19 C 217/2021

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 395,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 345,69 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně od 29. 1. 2021 do zaplacení, s 21,99 % úrokem ročně od 29. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 225,82 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 2 050 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 11. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 395,69 Kč s příslušenstvím představující dluh žalované vzniklý v důsledku porušení povinností vyplývajících jí ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 5. 9. 2005, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] zřídila a vedla žalované bankovní účet a současně jí umožnila čerpat kontokorentní úvěr. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 4. 5. 2020 zesplatnila. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 3 345,69 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 050 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99 % ročně a úroky z prodlení částečně kapitalizované částkou 225,82 Kč. Žalovaná přes výzvu dlužnou částku neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 21. 1. 2021, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 5. 9. 2005 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 14. 3. 2014 bylo zjištěno, že k běžnému účtu byl žalované poskytnut Flexikredit - kontokorent s výší povoleného limitu 10 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 21,99 % ročně. Ve smlouvě bylo uvedeno, že se žalovaná seznámila mimo jiné se Sazebníkem. Ze zrušení povoleného limitu Flexikredit a převedení dluhu na úvěrový účet ze dne 30. 4. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně obdržela od žalované výpověď běžného účtu a v důsledku toho zrušila povolený limit Flexikreditu u běžného účtu. Současně jí sdělila, že eviduje dluh ve výši 9 717,44 Kč, který byl převeden na nově otevřený úvěrový účet. Z oznámení o vyčíslení dluhu ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované zesplatnění dluhu ke dni 4. 5. 2020 a sdělila jí výši dlužné částky. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že dlužná částka ke dni 25. 1. 2021 představuje dlužnou jistinu ve výši 3 345,46 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 050 Kč a úrok z prodlení ve výši 225,82 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni, přičemž tuto skutečnost jí oznámila dopisem ze dne 2. 2. 2021. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalované ke smlouvě o běžném účtu úvěr ve formě kontokorentu. Žalovaná vypověděla smlouvu o běžném účtu, čímž došlo rovněž k ukončení smlouvy o poskytnutí povoleného limitu Flexikredit. Protože po čerpání úvěru žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 4. 5. 2020 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná však dluh nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena. Podle ust. § 2665 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru (§ 2395 a násl.). Soud posoudil shora uvedená skutková zjištění po právní stránce podle shora citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je, jde-li o jistinu a sjednané úroky, důvodná, když mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o běžném účtu a rovněž smlouva o poskytnutí úvěru formou kontokorentu s tím, že žalobkyně umožní žalované provedení plateb, i když k nim nebude dostatek peněžních prostředků na účtu (povolené přečerpání do výše úvěrového limitu 10 000 Kč). Žalobkyně splnila tuto svou povinnost, ale žalovaná své ze smlouvy vyplývající povinnosti nedostála, když poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 3 345,69 Kč včetně sjednaných úroků z úvěru. Pokud jde o smluvní poplatky v celkové výši 2 050 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl, a to s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn.

I. ÚS 3512/2011 ze dne 11. 11. 2013, kdy ujednání o poplatcích považuje soud za neplatné, když povinnost k jejich zaplacení byla zakotvena pouze v Ceníku žalobkyně a nebyla obsahem samotných smluv uzavřených s žalovanou. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením částky, uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení od 27. 5. 2020 do zaplacení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizované ke dni 28. 1. 2021. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu úspěch pouze částečný. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.