19 C 110/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 23. 10. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 16 480 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od 20. 1. 2020 do zaplacení, o zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 15 000 Kč od 20. 1. 2020 do 22. 10. 2020 a úroku z prodlení převyšujícího 8,25% ročně z částky 10 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Teplicích doplatek soudního poplatku ze žaloby ve výši 414 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému celé jméno žalovaného, narozenému datum, povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 31 480 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 21. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to vyplněním online formuláře na stránkách webová adresa. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 9 000 Kč nejpozději do 19. 1. 2020. Žalovaný svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas nesplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení pohledávky. Žalobkyni proto vznikl nárok i na zaplacení částky ve výši 2 500 Kč za 5 odeslaných výzev k zaplacení a částky ve výši 4 980 Kč představující smluvní pokutu, kterou si účastníci sjednali ve smlouvě pro případ prodlení s úhradou částky. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud soud dojde k závěru, že není možné přiznat žalobkyni plnění z titulu smlouvy o zápůjčce, ať plnění žalobkyni přizná z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poukázala dne 21. 10. 2019 na účet vedený u právnická osoba, č. bankovní účet částku 15 000 Kč právnická osoba byl majitelem účtu č. bankovní účet a jedinou osobou s dispozičními právy v období od 14. 10. 2019 do 31. 10. 2019 celé jméno žalovaného, datum narození a dne 21. 10. 2019 byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč poukázaná z účtu žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou„ Smlouva o zápůjčce“, která je však podepsána toliko žalobkyní. Jako dlužník je označen celé jméno žalovaného, bytem adresa. Upomínkami ze dne 23. 11. 2019, ze dne 4. 12. 2019, ze dne 23. 12. 2019, ze dne 1. 1. 2020 a ze dne 14. 1. 2020 měl být žalovaný vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky, doklad o odeslání těchto upomínek však žalobkyně soudu nedoložila. Dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 14. 10. 2020 byl žalovaný celé jméno žalovaného, bez data narození, bytem adresa žalovaného a původního účastníka, který mu vznikl z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 10. 2019, a to do tří dnů; předžalobní výzva byla žalovanému dle podacího lístku zaslána doporučeně v den jejího vyhotovení. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že mezi ní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Listina není žalovaným podepsána a osoba, tak jak je označena údaji uvedenými v listině, neexistuje a neprochází centrální evidencí obyvatel. V řízení bylo ale zprávami právnická osoba prokázáno, že žalobkyně poskytla částku ve výši 15 000 Kč celé jméno žalovaného, narozenému datum, bytem adresa žalovaného a původního účastníka. Soud proto v průběhu řízení upřesnil osobu žalovaného dle sdělení právnická osoba Žalovaný však žalobkyni peněžní prostředky nevrátil. Nárok žalobkyně soud posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Vzal za prokázané, že to byl žalovaný, kdo se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč. Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení poplatku za sjednání a poskytnutí tvrzené zápůjčky ve výši 9 000 Kč, náklady za zaslané upomínky v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 980 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě ze shora uvedených důvodů nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o zápůjčce, z níž mají uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 15 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky, t.j. ode dne 23. 10. 2020 do zaplacení, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které mu byla zaslána dne 14. 10. 2020 (žalovaný byl označen jménem a bydlištěm) a dnem 19. 10. 2020 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku, s třídenní lhůtou ke splnění povinnosti. Pokud tedy žalovaný nejpozději dne 22. 10. 2020 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení. K tomuto dni činila výše úroku z prodlení 8,25% ročně. Úrok z prodlení uplatněný žalobkyní ode dne 20. 1. 2020 (od splatnosti částky) do 22. 10. 2020, stejně tak i úrok z prodlení od 23. 10. 2020 do zaplacení, který převyšoval zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jako neopodstatněný zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když ani žalobkyně, ani žalovaný neměli ve věci převážný úspěch, který by umožnil jedné ze stran náhradu nákladů řízení přiznat. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 31 480 Kč Soudní poplatek ze žaloby je třeba stanovit ve výši 5% dle položky 1 bod b) Sazebníku poplatků, když elektronický platební rozkaz vydán nebyl, tedy ve výši 1 574 Kč. Neboť žalobkyně uhradila pouze částku ve výši 1 160 Kč, rozhodl soud o její povinnosti doplatit zbývající část soudního poplatku ze žaloby ve výši 414 Kč. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.