19 C 249/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného na zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně počínaje dnem 1. 10. 2020 částkou 2 500 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 25. 10. 2004 č. j. 14 Nc 1035/2004-22.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zvýšil počínaje dnem 1. 10. 2020 výživné, které je povinen jí žalovaný hradit, na částku 2 500 Kč měsíčně. Svoji žalobu odůvodnila tím, že naposledy byla vyživovací povinnost upravena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2004, č. j. [číslo jednací]. Žalobkyně je studentkou 3. ročníku oboru kuchař, číšník na Základní škole a Střední škole [obec]. Její příjmy jsou z praxe ve výši 500 Kč měsíčně a dále má výživné od matky ve výši 1 500 Kč a od žalovaného ve výši 1 400 Kč měsíčně. Žalobu podává z toho důvodu, že se odstěhovala od matky.

2. V doplnění žaloby ze dne 20. 1. 2021 dále uvedla, že její měsíční výdaje představují částku ve výši 1 500 Kč - příspěvek na bydlení v domácnosti rodičů přítele, částku ve výši 100 Kč na MHD, částku ve výši 1 000 Kč na potraviny, částku ve výši 300 Kč na hygienické potřeby, částku ve výši 800 Kč na oblečení a částku ve výši 400 Kč na mobilní telefon a data. V září 2020 měla mimořádný výdaj na koupi bot ve výši 700 Kč. Její matka chodila v červnu a červenci 2020 do zaměstnání a následně byla v pracovní neschopnosti a čerpá nemocenskou. Proti matce žalobkyně je vedeno insolvenční řízení. Od matky se odstěhovala ke svému příteli z toho důvodu, že přítel její matky, se kterým žili ve společné domácnosti, jí řekl v květnu 2020, aby se odstěhovala. Matka proti tomu neprotestovala, zřejmě proto, že si myslela, že se odstěhuje k žalovanému. Žalobkyně žalovaného kontaktovala, ovšem ten její žádosti o bydlení nevyhověl, proto se odstěhovala k rodině přítele.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 12. 2020 uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Uvedl, že již několik let platil žalobkyni na výživném částku 2 000 Kč měsíčně. Situace se změnila v červenci roku 2020, kdy se dozvěděl, že se žalobkyně odstěhovala ke svému příteli a s ním nekomunikovala. Proto jí od srpna 2020 opět začal posílat pouze částku 1 400 Kč měsíčně jako motivaci, aby si našla brigádu. Jako projev dobré vůle jí poslal v prosinci na výživné částku 2 000 Kč a 1 200 Kč jako doplatek výživného za říjen a listopad 2020.

4. Ve vyjádření ze dne 10. 2. 2021 žalovaný sdělil, že souhlasí s výší výživného 2 500 Kč měsíčně, a to od října 2020 s tím, že dlužné výživné již žalobkyni uhradil. Je v kontaktu se zástupcem žalobkyně. Nesouhlasí však s úhradou nákladů řízení.

5. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, svou nepřítomnost omluvil pracovním pobytem v zahraničí, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2004, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný byl povinen počínaje dnem 1. 11. 2004 přispívat na výživu žalobkyně částkou ve výši 1 400 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 10. 2004. Žalovaný v době rozhodnutí dosahoval příjmu 13 313 Kč měsíčně, byl nemajetný a neměl další vyživovací povinnost. Matka žalobkyně byla na mateřské dovolené a její příjem představovaly mateřské dávky, sociální příplatek a dětské přídavky ve výši 4 700 Kč měsíčně. Byla nemajetná, měla další vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [příjmení].

7. Z potvrzení o studiu Základní školy a Střední školy [obec] ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalobkyně je studentem 3. ročníku školy (poslední ročník studia).

8. Z čestného prohlášení ze dne 1. 7. 2020 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala přispívat k rukám otce svého přítele [jméno] [příjmení] částku 1 500 Kč měsíčně na chod domácnosti. Čestné prohlášení je podepsáno žalobkyní a [jméno] [příjmení].

9. Z výplatních pásek matky žalobkyně paní [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že výše její čisté mzdy za období dubna 2020 činila 24 820 Kč a za červenec 2020 činila 27 255 Kč.

10. Z výpisu insolvenčního rejstříku a ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 5. 10. 2020 Mgr Ing. [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že Krajský soud v [obec] rozhodl usnesením sp. zn. [insolvenční spisová značka] o úpadku matky žalobkyně paní [jméno] [příjmení], přičemž tato je v současné době v nemocenském stavu, proto byla na účet majetkové podstaty zaslána nižší srážka, než je stanoveno v usnesení o schválení oddlužení.

