem [adresa žalovaného a původního účastníka], který mu vznikl z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 10. 2019, a to do tří dnů; předžalobní výzva byla žalovanému dle podacího lístku zaslána doporučeně v den jejího vyhotovení. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Listina není žalovaným podepsána a osoba, tak jak je označena údaji uvedenými v listině, neexistuje a neprochází centrální evidencí obyvatel. V řízení bylo ale zprávami [právnická osoba] prokázáno, že žalobkyně poskytla částku ve výši 15 000 Kč [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], bytem [adresa žalovaného a původního účastníka]. Soud proto v průběhu řízení upřesnil osobu žalovaného dle sdělení [právnická osoba] Žalovaný však žalobkyni peněžní prostředky nevrátil. Nárok žalobkyně soud posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Vzal za prokázané, že to byl žalovaný, kdo se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč. Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení poplatku za sjednání a poskytnutí tvrzené zápůjčky ve výši 9 000 Kč, náklady za zaslané upomínky v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 980 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě ze shora uvedených důvodů nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, z níž mají uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky, t.j. ode dne 23. 10. 2020 do zaplacení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které mu byla zaslána dne 14. 10. 2020 (žalovaný byl označen jménem a bydlištěm) a dnem 19. 10. 2020 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku, s třídenní lhůtou ke splnění povinnosti. Pokud tedy žalovaný nejpozději dne 22. 10. 2020 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení. K tomuto dni činila výše úroku z prodlení 8,25% ročně. Úrok z prodlení uplatněný žalobkyní ode dne 20. 1. 2020 (od splatnosti částky) do 22. 10. 2020, stejně tak i úrok z prodlení od 23. 10. 2020 do zaplacení, který převyšoval zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jako neopodstatněný zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když ani žalobkyně, ani žalovaný neměli ve věci převážný úspěch, který by umožnil jedné ze stran náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 31 480 Kč Soudní poplatek ze žaloby je třeba stanovit ve výši 5% dle položky 1 bod b) Sazebníku poplatků, když elektronický platební rozkaz vydán nebyl, tedy ve výši 1 574 Kč. Neboť žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 1 160 Kč, rozhodl soud o její povinnosti doplatit zbývající část soudního poplatku ze žaloby ve výši 414 Kč. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.