19 C 136/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 269,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 269,64 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 18. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 269,64 Kč s tím, že uvedená částka představuje jednak doúčtovanou slevu za koncové zařízení, poskytnuté žalovanému a cenu za poskytnuté služby třetích stran, to vše na základě Účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 2. 8. 2019. Žalovaný neuhradil vyúčtování za poskytnuté služby třetích stran, jejichž využití umožnila žalovanému jako svému zákazníkovi žalobkyně prostřednictvím své sítě elektronických komunikací v souladu se Všeobecnými podmínkami, které jsou součástí smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému koncové zařízení s podmíněnou slevou, kterou byl žalovaný žalobkyni při porušení smluvních povinností povinen vrátit. Tuto však žalobkyni rovněž nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.

4. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 2. 8. 2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran a žalovaný se zavázal za tyto služby platit. Dále si žalovaný od žalobkyně koupil koncové Zařízení pro Chytré auto s WiFi. Žalobkyně poskytla žalovanému toto koncové zařízení s podmíněnou slevou ve výši 3 998 Kč. Žalovaný přestal poskytnuté služby, včetně služeb třetích stran hradit, když nezaplatil vyúčtování [číslo] ze dne 6. 9. 2019, splatné dne 20. 9. 2019 a vyúčtování [číslo] ze dne 6. 10. 2019, splatné dne 20. 10. 2019. Dále žalovaný nevrátil žalobkyni slevu poskytnutou na koncové zařízení, kterou byl povinen vrátit v případě porušení smluvních povinností a kterou mu žalobkyně vyúčtovala vrubopisem [číslo] ze dne 3. 3. 2020, splatným dne 17. 3. 2020.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ust. § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle § 2079 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jako poskytovatel služeb elektronických komunikací a jako prodávající a žalovaný jako příjemce poskytovaných služeb a kupující uzavřeli účastnickou smlouvu spolu s kupní smlouvou. Žalobkyně žalovanému poskytovala mimo jiné i služby třetích stran, kdy žalovaný za tyto služby řádně nezaplatil. Žalobkyně rovněž splnila svou povinnost dodat žalovanému zboží (koncové Zařízení pro Chytré auto s WiFi), ale žalovaný své povinnosti zaplatit kupní cenu zcela nedostál. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni částku v celkové výši 5 269,64 Kč odpovídající součtu části nezaplacené kupní ceny za koncové zařízení a ceny za poskytnuté služby třetích stran.

6. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti poslední faktury, kterou byla žalovanému vyúčtována cena koncového zařízení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V daném případě jde o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

8. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

9. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.