11. Z výpisu plateb [anonymizováno] v [obec] za období od září do prosince 2020 bylo zjištěno, že jsou matce žalobkyně paní [jméno] [příjmení] od srpna 2020 vypláceny nemocenské dávky, ze kterých se realizují srážky pro insolvenční řízení.

12. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný není veden jako podnikatelský subjekt.

13. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že účastníci nemají evidována žádná práva pro osobu.

14. Ze zprávy [stát. instituce] bylo zjištěno, že žalobkyně není vlastníkem či provozovatelem motorového nebo přípojného vozidla. Žalovaný je evidován jako vlastník i provozovatel vozidla Ford Fiesta JA8, rok výroby 2015 a Škoda Octavia 1Z, rok výroby 2007.

15. Z takto provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni byla naposledy upravena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2004, č. j. [číslo jednací], kdy byla žalovanému uložena povinnost počínaje dnem 1. 11. 2004 platit na výživu žalobkyně částku 1 400 Kč měsíčně. Soud vycházel ze zjištění, že žalovaný dosahuje příjmu 13 313 Kč měsíčně, je nemajetný a nemá další vyživovací povinnost. O nezletilou, která byla zdravá a měla potřeby přiměřené věku (žalobkyni byly 2 roky), celodenně pečovala matka. Matka byla na mateřské dovolené, její příjem tvořený dávkami představoval částku 4 700 Kč měsíčně. Byla nemajetná, měla jednu další vyživovací povinnost. Žalobkyně je v současné době studentkou 3. ročníku Základní školy a Střední školy [obec]. Jedná se o poslední ročník studia. Má příjem z praxe cca 500 Kč měsíčně a matka i žalovaný jí platí výživné. Matka částku 1 500 Kč měsíčně, žalovaný částku 1 400 Kč měsíčně. Žalobkyně bydlí v rodině svého partnera, když se musela z domácnosti své matky odstěhovat. Žalobkyni vznikají běžné měsíční náklady na zajištění základních potřeb (bydlení, jídlo, ošacení, MHD, telefon apod.). Matka žalobkyně pobírá od srpna 2020 nemocenské dávky. Krajským soudem v [obec] je proti ní vedeno insolvenční řízení pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Žalovaný pracuje ve Spolkové republice Německo. Není vlastníkem nemovitých věcí, je vlastníkem vozidla Ford Fiesta JA8, rok výroby 2015 a Škoda Octavia 1Z, rok výroby 2007. Na výživu žalobkyně platí od února 2021 částku 2 500 Kč, přičemž žalobkyni doplatil výživné i za období od října 2020.

16. Při právním posouzení věci, s ohledem na skutečnost, že zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, změnu poměrů zletilých dětí výslovně neupravuje, soud vycházel z obecných pravidel, z respektu k pravidlu clausula rebus sic stantibus.

17. Podle § 163 o.s.ř., rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

18. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Je zcela nepochybné, že zejména na straně žalobkyně došlo od posledního rozhodnutí o výživném ke změně poměrů. Naposledy soud o výživném pro žalobkyni rozhodoval v době, kdy jí byly 2 roky, celodenně o ni pečovala matka a žalobkyně měla potřeby odpovídající jejímu věku. V současné době je žalobkyně studentkou posledního 3. ročníku studia oboru kuchař, číšník. Veškeré její potřeby se bezesporu zvýšily. Žalovaný se zvýšením výživného souhlasil a současně žalobkyni doplatil výživné za žalobou uplatněné období od října 2020. Byť v řízení nebyly zcela prokázány současné osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného, má soud z jeho postoje za to, že tyto mu umožňují zvýšené výživné platit. Z tohoto důvodu rozhodl tak, že žalovaný je povinen platit výživné pro žalobkyni počínaje dnem 1. 10. 2020 ve výši 2 500 Kč měsíčně s tím, že dluh na výživném nemá. Tím se mění původní rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2004 č. j. [číslo jednací].

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř., kdy žalobkyně sice byla ve sporu plně úspěšná, ovšem před podáním žaloby žalovaného žádným způsobem nevyzvala k dobrovolnému plnění zvýšené vyživovací povinnosti tak, jak jí ukládá ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. To před soudem sama potvrdila. Soud současně neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni odůvodňovaly (viz § 142a odst. 2 o.s.ř.).